Dívka s osudem - 2. kapitola - Malá ztráta velkého významu

20. července 2017 v 22:29 | Fluffy |  Dívka s osudem
autorka: Šárka



Dívka s osudem - 2. kapitola - Malá ztráta velkého významu

Do hradního pokoje začaly proudit první paprsky podzimního slunce a probudily tak dosud spící dívku. Svítání vzbudilo nejen ji, ale i jejího pejska, který ležel na podlaze vedle postele.

"Dobré ráno, Žaky," pronesla Anelís. Pejsek zvedl hlavu, zívl a protáhl se. Anelís si na posteli sedla a pak se porozhlédla po pokoji.


Moc se jí líbil. Byl sice malý, ale v něm byl krásný bílo-modrý nábytek. U pravé strany stála vysoká postel s nebesy. Bylo tam také malé okno s právě otevřenými okenicemi. Na zdi viselo několik obrazů, ze kterých se koukali významní lidé s blyštivými šperky, nebo krajiny kolem hradu. Okolí hradu je krásné, zvlášť teď na podzim, když stromy, ze kterých ještě nestihly opadat listy, hrály všemi barvami, pomyslela si.

"Nedíval se ten obraz včera někam jinam?" pronesla, ale nechala to být, protože se ozvalo klepání na dveře. Nebylo ani příliš hlasité, ani příliš tiché, spíše takové elegantní.

"Dále," vyzvala Anelís člověka za dveřmi. Do pokoje vešla Anelísina sestra Eryka.

"Ty jsi ještě v posteli?" zeptala se.

"Ano. Vadí to něčemu?" odvětila Anelís. Eryka obrátila oči v k nebi a hodila jí šaty.

"Obleč si to," řekla a už vycházela z pokoje. Anelís vstala a oblékla se.

"Co myslíš, Žaky?" Pejsek se na ni podíval, jako by přesně věděl, na co se jej ptala. Anelís měla na sobě žluto-bílé kostkované šaty a látkové boty ve stejné barvě. Vlasy jí volně splývaly na zádech. Teď vypadala úplně jinak.

"Tohle už vážně nejsem já," řekla si pro sebe. Pejsek přisvědčil kývnutím. Sice nepatrným, ale kývnutí to bylo. Anelís vyrazila ke dveřím a Žaky asi krok za ní.

"Možná bys měl počkat tady, Žaky. Nevím, jak by se jim líbilo, kdyby se po hradě potuloval pes." Žaky se na ni smutně podíval, ale poslechl.

Za dveřmi pokoje stála na točitém schodišti věže Eryka s rukama v bok a naštvaným výrazem ve tváři. "No to je dost, že jdeš," promluvila Eryka, "už jsem myslela, že se tady unudím." Anelís na to moudře nic neodpovídala, protože když má Eryka takovou náladu, není dobré ji ještě víc dráždit. Pak Eryka trošku zjemnila tón hlasu: "Chtěla jsem ti toho tolik ukázat, ale teď máme zpoždění."

Sešly po schodišti a jejich kroky se nesly ozvěnou po celé věži. Jenom co vyšly z věže, Eryku špatná nálada opustila úplně. Mladá dvorní dáma zamířila ke stájím. Anelís se snažila s otázkou přemoci, ale nešlo to. "Co budeme dělat ve stájích?"

"Všechno se včas dozvíš," odbyla ji sestra. Před Oliverovou stájí stál a čekal na ně podkoní.

"Tak jsem se na něj díval," začal podkoní.

"A berete?" zeptala se Eryka.

"Ano, panu Alexandrovi se bude líbit."

Anelís hned došlo, o kom je řeč. "Vy se bavíte o Oliverovi, že?"

"No, a co," odtušila Eryka.

Anelís ztěžka polkla. "To nemůžeš udělat, je to můj kůň," rozhořčila se.

"Říká kdo?"

"Já. Špatně vidíš?"

"Ne, a pokud ti to ještě nedošlo, já tě sem pozvala jenom kvůli tomu koni. To-" najednou si Eryka uvědomila, že už řekla mnohem víc, než chtěla. Otočila se zpět k podkonímu. "Tak, kde jsme to skončili?" Anelís vhrkly slzy do očí. Eryka ji tu chtěla jen, aby prodala Olivera. A ještě k tomu jejího Olivera. Všechno to byla jenom lež. Jak jsem jí jen mohla uvěřit? V tu chvíli se otočila na špičce a rozběhla zpět do hradu. Vběhla však přímo před koně, právě vyjíždějícího ze stájí. Kůň prudce zatočil, aby se jí vyhnul, a Anelís se na poslední chvíli vrhla k zemi. Kůň snad ani nepotřeboval uklidnit a jeho jezdec už byl na zemi a podával Anelís ruku.

"Nestalo se vám nic?" zeptal se muž a zvedl ji. Byl jen o pár palců vyšší než ona. Měl vlasy černé jako uhel a krásné světle modré oči. Jeho tvář byla z poloviny opálená a z poloviny zůstala bílá. Nejspíš od pokrývky hlavy. Nebyl příliš podobný na zdejší lidi a měl i jiný přízvuk, což naznačovalo, že je pravděpodobně z jiného léna, nebo země.

"Ne, nestalo. Promiňte, já se moc omlouvám." On se však usmál. To Anelís udivilo. Obvykle, když se stane něco podobného, téměř vždycky z toho vzešla jen hádka.

"Není za co se omlouvat. Je to moje chyba, já bych se měl omluvit. Měl jsem jet pomaleji." Anelís to ještě víc překvapilo a neznámého muže ještě více pobavilo. Tohle na sto procent není místní. A jen to domyslela, muž už byl znovu v sedle. Jen tak pro nic za nic se podívala k zemi. Tam se blyštila malá věcička.

"Haló, pane, něco vám spadlo," volala ještě za odjíždějící postavou, ale ta už ji neslyšela.

* * *

Večer se mladý hraničář vracel z obhlídky svého nynějšího léna zpátky do malé dřevěné chatky v lese. Ustájil a vykartáčoval huňatého hnědého koníka, který si to náramně užíval. Potom vešel do chaty a přiložil do kamen. Tahle chatka byla podobná jeho předchozí, ale ne úplně stejná. Vlevo se nacházela místnost se stolem a lavicemi, kde byla i malá kuchyňka. V této místnosti byla samozřejmě i kamna a vedle nich kupka dříví. Naopak vpravo byly dvoje dveře, vedoucí do dvou pokojů s postelí, skříní a okýnky, která mimochodem zdobila i obývací místnost.

Z brašny, kterou měl stále při sobě, si vytáhl barvu, štětec, papír a sedl si ke stolu. Když měl někdy večer volnou chvíli, bavil se malováním úplně obyčejných věcí. Třeba židle, nebo kalamáře. Od té doby, co už není učněm, se to tak nějak stalo součástí jeho života. Odšrouboval víčko barvy a začal malovat. S nekonečnou opatrností udělal první čáru a pak už to šlo rychle.

Přibližně za dvě hodiny byla práce hotová. "Vzešlo z toho docela pěkné okno," řekl si sám pro sebe.

Protáhl si záda a krk, aby uvolnil ztuhlé svaly, když vtom mu srdce sevřela ledová ruka. Řetízek se stříbrným dubovým listem byl pryč!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fluffy | Velitelka Fluffy | Velitelka | Web | 20. července 2017 v 22:34 | Reagovat

Skvělá kapitola! Četla se úplně sama s slupla jsem ji za pár minutek jako malinu.

Eryka mě teda parádně namíchla, prodat Olivera? To je teda fakt rána pod pás. Nedivím se, že to Anelís rozzlobilo. Navíc od vlastní sestry... ach jo.

A hraničář se mi líbí! Sice nevíme, kdo to je, ale už se těším, až se o něm dozvíme něco víc. Ochránce zákona a malíř! To tu ještě nebylo! =) A trdlo ztratí dubový lístek... =D Snad ho k sobě zatím Anelís vezme a ti dva se ještě setkají. =)

Šárko, těším se na další! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama