Deník hraničáře - 3. kapitola - Lež

14. března 2017 v 11:25 | Fluffy |  Deník hraničáře
autor: Snoopy


3. kapitola
Lež

Vyšli jsme ven, tábor vypadal v pořádku, ale něco mi tu nesedělo. Měl jsem takový nepříjemný pocit v břiše, něco jako když jsem nervózní, ale já nervózní nebyl. Ještě jednou jsem si prohlédl tábor, ale teď pořádně a hned mi to došlo. Kde je Jason?! Podíval jsem se na své společníky, ale oba dva měli tváře kamenné jako sochy.


No, Halt je perfektně naučil, jak nedávat pocity najevo. V tom byl rozhodně mistr. Škoda, že už nežije. Byla to legenda, postrach a mistrovský hraničář dohromady. Pro celý sněm to byla ohromná rána, když byl zavražděn spolu se svojí manželkou. Will Dohoda s Gilanem se vrahy snažili vystopovat, ale bez úspěchu. Slehla se po nich zem, ale podle mě to byl začátek nějaké katastrofy, jelikož nad jejich těly bylo krví napsáno:

Až poslední potomek Jonase, krále Jontů, padne jménem spícího pána temnot,
země se začne třást, spící armádu probouzet,
já poslední z posledních a zároveň druhý z prvních
změním svět, tak jak známe v lepší,
boj se, nejstarší lide lidů,
jelikož já si jdu pro vás.

Ta slova mi nedávají žádný smysl, tak snad je časem pochopím. Teď jsem se znova podíval kolem tábora a moje bystré oko zachytilo minimální pohyb v temném lese kolem pevnosti, ale dost zřetelný, abych věděl, že tam někdo doopravdy je. Teď zase! Ale na druhé straně! Tohle je doopravdy zlé. Podívám se Maddie, která už seděla u kamenného ohniště, úplně zbledla, asi si těch pohybů všimla. Chvíli se na ni dívám, ale všimne si toho. Naše oči se střetly a já v jejích na okamžik zachytím něco, co jsem v nich ještě neviděl. Byl to nepatrný strach, ale hned to její krásné modré oči zase skryly. Musel jsem od jejího pohledu odtrhnout oči, jelikož se do mě zabodával jako nůž. Krása, smutek, strach, láska a nenávist tak nějak se mísily pocity v jejích očích. Odtrhl jsem se a podíval se do lesa a v tu ránu mi to došlo. Ztuhl jsem jako socha a zbledl jako stěna. Jsme obklíčeni. Proto tu Jason není, ty tajemné postavy v lese ho uvěznily. Projížděl jsem okolí očima a odhadoval, kolik jich asi bude, ale nedokázal jsem to odhadnout. Najednou ucítím, že se na mě někdo dívá. Hledám ten pohled očima, až ho najdu. Oči se střetnou a já vím, že je zle.

Pak se ozve: "Vzdejte se, lidé! Nebojujte a budete ušetřeni!" Byl to ohromný hlas, hluboký a jemný na poslech zároveň. V životě jsem takový hlas neslyšel. Chtěl jsem odpovědět, ale měl jsem strach. Odvaha však zvítězila.

"Kdo jste? Jinak abych se představil. Mé jméno je Michael," řekl jsem.

"Syn koho?" zeptal se mě ten hlas znova.

"Jak syn?" zeptal jsem se, ale abych ho neurazil, tak jsem odpověděl. "Ale jinak jsem syn Jamese."

"To neřeš. Teď se sbalte a jdete s námi!" zavelel. Já jsem na nic nečekal a začal jsem se balit.

---

"Kdo jsi?" zeptal jsem se.

"Já jsem potomek Marcuse," odpověděl hnědovlasý věznitel se svalnatou postavou a širokými rameny.

"Takže Marcus je tvůj otec?" zeptal jsem se znova.

"Ne."

"A kdo teda ten Marcus je?" vyzvídal jsem.

"Předek."

"Ty asi neumíš mluvit moc celými větami, že?"

"Umím, člověče, a přestaň mi dávat takový otázky. Je to otravné," řekl.

"Tak kdo teda jsi?" nedal jsem se.

"Elf, člověče."

"Elf? To zní jak z nějaké pohádky," řekl jsem svůj názor.

"Vtipné, ale z pohádky doopravdy nejsem," řekl a pousmál se.

"Tak z čeho? Ze sci-fi, hororu nebo z normální literatury?" podíval jsem se mu do očí a musel jsem se v duchu zasmát, jelikož na něj hraji hru a on na ni s radostí přistoupil.

"Ani jedno, ale můj společník je něco jako z pohádky," řekl a já v jeho očích uviděl radost.

"A kdo to je?"

"Drak," řekl a zasmál se.

"Neříkej jim o nich, Blödhgarme," vložila se do toho mladá černovlasá dívka se štíhlými boky jako laňka a zelenýma očima jak les, "slíbili jsme královně a vůdci mlčenlivost a věrnost. Je to přece jen Jont."

"Jont? To myslíte kmen Jontů?" vložil se do toho Rames, který do teď poslouchal.

"Ano, ten. Byli to lidé jako vy," řekla mladá elfka, "a jinak jmenuji se Eleanor Nasuada De Argetlam, dcera Eragona, syna Arye, bývalé královny Ellesméry, ale elfové mi říkají El," představila se nám ještě a krásně se pousmála.

"A ostatní kmeny snad nebyli lidé, El?" zeptal jsem se. "Jestli ti můžu tak říkat."

"Ne, nebyli. Aurové jsme my, elfové, a Magmové byli trpaslíci, jinak mi tak říkat můžeš, ale hlavně ne před Radou starších. Jinak by z toho byl hodně velký problém," řekla vážně. Mezitím Blödhgarm odešel za jiným elfem. Maddie si povídala se středně vysokou bělovlasou elfkou a obě dvě se smály. Rames šel sám za námi. Ale Jonase jsem nikde neviděl, asi splynul s davem.

"Ale Augistián je popisován jako vysoký muž," namítl jsem.

"Ano, on byl velice vysoký muž, byl to totiž elf. Temný elf. Augustián byl poslední svého druhu a velice nebezpečný. Bohužel se nám ho nepodařilo zastavit. Trpaslíci byli velice zakřiklí, jelikož jejich král Orik zemřel v naší pravé zemi. Tak toho zle využil, tvrdě se ujal vlády aspoň tady u Magmů. Z jeho vlády se z hodných a citlivých trpaslíků stali krvelačné bestie až na jednoho. Jana Marcuse LongWooda, tak se jmenoval. Jestli si myslíte, že to byl ten Marcus, tak to ne. My bychom nikdy za vůdce neuznali trpaslíka," řekla.

"Ale já četl, že to všechno byli lidé, takže to všechno byla lež?"

"Museli jsme to upravit, aby nikdo nezjistil, jak to doopravdy bylo," řekla.

Teď k nám přišel zpátky Blödhgarm a pravil: "Teď vás zase svážeme, jelikož se blížíme k našemu městu v Lincolnově údolí. Je to Emoe, naše druhá Ellesméra, náš druhý domov. Zde sídlí Rada starších a naši mazlíčko-společnicko přátelé. Draci. Teď se připravte, všichni elfové, kteří tady jsou, budou jak vyměnění. Zatím znáte jen mě, El a Maddie zná Mariu. Buďte potichu, já a El se pokusíme Radu přesvědčit, že tu můžete zůstat. Magii vám když tak vysvětlím. S tím by neměl být problém. Aspoň se nenajezdíte," řekl a já na něj čuměl s otevřenou pusou, jak to všechno věděl.

---

Emoa

"Blödgarme, Eleanador, konečně jste dorazili. A máte je ty vykradače, to je výtečné," řekl menší muž se statnou postavou a zlostně na nás hodil pohled. Najednou jsem sebou trhl, začal jsem se cítit bezbranně, co se dělo dál, si už nepamatuji, jelikož se zatmělo před očima a padl jsem do bezvědomí.

Najednou jsem se objevil na jiném místě v úplně jiném čase, přesněji v minulosti.

Minulost

Ocitl jsem se ve velké, ale prosté kulaté kamenné komnatě asi vysoce postaveného válečníka či generála. Měl tam dubový čtvercový stůl, dvě taktéž dubové židle, jedno kožené křeslo, smrkovou obdélníkovou skříň s dračími hlavami a jedno okno, u kterého stal svalnatý muž středního vzrůstu a díval se z okna. Pár metrů za ním stála vysoká mladá energetická žena, která měla, ale teď smutný výraz ve tváři.

"Můj velmistře," oslovila svalnatého muže vyhlížejícího z okna žena, "naše jednotky slábnou, bratrstva jsou vyhlazovány a poslední naživu jsou už jen čtyři velmistrové z dvaceti počátečních, jestli něco rychle nepodnikneme, brzy umřeme všichni. Ani draci nejsou na tom dobře. Naše říše je na pokraji zničení. Naše civilizace, naše snaha, naše vyspělost, náš lid a můžu pokračovat dál. Vše tohle bude zničeno nebo vydáno tomu zloduchovi na pospas. Tohle chcete?! Já vím, že ne. Velmistře Marcusi, ještě jednou vás prosím, udělejte s tím něco. Raní mě to úplně stejně, když vidím umírat své přátele, rodinu. Udělejte to pro ně, pro ně všechny. Dokažte, že bojujeme pro dobrou věc, že nikdo nebojoval zbytečně. Povstaňte z toho utrpení jako král, ať lid vidí, kdo jim velí."

"Máš zajímavý názor, Natasho, ale bohužel ti ve všem vyhovět nemůžu. S velmistry je to pozoruhodné. Skrývají se, ale stejně je dostanou. Myslím, že máme v řadách špeha, ale nevím to jistě. Všude, kde jsem v poslední době byl, lehlo popelem. Myslím, ze mě už téměř mají. Proto od tebe potřebuji jednu jedinou věc. Odjeď pryč z tohohle místa s mým synem Arnem. Toho ochraňuj a opatruj. Jeď do sídla mého blízkého přítele Alberta, který sídlí daleko za mořem ve svobodné zemi jménem Araluen a vyhledej araluenské bratrstvo míru. Sbal se a odjeďte co nejdřív. Já zajdu za Arnem," řekl s těžkým srdcem Marcus a dal ruku na srdce a sklonil hlavu, "ať nad vámi hvězdy bdí, Natasho."

"Nad tebou též, velmistře," řekla a nechala ho o samotě. Tím jsem se probudil zpět v normálním světě.

Emoa

Pootevřel jsem oči a začal se dívat kolem sebe. Byl jsem ve vězení. Ležel jsem na lůžku a všude kolem mě byla černočerná tma. Jen malé okno nahoře. Podle toho světla jsem tušil, že je brzo ráno, protože svítá. Kromě postele tam byl jen malý stůl a malá židle, která byla ztrouchnivělá z vlhka. Sedl jsem si na postel a hlasitě si povzdychl, chyběla mi moje dřevěná roubenka u lesa. Tam bych byl v klidu, škoda, že teď u sebe nemám svůj luk. Mohl bych si zastřílet. Znovu jsem si lehl a usnul.

Po pár hodinách později

Někdo otvírá dveře. Rychle se probudím a vstanu. Dveře mezitím otevřou a v nich stojí Blödhgarm a povídá: "Omlouvám se za Januse. On je trochu nedůvěřivý a má vás za vykradače té zříceniny, takže vás tu moc nechce, ale jeho dračice Angel ho přemluvila, že u někoho z vás tří cítí velkou moc. Proto se ji u vás pokusí najít. Doufám, že budeš stejně nadaný jako tvůj otec, který tu taktéž byl. Jako téměř první, ale měl tu smůlu, že jeho drak umřel velmi brzy. Byla to nehoda. Teď už dost povídaní a pojď za těma dvěma, abych vám ukázal město, ale před tím si s tebou chce popovídat náš král s Janusem," řekl a usmál se od ucha k uchu.

"Počkej. Říkal jsi dvěma? Ale my jsme tři," divil jsem se.

"Ne, byli jste pořád tři. Asi ti to popletlo myšlenky, když ti vlezl do mysli," řekl a odešel a já ho následoval, abych konečně opustil tu věznici.

V sále

Sál byl kamenný s občasnými trámy nebo výzdobami dřeva a taky byl velmi velký a prostorný. Strop byl držen třemi mohutnými kamennými sloupy na každé straně. U třech oken na každé straně byly zelené záclony. Na zdích taktéž visely velké obrazy postav se zlatými rámy. U pravé zdi v dolním rohu byly dva náhradní stoly, kdyby byly potřeba při velké hostině. Uprostřed byly nachystány dva dubové stoly s třemi dubovými židlemi. Na konci sálu byl velký trůn, na kterém seděl obrovský muž. Za trůnem bylo osm židlí pro osm členů Rady starších, nebo aspoň takhle mi Blödhgarm řekl. Na jedné z nich seděl menší muž a hlavně vypadal starší než ten druhý, tohle byl nejspíše Janus.

Muž na trůně promluvil: "Vítám tě zde, Michaeli, synu Jamese. Doufám, že budeš tak stejně dobrý válečník a stejně čestný a statečný jako tvůj otec, který tady před mnoha lidskými lety byl. Abych se ti přestavil, mé jméno je Alastair a jsem králem elfů, zde v Alpině v zemi Stínovrahů. Jestli si říkáš, že zní divně "Stínovrahů", tak ano, zní to trochu divně, mně to, když jsem byl stejné mládě jako ty, taky připadalo divně, ale neboj, až budeš starší, tak to rozhodně pochopíš, proč tomu tak je. Teď si sedni a hoduj, hraničáři, a povídej o svých cestách a proč ses ocitl ve zříceninách té pevnosti. My s Janusem budeme pozorně poslouchat," řekl Alastair, který však vynechal dvě podstatné osoby, které budou poslouchat s nimi. Angel s Glaedrem.

Mezi hostinou

Svítilo slunce a paprsky dopadaly do údolí a osvětlovaly mýtinku za městem. V lese za mýtinkou zpívali ptáci. Údolí bylo jediné nezasněžené, ostatní krajina, kam oko dohlédlo, bylo pod bílou peřinou, jelikož byla začínající zima, a proto museli všichni nosit kazajky z ovčí kůže, krom hraničářů, ti měli svoji zimní hřejivou pláštěnku. Ovčí kazajka vypadala takto: ramena z bílé bavlny, rukávy ze světle hnědé a trup z tmavé. Přes ramena byly dva černé pevné opasky do kříže, aby se za ně mohl zavěsit luk či toulec, nebo dlouhý meč. Na nože či malé meče měli hnědé pochvy přidělané k opaskům. Takže stráže ve městě vypadaly jako smrtonosní zabijáci. K tomu měli velké čtyřrohé štíty, velké kopí v rukou a zamračené výrazy jim přidávaly ještě na hrůzostrašnosti. Blödhgarm, El, Maddie a Rames se sešli na malé mýtince, aby je Blödhgarm s El provedli městem a řekli zásadní pravidla, ale nejdřív museli počkat na mě, aby mohli začít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fluffy | Velitelka Fluffy | Velitelka | Web | 14. března 2017 v 11:31 | Reagovat

Halt a Paulina? Cože! S tím se asi moc nesrovnám, ti dva pro mě jsou prostě nesmrtelní. =D Budu dělat, že jsem si nic takového nepřečetla. =D
Jinak se to pěkně zamotává... jde mi z toho trochu hlava kolem, propojení světů Eragona a HU jsem teda ještě nikde neviděla, ale tak uvidíme, co s tím provedeš do budoucna. =) A kde je Jonas? To je docela důležitá otázka... Hodně štěstí do dalšího psaní. =)

2 Snoopy Snoopy | 16. března 2017 v 20:31 | Reagovat

[1]: Děkuji moc za krásný komentář. Nejdřív jsem chtěl zabít Willa, ale potom jsem si to rozmyslel=)
K dějové lince(zápletky)- pořád mě napadávalo něco nového, a tak jsem to psal, ale teď už pomalu rozmotávám, ale občas něco dalšího zase přimotám =)
Téma "Jason" se trochu rozvede dál příště...(Trošičku)

3 Fluffy | Velitelka Fluffy | Velitelka | Web | 17. března 2017 v 16:38 | Reagovat

[2]: Zabít Willa? Božíčku, to jsou teda nápady. =D Já bych samozřejmě byla nejradši, kdyby nemusel umřít nikdo z nich, ale chápu, že to pro svůj příběh asi potřebuješ. =) A na Jasona jsem teda fakt zvědavá, tak snad příště už se něco málo dozvím. ;-)

4 Kačule Kačule | 19. března 2017 v 20:44 | Reagovat

Omlouvám se, že píšu komentář až později, ale neměla jsem čas.

Zabít Paulinu a Halta?! Ne! A ne! A ne! Jsou na dovolené! To unesu líp. =D A zabít Willa? No nevím, co je horší.

Eragon? Tak tohle spojení bych nečekala, ale možná se díky téhle povídce dokopu k přečtení Eragona. (Ano, hamba mi) Panebože! Tam je titulů! Tak to abych se na Eragona vrhla co nejdřív, abych se zorientovala.

Ti elfové se mi zdáli hodně otevření a přátelští, no, nezvyk. Ale jinak se mi to zatím líbí, tak piš, piš a piš, ať tu máme další kapču o nejdřív! =D

A pak ještě Jason. Kde je? Není jeden z těch záporáků? Spousty otázek a spekulací. Chci si je roztřídit a vyloučit špatné možnosti, tak piš! =D

5 Snoopy Snoopy | 22. března 2017 v 20:54 | Reagovat

[3]: Jsem si hlavně říkal, že byste mě nejspíš ukamenovali, kdybych ho zabil =D

[4]: Děkuji moc za krásný komentář =) Dovolená? Dobře,beru =D Na Eragona je to spíš volné pokračování...(jinak Eragonr vřele doporučuji =D )

Každý Elf není úplně hodný, ale to se ukáže v později...
S Jasonem, co plánuju bude pro trošku taková výzva=D, tak doufám, že se povede =D
PS: Novou kapču plánuju vydat do konce dubna, jelikož dřív nebude moc času=(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama