STRÁNKY V REKONSTRUKCI!
Už brzy. =)

Ztracený příběh

22. července 2016 v 11:30 | Fluffy |  Jednodílné povídky
autorka: Kačule

Ztracený příběh
Flanaganovo pokračování HU se mi nelíbilo, proto jsem napsala Ztracený příběh.
Upozornění: Ten, kdo nečetl Královskou hraničářku nebo Fluffyinu Hru o čas, tento příběh nečtěte!!!




"Je zajímavé, že John Flanagan si Willa nedokáže představit bez Cuka, ale bez Alyss ano?"


Byla noc, Will seděl na verandě Haltovy bývalé chatky a drbal Sobol za ušima. Ta labužnicky přivírala oči.

Už uplynuly dva roky a jeden měsíc od Alyssiny smrti, sedm měsíců od chvíle, kdy mu Madelyn zachránila život, a jeden měsíc od okamžiku, kdy Maddie upřednostnila život hraničářovy učeňky před životem na hradě Araluenu jako araluenská korunní princezna.

Znenadání uslyšel výkřik. Ženský. Ta žena křičela a volala jeho jméno. Slyšel tlumené otevírání dveří a za pár vteřin vykoukla ze dveří Maddie. "Co se děje?"

"To nevím, ale jdu to zjistit. Můžeš jít se mnou, ale vezmi si luk a nože," odpověděl Will a už se zvedal.

Neuplynula ani minuta a už se tiše prodírali lesem vedeni ženským křikem.

Křičela vysoká žena v rozedraných šatech s umouněným obličejem a špinavými vlasy. Will ji nepoznával, ale viděl, že ji pronásleduje nějaký muž. "Drž se vzadu," řekl Maddii a vystoupil ze stínu. "Co se to tady děje?!" vykřikl rozhořčeně, aby upoutal pozornost.

Muž se otočil a trhnul sebou, když spatřil postavu, která se tak náhle objevila mezi ním a ženou. Pak odpověděl obecným jazykem: "Utekla mi otrokyně."

"V Araluenu žádní otroci nejsou," sdělil mu s podmračeně stáhnutým obočím Will. Též obecným jazykem.

"Já nejsem Araluenec. Jsem z Celtiky," vysvětloval cizí muž.

"Tak co tady děláte? Pustili vás přes hranice?" zeptal se Will s podezíravostí v hlase.

"Ne, protože jsem se hned pustil za ní," kývl směrem k ženě, kterou honil, "a teď, zda-li dovolíte, ji chytnu a vezmu zpět do Celtiky."

"Wille, já jsem-" spustila dívka, avšak Will ji přerušil.

"Mluví araluensky, má araluenský přízvuk a je to Araluenka!" vyštěkl rozzlobeně, pak pokračoval hlasem hlasitějším sotva než šepot. "Maddie, svaž ho a zítra s námi pojede na Redmont. Porušil dohodu Araluenu s Celtikou." Oslovená se rychle zvedla, vyběhla směrem k muži a za chvíli ho svázala.

Will se zhluboka nadechl a vydechl. "Ty mě znáš?" s otázkou se otočil k Araluence, která stála s pusou dokořán, dívajíc se na Maddie.

Pak konečně našla slova. "Wille, já jsem Alyss Mainwaringová."

Teď otevřeli pusu Will s Maddií. Will se vzchopil první. "Maddie, odveď toho muže do chatky a tam mu utáhni pouta," vyslovil to jako omámený, potom přistoupil blíž k Alyss a setřel jí z obličeje trochu prachu. Poznal ji, byla to ona, Alyss Mainwaringová, jeho žena.

"Stal se zázrak. Zázrak," vymáčknul ze sebe přidušeným hlasem, "všichni si mysleli, že jsi nepřežila."

Alyss se smutně usmála. "Myslím, že bych raději posledních pětadvacet měsíců byla v Araluenu," prohlásila smutným hlasem, "s tebou."

Willovi se začaly po tvářích koulet slzy. Alyss se rozplakala a nechala se Willem přivinout do náruče. Po chvíli ji od sebe odtáhl, ale jen proto, aby se na ni podíval. Na obličeji od prachu jí byly vidět klikaté cestičky od slz. Pohladil ji po tváři a pak ji políbil na špinavé rty. "Pojď do chatky," vyzval ji.

"Wille, odvedla jsem ho dovnitř ke kamnům, jak jste chtěl. Potřebujete ještě něco?" Maddie stála na verandě a hleděla na oba přicházející.

"Pomoz Alyss, já zatím udělám jídlo. Vsadím se, že má hlad," odpověděl Will.

Zatímco Will vařil, odváděla Maddie Alyss ke sprše. "Jak to, že jsi u Willa v učení?" optala se Alyss.

"No, rodiče mě sem poslali nejprve na rok, ale když jsem dostala bronzový dubový list na hraničářském sněmu, který se konal na hradě Araluenu, jsem se rozhodla dokončit výcvik a stát se pravou hraničářkou."

"Aha. A co tě podnítilo k tomuto závěru?"

"No, asi to, že jsem se cítila mnohem líp v lesích než na hradě. A taky mě lákal život plný nebezpečí. A všichni říkali, jak mi i jemu prospěje být minimálně jeden rok u něj v učení. Vypadá to, že měli pravdu," usmála se. "A co ty?"

Alyss se celou dobu usmívala, ale teď jí úsměv zmizel ze rtů. "Já se tak skvěle neměla," zašeptala.

"Promiň. Na to jsem se neměla ptát. Omlouvám se." Maddie sklonila hlavu, "Omlouvám se," zopakovala.

"To nevadí, stejně vám to budu muset říct, ale až na Redmontu, jestli to nebude vadit."

"Ne, nebude."

"A jak to mohlo pomoct Willovi?"

"No..." Maddie váhala.

"Neboj. Nic ti neudělá. A stejně bych se to dozvěděla."

"Poté, co se dozvěděl, že jsi umřela - myslím tím, že jsme si to mysleli - se pustil do pronásledování Ruhla a jeho bandy. Nedbal na hraničářskou přísahu, odmítal od Gilana všechny úkoly, dokud tě nepomstí," spustila zdráhavě Madelyn.
Alyss se zastavila. "Cože?!" Uměla své pocity ovládat velice dobře, ale toto ji už vyvedlo z míry. Bylo to neuvěřitelné. Dojímalo ji, že ji Will tak strašně moc miluje, ale taky ji hněvalo, že zanedbával hraničářský sbor.

"Já věděla, že jsem to neměla říkat," litovala Maddie. "Prosím, nekřič, nebo se to Will dozví, a já nevím, co by udělal," zaprosila. Alyss se usmála a kývla.


"Alyss, chceš druhou misku kávy?" zeptal se Will, ale ta zavrtěla hlavou. Jedna jí bohatě stačila.

"Dostanu taky jídlo?" zaprosil už snad po tisící muž z Celtiky, ale Will stejně jako několikrát předtím odpověděl: "Jistě, že ne." Muž skučel dál, ale Will už mu nevěnoval pozornost.

"Wille, musíme si promluvit," prolomila ticho narušované jen prosebným skučením Alyss.

"Maddie ti to řekla, že?" Will to tušil, a když Alyss přikývla, vrhl na Maddii pohled, který jí sděloval, že si to s ní později vyřídí.

"Maddie za to nemůže. Vypáčila jsem to z ní," obhajovala Alyss Madelyn. Will jen něco nesrozumitelného zabručel.
"Maddie, pohlídáš toho chlapa? My si s Willem zatím promluvíme," prohlásila rozhodně Alyss. Will si něco zamumlal a Maddie jen kývla.

"Wille, jak sis to představoval?! Že nejdřív pochytáš ty chlapy, co mě "zabili", a pak teprve se budeš dál věnovat hraničářům?!" ptala se nevěřícně Alyss. Už byli v lese a dost daleko na to, aby je Madelyn neslyšela.

"Ano. Tak jsem si to představoval," přitakal Will.

"Proč sis to tak tvrdohlavě umínil? Stačilo by mě jen oplakat. Nemusel jsi -" Alyss to nedořekla, protože ji Will strhnul na stranu. Šipka z kuše se zabodla do špatného místa. Místo, aby zasáhla Alyss do srdce, propíchla Willovi levé rameno. Ten i přes bodavou bolest hned zareagoval. Pravou rukou vytáhl vrhací nůž a hodil ho na protivníkovu hlavu. Chtěl ho omráčit, a to se mu povedlo.

"Alyss, jsi v pořádku?" tázal se starostlivě Will.

"Ty máš prostřelené rameno a ptáš se, jestli jsem v pořádku já?" odvětila Alyss.

"Budeme ho muset odvléct do chatky," ignoroval otázku Will.

Alyss se zamračila. "Wille, musíš si to ošetřit," namítla.

"Ošetřím si to v chatě," slíbil Will, vstal a začal muži svazovat zápěstí a kotníky, ale tak, aby mohl chodit. Pekelně ho při tom píchalo v rameni, ale on se to snažil nevnímat. Jakmile byl hotov, muž se probudil.

"Tak teď můžeš oplakat její památku. Zabil jsem ji," prohlásil posměšně, protože si nevšiml šipky trčící z Willova ramene ani samotné Alyss stojící opodál.

"A proč bych ji měl oplakávat, když támhle stojí?" otázal se Will s hlavou nahnutou ke straně.

"Ale, vždyť já ji zasáhl! Nevydala ani hlásku!" rozhořčil se nejprve zmatený muž.

"Ten je ale slepej," zamumlal si pro sebe Will. "Na nohy! Půjdeš se mnou," rozkázal hlasitěji a už už muže tahal na nohy.

Vydali se k chatě, a když dorazili, Maddie se zhrozila, jakmile uviděla šipku ve Willově rameni. "Wille, co se stalo?" zjišťovala.

"Tady kamarádíček střílel po Alyss, ale nepočítal s tím, že ji strhnu na stranu. Schytal jsem to do ramene," odpověděl Will.

Druhého nezvaného hosta svázali a posadili k prvnímu ke kamnům. Maddie a Alyss Willovi ošetřovaly rameno, když Will útočníka - který se pokoušel zabít Alyss - a nyní i zajatce poznal. Byl to pátý a poslední člen Ruhlovy bandy. "Gordon Campbell." Will to jméno vyplivl.

"Tak hraničář mě konečně poznal?" promluvil posměšně Gordon.

"To jméno ti sedí. Připomíná mi to dvě slova: křivá huba," odsekl Haltův bývalý učeň s očima metajícíma blesky. Gordon mu plivnul k nohám. "To si uklidíš," sdělil mu hraničář.

"No to teda neudělám," odmítl Gordon. Pak si chvíli hleděli přímo do očí. Will občas syknul, ale jinak bylo ticho.

"A co, že tu máš dvě ženský? To jako služky?" vyzvídal Gordon. To už měl Will rameno obvázané, takže vyskočil na nohy a Gordonovi uštědřil pravý hák.

"Tak za prvé, hraničáři služky nemají. Za druhé, ty se nemáš co vyptávat. A za třetí, dávej si bacha, můžu tě i zabít," zasyčel výhružně. S Gordonem to ani nehnulo, ale pod maskou předstíraného drsňáctví a hrané lhostejnosti ke svému osudu, se hraničáře velice bál. Ale to se brzy změní, napadlo ho s mírným uspokojením.

"Maddie, rozdělíme si hlídky, Alyss, ty se vyspi. Zítra vstáváme brzo," rozhodl nesmlouvavě Will. Obě dívky přikývly.


Když Maddie držela hlídku a Will spal, Sobol ostražitě pozorovala cizince. Nejspíš se rozhodla vzít věc do vlastních rukou - tedy, tlapek. Bylo slyšet jen slabé oddechování spících a dunění větru. Pravděpodobně venku zuřila vichřice.

Nejdřív je noc tak klidná, a když se vyřeší spousty věcí, začne zuřit vichřice, přemítala Maddie. Potřásla hlavou, aby si ji pročistila a zůstala bdělá. Už zbývalo jen deset minut, než předá hlídku Willovi. Teď už se nemůže nic zvrtnout, pomyslela si.

"Wille, vzbuďte se." Už uběhlo deset minut a Madelyn budila Willa. Ten se na ni nechápavě podíval. "Proč mě budíš?" obořil se na ni. Pak si vzpomněl. "Aha, na hlídku, že? Ale proč jsme v chatě? Když pronásledujeme Ruhla, měli bychom být v blízkosti zátoky Jestřábí hlava a ne v Liamově chatce."

Maddie se na něj nejdřív překvapeně a pak zkoumavě dívala. "Wille, jste v pořádku? Ruhl je po smrti a ty děti jsou zpátky ve svých domovech," připomněla mu, avšak Will byl na jiném místě a v jiném čase.

"Ale, vždyť to já vím!" odsekl jí.

"Ještě před chvílí jste to očividně nevěděl," podotkla Madelyn, ale Will už ji ignoroval a šel na hlídku. Maddie se s nepříjemným pocitem zavrtala do pokrývek a snažila se usnout, jenže měla pocit, že o něčem takovém se zmínil někdy její otec.

Alyss jejich výměna slov probudila, a protože si dobře pamatovala, že to samé se stalo kdysi Haltovi, tiše Willa do rána pozorovala, i přes to, že jí jasně řekl, ať se vyspí.

"Alyss, pojedeš na nákladním koni, ty se povezeš ve voze a, Gordone, ty půjdeš pěšky," oznámil Will hned ráno poté, co se nasnídali a připravili koně k odjezdu.

Hrad Redmont se rýsoval na pozadí vycházejícího slunce a hora, na níž stál, se třpytila rudě krvavou září. Pohled na něj byl velkolepý.

Jakmile projeli bránou a povolili koním sedlové popruhy, šli za baronem Araldem. Baronův tajemník je uvedl do místnosti, ve chvíli, kdy zde byl přítomen i Halt s lady Paulinou.

"Alyss!" vyhrkla Paulina a běžela svou bývalou svěřenkyni obejmout.

"Paulino!" odpověděla dívka a utíkala jí naproti.

"Barone Aralde," začal Will, "přivádím vám dva zajatce. První je Celtik, který porušil mírovou smlouvu tím, že zotročil Alyss. Druhý je Gordon Campbell, jeho zločiny znáte. Včera večer, kdy jsme našli Alyss, se ji pokusil zabít, jenže mi pro-" Mladý hraničář se skácel na zem v bezvědomí. Všichni přítomní, kromě zajatců a stráží, se k němu rozeběhli.

"Co se stalo?" ptal se Arald.

Do toho se ozval hrubý spokojený smích, který se linul z Gordonových úst. "Já vám řeknu, co se stalo," řekl, "Otrávil jsem ho. Ta šipka, co ho zasáhla, byla otrávená. Koupil jsem ji v Genovese."

"Jak to říkala Tea," mumlal si pod vousy Halt. "Jak to bylo cítit?" zeptal se Maddie a Alyss.

"Cítila jsem krev, ale na malou chviličku jsem ucítila i levanduli," vzpomínala Madelyn.

"Otrava modrou aracoinou!" zvolal starší z hraničářů. "Potřebujeme léčitele. Já to nezvládnu, protože rameno už má obvázané."

Alyss s Maddie se naráz zvedly a vyběhly ke dveřím. Málem se srazily.

Za pár minut přispěchal léčitel. "Budu si ho muset odnést k sobě," pronesl po krátké chvíli. Halt svého bývalého učně jen s obtížemi zvedl a vyrazil za léčitelem.

Čekali dlouho. Gordon už seděl ve vězení a Celtika poslali za královnou regentkou, aby ho odsoudila spravedlivě, a tak, aby se neporušila mírová smlouva s Celtikou. Léčitel mezitím Willovi podal protilék, bylo štěstí, že protilátku znal. Prohlašoval, že byl v učení u Malcolma, ale to nikdo nevěděl úplně na sto procent. Všichni jen doufali.

Alyss jako jediná seděla u Willa ve dne v noci. Vyplatilo se jí to, protože asi po pěti dnech v bezvědomí, se probudil. Bylo to znamení, že se uzdravuje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | E-mail | 22. července 2016 v 12:02 | Reagovat

Je to pekny, ale je tam dost nejasností. Treba jak se mohla dostat do Celtiky?

2 Kačule Kačule | 22. července 2016 v 12:19 | Reagovat

No, to může zapracovat vaše představivost. Třeba ji ten Celtičan propašoval. ;)

3 Honza Honza | 22. července 2016 v 13:56 | Reagovat

Spis by ji nasla ta straz, ale to zase rýpu. Mas to pekny.., kolik ti je? :)

4 Kriss Kriss | E-mail | 22. července 2016 v 14:23 | Reagovat

čauko hele docela to ujde, ale jako co to má být? Udělala jsi si konec jak jsi chtěla aby to skončilo. Toto je dost nelogické, plánuješ to ještě dokončit?

5 Kačule Kačule | E-mail | 22. července 2016 v 15:32 | Reagovat

[3]: Mohl ji zakrýt pláštěm, to by jí pak stráže nepoznali. ;) Řeknu ti, že jsem náctiletá a je mi míň jak patnáct.

[4]: Je to jednodílná povídka - takže pokračování asi nebude, ale můžu o tom popřemýšlet. ;)

Jinak moc děkuji za komentáře.

6 Honza Honza | 22. července 2016 v 16:25 | Reagovat

[5]: to jo, jak si napsala, je to na každého fantazii :)
Dobry by jeste bylo mensi rozsireni o Alyss. :)

7 Honza Honza | 22. července 2016 v 16:29 | Reagovat

[5]: + bych ti jeste pochvalil slovní zasobu a vyprávěcí prvky :)

8 Hanka | Gilan Hanka | Gilan | 24. července 2016 v 9:22 | Reagovat

Milá Kačule,

od toho právě fanfikce jsou, abychom si mohli napsat konec, pokračování či předělávku svého oblíbeného příběhu. :) Také nesouhlasím s tím, jak pan Flanagan zakončil celou sérii a zastávám názor, že jedenáct knížek by úplně stačilo. Ale stalo se a je tedy na nás vypořádat se s tím po svém. :D

Ty ses toho ujala velmi dobře, a podle toho, co jsem výše četla, tak máš na svůj věk moc pěknou formulaci vět a velkou slovní zásobu. :) Je dobře, že ses s námi o své dílko podělila.

Vezmu to z druhé strany - použila jsi poněkud otevřený konec, ale je patrné, že všechno dobře dopadlo. Upřímně, představovala bych si jejich shledání jinak, hodně mě překvapilo, že Will svou ženu hned nepoznal. Zas tak dlouhá doba od její údajné smrti neuplynula. A pro příště, moc jsi nedořešila, jak se Alyss dostala do Celtiky. To bych trošku rozvedla, abychom se dozvěděli víc o jejím osudu.

Co se mi moc líbilo, bylo propojení s ffkou od Fluffy a zmínka o Tee. Hezky se nám to uzavírá, celý Flanyho svět dohromady s našimi vlastními postavami. ;)

Na závěr už zbývá jediné - hodně štěstí do budoucna s dalším psaním! :)

9 Kačule Kačule | 29. července 2016 v 13:41 | Reagovat

[8]: Hani, já ti strašně děkuju za komentář. Ano, chyby tam byly, ale za pochvalu ti moc děkuju. Fluffyina Hra o čas se mi hodně líbila a o Seanově manželce v knize není ani zmínka. Za formulaci vět a velkou slovní zásobu vděčím knížkám.

P.S.: Vůbec nechápu, jak můžete napsat tak dlouhé komentáře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama