Havranův průsmyk - 2. kapitola - Nepřítelův úspěch

15. února 2016 v 18:25 | Fluffy |  Havranův průsmyk
autorka: Leanis

2. kapitola - Nepřítelův úspěch

Harrison prudce otevřel oči a cítil, jak mu srdce sevřela ledová ruka strachu a bolesti. Zaslechl, jak dveře od jeho cely nepříjemně zaskřípaly, když je kdosi otvíral. Nemělo smysl dál dělat, že spí, proto se neochotně posadil a zatřásl se zimou. Všechny svaly v jeho těle okamžitě zaprotestovaly kvůli změně polohy.


Seděl v zatuchlém, temném a chladném vězení. Jediné, co se v místnosti nacházelo, bylo lůžko s tenkou vlněnou přikrývkou, která byla prolezlá všelijakými brouky a zapáchala plísní; dále zde byl chatrný závěs a za ním kyblík, do kterého mohl vykonat své potřeby. A právě v této chvíli na podlaze ležela i špinavá dřevěná miska s tvrdou kůrkou asi dva týdny starého chleba, která byla tak tvrdá, že i přes svůj obrovský hlad nedokázal sám sebe přinutit, aby zbytek nedostačujícího jídla snědl.

Zamračil se a pohlédl na muže, co způsobil tak hlasité zaskřípání dveří, a spatřil známou tvář svého mučitele. Harrison nasadil výraz, který se ani trochu neshodoval s tím, co cítil. I přes všechen svůj strach, předtuchu bolesti a pocit bezmoci se mu podařilo vykouzlit na tváři pohrdavý a vzdorný úšklebek.

"Dobré ráno," zaskuhral Harrison a dal do svého hlasu co nejvíc neúcty a odporu, jakého byl schopen. "Co máme na programu dneska?"

Vypadalo to, že jeho nepřítele nijak neznepokojil hraničářův zdánlivý klid a ani ho nijak nepopudil jeho drzý a vzdorný tón.

"To samé jako včera, předevčírem a celý týden," odpověděl chladně a s jistým uspokojením sledoval, jak Harrison nejprve ztuhl a pak se nepatrně zachvěl.

Nepotrvá dlouho, pomyslel si žalářník. A konečně se mi podaří ho zlomit.

Až doteď totiž hraničář ve středních letech statečně odolával všem ranám, popáleninám a jiným věcem. Pod rukou tohoto muže ale každý předešlý vězeň začal dříve, či později zpívat a on nepochyboval, že brzy zlomí i tohoto hraničáře. A i kdyby se mu nepovedlo ho donutit skrze fyzické rány prozradit věci, o které jim šlo, tak věděl, že brzy dorazí někdo, díky komu se mu konečně podaří z Harrisona dostat to, co potřeboval vědět.

Žalářník popadl hraničáře za loket a otočil ho zády k sobě, aby mu mohl svázat ruce. Byl si jistý, že tento téměř zlomený muž se už znovu nepokusí o útěk. Jeho předchozích několik pokusů vždy skončilo neúspěchem a další den za trest nedostal ani příděly jídla, či vody, což byl vzhledem ke každodennímu mučení a stejně tak hrozným podmínkám v cele dostatečně hrozný trest. A měl pravdu. Nevysoký, ale statný hraničář se opravdu nijak nebránil a pokorně se nechal svázat a odvést do jiné prázdné místnosti.

Tam, jak už byl Harrison zvyklý, stáli dva muži, připravení ho chytit za paže, aby věznitel mohl začít s mučením. Nemusel čekat dlouho, než se tak stalo. Jakmile ho dva vojáci chytili za paže, začal ho žalářník zasypávat dobře mířenými ranami tak, aby způsobily maximální bolest. A přitom kladl hraničáři stejné otázky jako celý týden, co byl v zajetí. Všechny se stále vztahovaly na jednu a tu samou věc - informace o diplomatickém poselstvu jedoucím do Pikty vyjednat podmínky mírové smlouvy.

Harrison byl se vším, co se týkalo této smlouvy a cesty do severské země dobře obeznámen. Proto si byl velmi dobře vědom, že vyjednání této smlouvy je mnohem důležitější než jeho vlastní život, a hodlal i nadále vzdorovat svým věznitelům. Smlouva mohla skoncovat s většinou skotijských nájezdů na araluenská pohraniční města, vesnice, farmy a osady a ušetřit tím spoustu životů. Něco takového bylo pro jeho království mnohem cennější než on sám.

"Nic ti neřeknu," zavrčel Harrison. Jeho obličej byl teď plný modřin, jedno oko bylo tak oteklé, že něco viděl pouze úzkou štěrbinou, a z roztrženého rtu mu vytékal pramínek krve, byl si také dobře vědom toho, že zápěstí má také plné roztržených strupů, které způsobily pevné provazy, když při mučení neustále zatínal pěsti a kroutil sebou. To všechno si ještě nic nezadalo s jeho břichem a zády, kde nebyla o podlitiny nouze.

Aspoň dneska nepoužili rozžhavená železa, pomyslel si. Dokázal snášet libovolné množství ran, ale ve chvílích, kdy se jeho těla dotýkali železnými tyčemi, měl co dělat, aby jim nevyklopil všechno o mírové smlouvě.

Jak se ale zdálo, Harrisonova neochota mluvit jeho mučitele nijak nerozzlobila, spíše pobavila. To hraničáře do jisté míry zneklidnilo.

Žalářník jako by se chvilku rozmýšlel a pak kývl na jednoho z mužů, kteří drželi Harrisonovi ruce, a řekl prostě: "Přiveďte je." I když hraničáře jeho slova zmátla a vůbec nevěděl, o čem jeho věznitel mluví, tak voják očividně pochopil, o koho jde a na pár minut odešel z místnosti.

Když se po pár minutách vrátil, přivedl s sebou další dvě osoby. Při pohledu na ně se Harrisonovi málem zastavilo srdce. Ve dveřích stála jeho manželka s dcerou, obě stejně bezmocné jako on.

* * * * *

"Věděl jsem, že mi to brzy všechno řekneš," zasmál se drsně voják. Harrison mlčel a nešťastně pohlédl na svou dceru a manželku, kvůli kterým byl ochoten prozradit svým mučitelům dost informací o diplomatickém poselstvu i nesmírně důležité smlouvě. Jeho hraničářská hrdost utrpěla nevyléčitelnou ránu, když si uvědomil, že zradil své království, kterému se zapřisáhl sloužit. Přitom pomyšlení ho v očích začali pálit slzy, protože to, čemu věnoval celý život, bylo v nenávratnu. I pokud se nějak dostane z tohoto místa, už ho nepřijmou do hraničářského sboru. Nejspíš bude ocejchován jako zrádce a pověsí ho.

I před to všechno byl rád, že aspoň výměnou za informace neublížili jeho rodině, když už to bylo to poslední, co teď měl. Co s nimi ale udělají dál, hraničář nevěděl.

Ustaraně si prohlédl svou manželku a dvacetiletou dceru, zda nějaká z nich není nějak zraněná. Znatelně se mu ulevilo, když zjistil, že jsou obě v pořádku.

"Co s námi teď bude?" odvážil se zeptat se jejich věznitele.

"To rozhodne velitel," prohlásil žalářník se zákeřným úsměvem. Jako kdyby v odpověď na jeho prohlášení se ozvalo zaklepání na dveře. Neznámý nečekal na odpověď a vstoupil dovnitř místnosti.

Harrison si nového příchozího prohlížel s nově nabytou zvědavostí. Jednalo se o svalnatého, i když podsaditého muže. Bezpochyby pocházel z Pikty. Hlavu měl vyholenou až na jeden pevný cůpek, který vyrůstal z levé strany temene hlavy. Oblečen byl do suknice a tartanového plédu z hrubé vlny, tetování na holých pažích a pravé tváři hrdě ukazoval světu a jeho vysoké boty byly očividně vyrobeny z ovčí kůže.

Přítomní vojáci provedli vojenský pozdrav a nyní si byl Harrison jistý, že jde o jejich velitele.

"Zdravím, veliteli!" pronesl zvučným hlasem i žalářník. Velitel pouze kývl a obrátil svou pozornost na hraničáře a jeho rodinu. Pak konečně promluvil s jasným severským přízvukem.

"Předpokládám, že už řekl, co věděl," pronesl to jako oznámení, ale žalářník stejně vehementně přikývl.

"Řekl bych, že nám prozradil už všechno," prohlásil hrdě, jako by očekával pochvalu. Té se mu ale nedostalo. Skotijský velitel si totiž zaujatě prohlížel hraničáře.

Harrison se trochu neklidně zavrtěl, protože si uvědomil, že na něj nepřátelský velitel hledí s téměř hmatatelnou nenávistí.

"Takový, jako ty, i když mladší, mě před několika lety připravil téměř o všechno," zavrčel seveřan do tváře Harrisonovi.

Takový jako já? zmateně si pomyslel Harrison. Má tím na mysli hraničáře? A hned, jak ho ta myšlenka napadla, probudila se někde v mysli vzpomínka... Přesto ale mlčel. Měl sice chuť zavrčet nějakou drzou odpověď, ale nyní si byl vědom, že cokoliv, co řekne, může ublížit jeho rodině.

Vzápětí se Skoti nečekaně otočil, vyrazil ven z místnosti.

"Pane!" zakřičel za ním ještě žalářník a velitel se otočil a pohlédl na něj s tázavým výrazem.

"Co je?"

"Co s nimi máme teď dělat?"

Velitel pohlédl nejprve na dvě ženy a pak na zmláceného hraničáře. Chvilku trvalo, než odpověděl, ale když se tak stalo, jeho hlas zněl úsečně a lhostejně.

"Zabijte je."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Snoopy Snoopy | 15. února 2016 v 18:46 | Reagovat

Pěkné pokračování =]
Tahle kapitolka nám moc neprozradila, ale myslím si, že ten velitel je otec Skota z 6 nebo 7 dílu HU?

2 Leanis Leanis | 29. února 2016 v 19:23 | Reagovat

[1]: Všechno se v čas dozvíš... :D

3 Kačule Kačule | 27. března 2016 v 21:39 | Reagovat

Ty vogy!!! To je hrozně napínavý!!! Chudák hraničář, nejdřív ho mučí, pak jim všechno prozradí v domnění, že zachrání svou rodinu, a oni je chtějí zabít??? =( =( =( =( Doufám, že Alyss přežije a že se domluví mír, i když mi to připadá nepravděpodobné. Ale jinak  piš dál, ať tu máme co nejdřív další kapču!!! =D

4 George Carter George Carter | Web | 24. srpna 2016 v 13:42 | Reagovat

hezký uzly a šmodrchance

5 George Carter George Carter | Web | 24. srpna 2016 v 13:43 | Reagovat

Kdy bude pokračování?
!o)

6 Leanis Leanis | 10. listopadu 2016 v 22:31 | Reagovat

Děkuji za komentáře!
Pokračování je na cestě - sice hooodně pozdě, ale přece! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama