Dívka s osudem - 1. kapitola - Věštba

27. března 2017 v 13:39 | Fluffy |  Dívka s osudem
autorka: Šárka



Dívka s osudem - 1. kapitola - Věštba

Anelís, téměř patnáctiletá dívka se zelenýma očima a dlouhými plavými vlasy, stále seděla u okna a pozorovala listí padající ze stromů. Podzim už se chýlil ke konci, takže na korunách stromů bylo jen pár posledních listů. Svůj pokoj měla v podkroví, a tak z okna viděla nejen na postranní uličku, ve které se jejich dům nacházel, ale i na hlavní ulici v jejich vesnici a na zahradu. Z rozjímání ji vytrhlo až hlasité zaštěkání patřící Žakymu.


Žaky je její mladý pejsek s velkýma, černýma očima a hnědo-černo-bílou srstí, rasy Border kolie. Žakyho Anelís našla před téměř rokem, když cvičila v lese s lukem. Nejspíš ho tam jeho máma nechala hned po narození. Anelís ho začala cvičit a Žaky se učil velice rychle. Časem se mezi nimi vytvořilo jakési pouto, takže se dokázali dorozumívat, přestože Žaky neuměl mluvit.

Když Žaky zaštěkal, konečně odtrhla oči od okna. "Copak je, Žaky?" zeptala se.

Pejsek se na ni podíval svýma černýma očima. Anelís již tento pohled dobře znala. Znamenal, že by se chtěl jít ven proběhnout.

"Tak pojď," vyzvala jej a začala se zvedat ze židle, na které seděla.

Vyšla ze svého podkrovního pokoje a zamířila po schodech dolů do přízemí, kde Rejana právě uklízela.

Rejana je Anelísina nejlepší, sedmnáctiletá kamarádka. Má krátké hnědé vlasy a oči ve stejné barvě. Pracuje u nich jako služebná už téměř pět let.

"Ahoj, Rejano. Nechceš pomoct? Jdu s Žakym ven, ale minutku se zdržet můžu," zeptala se Rejany.

Rejana zvedla hlavu a odpověděla: "No, asi by mi to teď přišlo vhod."

"Tak dobře," řekla Anelís a seběhla poslední dva schody.

Chopila se koštěte a začala hlavní místnost zametat. Vlastně světnice tak moc uklízet nepotřebovala, ale kdo ví, co by se stalo, kdyby Anelísina nevlastní matka našla v domě jen jediné smítko prachu.

Za pár minut byla světnice uklizená.

"Kam máte s Žakym namířeno?" ozvala se po chvíli Rejana.

"Nejspíš vezmu ještě Olivera a půjdu se projet. Jestli chceš jet se mnou, uvítám to," odvětila.

Rejana horlivě souhlasila.

Obě dívky vyšly z domu a zamířily do stájí, umístěných v zadní části dvora jejich statku. Na něm měli právě osm plemenných koní, které chovali převážně pro finance. Statek patřil Anelísině nevlastní matce, Taře, která jej zdědila po svém již zemřelém manželovi. Tara jako paní domu zaměstnávala několik lidí, kteří se o koně starali, sama se koní téměř nedotkla.

Anelís se také stará o koně. Jmenuje se Oliver. Je to silný hřebec v nejlepším věku, s nablýskanou, hnědou srstí. Umí velmi rychle běhat, ale jen na krátkou vzdálenost.

Rejana šla k vedlejšímu koni, který se jmenuje Mia. Mia je vysoká, grošovaná kobyla s bílou hřívou.

Dívky právě začaly koně sedlat. Anelís jako zkušená jezdkyně rychle a Rejana o něco pomaleji. Po několika minutách se před domem začaly ozývat kroky a při tom zvuku Žaky, který je celou dobu sledoval, zvedl hlavu.

"Anelís?" zavolal někdo, když kroky ustaly.

"Jsem za domem, matko," odpověděla Anelís. Potom se obrátila k Rejaně a třem zvířatům. "Připravte se, přichází pohroma."

Znovu se začaly ozývat kroky, ale tentokrát se přibližovaly. Za chvíli se objevila vysoká postava. Na sobě měla dlouhé šaty pošité mnoha složitými krajkami. Její hnědé vlasy byly sčesané do drdolu. Na první pohled bylo jasné, že jde o bohatou ženu, a jediný, kdo zde nosil takové šaty, byla Tara. Tara se postavila jen kousek od Anelís, a protože byla o půl hlavy větší, musela k ní Anelís vzhlížet.

"Doufám, že jsi nezapomněla na to, že Eryka chtěla, abys ji na cestě z hradu doprovodila," řekla Tara

"Jistě že ne, právě se za ní chystám," odpověděla, ačkoli v duchu přiznávala, že na to zapomněla. "A proč s ní vlastně musím jet já? Vždyť už je dospělá, a jestli chce doprovod, tak jí určitě nějaký dají. A navíc je tam již docela vážená osoba, takže se dá jen očekávat, že přijede v pozlaceném kočáře s velkým doprovodem. Já to prostě nechápu."

"Je pěkné, že máš o Eryce takové mínění, ale zase nepřeháněj. Samozřejmě, že přijede v kočáře, ale určitě ne pozlaceném, a bez velkého doprovodu. A pojedeš s ní proto, že v dopise, který mi před pár dny posílala, psala, že je to skvělá příležitost, aby ti ukázala hrad, a proto by byla ráda, abys za ní přijela a potom společně s ní se vrátila domů," odpověděla Tara. Nahnula a podívala se na Rejanu, která stála za Anelís.

"A co tady děláš ty?" zeptala se Tara Rejany se slyšitelným hněvem v hlase.

"Ona jede se mnou," vložila se do hovoru Anelís.

"Ty se do toho nepleť," osopila se na ni matka.

"Já se chtěla jen projet," řekla Rejana téměř neslyšitelným hlasem.

"No, tak to snad nemyslíš vážně. Vždyť máš doma ještě uklízet…"

"Já už uklízela," skočila jí Rejana do řeči.

"Ale Eryčin pokoj ještě ne. Navíc na zahradě je třeba shrabat listí. A rozhodně nechováme vzácné koně, aby na nich jezdily obyčejné služebné. Ty víš, co to znamená," rozhněvala se Tara. Rejana smutně přikývla a odešla.

Anelís už to nemohla déle vydržet, a proto nasedla a pobídla svého koně k poklusu. Oliver vyrazil ze stáje směrem ke hradu. Vnímala pouze pravidelné údery kopyt o tvrdou, prašnou zem. Vedle ní běžel Žaky a jeho tlapky na rozdíl od koňských kopyt nebyly skoro slyšet. Jako by pejsek ani neběžel po zemi. Potom se její myšlenky na chvíli zatoulaly k tomu, co se odehrálo před pár minutami. Takhle to dopadlo skoro vždy, když se chtěly s Rejanou projet, protože Tara pro ni dokázala najít nějakou práci, jen aby jim výlet překazila. A když z toho nebyl problém před odjezdem, došlo k němu potom. Nakonec se rozhodla, že už na to nebude myslet a znovu se nechala unášet údery kopyt po kamenném dláždění. Cesta před nimi ubíhala téměř sama. Najednou si uvědomila, že kamenné dláždění značí město, takže už vjeli do města. Rychle seskočila a nechala koně odpočívat.

"Nejspíš jsme se nechali příliš unést," tiše promluvila k Oliverovi, "teď půjdu zase chvíli po svých." Sotva ušli pár kroků, Žaky ji začal táhnout ke stánku, který právě míjeli. "Počkej, Žaky, ještě musím Olivera přivázat," zašeptala k pejskovi a přivázala Oliverovu uzdu ke stánku.

Uvnitř seděla nějaká žena. Na sobě měla dlouhé, plandavé, fialové šaty pošité zářivou zlato-žlutou nití. Z rukávů sahajících až přes zápěstí jí visely dlouhé třásně. Přes záda měla přehozený pletený, tmavý šátek. Vlasy měla rozpuštěné a šedé s několika černými prameny a na nich žlutý šátek. Ruce jí zdobily tenké kožené žluté rukavičky. Ve stínu rudého stánku postaveného na okraji náměstí vypadala jaksi tajemně. Jako by ji obklopovala nějaká kouzla.

"Dobrý den," pozdravila Anelís, "vás jsem tu ještě neviděla." Vešla do stínu stánku a teprve potom uviděla její tvář. Měla malý nos a překvapivě červené rty. Na její tváři bylo již mnoho vrásek, ale zdobily ji velké, modré oči, ve kterých bylo spoustu… hledala správné slovo. Že by nevyřknutých odpovědí? Možná. Byly prostě zvláštní.

Stařenka zvedla hlavu a odpověděla. "Dobré odpoledne, děvenko, to bude nejspíš tím, že jsem v tomto městě poprvé. Putuji po světě a říkám lidem, co je čeká."

"Opravdu?" zeptala se nevěřícně.

"Ano. Zkus se na něco zeptat."

"Tak třeba," zapřemýšlela, "podzim už končí a je zima za dveřmi, proto by mě zajímalo, jaká bude."

Stařenka si ji pečlivě prohlédla. "Zajímavá otázka." Potom dala ruce nad svou křišťálovou kouli a zavřela své pozoruhodné oči. Po chvíli je zase otevřela, dívala se na křišťálovou kouli, jako by v ní četla. Anelís se neklidně ošila a podívala na Žakyho. On byl však také zaujatý pohledem na křišťálovou kouli.

Uběhla asi minuta, ale Anelís to přišlo spíše jako hodina. Stařenka, nebo radši věštkyně odtrhla oči od své koule a konečně promluvila.

"Letos bude krutá zima. Přijdou obrovské mrazy a budou je doprovázet časté sněhové bouře a vánice."

Anelís si to chvíli představovala. Usoudila, že tady na severu se dají očekávat jakékoli zimy, ale pokud se slova věštkyně vyplní, bude tahle jedna z těch horších.

"A to jste všechno viděla v té kouli?" zeptala se stále ohromená tím, co právě slyšela.

"Ano. Kde jinde?" odtušila věštkyně trochu znuděně.

"Aha," začala opatrně, protože si nebyla jistá, jestli se na to může ptát. "Umíte i něco jiného?"

"Já umím spoustu věcí, třeba věštit budoucnost. Nechtěla by sis ode mě věštit osud?"

Anelís chvíli váhala s odpovědí. Na jednu stranu by ji to zajímalo, ale na druhou se toho trošičku bála. Zvědavost v ní však zvítězila. "Tak dobrá," pronesla.

Stařenka se usmála, jako by věděla, že se tak rozhodne. Potom opět dala ruce nad křišťálovou kouli. Za necelou minutu začala mluvit.

"Tvůj život se právě začíná měnit. Začalo to velkým rozhodnutím, které už jsi učinila. Tím se ti naskytne příležitost splnit si svůj starý, zdánlivě zapomenutý sen. Pokud se rozhodneš jít tímto směrem, budeš muset nést zodpovědnost nejen za sebe, ale i za své nové přátele a lidi, které ještě vůbec neznáš."

"A co bude dál?" zeptala se vystrašená hlavně tím, co krátce zahlédla v křišťálové kouli. Byla tam ona a řeka obarvená krví. Rozběhla se proti proudu, aby zjistila, odkud se tolik krve vzalo. Pak už neviděla nic. Vše v kouli zmizelo stejně rychle, jako se objevilo.

"To záleží jen na tobě, ale to nejpravděpodobnější se ti asi líbit nebude. A můžeš to změnit jen tím, že budeš volit jiné cesty, než které bys volila rozumem. Musíš se naučit nechat se vést svým vnitřním hlasem. Pokud se jím nebudeš řídit, může se ti to stát osudným.

Potom nastalo trýznivé ticho. Anelís přesně nevěděla, co věštkyně myslela tím "starým, zdánlivě zapomenutým snem", ale jedno bylo jisté. Dřív, nebo později se to dozví. Jak tak přemýšlela, v kouli se zase objevila ta řeka s krví. Odvrátila oči. "Já už asi budu muset jet. Kolik za věštbu budete chtít?"

"Nic. Ráda jsem ti pomohla," řekla s úsměvem.

"Ale vždyť vám musím něco dát!"

"Ty ne. Ráno jsem si vykládala karty a ony mi ukázaly, že dnes přijde dívka, která bude nutně potřebovat mou pomoc," znovu se usmála.

Anelís jí ale chtěla něco dát. "Tak já se sem vrátím později." Odvázala Oliverovu uzdu od stánku, nasedla a pobídla jej. Projížděla hlavní ulicí a přitom ještě dlouho přemýšlela nad tím, co se právě dozvěděla. Ze zamyšlení ji vytrhlo až Žakyho zaštěkání.

Podívala se na svého pejska a uvědomila si příčinu jeho chování. Snažil se jí naznačit, že už jsou skoro u hradeb hradu Caraway. Nikdy zatím žádný jiný hrad neviděla, ale podle ní byl tento krásný. Byl postavený spíše pro pohodlí jeho obyvatel. Měl sotva dvě stopy široké a asi třicet stop vysoké hradby. Kromě tří obraných věží byly v samém srdci hradu ještě dvě vysoké, přepychové věže. Při pohledu na tyto věže si vzpomněla, že někde tam žije její sestra.

Suše se pousmála. Vlastně to nebyla její sestra, i když jí tak říkala. Předtím žila jen s rodiči, ale jednoho nešťastného dne přišla o mámu. Otec se s tím velice těžce vypořádával, ale po čase se rozhodl oženit se svojí starou přítelkyní Tarou, aby měla Anelís matku. To také vysvětlovalo, proč si s matkou ani sestrou nebyla vůbec podobná.

Eryka je také o pět let starší než Anelís. Když k nim tenkrát přišla, bylo Eryce již čtrnáct. O rok později odjela pracovat na hrad, a přestože je hrad od statku docela blízko, často už Eryka doma nebývala. Na hradě pracovala jako komorná a po čase i hlavní poradkyně dcery barona z Carawaye. Slečna baronka Eryce věří také proto, že se z nich staly nejlepší přítelkyně. Teď už je jim oběma dvacet.

Anelís již brzy bude patnáct a také ona si bude muset najít svou práci. Proto je na cestě na hrad, protože bude mít narozeniny a poprvé kvůli tomu přijede i Eryka. Zítra už s ní nejspíš budou na cestě zpátky domů.

Nyní však Oliverova kopyta hlasitě klapala po padacím mostě vedoucím přímo do nitra hradu.

Konečně jsem tady, pomyslela si v duchu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fluffy | Velitelka Fluffy | Velitelka | Web | 27. března 2017 v 13:47 | Reagovat

Hmm, tak už tu máme věštbu. Chvíli jsem se chtěla trochu hádat, že stařenka bude asi trochu podvodnice, přece jen kruté zimy na severu se uhodnout dají. =D Na tu druhou stranu... Anelís v kouli doopravdy něco viděla, i když to obrázek k pohledání zrovna nebyl. Snad k té krvavé řece nakonec nedojde, přece jen se říká, že každý svého štěstí strůjce, tak doufám, že i Anelís vezme svůj život pevně do rukou. =) Nabízí se podle oné věštby, že se dostane k hraničářům, tak držím palce - jsem zvědavá, kdo ji bude učit a jak na ně narazí. =)

Tara je mi tuze nesympatická. To to Anelísin tatínek nevidí, jak se k jeho dceři macecha chová? To je skoro jak pohádka o Popelce. =D Sestru už má... a jestli bude protivná... =D No, nechám se překvapit.

Rejany mi bylo líto, ale na druhou stranu si nedělám moc velké iluze o tom, že by se bohatší obyvatelé ke svým služebnicím chovali obvykle lépe, spíš ještě hůře. Ta holka má prostě smůlu, že se narodila do chudé rodiny a musí sloužit.

Šárko, jsem moc zvědavá na pokračování, ať ti jde psaní od ruky! =)

2 Kačule Kačule | Web | 5. dubna 2017 v 16:40 | Reagovat

Nejdřív se omlouvám, že jsem si kapitolku nepřečetla dřív a nenapsala komentář, protože tahle kapitola toho hodně naznačuje. =D

Anelís, už dřív jsi psala, že jsi chtěla dát hlavní hrdince jméno podobné jménu Alyss, což se ti podařilo a k tomu ještě vypadá skoro stejně jako vysoká diplomatka! Koňský statek? Hmm, to se mi líbí. =D

Jméno Žaky mi připomnělo Žeryka z Hurvínka, ani nevím proč. =D A to, že je Border kolie jenom naznačuje, že Anelís se nejspíš zaplete s hraničáři, hlavně s jedním, i když nevím, kde by se v Caraway vzal Will. =D

Tara se mi vůbec nelíbí. Ale co, vždycky musí být nějaký záporák. A proč jich tam nedat hned několik? (Tara je určitě vedlejší záporák - ten hlavní je většinou představený až někde po prvních pár kapitolách.) Hlavní postava musí mít přeci vždycky největší trable... =D

Styl psaní se mi líbil a příběh taky, takže... Kdy bude další kapitola? =D

3 Šárka Šárka | 10. dubna 2017 v 16:48 | Reagovat

Moc děkuji za komentáře. Jsem ráda, že to někdo čte. :D
Snad můžu prozradit jednu věc. Will se tam opravdu neobjeví.
Ohledně další kapitoly nemůžu nic slibovat, jelikož jsem ji ani nezačala psát. V poslední době toho času prostě nějak ubývá. :( No, někdy se k tomu určitě dostanu. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama