Deník hraničáře - 1. kapitola - Říše vzpomínek

29. února 2016 v 18:57 | Fluffy |  Deník hraničáře
autor: Snoopy


1. kapitola
Říše vzpomínek

"Jasone, vstávej!" řekl jsem s výhružným tónem v hlase, už po páté. Jason mžoural očima po pokoji, kde byl nepořádek, prohrábl si svoje černé vlasy, posadil se, zívl a chtěl vstát. Ale já ho nenechal ani vstát a už jsem mu začal nadávat: "Podívej se kolem sebe! Vidíš to! Samé oblečení na zemi! A ještě k tomu rozházené! Co si o sobě myslíš, pacholku! Že tu máme služku? Nebo uklízečku?" nadával jsem mu, ale to ještě nebylo všechno, "A jak to, že jsou okna zakrytá? Aby tě neprobudil Ránobudič, co? Tak takhle teda ne!" rozkřikoval jsem se všude kolem a dal jsem mu pár pohlavků. " A za trest budeš tady po chatce uklízet celý dva měsíce, aby ses naučil uklízet a ne lajdačit!" Chtěl něco říct, ale já ho zarazil. "Ne, nic neříkej, jinak to budou čtyři měsíce!" dokončil jsem svůj proslov.


Jason celý den ani nepromluvil, ale až k večeru jsem ho zavolal, abych mu mohl něco říci. Začal jsem mu promlouvat do duše, ale až ke konci debaty jsem mu oznámil, že zítra jedeme na sněm. Řekl jsem mu plán, a že on si tam bude celou dobu povídat s ostatními učni, nebo cvičit. A taky, že já budu probírat s dospělými hraničáři důležité věci.


---

Cesta ubíhala rychle a my si cestou všímali trojic nebo dvojic hraničářů, jak na sebe dělají šprýmy. Já to viděl a vzpomínal jsem na léta, kdy jsem jezdil na sněm se svým učitelem, a jeho bývalý učen Ryan nás cestou vždy pořádně vyděsil. A my jsme se tomu jen smáli, až mi bylo smutno, že to tak už není. Jason na mně viděl, že jsem nějak potichu, tak se zeptal, jestli je vše v pořádku. Já musel odpovědět "ano", jinak by poznal, že mi je smutno, a já bych mu musel říct, proč jsem smutný, což se mi opravdu nechce. V tu ránu se mi zčernalo před očima.

---

Před šesti lety v Alpině

"Kde to jsem?" řekl jsem si. Podíval jsem se kolem sebe a vidím tam tři osoby. Jeden z nich byl plešatý tlouštík v bílých kalhotách a zeleném pleteném kabátě ve dveřích krčmy. Další byl mladý muž s hnědými vlasy, měl modré oči a oblečen byl v šedozelené pláštěnce, který jsem byl já v mladém věku. Třetí a poslední z nich byl vysoký muž se statnou postavou, hnědými vlasy a modrýma očima. Na zádech měl připevněný luk a za opaskem měl meč zavěšený v pochvě. Toho muže jsem poznal na první pohled. Byl to badatel a můj otec James. Byli jsme tu dobu na výpravě a já vynechal svůj první sněm se stříbrným dubovým listem. Kvůli tomu jsem si uvědomil, že jsme v Říši vzpomínek.

Tlouštík promluvil: "Vítejte, urození pánové! Pojďte k nám do krčmy pojíst a popít. Jsme nejvyhladověnější podnik v okolí!" Ale James zavrtěl hlavou, že to nejde, protože máme před sebou ještě hodně cesty a nesmíme se zdržet. Ale já ho přemluvil, aby si koně odpočinuli, že už musí být unavení. James se mnou souhlasil, ale můj kůň ne.

Papír zafrkal a vynadal mi: "Ty tupče! Sám víš, že já unavenej nejsem! Zase si vymýšlíš! Nikdy jsi nepočítal, že to tvoje lenošení může jednou způsobit problém?" Já jsem se k němu předklonil a uklidňoval jsem ho, že se nic nestane.

Sesedli jsme a uklidili koně do vedlejší stáje. Vešli jsme zadními dveřmi do krčmy a posadili jsme se na dubovou lavičku s kožešinou. Hostinský se nás začal ptát, copak si dáme. James stručně odpověděl, ať nám dá to nejlepší jídlo a pivo, co má, a my zase pojedeme. Tlouštík jako hostinský se hnedka začal bránit, kampak bychom chodili. Ať přespíme, že tu mají postele jak na hradě.

Jak hostinský odešel, James na mě začal mluvit: "Michaeli, víš, proč jsme na této misi, právě v Alpině?" zeptal se mě otec.

"Ne," odpověděl jsem. "A proč tady právě jsme?" zeptal jsem se a zvedl jsem hlavu od jídla, který před chvílí donesl hospodský.

"Tak já ti to řeknu. Víš, jak pátrám po předcích našeho rodu? Tak jsem narazil na to, že patříme do velmi starého rodu," povídal mi.

"Ano, vím, že pátráš po předcích našeho rodu," odpověděl jsem a chtěl jsem něco dodat. Ale otec mě přerušil a pokračoval.

"Nemáme moc času, jdou po nás augusiánští povstalci," dořekl otec s klidnou tváří.

Já se zeptal: "Kdo?"

A v tu ránu se ozvalo mohutné "BUM" a dveře se rozletěly na kusy a otec to dokončil slovem: "Oni".

Ve dveřích stáli cizinci. Cizinec vepředu zvedl pravou ruku a z ní vyšlehl hnědý paprsek a James bleskově reagoval tím, že taky zvedl ruku bleskovou rychlostí a taky z ní vyšlehl paprsek, ale šedý, a odrazilo to hnědý paprsek do vrchu ke střeše krčmy, až to udělalo ve stropu díru.

"Jamesi, jak vidím, svoje reflexy jsi neztratil," řekl cizinec s úšklebem.

James se s úsměvem na tváři podělil o svůj názor: "A jak já vidím, ty jsi smysl po humor neztratil, Tylere."

Tyler zvedl oči vzhůru a s nechutí odpověděl: "Moc vtipný! Vidím, že na mise chodíš s doprovodem, Jamesi. Snad tě to neomrzelo chodit jak osamělý vlk."

James vytáhl meč. Pohrával si s ním a potom mi potichu šeptal: "Utíkej pryč a vezmi koně do bezpečí. Já je zdržím." Podal mi mapu a lísteček a já se rozběhl k východu. Odvedl jsem koně k lesu a nasedl jsem na Papíra. Slyšel jsem rány oceli, viděl jsem záblesky, zem se otřásala a nakonec byl obrovský výbuch, který krčmu srovnal se zemí, až z ní byly jen trosky a kameny. Vykřikoval jsem, hledal jsem otce, ale bez úspěchu.

Rozbalil jsem mapu a v ní byly dva lístečky. Rozbalil jsem první a v něm stálo: "Zabraň augustiánovým povstalcům probudit NEJVĚTŠÍ ZLO (Magmy alias Povstalce)

PS: Mapu máš a jak ji použít ti řekne Bart O'Realy"

Já si uvědomil, že Bart O'Realy je letos na sněmu. To si myslí moje "starší" já a né to mladší v té vzpomínce. Poté jsem uviděl černotu a vesmír kolem mě. Já se zpět ocitl v současnosti, cestou na sněm.

---

Otevřel jsem trochu oči a kolem mě obíhalo pár zeleně rozmazaných postav, zřejmě hraničářů. Uviděl jsem rozmazaného Jasona, jak nade mnou stojí a říká: "Už se probral" Až jsem se rozkoukal, zjistil jsem, že se nacházím na sněmu ve stanu první pomoci. Kolem mě byla dubová židle, dubový stůl, procházková hůl léčitelů, luk, toulec a moje výbava. Postarší hraničář se ke mně sklonil a potichu mi řekl: "Hraničáři Michaeli, synu badatele Jamese, mám pro tebe určité informace ohledně mapy a augistiánských povstalců."

Já ze sebe vydal jediné slovo: "Jeffe?"
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy | Velitelka Fluffy | Velitelka | Web | 2. března 2016 v 14:46 | Reagovat

Začíná se to pořádně zamotávat, zdá se tedy, že Michael je z nějaké kouzelnické rodiny? Jeho otec vypadá, že nějakou tu nadpřirozenou sílu uměl používat.
Zarazilo mě trochu, že svému otci říká v myšlenkách "James", a ne nějakým tatínkovským přízviskem...
Budu zvědavá, jak budeš pokračovat. =)

2 Snoopy Snoopy | 2. března 2016 v 21:44 | Reagovat

[1]: Fluffy , děkuji moc za komentář, jestli je Michael z kouzelnického rodiny si budeme muset počkat do dalších kapitol. A jeho otec uměl používat nadpřirozenou sílu a proč se dozvíme příště.

Ani sám nevím proč Michael říkal tátovi "James"
S.

3 Kačule Kačule | 5. dubna 2016 v 19:59 | Reagovat

Mně se to líbilo a netypovala bych, že Ty jsi psal Vlčí vítr, protože je v tom docela veliký rozdíl. =) A taky jsem zvědavá, jak budeš pokračovat, tak jen piš a piš a piš. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama