Havranův průsmyk - 4. kapitola - Sebeobětování

15. února 2017 v 10:35 | Fluffy |  Havranův průsmyk
autorka: Leanis

4. kapitola - Sebeobětování

Lillian nebyla na nádvoří sama dlouho. Sotva se stihla rozhlédnout, už jí po boku stál její otec Harrison - v tětivě založený šíp a očima pátrající po prvním cíli.

Nádvoří halila tma. Dívka nedokázala odhadnout, jak pokročilá je noc, protože oblohu pokrývalo takové množství mraků, že měsíc nebylo vidět.


"Běž!" sykl hraničář směrem k ní, a aniž by si Lillian všimla jakéhokoliv míření, vystřelil a z hradního cimbuří se s dutým žuchnutím skácel jeden z vojáků.

Dívka se rozběhla k hlavní bráně. Ještě než tam doběhla, tři stráže, co zde hlídaly, už ležely na zemi, zasažení Harrisonovými smrtonosnými střelami.

"Díky, tati," zamumlala neslyšně.

Rozhlédla se po nádvoří. Po své pravé ruce u dubových vrat spatřila stát již připravenou matku a za ní tři neklidně podupávající koně. Po hradbách pobíhali zmatení vojáci - naprosto netušící, odkud přicházejí ty pekelné střely, které je kosí jako figurky. I Lillian s tím vším, co ji otec naučil, měla problém to zjistit.

Napomenula sama sebe, když si uvědomila, jak ztrácí čas. Otočila se, aby splnila úkol, který jim měl pomoct utéct.

Mechanismus byl ve skutečnosti mnohem jednodušší, než si myslela. Z vrchu padací mříže vedl hustý spletenec provazů přímo k místu, kde právě stála a jeho konec byl obtočený kolem jakéhosi kolotoče, který vypadal jako obří lodní kormidlo položené na zemi. Lillian zkusmo zatlačila na jeden z výběžků kolotoče. Nestalo se vůbec nic.

"Hrom do toho," ulevila si zlostně. Utřela si zpocené dlaně do šatů a zkusila to znovu, s vynaložením mnohem více síl. Tentokrát se už kolotoč dal do pohybu - ztěžka, ale přece.

Dívka krátce pohlédla k padacím mřížím a všimla si, že se jí opravdu daří je zvednout vzhůru. Pak si uvědomila, že zatímco ona točí kolotočem, tak se lano vedoucí až k mřížím na něj natáčí. Právě proto, se mříže zvedaly.

Když se jí je podařilo zvednout dostatečně vysoko, aby jimi mohl projet jezdec na koni, přestala otáček kolotočem a nalezla páku, kterou zajistila, aby se mříže nespustily dolů ve chvíli, kdy pustí výběžek kola.

"Zajatci utíkají!" zakřičel najednou někdo do tmy. "Zajat-" Ať už křičel kdokoliv, jeho křik z ničeho nic utnul podezřelý svist - to Harrison usoudil, že onen muž už řekl víc než dost.

Ke vší smůle to ale stačilo k tomu, aby se hrad začal probouzet. Na nádvoří se začaly trousit hlídky z celého hradu, které zaregistrovaly hluk zvenku. A Harrisonovi už docházely šípy.

Lillianina matka naštěstí pochopila, v jak nemilé situaci se nacházejí, a přispěchala s koňmi k Harrisonovi. Ten na jednoho z nich nasedl, otočil se v sedle a vystřelil několik dalších šípů na vojáky, kteří se až příliš nebezpečně přiblížili k Lillian. Rachel se taky vyhoupla do sedla a popadla uzdu jak koně bez jezdce, tak i Harrisonova, aby hraničář mohl bez rušení dál střílet.

Lillian se mezitím horečně pokoušela vymyslet, jak zajistit, aby se brána už nedala zvednout, až prchnou za hradby. Rodičům řekla, že ví, jak to provést, což nebyla tak úplně pravda. Ale doufala, že se jí na to podaří nějak přijít dříve, než bude pozdě.

Vzala do ruky saxonský nůž, který jí dal otec, a opatrně s ním nařízla spletenec provazů, který držel padací mříže. Dávala si ovšem dobrý pozor, aby ho nenařízla příliš - v takovém případě by mříže spadly okamžitě a ona by tu zůstala napospas jisté smrti.

Zjistila, že když provaz nařízla, některé z okolních vlasců začaly pomalu, ale samy od sebe praskat pod zvětšujícím se tlakem, který na ně byl uveden.

"Lillian!" slyšela výkřik svého otce. On i matka už byli za padací mříží, i když Harrison sem tam ještě vystřelil na některého z vojáků. Čekali tedy jenom na ni.

"Už to skoro mám!" zakřičela Lillian v odpověď.

Pak dostala nápad. Dost ubohý nápad, ale nejlepší, jaký měla. Kdyby se totiž pokusila spustit bránu trochu níž a pak nařízla lano ještě víc, možná by samo od sebe prasklo chvilku po tom, co by se dostala na druhou stranu. Mříže by spadly a vojáci by se za nimi neměli jak dostat.

Rychle se dala do práce, dokonce trochu radostně, protože konečně přišla na to, jak situaci vyřešit.

Pak se ale všechno pokazilo ještě víc.

Harrisonovi došly šípy, takže Lillian už měla jenom tak půl minuty, než se k ní dostanou vojáci.

Snažila se zrychlit. Srdce jí divoce tlouklo, jak si čím dál víc uvědomovala, že by se jí to nemuselo podařit. Zatlačila na jeden z výběžků kolotoče, aby spustila bránu trochu dolů a zděšeně si uvědomila, že se kolo zaseklo. Znovu se pokusila s ním pohnout, ale bezvýsledně.

Otočila se a spatřila, jak jednomu z vojáků už stačí překonat jenom pár metrů, než se k ní dostane.

Došlo jí, že i kdyby běžela, jak jí síly stačí, nestihne to za mříže, kde čekali její rodiče. Vojáci by ji dostihli, ještě než by se k hradbám dostala.

Pohledem zabloudila ke svým rodičům. Rachel s rozšířeným pohledem sledovala, kolik vojáků se na nádvoří za těch pár minut objevilo. A Harrison upíral pohled na Lillian, připravený jí jít na pomoc, kdyby bylo potřeba.

Dívce okamžitě došlo, že kdyby se za ní otec vydal, zemřel by tu s ní také. A to nemohla dovolit. Proto se rozhodla udělat to poslední, co ještě mohla - dát šanci svým rodičům, aby mohli bezpečně utéct.

Jednou rukou popadla napnutý spletenec lan a druhou pevně sevřela saxonský nůž. Naposledy se setkala pohledem s Harrisonem. Se slzami v očích pokývla hlavou na rozloučenou a napřáhla ruku, aby přeřízla poslední zbytky provazů, které držely mříže.

Harrisonovi došlo, co chce jeho dcera udělat, až příliš pozdě. Stihl ještě vykřiknout zděšené: "Ne!", když jeho saxonský nůž v Lillianině ruce přeřízl provazy, mříže s hlasitým zaduněním dopadly na zem a oddělily tak Harrisona s Rachel od jejich jediné milované dcery.

To poslední, co ještě viděli, než jim jiní vojáci zakryli pohled, byla nebohá Lillian, bezvládně klesající k zemi po útoku jednoho z nepřátel.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fluffy | Velitelka Fluffy | Velitelka | Web | 15. února 2017 v 10:43 | Reagovat

Coo? COOO? COŽE? =D
Jak si vůbec dovoluješ to skončit takhle?! =D Teď budu napnutá jak kšandy! =D Co se stane dál? Přežije to Lilian? Musím vědět, co se stane!
A pevně doufám, že se Harrison s Rachel dostanou do bezpečí, když už jim dcera jejich životy tak vybojovala. Že upozorní sbor, co všechno se dostalo ven, a že po tom, co hraničáři dají hlavy dohromady, tuhle situaci vyřeší. Těším se na další. =)

2 Kačule Kačule | 15. února 2017 v 21:54 | Reagovat

Tak to teda ne, Leanis! Tak to teda ne! To jako vážně?! Jak jsi jen mohla?! Chudák holka. Já si jí pomalu oblíbila a ty jí necháš za mřížemi, aby si poradila s tim hnusákem?! Jenom to ne!

Eh, tak a teď, po mojí prvotní přehnané reakci, trošku hodnocení: Kapitola byla čtivá a zajímavá. Předpokládám, že tady se rozjíždí jedna ze zápletek - a moc se těším na další kapitolu -, protože pevně doufám, že nenecháš Lilian umřít. ;)

3 Hanka | Gilan Hanka | Gilan | 18. února 2017 v 11:44 | Reagovat

Nevěřím, že je Lillian mrtvá. To ne. Na druhou stranu, nevím, co od tebe čekat. Takže tak. Nějak nemám slov, z toho konce se mi jich nedostává. :)

Aspoň ti popřeju hodně štěstí s dalším psaním. A ať to jde rychle od ruky. :D

4 Leanis Leanis | 18. února 2017 v 22:33 | Reagovat

[2]:[3]:[1]: Holky, díky za komentáře, jsem ráda, že někdo mou povídku čte, povzbuzuje to k pokračování :). Co se děje týče, nic neprozradím! :'D

5 Šárka Šárka | 24. února 2017 v 22:17 | Reagovat

No Leanis! Při čtení mě pořád někdo vyrušoval a když se konečně dočtu na konec, tak tohle! Chudák Lilian.:(  Pevně doufám, že s tím něco uděláš.=)
A jinak kapitola byla (tedy aspoň podle mě) povedená. Četlo se to dobře (až na to vyrušování, ale zato ty samozřejmě nemůžeš). Přeji dobré nápady a hlavně čas na psaní, ať tu máme co nejdřív další kapitolu. Asi už to dlouho nevydržím. =D

6 Ančíííík I Morgarath Ančíííík I Morgarath | 1. března 2017 v 20:47 | Reagovat

Leanis,
až dneska jsem si přečetla tvojí povídku (předtím jsem jí nějak nevěnovala moc pozornosti, promiň) a musím říct, že jsem okradla sama sebe o velmi zajímavý příběh! XD
Na druhou stranu, kdybych ještě chvíli počkala, asi bych teď nemusela ohromeně civět na obrazovku a říkat si, kdy asi tak bude další kapitola? :D
Takže...chyť inspiraci a piš! ;P

7 Leanis Leanis | 5. března 2017 v 23:16 | Reagovat

Díky moc za milé komentáře! Vidím, že kapča dosáhla zamýšleného účinku. :) Pokud budu mít čas, vrhnu se do další kapitoly co nejdříve.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama