Deník hraničáře - 2. kapitola - Tajná pracovna mistra Johana

25. října 2016 v 10:08 | Fluffy |  Deník hraničáře
autor: Snoopy


2. kapitola
Tajná laboratoř mistra Johana

Bylo ráno. Sýkorky a vrabci štěbetali a vítali nový den. Na obloze se pohybovaly šedobílé mraky a podobaly se různým útvarům, zvířatům, ale i nadpřirozeným bytostem. Slunce svítilo nad táborem a hraničářům při ranní kávě s medem. Tábor se od mých mladých let moc nezměnil. Je pořád na tom starým místě, nikdo kromě hraničářů nevěděl, kde se nachází. Ale tábor se rozšířil a věci se zrenovovaly a koupil se nový nábytek, jako jsou třeba skládací stoly, židle a do stanů skládací křesla. Na cvičišti trénovali učňové, hraničáři si dávali ranní kávu a vykládali si, co je nového v jejich lénech. Já si zrovna povídal s Ramesem a Maddie. Můj učeň spal, jako obvykle se jen tak nevzbudí.


Pomalu se blížila desátá hodina a velitel Gilan svolal hlavní radu, čili mě, Willa Dohodu, Maddie, Ramese van Vansky, Ronalda McPetersna, Aarona Sutera, nejnovějšího člena hlavní rady Jamese Mekeenziho a Barta O' Reallyho.

---

"Tohle se nemohlo stát! To přece nejde!" vykřikoval Gilan, až z toho zrudl. "To nejde přes moji logiku!" Potom se ostatní zamysleli a přikývli, až na mě a Barta, protože oba dva dobře víme, co znamená pro "Nové povstalce" oživit "Staré povstalce".

"Jak vidíš, tak to jde. Oni se o to pokusili, ale nevyšlo to. A další záhada je, že vyvázli živí. Sice nevím, jak se jim to povedlo, ale pár věcí už vím -" na chvíli se Bart zarazil se a vstal ze židle, protože šel ukázat na mapu na jedno město na pobřeží Aridy. Pak pokračoval dál: "To je Parmaros, podle starých bájí podzemní město Terrapolis, které je právě pod Parmarosem. Já jsem tam byl kvůli výzkumu, abych našel nějaké stopy po třech kmenech. Musím říct, že jsem tam byl a město osobně je strašně krásné a pozoruhodné, ale záznamy po kmenech jsou unikátní, jestliže vás to zajímá, tak přijďte ke mně po schůzce, abychom se domluvili na termínu setkání, ale teď k věci," řekl a ukázal na mapě na místo, tentokrát bylo v Alpině. "Tady bylo bájné město Alkara. Zde byli v čase uspáni "Povstalci". A zde se provedl ten pokus o jejich oživení, se kterým byl ze začátku trochu problém." Znovu ukázal na další město v severní Tanzánii, celá hlavní rada tiše naslouchala. "Toto je pevnost Amádeus, ta není moc důležitá, protože je daleko, tak ji nemůžu přiřadit k seznamu možností napadení "Povstalci", ale jen tak pro zajímavost, že byla dávným sídlem Jontů. A můžete mi říct, co asi ty místa mají společného?" zeptal se Bart, ale hned si sám odpověděl. "Mají společné to, že jsou nějak spojeny s třemi kmeny, protože to budou naše cíle na ochranu před "Povstalci". Už dvě z těch míst nějak chráníme, ale bájné město Alkara ne, a to musíme získat za každou cenu, jinak bude zle. Tímto jsem skončil, děkuji za pozornost," skončil a šel si sednout na dubovou skládací židli ke stolu.

"Děkuji za výklad, Barte, a teď přejdeme k věci. Musíme společně sestavit tým čtyř hraničářů, ale má to problém, že nevím, kdo z nás to bude. Barte, Wille a Jamesi, pojďte ke mně, prosím," řekl Gilan a trojice hraničářů se zvedla ze skládací židle a přišli k veliteli a odešli ze stanu pryč. Za deset minut se vrátili a Gilan řekl pětici hraničářů: "Moje milá hlavní rado, společně jsme se rozhodli, že tým budou tvořit tito hraničáři. První z nich a velitel bude Michael, jeho zástupci budou Rames van Vansky a Madelyn I., ale skupina bude mít jednoho učně, učně Michaela, Jason Haler, a jako navigátor pojede taky Bart O' Really, nevlastní bratr našeho bývalého velitele Crowleyho a bývalého hraničáře Jeffa. Prosím, aby se tým sbalil a odjel na misi hned po skončení sněmu."

----

Na hlavní schůzi všech hraničářů se nic důležitého nestalo, jen se oznámilo rozhodnutí hlavní rady a Bart měl svoji přednášku o třech kmenech a potom sněm skončil a hraničáři se sbalili a rozjeli se do svých lén, až na záchranou pětku, která se vydala do Alpiny do nejvyšších hor široko daleko.

---

Jeli jsme dva týdny, až jsme dorazili k hranicím Alpiny a Teutlandu. Bart vytáhl hodně starou mapu, zavolal nás, ukázal nám tři místa, řekl nám něco o těch místech, co tam je a v jakém pořadí se na ně podíváme, poté nařídil rozchod a mně řekl, že tu mám zůstat. A podal mi mapu a řekl: "Michaeli, ty máš v sobě víc moci, než si myslíš, proto pro tebe budou ty místa tolik důležité kvůli tomu, aby ses tu moc naučil používat, ale nesmíš si ji nechat vstoupit do hlavy, aby tě neovládla. Tvůj táta moc velice dobře používal, ale ten výbuch nepřežil. Ale jeden z "Povstalců" to přežil. Jmenoval se Tyler, byl to jejich vůdce a teď vystupuje pod jménem lord Gais, tak si dávej na něj pozor. Já jsem tady už svůj úkol splnil, teď je řada na tobě. Sbohem, Michaeli." Bart odjížděl a já se díval, jak jeho postava mizí v dálce.

Naše první zastávka za lepším poznáním tří kmenů byla pevnost Michigen.

---

Pevnost Michigen

Pevnost byla jen obyčejná stará zřícenina na kopci obklíčená ještě staršími stromy, ale táta mi o nich říkal, že jejich pravé tajemství najdeš uvnitř jejího srdce. Ale, co to pravé tajemství je? A kde najdu její srdce? To mi už nestačil říct.

"Tak dobrá," řekl jsem a Maddie s Ramesem a Jasonem na mě upřeli oči. "Sice nevím, jak najdeme to, co hledáme, ale musíme to najít. Můj táta říkal, že pravé tajemství zřícenin je uprostřed jejího srdce."

"Nemůžete to být přesně uprostřed zříceniny?" navrhl Rames.

"Ne, to by bylo moc lehké právě pro vykradače," zamítl jsem Ramesův návrh, "musí to být něco těžšího, kam by se vykradač jen tak nedostal."

"Nebude to v podzemních chodbách? Taťka a děda vždy nějaké hodně vzácné předměty dávali do temných chodeb sklepů pod hradem, kam jsem já nemohla. A Bart taky zmínil něco o podzemních labyrintech chodeb, nebo něco na ten způsob. A srdce je pod kůží, takže v tomto případě pod zemí, ne?" řekla svůj návrh Maddie.

"Výborně, Maddie, takže jdeme prozkoumat rozvaliny, jestli tam nebude tajný vchod do podzemí," zavelel jsem.

Zdi Michigenu byly různě pomalované freskami, ale žádná nesouvisela se třemi kmeny. Jak to? Musím najít něco souvisejícího s kmeny, tak najdu vchod. Jdu dál a vidím fresku. Na ní tři králové a pod tím je napsáno: Tři koruny a tři bratři, ale jeden svět. Jejich jména budou poznamenaná navždy. Jako jizva na čele, která se nikdy nezahojí. Ale oheň mistra Samuela ať hoří věčně. Moje srdce bude znovu otevřeno pod jeho plameny.

"Pojďte sem okamžitě!" zavolal jsem. Do okamžiku u mě byli všichni.

"Tak co jsi našel?" zeptala se mě Maddie.

"Mám to," odpověděl jsem, " tady to je. Vstup do srdce."

"Oheň mistra Samuela? Co to je?" zeptala se mě Maddie znovu.

"O tom mi vyprávěl táta. Mistr Samuel byl jeden z osmi géniů z řádu Erebosu. Jako první zjistil, jak vyčarovat oheň a jakou tvoří podstatu," řekl jsem.

"Podívejte, tady něco je," řekl Rames, který doteď tiše mlčel. "Tady na té stěně je něco jako tlačítko," dořekl to a zatlačil na to. V tu ránu to zaskřípalo, stěna se odsunula a uviděl jsem pochodeň a tmavou cestu. Tak proto jsme potřebovali oheň. Ten nátlak a teplo ohně by tak soustavu koleček za zdí zahřálo a tím by se dalo do pohybu. Zafoukal vítr a najednou se pochodeň rozhořela a za ní další. Vzal jsem jednu a pokynul jsem ostatním, abychom šli. Všude na stěnách byly fresky o kmenech a řádech, které byly ještě tajuplnější než stará magie osobně, což mě doopravdy děsilo. Dále cesta plná pavučin a tu tam se objevily kostry mrtvol. Byli jsme ticho, jen občas pod námi něco křuplo. Už nás obklopovalo jen světlo louče, jinak tam byla strašidelná tma.

Najednou mi přeběhl mráz po zádech a začalo mi být trochu nevolno, tak jsem zavelel: "Stát! Někde tady je past. Teď půjdeme pomalu a budeme se dívat kolem sebe, jestli něco neuvidíme." Přesně, když jsem to dořekl, se před námi objevilo světlo a konec chodby. Vyšli jsme z chodby a před námi se objevila destičkami posetá erakuelská deska, ta nejnebezpečnější deska na světě. "Stát! Nikdo se nehýbejte! Toto je erakuelská deska, jestli stoupnete na nesprávnou destičku se špatným nápisem, tak se odsud nikdy nedostaneme, ani nezjistíme, co je na druhé straně. Tak mě, prosím, poslouchejte, na téhle desce jsou desky přikázaní, je to nejlehčí kombinace, tak každý stoupne tam, kam stoupnu já. Ne někam jinam, rozumíte?" řekl jsem. A ostatní přikývli. "Tak začneme."

Drak symbolizuje otroctví. Začal jsem si pro sebe mumlat a stoupl jsem na destičku s drakem. Funguje to. Tak jdeme dál. Voda je svoboda, oheň je nebezpečný přítel, pomalu jsme se sunuli dále. Orel je dech, zbraň je zlo a ochrana, rostlina je stvořitel kyslíku, had je jed a poslední Aurotik je život i smrt zároveň. Á, zase pevná země. Až jsme se všichni dostali přes desku, tak se Maddie zeptala: "Co je to ta erakuelská deska?"

"Řad Erakuelu byl jeden z nejvyšších řádů té doby a jeho zakladatel byl mistr Erakuel a ten také vymyslel erakuelskou desku, ale největší zajímavost je, že Erakuel nebyl členem řádu Erakuelu, ale řádu Erebos, a tím je druhým členem a géniem tohoto řádu, kterého jsme zatím potkali. Musíme jít dále, moc času nám nezbývá."

Šli jsme dál už světlou chodbou a vešli jsme do středně malé místnosti, kde byl pracovní stůl, knihovna se spousty knih, židle, otevřené dveře se schody nahoru a na stole ležely dva kusy papíru. Když tam vešla Maddie, tak vydechla a řekla: "To je krása, takhle žili géniové."

"Ano, tohle byla pracovna mistra Johana. A tady na stole je dopis od mistra Johana pro řád Beringtnů. Beringtnové byli nejvyšší mistři magie země, jejich štíty byly téměř nezničitelné, ale jejich řád byl vyhlazen. Tak se podíváme, copak mistr Johan napsal," řekl jsem a vzal jsem hodně starý dopis ze stolu. A začal jsem číst.

"Drahý arcimistře Alakazame,
mistři řádu Enigma si začali moc dovolovat. Musíme je srovnat, jako arcimistr řádu Burnelů jsem hoden vám pomoci s Magmy, kteří vás celou dobu obtěžují. Už jsou to tři roky, kdy začali útočit a pustošit. Jestli s tím nic neuděláme, můžeme být vyhlazeni. Jejich řády Almuza, Magmara a Jinovat jsou velice silné, proto musíme spojit své síly, abychom je dokázali zastavit. Magmové se blíží i ke mně, bojím se, že do pár dní tu budou. Proto musím zesílit štít a všemožnou ochranu. Všechny cennosti schovávám na tajné místo. Vy, drahý příteli, určitě víte, kam je dám.
S potěšením arcimistr Johan."

"Vypadá to, že síly mistra Johana nestačily. Aspoň, že ta pracovna se dochovala," řekla Maddie.

"Hele, tady ta knížka vypadá zajímavě," řekl Rames a chtěl ji vytáhnout, ale když za ni zatáhl, tak se odsunul krb a za ním se objevila obrovská místnost. V místnosti byly různé staré knížky, hole, pláště, erby řádů, tři dubové stoly, skleněné nádobky a kovové přístroje. Všichni jsme byli ohromeni.

"My jsme objevili tajnou laboratoř mistra Johana," řekla se zatajeným dechem Maddie.

"Tohle není jen tak obyčejná laboratoř," řekl jsem, "tady jsou zapsány všechny události postupu k používání staré magie vody. Tohle jsme hledali, ale není to všechno. Musíme projít všechny místa, která nám řekl Bart, jinak nemáme šanci finální bitvu vyhrát."

"Finální bitvu? To jako doopravdy? Ty si myslíš, že je někdo probudí? To je směšné. A to si myslím, i když jsem tvůj učeň. Prostě s tebou nesouhlasím," řekl Jason.

"Jasone, myslet si můžeš, co chceš," řekl jsem.

"Podívejte, mapa," řekla Maddie. "Země tří kmenů. Ale tady se nic o řádech a magii nepíše. Počkat, má někdo vodu?" zeptala se Maddie.

"Já mám," řekl Rames, "a proč ji potřebuješ?"

"Přece se potřebujeme dostat k technice magie vody, ne? Tak pokropíme zem vodou, třeba se to povede," vychrlila to ze sebe Maddie.

"Maddie má pravdu, Ramesi, polij zem," řekl jsem. Rames pomalu lil vodu na zem a tam se začal rýsovat postup. Až dolil vodu, tak ostatní vydechli úžasem.

A Maddie začala číst. "Vodo čirá, vlij se do mě jako vodopád, prouď mnou jako řeka. Když tě budu chtít přivolat, pomyslím na tvou čirost a modravou krásu. Až tě přivolám, podám ti ruku," dočetla Madie a zvedla ruku. Z ruky ji vyrazila voda do vzduchu až ke stropu. Poté ji voda obklopila jako štít. Vydechli jsme obdivem. Poté Maddie stáhla ruku zpátky k tělu a modrá aura, která ji obklopovala, zmizela. Poté jsme my ostatní to taky přečetli nahlas a natáhli ruku, vystříkla nám z rukou voda a obklopila modrá aura. Poté jsme dali ruku zpátky k tělu a aura nám zmizela.

"Maddie, ty jsi probudila starou magii," řekl jsem.

"Wow, to bylo krutý," vykřikla Maddie nevšímající si mě.

"Takhle asi funguje magie," řekl Rames.

"Super, už můžem používat magii vody," řekl otráveně Jason.

"Jasone! Ještě jednou uděláš obličej a jedeš do Araluenu úplně sám!" vykřikl jsem rozzlobeně na Jasona.

"Nech mě, ty mně nemáš co poroučet!" vykřikl Jason a rozeběhl se nahoru po schodech.

Já jsem chtěl za ním něco vykřiknout, ale Maddie mě zastavila: "Nech ho, Michaeli, s ním to nemá smysl se o něco pokoušet. Je jiný, než jsme byli my. On to nesnáší. Poprvé jsi udělal chybu a tu, že sis ho vybral jako svého učně," řekla a dala mi ruku na rameno.

"Jdeme, už jsme všechno podstatné viděli," zavelel jsem.

"Ne, neviděli," řekl Rames, " tady je nějaká indicie. Mám ji přečíst?"

"Ano, přečti ji," řekl jsem mu.

"My Sargasové, nejvyšší řád v magických řádech, schováváme hůl našeho nejmilejšího vůdce Aurů Markuse. Poklad bude ukryt, ale abyste se k ní dostali, musíte najít všechny klíče a indicie, které jsme vám nastražili. První indicie: Blízko území nikoho až k místu věčného klidu. Na desce mistra Leonarda před sedmi písmeny zkázy ti ukážou místo další stopy k pokladu."

"Území nikoho jsou trosky hradu Balkánu a místo věčného klidu je hřbitov krále Atora III.," začal jsem přemýšlet nahlas, "a deska mistra Leonarda je deska míry v Katarze v severní Alpině, přesně tam, kam máme teď namířeno," řekl jsem a šli jsme pomalu nahoru. Nahoře nás ale čekalo malé překvapení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačule Kačule | 25. října 2016 v 18:49 | Reagovat

Takže Snoopy poštěstilo se mi napsat ti komentář jako první. A nejdřív musím ocenit délku kapitoly.

Trošku mi tam vadila ta nespisovnost a "Wow, to je krutý." mi tam moc nezapadá, ale to se samozřejmě dá zlepšit - nikdo není dokonalý. ;)

Vymyslel jsi neobvyklá a zajímavá jména, všimla jsem si hlavně Barta O'Reallyho. XDDD

Když Michael Jasonovi řekl, že si může myslet co chce, vzpomněla jsem si na hraničářské: "Ty jsi jen učeň. Ty ještě nemáš co myslet." a napadlo mě, že ti tento detail trošku vypadl. (To se stává každému =( a mně často.)

Jason mi začíná být trochu nesympatický a začínám si myslet, že se přidá na špatnou stranu.

Svět jsi vymyslel vážně pozoruhodný a složitý. Několik řádů magií, spousty postav a míst, např. Michigen (inspiroval jsi se americkým městem Michigan?) a zapeklitá zápletka. To vážně oceňuji, protože ti to muselo dát mnoho práce.

Tak doufám, že se tady brzo objeví další kapča. ;)

2 Snoopy Snoopy | 7. listopadu 2016 v 17:19 | Reagovat

Děkuji moc za pěkný komentář.
U toho, jak Michael Jasonovi, že si může dělat, co chce, mi to vypadlo (ta doba, co jsem naposledy četl HÚ 1 ubyla doopravdy hodně dlouhá doba, :)že mi to vypadlo se omlouvám :( )
Jason a jeho budoucnost je otázka, kterou mám naplánovanou dopředu, ale zatím si ji musím ponechat jen pro sebe :)
Ano, svět jen tam velice komplikovaný, ale ještě jsem u toho neskočil, protože se vše ještě rozvine dál do dalších tajných řádů či spolků (prozrazení do dalších kapitol)
U Michiganu jsem se trošku inspiroval, ale to, že je to město v USA to nemá žádnou spojitost
A na kapče se už pracuje :)

3 Leanis Leanis | 10. listopadu 2016 v 23:10 | Reagovat

Snoopy, povídka se krásně čte, je místy vtipná hlavně - zaujala mě :) Super, jen tak dál, pokračuj!
(Nemůžu nezmínit, že jsem se do čtení dala kvůli Green Arrowovi na titulním obrázku povídky xD )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama