Halloweenská soutěž - Třetí hodina odbila...

26. prosince 2015 v 17:25 | Fluffy |  Halloweenská soutěž

Vítězkou Halloweenské soutěže se stává hraničářka Reny, moc gratulujeme!



Třetí hodina odbila…

"… a lampa ještě svítila, čtvrtá hodina odbila a lampa ještě svítila," odpočítávalo svědomitě děvčátko s havraními copy, držíc se za ruce s dvěma staršími dívkami, "pátá hodina odbila a-"

"LAMPA ZHASLA!" zaburácel hlubší, přesto stále dětský hlas. Plavovlasý chlapec, který až doposud seděl trochu stranou od ostatních, se teď vrhl se mezi ně. Kroužek se okamžitě rozprchl do všech stran. Maličká Lisa i nadále nepouštěla ruku vyššího z děvčat, Alyss a společně prchaly do bezpečí před Krvavým kolenem. Stejně tak Lisin bratříček Louis. Naproti tomu štíhlý mladík, boubelatá dívka a několik dalších dětí se smíchem kličkovalo před pronásledovatelem. Ten však měl jiný cíl.

I drobný chlapec s kaštanovými vlasy zpočátku pobíhal ve středu travnaté plochy, sloužící chráněncům místní opatrovny při jejich hrách. Jakmile však v Horácově pohledu rozeznal jasný záměr, prudce zvýšil tempo.
Nesmí ho chytit! NESMÍ!

Horác věděl, že Will je v běhu lepší. Přesto za ním bezhlavě pustil. Minul George i Jenny, aniž by se pokusil je chytit. Jediným přijatelným výsledkem se pro něj stalo dopadení Willa.

Musí ho dostat! MUSÍ!

Mezera mezi nimi ale stále hrála v prospěch menšího z obou chlapců. Prohnali se podél hradní zdi, opatrovnu i zbytek dětí nechávaje daleko za sebou. Will byl rozhodnutý uniknout úhlavnímu nepříteli za každou cenu. Nezaváhal ani na okamžik a zamířil přímo do nejrušnější části nádvoří hradu Redmontu. Umně se proplétal mezi strážnými, stojícími povozy a hradní studnou. To Horác trochu nemotorně vrazil jednoho ze zbrojnošů. Jeho rozzlobené hromování však snad ani neslyšel, dál se hnal za Willem. Ten, slyše Horácův střet se strážným, si dovolil se ohlédnout. A to byla jeho největší chyba. Přímo před ní se zemí táhl odvodňovací žlab. Za normálních okolností by ho lehce překročil. Jenže teď šlápl levou nohou přímo do něj, klopýtl a ztratil rovnováhu.

A to už Horác překonal krátkou vzdálenost mezi nimi a vrhl se na něj. V tu chvíli měla stará dětská hra na Krvavé koleno skončit a novým pronásledovatelem se stát chycený. Jenomže tady už vůbec nešlo jenom o dětskou hru. Will se odmítal vzdát a ani Horác se nehodlal spokojit s jeho pouhým dopadením.

Svou silou devíti let do sebe bušili malými pěstmi, kopali, tahali se za vlasy. Mezi chlapci zmítajícími se v boji už léta panovalo hluboké nepřátelství.

"Hej, vy dva! Hned toho nechte," ozval se nad nimi ostrý, nesmlouvavý hlas.

Podívali se na sebe, v očích jim plály nesmiřitelné plamínky. Poté vzhlédli k hlasu nad sebou.

Stála tam osoba zahalená v prazvláštní šedo-zelené pláštěnce, s dlouhým lukem zavěšeným přes rameno. Hraničář Halt, blesklo jim hlavou současně. Chodí jako přízrak. Je to čaroděj. Bojovnost je rázem přešla. Vystřídal ji strach.

"Co jste to tady prováděli?" zpříma pohlédl nejprve hnědovlasému, nato blonďatému chlapci do očí. Ten pohled byl pro ně ještě děsivější. Ani jeden se neměl k odpovědi.

"No?" vyzval je znovu, nespouštěje přitom oči z Horáce. Viděl, že to on si začal.

"Mm-my," koktal malý hromotluk, "h-hráli jsme se na K-kr…"

"Na Kkr?" zopakoval hraničář s povytaženým obočím. Namísto toho, aby onou otázkou situaci odlehčil, způsobil, že Horác už vůbec nebyl schopen slova.

"… na Krvavé koleno," špitnul Will. Zajímavé, napadlo hraničáře, teď mu přispěchal na pomoc.

"Na Krvavé koleno?" zopakoval na oko překvapeně, "a víte vy dva, co je dnes za den?" To věděli. Také proto přeci tu hru hráli. Byla to tradice…

"Předvečer Všech svatých," řekl opět velmi potichu menší z chlapců.

"Správě," přisvědčil hraničář, "a to znamená…?"

Valili na něj oči plné strachu a nejistoty a nevypadalo to, že by se měli k odpovědi. Zato on už moc dobře věděl, jak jim vyčiní za jejich nerozumné počínání.

"A to znamená, že dnes v noci bude právě takové Krvavé Koleno obcházet kolem stavení a odnese si sebou každé dítě, které dnes zlobilo." Chlapci znali historku o strašidlu, které unášelo děti, toulající se venku za tmy. O zlobení se tam nic neříkalo. Jenže, napadlo je naráz, takový čaroděj, který umí mizet a objevovat se znenadání jak se mu zlíbí, ten přeci musí takové věci znát lépe, než kdokoli jiný…

"Wille! Horáci!," protnul tísnivou situaci známý hlas chůvy Molly. A chlapci najednou nevěděli, zda se víc bát tajuplného hraničáře, nebo rozzlobené ženy.

***

Kolem velkého bytelného stolu v redmontské opatrovně posedávaly všechny místní děti. Od nejmenší Lisy a Luise, po nejstarší trojici, kterou brzy čekal Den vybrání.


Pětici devítiletých uzavíral z každé strany jeden z dnešních provinilců. Výjimečně na sebe nevrhali ohnivé pohledy. Oběma v hlavě běžela Haltova slova.

ŽÁDNÉ KRVAVÉ KOLENO PŘECI NENÍ!, okřikl se v duchu Will. Odhodlaně se pustil do dýňové polévky, rozhodnutý zahnat tak obavy. S plným žaludkem všechna strašidla přemůže snáz! Alespoň tak to vždycky tvrdila Molly, když se neměli k tomu sníst večeři…

To Horác se v talíři doslova nimral. Rukou se lžící kroužil nad talířem v pravidelném rytmu.

ODNÁŠÍ DĚTI, KTERÉ DNES ZLOBILY… A POVÍDAL TO HRANIČÁŘ HALT…, běželo mu hlavou stále dokola. Ani si nevšiml, že ostatní už pomalu dojedli a Molly s Rhettou začínají sklízet ze stolu.

"Už nebudeš, Horáci?" Trhl sebou, až trochu polévky ze lžíce vychrstlo na desku stolu.

"N-ee," vysoukal ze sebe, zakroutil hlavou a přistrčil z půli plný talíř k chůvě. Anna a Grace, patnáctileté slečny, vyprskly smíchy. Chlapcovo roztržité chování však upoutalo také Willovu pozornost.

On má strach, došlo mu, velký nepřemožitelný Horác má strach a větší než já. Těch několik let popichování a potyček stačilo k tomu, aby v teď, tom jediném okamžiku, spatřil Will šanci se pomstít. Rázem ho přešly veškeré obavy a nejistota, vše se teď upnulo k jedinému cíli: vystrašit Horáce. Převézt ho. Tak, že na to dlouho nezapomene.

Jen počkej…

"Jsi v pořádku, Horáci?" zeptala se tiše Jenny, když se rozcházeli do svých postelí. Ale Willovým uším to neuniklo…

Další šance!

"Ano, jsi v pořádku, Horáci?" opakoval směsně starostlivým hláskem, "Nepotřebuješ pofoukat kolínko nebo říct pohádku na dobrou noc?" Alyss po něm střelila odmítavým pohledem. Rázem si nebyl jistý, že to byl ten nejlepší nápad.

Co však bylo krajně neobvyklé, že chlapcova průpovídka zůstala bez jakékoli další odezvy…

***

Chlapecká ložnice opatrovny byla protkaná černočernou tmou. Louis, George i nejstarší James klidně oddychovali na svých postelích. Horác sebou neklidně šil, zatímco Will ležel jako přikovaný. Vyčkával na správný okamžik a horečnatě přemýšlel, co podnikne.

Bylo jasné, že se to všechno musí odvíjet od Krvavého Kolene. Takže hodina odbila a lampa svítila…

Je to taková příležitost!

Odhodlal se k činu a velmi tiše se začal krást z postele. Chtěl se dostat do okenního výklenku, který byl v dobré pozici vůči posteli malého hromotluka, přesně tak, aby na člověka skrývajícího se v něm nocležník neviděl.

Pomalu se, krůček po krůčku, přesouval na určené místo, a čím víc se blížil k cíli, tím intenzivněji vnímal měsíční světlo, pronikající skrz skuliny v okenicích do místnosti.

Mohl bych je otevřít, nahodil v duchu, vítr do toho hezky zavyje. Když byl už jen pár kroků od okna, začaly se k němu přikrádat obavy.

OTEVŘENÉ OKNO, TO JE PŘÍMO BRÁNA PRO STRAŠIDLA…

STRAŠIDLA NEJSOU!, okřikl se znovu.

Už trochu rozklepanýma rukama se dotkl dřevěné petlice a zatlačil jí nahoru. Ozvalo se hlasité zavrzání. Trhl sebou jak Will, tak Horác v posteli.

TO JE DOBŘE!, přesvědčoval se v duchu, POKRAČUJ!

Okno se s prásknutím otevřelo a Willovi se pomalu rozklepala i kolena.

Plavovlasý mladík otevřel oči do neprostupné tmy. Ložnicí se rozléhal zlověstný šepot větru a zvuk rozvrzané okenice.

Musím HO vystrašit, opakoval si pořád dokola. Několikrát rukou uhodil do okenice. Byl si jistý, že zaslechl Horácův zrychlený dech. Ne, že by se příliš lišil od jeho vlastního.

TEĎ NEBO NIKDY! Přidržel si ruku před ústy a vydal ze sebe prazvláštně chraplavý hlas.

"… třetí hodina odbila…."

Ta slova na Horáce zapůsobila přesně, jak Will zamýšlel. Při prvních hláskách zůstal jako přikovaný. V děsuplném okamžiku si pak přes hlavu přetáhl svoji přikrývku.

Will už se nadechoval k vítězoslavnému zakončení. I na třas rukou a nohou zapomněl.

"… a lampa-"

"ZHASLA!" Jenže to už nevyšlo z Willových úst. Z těch se naopak vydralo zděšené vyjeknutí a on se bleskurychle vrhl do bezpečí své postele. Stejně jako Horác se zavrtal do peřiny a nebyl schopen pohybu.

Ten hlas!!! Krvavé Koleno?! Přišlo si pro ně!

Neodvažoval se ani nadechnout. Hrůzou znehybněný očekával, kdy z něho strašlivé strašidlo strhne přikrývku a odnese ho ve svých pařátech…

Odnáší si děti, které dnes zlobily! Pral jsem se s Horácem!

Dlouhou chvíli tak oba leželi, pod ochranným valem z peří. Neodvažovali se vystrčit ani špičku nosu. A Krvavé Koleno nepřicházelo…

Pustil jsem se do Willa! Rval jsem se s ním!

Chlapeckou ložnicí opatrovny na hradě Redmontu profukoval noční vánek.

A posmíval jsem se mu! Chtěl jsem ho vystrašit!

Po nekonečných minutách ticha a úzkostného očekávání se ozval tlumený hlásek.

"H-Horáci?"

"Wille?" odpovídal mu ještě tišeji druhý.

"Asi už to odešlo….," špitnul menší z obou chlapců.

"… asi ano," přitakal ten větší po chvíli. Jak příjemně teď zněl jednomu hlas toho druhého!

Za oknem se zatím od kmenu statného dubu odlepil černý stín.


***

O osm let později, plavba ze Skandije do Araluenu

Bylo to sotva pár hodin, co Vlčí vítr plul po klidné hladině řeky Sematu. Propastný rozdíl od rozbouřených vod Úzkého moře, které nechával za sebou, byl však vepsán ve tváři prošedivělého hraničáře velmi znatelně.

"Jak rád zase vidím ten laskavý obličej!" ozvalo se šeptem od dvojice mladých Araluenců.

"Řeknu ti, že takový výraz, jsem já měl snad jen v Předvečer všech svatých…," prohodil statný mládenec směrem drobnějšímu kamarádovi. Ten vehementně přikyvoval. Mořská nemoc bylo snad to jediné, co jeho učitele dokázalo vyvést z míry.

"Tehdy v opatrovně, viď?"

Netušili, že uším, jejichž majitel byl teď opět v plné kondici, jejich rozhovor nemá šanci uniknout.

"Ano, myslím, že si vzpomínám," ozvalo se za jejich zády, "jak si pro vás přišlo Krvavé Koleno…"

Poťouchlé úsměvy nahradily výrazy šoku. Z faktu, že je Halt slyšel. Ale hlavně proto, že věděl to, čeho byli svědky jen oni dva…

"Jak…?"

"Inu, mám takový pocit, že jsem tehdy zrovna dělal takovou malou obhlídku na Redmontu, když u vašeho okna třetí hodina odbila a lampa zhasla…," pravil Halt docela lhostejným tónem. V hlavách mladých mužů se však pomalu ale jistě začaly dávat dohromady souvislosti nemalého významu.

"To…," ve Willových očích problesklo pochopení, "to jste byl vy!"

Halt zachovával kamennou tvář, která přesto jako by říkala: Nemám nejmenší tušení, o čem to mluvíš.

"Samozřejmě!" pokračoval trochu dopáleně Will, "samozřejmě, že jste to byl vy! Proč mě to nenapadlo dřív…?!" Náhle to bylo TAK jasné! Celou tu habaďůru o tom, že strašidlo odnáší děti, které toho dne zlobily, jim přeci řekl Halt! Víc než na svého učitele ale byl teď naštvaný hlavně sám na sebe. Takhle mě převést…

"… a já tak dlouho věřil tomu, že nás vážně přišlo potrestat Krvavé Koleno," hlesl zklamaně Horác. Ve skutečnosti slovem dlouho mínil dodnes, což by před váženým hraničářem ani sobě rovným kamarádem nikdy nepřiznal. Netušil, že Will je na tom obdobně.

Halta svou reakcí dočista zaskočil. Přišlo mu, jako kdyby mladého bojovníka připravil o - svým způsobem kouzelnou, dětskou iluzi.

"Víš Horáci, je to jako ta pohádka o Otci Vánoc… jednou člověk prostě přijde na to, že dárky nosí někdo jiný…" Skutečně netušil, co dalšího tím způsobí.

"Otec Vánoc že ne-," vyhrkl Horác, načež zachytil Willův pohled, sdělující mu tu krutou pravdu.

"Moje dětství je v ruinách…!" konstatoval po chvíli přemožitel lorda Morgaratha, hrdina araluenského království.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 26. prosince 2015 v 19:50 | Reagovat

Reny!

Vítězství si namoudušinapsíuši zasloužíš, smála jsem se pořádně a nahlas. Jak Horác přichází o iluze... :D Výborné, prostě výborné. Zase jsi prokázala svůj um, jsi moc šikovná spisovatelka.

A že to byl Halt, kdo našeho milého Horáce a Willa vystrašil... Já to tušila, musím se přiznat. Samo se to nabízelo. A o to vtipnější a zábavnější povídka byla. :o)

Taky musím ocenit tu narážku na Erbena a Kytici! Za ten originální nápad jsi musela získat od holek plný počet bodů, to bych se divila, kdyby ne. :D

Početla jsem si moc a doufám, že se od tebe taky dočkáme něčeho dalšího s hraničářským motivem, protože je to vždycky zážitek. Díky, Reny. A dobrá práce! :o)

2 Reny Reny | 26. prosince 2015 v 19:58 | Reagovat

[1]: Hani, moc díky za krásný komentář ;) Namoudušinapsíuši :D.
Tak ono se to s tím Haltem vážně nabízelo, nešlo jinak ;).
A popravdě - nejsem si vůbec jistá, jestli se ta říkanka ze hry na Krvavé koleno (nevím, jestli ji znáš, ale třeba moje mamka jí prý vážně v dětství hrávala) byla první a pan Erben sito vypůjčil z ní a nebo naopak. Težko říct, ale hodilo se mi to tam :-D.

3 Hanka Hanka | 26. prosince 2015 v 20:19 | Reagovat

[2]: Vážně? To jsem nevěděla. :o) Každopádně jsi toho využila úplně skvěle!

4 Fluffy Fluffy | Web | 26. prosince 2015 v 22:31 | Reagovat

Milá Reny,
tvoje povídka mě přenesla o dobrých patnáct let zpátky, minimálně. Pamatuju si, jak jsme na táborech i na sídlišti s dětmi hráli Krvavé koleno (ačkoliv mám pocit, že jsme tomu říkali jinak, a já si jen nemůžu, u Gorloga - díky, Hani -, vzpomenout jak =D). Na Erbena jsem si teda, já ostuda, absolutně nevzpomněla, i když teď už ano. Hanička je prostě všímavější (to budou ty mladší oči =D). Nějak jsem se úplně dojala tím vzpomínáním, že mi pan Erben uletěl. =D Tvoje maminka tak nebyla jediná, kdo tuhle hru kdy hrál... =)

Člověk už skoro zapomíná, že Will a Horác byli kdy na kordy. A přitom to není tak dávno. Navíc tyhle klučičí šarvátky byly tenkrát pro ty naše dva hlavní hrdiny prvními souboji na život a na smrt, obrazně řečeno.  Úplně mi to oživilo první knížky, když byl Horác před nástupem na bojovou školu vzpurný výrostek a rváč. Na druhou stranu je vidět, že Will nebyl vždycky nevinná oběť, ale byl to taky pěkný prevít. =D Už jen tím, že chtěl Horáce vyděsit. =D Ti dva si fakt nedali nikdy nic zadarmo. Možná i proto bylo to jejich přátelství pak takové pevné hned od začátku. Teď už to víme - když spolu čelili takovým nadpřirozeným silám, není divu! =D

A já na Halta tak moc čekala! Úplně jsem si říkala, že jim to nedá zadarmo! =D Ti dva museli být parádně vyděšení, hraničář Halt byl přece naprostý čaroděj, to on se stopro paktuje s Krvavým kolenem. =D S kým jiným taky? =D A to, jak oba dva vyděsil... bože, já Willa úplně vidím, jak zalomil tu šipku do svý postele, jak se bál. =D =D A poprvé s Horácem na sebe byli chvíli milí. =)

Závěr celé povídky naprosto nemá chybu. Horác a jeho dětské představy... Haltovo přiznání, ale hlavně Horác! Já se tak smála, Reny! Opravdu jsi mě pobavila! Otec Vánoc... =D Já bych fakt věřila, že si Horác dodneška věší punčochu na krb a nechává pro něj sušenky a misku mléka na stolku. =D Krásné zakončení nádherného příběhu!

Báječné, skvělá práce!

5 Reny Reny | 26. prosince 2015 v 22:40 | Reagovat

[4]: Stalo se, co jsem tak trochu zamýšlela - čtenář si vzpomene na dětská léta, kdy sám tuhle hru hrával :D Na Erbena jsem při tom taky úplně nemyslela, takže v pořádku, velitelko :-).

Jsem moc ráda, žes živě viděla Willa skájajícího šipku do postele. Chtěla jsem hezky vyrovnat skóre, on v tom ani jeden z nich nebyl nevinně ;).

A jsem vážně nadšená, že tě povídka pobavila ;). Děkuji moc za krásný a obsáhlý komentář ;).

6 Patt | Halt v sukních Patt | Halt v sukních | 26. prosince 2015 v 23:00 | Reagovat

Reny...
Tvoje povídka to vyhrála, a když si to ostatní přečtou, tak si myslím, že se není čemu divit. Je opravdu dokonalá. Je tam Horác (+1000000000 bodů za to), je tam Horác bobánkovitý (tudíž na facku +10000 bodů za to) a na konci je to ten náš Horác, jak ho dobře známe (+ležatáosmička bodů za to!). Takže tím sis mě úplně získala.
Jak psala Fluffy, skoro už bych zapomněla na to, jak se ti dva neměli rádi. A tohle byl naprosto perfektní moment a tu jejich honičku jsem viděla živě. Vážně, nekecám, čestný hraničářský. Vystihla jsi je fakt skvěle a bylo to jako číst jeden z daších ztracených příběhů z jedenáctého dílu, no vážně. :) Jak se ti dva snažili se navzájem dostat? Perfektní. A jak je ještě navíc dostal Halt tím, že je vyděsil? Perfektněněněněnější. Nejvíc. Fakt. Čaroděj náš, hahaha.
Tušila jsem, že je to on, ale maximálně mě dostalo, jak si Will s Horácem o tolik let později uvědomili, kdo to vlastně byl. A ten konec? Šmankote! Ten byl absolutně boží! Fakt tak hrozně boží! Naprosto flanaganovskej, ale přeci je to tvé! Já se tak rozřehtala, to mě prostě dostalo do kolen.
Málem bych zapomněla pochválit téma, Krvavé koleno je prostě TOP. Top, top, top. :) Nikdy by mě nic takového asi nenapadlo začlenit do povídky, na mou duši.
Oháním se tady samými superlativy, ale Reny, ty si to opravdu zasloužíš. :) Vítězství je jenom tvé, právem.
Moc, moc gratuluji!:)
A nečtu si to po sobě, tak se omlouvám, budou-li v komentáři nějaké nesrovnalosti. Ale já jsem Halt, já můžu. :D

7 Patt | Halt v sukních Patt | Halt v sukních | 26. prosince 2015 v 23:01 | Reagovat

Zapomněla jsem dodat, že takovouhle povídku bych si ráda objednala k narozeninám. :_D

8 Reny Reny | 26. prosince 2015 v 23:13 | Reagovat

[6]: Halt nešetřící superlativy? Já se asi budu červenat :-D.
Děkuji za krásný komentář, Patt, Horácem, Horácem bobánkovitým a naším Horácem jsi rozesmála ty mě, takže vážně moc děkuju :).
To, že byl konec "flanaganovskej" je pro mě největší pochvala (vlastně spíš to, že to bylo jako číst další ze Ztracený příběhů....). Děkuji za perfektňuňící komentář :-D.

9 Patt | Halt v sukních Patt | Halt v sukních | 26. prosince 2015 v 23:15 | Reagovat

[8]: Awww. Jen se červenej, zasloužíš si to. :)

10 Tammi Tammi | 30. prosince 2015 v 11:38 | Reagovat

Reny, to je úžasný,
při četbě tvé povídky,
tvář se hnedka vyjasní. :D

No, tím chci říct, že jsem se moc nasmála. Byla to ta nejlepší povídka a vítězství si stoprocentně zasloužíš. Asi si jí vždycky přečtu na zlepšení nálady. :D Vážně Reny, klobouk dolů před tvými spisovatelskými schopnostmi. :)

11 Reny Reny | 30. prosince 2015 v 11:54 | Reagovat

[10]: Tammi!!! :D To je tak krásně originální komentář :-)
Děkuji moc a pokud povídka dokáže rozesmát, jsem za to moc ráda ;).

12 děd Josef děd Josef | 12. ledna 2016 v 17:03 | Reagovat

Holky Hraničářský---jednim slovem(?) -SKVĚLÝ-jak se dovedete bavit!!! Renátko, jsem pyšnej, že jsi moje šikovná vnučka!
Ahoj a pokračujte.

13 Eliška Eliška | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 17:38 | Reagovat

Reny, je to úžasné! Dostala jsem se k tomu až teď. Pozdě ale přece. Nápad i zpracování je skvělé! Všechno do sebe zapadá a úplně věrné jsou i povahy a reakce všech postav. V několika momentech jsem se smála nahlas a ten zbytek jsem se pro sebe jen tak uculovala. Vážně, moc se mi to líbilo. Doufám, že budeš psát další, máš opravdu talent.

14 Reny l vrchní kejklíř Will Reny l vrchní kejklíř Will | 18. ledna 2016 v 6:53 | Reagovat

[13]: Děkuju Eliško, komentář moc potěšil. Jsem ráda, že si mi podařilo zachovat povahy postav a hlavně, že tě povídka bavila.

15 Kačule Kačule | 10. března 2016 v 22:14 | Reagovat

Nemám co říct, snad jen to, že mě to velmi pobavilo. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama