Halloweenská soutěž - Dýně, psi a jiné katastrofy

26. prosince 2015 v 16:25 | Fluffy |  Halloweenská soutěž

Na 2. místě v Halloweenské soutěži se umístila hraničářka Hanka, moc gratulujeme!



Dýně, psi a jiné katastrofy

Hal právě prováděl kontrolu Volavky, když se zpoza stromů vynořil Stig s Kluf vesele mu poskakující v patách. Na tváři mladého kapitána se objevil mírný úsměv. Dokázal si představit Stigovo nadšení mít tu uslintanou příšeru pořád za zády. Ale mohl si za to sám. Od minulého týdne, kdy se s ní podělil o pečené kuře, se od něj nehnula ani na krok.

Tím lépe pro něj, pomyslel si. Konečně si od ní odpočine, od toho jejího věčného kousání a žvýkání věcí, které zrovna nejvíc potřeboval. Naposledy bedlivě prohlédl plachtu a takeláž, promazal mírně roztřepené konce lan a seskočil dolů na břeh.

Volavka kotvila v malé zátočině na říčce kousek za Hallasholmem, tam, kde poprvé spatřila světlo světa. Blížilo se období zimních bouří a Hal se cítil lépe, když bylo jeho milované plavidlo v bezpečí, ukryté před zuřivým větrem. Otřel si špinavé dlaně do kalhot, prohrábl zpocené vlasy a zamával na svého kamaráda. "Ahoj, Stigu," zahalekal vesele. Měl co dělat, aby se nerozesmál nahlas, když spatřil nešťastný výraz na přítelově tváři. "Copak se děje?" otázal se, učiněné neviňátko.

"U Lokiho, zbav mě jí, Hale, nebo už to nevydržím," zavyl první důstojník místo pozdravu. Hal se neudržel, koutky mu zacukaly a ve snaze se nezačít smát zkroutil obličej do podivné grimasy. Nakonec ale stejně vyprskl. Stig nasadil uražený výraz. "Táhnu se sem jenom kvůli tobě, tak bys sis to mohl odpustit. Zavolej si ji."

"Víš, že mě neposlouchá," pokrčil rameny Hal, na tváři široký úsměv. Pak ale hlasitě písknul a plácnul se do stehna. "Kluf, k noze. No tak, holka." Vypadalo to, že fena na chvíli zauvažovala nad možností opustit místo po boku prvního důstojníka. Zpytavě se na Hala zahleděla, vyplázla jazyk a kecla si na zadek. "Tak vidíš," uzavřel Hal. Stig protočil oči. "Zvíře jedno," procedil mezi zuby ke Kluf. Zafuněla a věnovala mu svůj typický psí úsměv.

"Tak proč jsi tady? Předpokládám, že to není proto, abys vzal naši kamarádku na procházku." Stig si odfrknul. "Hádáš správně. A čekal bych od tebe trochu vděčnosti. Sven konečně začal prodávat dýně, co mu vyrostly z těch araluenských semínek, která si loni přivezl domů."

Hal nadzvedl obočí. Nějak nechápal, že Stigovi stálo za to, táhnout se takovou dálku s Kluf v patách, jen aby mu sdělil o prodeji dýní. "A?" otázal se. Jeho kamarád netrpělivě potřásl hlavou v pletené čepici se znakem volavky. "Měl bys vidět, co s nimi provádí. Vyřezává do nich obličeje. Když to zahlédl Erak, vyhlásil, že kdo do Svátku všech mrtvých vyřeže stejně jako Sven dýni a on ji označí za tu nejkrásnější, bude si smět vybrat dle libosti jeden předmět z jeho skladiště. Což je příležitost, která se už nikdy nemusí naskytnout." V očích se mu zablýsklo. "U Gorloga, kdo ví, co všechno si tam schovává za poklady."

Hal zbystřil. Možnost podívat se do skladiště jejich čím dál víc kulturního oberjarla se naskytla jen párkrát za život. Sice patřil ke šťastlivcům, kteří už něco takového zažili, ale nabídka to byla velmi lákavá. A navíc, odnést si jednu z Erakových věcí beztrestně domů… Stig spatřil zamyšlený výraz na tváři svého přítele a bylo mu jasné, co bude následovat. Teď to byl on, kdo bojoval sám se sebou o udržení vážné tváře.

"Tak jdeme," zavelel Hal rozhodně. A tentokrát ho Kluf kupodivu poslechla. Vystřelila vpřed jako šíp z kuše. Stig zavrtěl hlavou. "A kam?" zavolal naoko nechápavě. Odpovědí mu byla jen přítelova rychle se vzdalující záda.

"Pospěš si," houknul na něj Hal, když už byl skoro u lesa. "Aby na nás ještě nějaká dýně zbyla." První důstojník vrhnul pohled za Klufiným ohonem mizejícím mezi stromy. "Docházím k názoru, že na přísloví 'Jaký pán, takový pes.' něco bude. Oba jste někdy příšerně nesnesitelní," zabručel si pod vousy a vydal se za nimi.

***

"Děláš si legraci?! To nemůžeš myslet vážně!" Karina vypadala velmi rozzlobeně. Ba víc než to. Z očí jí sršely blesky. "Hale. Můžeš mi to laskavě vysvětlit?" Stála ve dveřích, ruce v bok a nevěřícně přejížděla pohledem po místnosti. Na všech volných plochách se povalovaly nože, dláta a lžíce spolu s vydlabaným vnitřkem z dýní. Její syn seděl uprostřed toho všeho na zemi se zkříženýma nohama a pracoval na svém uměleckém díle. Když promluvila, překvapeně vzhlédl. Byl natolik zaujatý tím, co dělal, že si vůbec nevšiml jejího příchodu.

"Ahoj mami," pozdravil. "Chceš se přidat?"

Karina měla co dělat, aby nevybuchla. Než odcházela, uklidila celou kuchyň. Odpověděla nebezpečně tichým hlasem. "Doufám, že tu po tobě nezbyde ani smítko."

"Ani smítko," souhlasil Hal, jakmile zaregistroval ten varovný tón a začal si ometat oranžové odřezky z kalhot. Přesně tu chvíli si vybral Thorn, aby napochodoval v plné parádě do místnosti. A jen co tak učinil, začal se smát. "Tak i ty jsi propadl tomu dýňovému šílenství? A už jsi zkoušel vyřezávat sekyrou? To je teprv umění."

Hal pozvedl obočí. To ho nenapadlo. Upřímně, myslel si, že to musí být mnohem těžší. Přeci jen, bojová sekyra nebyla tak užitečná jako obyčejný saxonský nůž. Na maličkosti jako obočí nebo zuby se hodil mnohem lépe. A on byl velmi praktický mladík. Raději sekyru ani nebude zkoušet. Jenže zvědavost už byla probuzená. Určitě muselo stát za to vidět všechny ty rozložité mořské vlky, jak se snaží svou zbraní vyřezávat do dýní jemné detaily.

"Vážně to funguje?" zeptal se se zaujetím, které Thorna ještě víc pobavilo.

"To si piš," přikývl. "Projdi se po Hallasholmu a uvidíš, kolik námořníků se do toho pustilo se sekyrou." Hal nevěřícně zavrtěl hlavou. Proč si tak ztěžují práci? Na druhou stranu, alespoň bude konkurence menší. Zvedl se z podlahy.

"Thorne, to musím vidět," prohlásil. Svou dýni si opatrně odložil na poličku.

"Tak to prrr," zarazila ho Karina s přísně staženým obočím a rukama v bok.

"Ano, mami. Já vím. Nezůstane tu po mě ani smítko."

***

Hal s Thornem po boku procházel Hallasholmem. Šeřilo se. V oknech se začínala rozžínat světla, která vrhala dlouhé pruhy na chodník pod jejich nohama. Ochladilo se. Od moře vanul studený vítr a zvěstoval, že se blíží zima. Oba Skandijci se víc zachumlali do svých ovčích kazajek, aby zabránili ledovým prstům větru proniknout pod oblečení. Thorn zabručel něco v tom smyslu, že mladému kapitánovi Volavky pěkně děkuje za to, že ho vytáhl do takového nečasu. Hal nereagoval. Zvědavě nakukoval do oken, kolem kterých procházeli, a hledal, zda se za některým z nich nenajde někdo, kdo by vyřezával dýni sekyrou. Hned na začátku se mu poštěstilo. Hodně se pobavil, když skrz škvíru mezi okenicemi pozoroval Nilse Tahače, jak s loktem podivně vytrčeným do strany opatrně řeže svou obrovskou bojovou zbraní do dýně a snaží se na ní vytvořit něco jako obličej.

Jednoruký námořník začínal litovat, že se o tom u Kariny v kuchyni vůbec zmínil. Měl pocit, že už museli projít celé město snad třikrát a Hal se ještě ke všemu zastavoval u každého druhého domu, aby zkontroloval výtvory ostatních Skandijců. Zatím to vypadalo, že je se svou dosavadní prací spokojený.

"Myslím, že se ta moje bude Erakovi líbit," sdělil trochu samolibě Thornovi. "Když to porovnáš s tímhle vším… Nemají šanci." Máchl rukou, aby obsáhl celou ulici před sebou. Odpovědí mu bylo jen nasupené zabručení.

"Ale no tak, Thorne, trochu života," smál se Hal.

"Jestli tady chceš dál mrznout a okukovat dýně jako šílenec, tak v tom klidně pokračuj, já jdu domů," odsekl starý námořník a otočil se na patě. Hal jen mávl rukou. Na Thornovy nálady byl zvyklý. Pokračoval sám dál, rozhlížel se se zájmem kolem.

Padala tma. Stín, který vrhal, se prodlužoval a získával na hloubce. Po další půlhodině chůze se mladý kapitán Volavky stočil zpět k domovu. Zahnul do úzké uličky vedoucí téměř po samotném okraji města. Vlastně to byla spíš cestička, jako ulici ji mohl nazvat stěží. Po jedné straně ji lemovala skladiště méně významných jarlů, z druhé strany vyrůstaly malé stromky a keře, v dálce plynule přecházející v les.

Hal šťastně vdechl studený vzduch do plic a užíval si chvíle bez Thornova mručení, maminčina peskování a uslintané Klufiny přítomnosti. Pod nohama mu křupal štěrk, jehličí borovic šumělo ve větru. Na chvilku se zastavil, zaklonil hlavu a pozoroval rozsvěcející se hvězdy. Na tmavnoucím, čistě vymeteném nebi se objevovaly jedna po druhé a vesele poblikávaly.

Pak se někde blízko náhle ozvalo podivné zašustění. Hal se zahleděl do tmy. Ale ať hledal, jak chtěl, nikoho neviděl. Cítil, jak mu naskákala husí kůže. Nikdy by nikomu nepřiznal, že má strach, ale Svátek všech mrtvých se blížil a jen Gorlog věděl, co všechno se v takový čas může potulovat po nocích.

"Kdo je tam?" zavolal. Odpovědělo mu tiché kňučení. Přicházelo z pravé strany, tam od toho hustého křoviska. Spodní větve se zatřásly. A nebylo to větrem. Halova ruka sjela k opasku s nožem. Tiše našlapoval k místu, odkud přicházel onen zvuk, opatrně, aby vetřelce nevyplašil. Polkl. Co když to nebude nic hmotného? S tím by se bojovalo těžko.

Kňučení se ozvalo znovu, trochu hlasitěji, a pak se na cestičku vykulila malá hnědá chlupatá kulička. Zaňafala a vrhla se Halovi k nohám. Nadskočil a vyjekl. Potom se mu na tváři objevil rozpačitý úsměv, když pochopil, s kým má tu čest. Pejskovi mohlo být maximálně pár měsíců. A když si před ním kecnul na zadek, zaklonil svou malou hlavičku a štěkl, Hal se dal do smíchu.

"Mám já to na vás ale štěstí. Možná bych si mohl zřídit útulek," povzdechl si. "Doufám, že nikomu nebudeš chybět." Sehnul se, aby vzal chlupáče do náručí. Pejsek se zavrtěl, bystrýma očkama se zahleděl Halovi do tváře a nakonec mu vesele olízl nos.

"Děkuju, přesně tohle mi chybělo," zahleděl se na štěně. To znovu ňaflo. Jako by říkalo: Nemáš zač.

***

"Já už se z toho zblázním," zahudrovala Karina, když přelétla pohledem polici plnou vyřezaných dýní, které vytvořil její syn za posledních několik dní. "A ještě k tomu dva psi na krku."

Potřásla hlavou, když do dveří vběhl Hal, pronásleduje tu malou chlupatou kouli, kterou přitáhl domů asi před týdnem. Nejprve si musel vyslechnout matčinu sáhodlouhou řeč, že dalšího psa už trpět nehodlá, že nechce mít z domova útulek pro nenažraná zvířata, která rozkoušou všechno, na co přijdou a že další krk tedy ani náhodou živit nebude. Hal trpělivě snášel její výlev, a když se Karina nakonec uklidnila, podařilo se mu ji přesvědčit jako tehdy s Kluf. Hodně tomu dopomohlo ujišťování, že štěně rozhodně nebude takovou ničivou silou jako starší fenka a že si ho vycvičí.

"Proč já s tím souhlasila?" nechápavě vrtěla hlavou, když pozorovala bezhlavou honičku po kuchyni.

"A mám tě," ozvalo se zpod stolu, kam Hal vlezl po všech čtyřech, aby štěně vytáhl. "Neboj se, mami, už jsme na odchodu, jen ji ještě musím nakrmit," řekl Karině s chlupáčem v náručí, když se sbíral ze země.

"Ji?" povytáhla jeho matka obočí. "Já myslela, že je to pes."

"Já taky, ale ukázalo se, že ne. Máme dvě holky," sdělil jí Hal a vycházel z místnosti. Přes rameno ještě zavolal: "Zbylé dýně si můžeš nechat. Tu nejhezčí už jsem si odnesl." Karina jen nevěřícně vrtěla hlavou.

Nastal Svátek všech mrtvých a hostinec se pomalu vyprazdňoval. Za okny už panovala tma. Poslední návštěvníci po malém občerstvení odcházeli k Velké dvoraně, kde se soutěž měla konat. Jen jediná osoba ještě zůstávala sedět v rohu u stolu, před sebou misku s dušeninou.

"Thorne, prosím vás, pohlídejte mi ji, než se vrátím. A můžete jí dát trochu toho masa," vytrhl ho ze zamyšlení Halův hlas. Vzhlédl od jídla. A na stole před ním přistála malá chlupatá kulička. Rozverně ňafla a téměř skočila do misky. Thorn se překvapením nezmohl na slovo. Hal rychle bafl svou nejhezčí dýni, kterou měl připravenou vedle dveří, a vystřelil pryč, než stačil kdokoliv cokoliv namítnout.

"Co to, u Gorlogova ježatýho obočí, je? Koukej slézt dolů, ty potvoro!" doneslo s k němu po pár vteřinách zahromování. Uculil se a přidal do kroku. Ještě netušil, jak se mu jeho zlomyslnost vymstí.

Před dvoranu dorazil včas, spolu se zástupem dalších Skandijců, dychtících vyhrát předmět z oberjarlova skladiště. Byla tma, po nočním nebi se hnaly mraky, k tajemné atmosféře Svátku všech mrtvých přispívaly i vydlabané a vyřezané dýně, každá se svíčkou uvnitř, vrhající malé blikavé odlesky. Dveře do Velké dvorany byly dokořán otevřené, dýchala z nich přátelská atmosféra.

Hal s úsměvem prošel kolem rozesmátého Svengala, zvoucího všechny Erakovým jménem dovnitř. Dýchlo na něj příjemné teplo, do chladných tváří mu vehnalo barvu a zahřálo zkřehlé prsty, kterými dosud s největší péčí svíral svůj výtvor do soutěže.

"Polož ji támhle, jak sedí Sven," ukázal nynější kapitán Vlčího větru k dlouhému stolu v čele síně, na nějž Skandijci skládali své vyřezané dýně pro Eraka. Zařadil se do fronty, a když na něj přišla řada, předal trochu neochotně tu svou Svenovi. Ten k ní připevnil lísteček se jménem. Hal na něj zamžoural.

"Co to je?" zeptal se podezřívavě.

"To je tvoje jméno. A nezdržuj," odháněl ho Sven. Hal se vzdálil, pořád ještě vrtě hlavou nad neuvěřitelným škrabopisem a chystal se sednout si k nejbližšímu stolu, když na něj zamával Stig.

"Tady máme našeho kapitána," hulákal přes celou místnost. Nutno podotknout, že i když hulákal, bylo ho stěží slyšet. Skandijci jsou uřvaná cháska, pomyslel si Hal a s úsměvem se připojil k posádce Volavky sedící poblíž Erakova křesla.

A pak už se na scéně objevil sám oberjarl. Široce se zazubil na všechny kolem, zvedl do výše svůj korbel s pivem a připil živým i mrtvým, jak bylo ve zvyku. Skandijci rozjařeně přitakávali, někteří měli již upito.

Zábava se rozjela naplno. Pilo se ve velkém, hodovalo, tančilo. V nejlepším se Hal náhle zarazil.

"Co se děje?" divil se Stig. To už se ale kapitán Volavky zvedal ze židle.

"Co tu…" nedopověděl.

"Ahoj, Hale!" vesele ho pozdravil Thorn.

"Thorne, máte hlídat štěně!" zděsil se mladík. Starý námořník mu před nosem zamával svým hákem.

"Já jsem s tím nesouhlasil, ale ty sis ani nepočkal, abych ti to sdělil," hlas měl jako med. "A ta mrcha mi sežrala večeři. Neboj, Hale, ona to tam sama přežije," poplácal svého mladého přítele po zádech a zmizel v davu. Hal stál jako přikovaný. Hlavou se mu honily nejrůznější představy, jak to bude doma asi vypadat, až se vrátí.

Do reality ho vrátil Erakův hlas, který překřičel všechny ostatní. A když poznal, co říká, přeběhl mu mráz po zádech. "Kdo sem přivedl to psisko!"

Jestli ho zatím svíraly obavy, teď se mu srdce rozbušilo úlekem. V tom všem chaosu úplně zapomněl na Kluf! Rychle se rozběhl k oberjarlovi a nevšímal si výbuchu smíchu, který pocházel od jeho přátel. Modlil se ke všem bohům, které znal, aby ta uslintaná bestie zase něco neprovedla.

Pak se zarazil. Kluf pokojně ležela v rohu a okusovala kost. Tak co tím Erak myslel? Přejel zrakem prostor před sebou. A zarazil se znovu. Na stole u vystavených dýní dřepěla malá hnědá kulička. Chlupy jí trčely na všechny strany. Za veselého poskakování se dostala až skoro na kraj. Potom se zastavila, čumáček se jí zachvěl, jak ucítila nějakou známou, lákavou vůni.

"Chyťte to někdo!" zaburácel Erakův hlas. Hal se vrhl ke stolu. Pozdě.

Malá fenka se již s chutí zakousla do nejbližší dýně. Ani neměl čas přemýšlet, jak se dostala do dvorany. Potlačil nutkání chytit se za hlavu. Copak nestačí, že je Kluf taková?

Když oberjarl spatřil Hala, ženoucího se k psovi, zamračil se. Vypadal dosti zlověstně, jak se tak naklonil přes stůl s rukou na opasku a nebezpečně tiše se zeptal: "To taky patří k tobě, Hale Mikkelsone?" Celá dvorana ztichla a očekávala, co se bude dít dál.

"Ano, oberjarle," přikývl kapitán Volavky s obavami o své i fenčino zdraví.

Do ticha zazněl Svenův výkřik. "Oberjarle, všechno je v pořádku. Ten pes žere Halovu dýni. Nic jiného k úhoně nepřišlo."

Nastala zcela výjimečná chvíle, kdy by bylo slyšet i špendlík spadnout. Hal jen zmateně zíral a nezmohl se na slovo, ani se nepohnul. A do toho ticha se začal Erak neovladatelně, se špetkou zadostiučinění chechtat, když si vzpomněl na svou ohlodanou vycházkovou hůl.

"Na všechny jednou dojde," smál se, až se za břicho popadal.

A fenka dál s vervou štěněti vlastní okusovala Halovu dýni.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Reny Reny | 26. prosince 2015 v 18:56 | Reagovat

Milá hraničářko Hanko (:-D),
Skandijci jsou prostě TVOJI :-D.
...
Ovládáš jejich mluvu, u Gorloga, dokážeš krásně vykreslit jejich charaktery a znáš snad všechny Svengalovy tetičky :).
Takže tohle byla trefa do černého, protože jestli má někdo z Flanyho světa vyřezávat dýně, pak určitě naši mořští vlci (ne, nedovedu si představit Halta nebo Willa pachtícího se s dýni, ne), protože oni jsou tak správně do všeho hrr a nadšení... a vsadím se, že Erakovi to připadalo jako děsně kulturní nápad :-D.
Musím říct, že ve tvém podání byl Halloween se svými tradicemi do HU světa umístěný tak, že tam padl jako ulitý. A tomu říkám kumšt!
...
Líbilo se mi zapojení pejsků, jsou to milé potvory :D. Propojení vtipného dýňobraní a trochu strašidelné atmosféry před nalezením štěňátka. Svátek v
šech mrtvých (zní to děsně drsně skandijsky, to jo) jako vyšitý!
Skvělá byla Karina a její nepochopení Halova nadšení (a svinčíku jím způsobeného), maminka jak se patří. A synátorovy odpovědi byly TAK trefné! ("Chceš se přidat?" "...ani smítko.")
...a já celou tu dobu čekala, kdo vyhraje...  Ale hafánek měl zjevně jiný nápad... ZVÍŘE JEDNO!
...
Hani, mohla bych toho napsat ještě spoustu, ale asi to shrnu těmi neosvědčenějšími slovy ze všech - DOBRÁ PRÁCE (u Gorlogových ježatých vousů) ! :)

2 Hanka Hanka | 26. prosince 2015 v 20:23 | Reagovat

[1]: Reny, děkuju moc! Na to, že jsem Dýně smolila na poslední chvíli a na sto procent jsem s ní spokojená nebyla, měla docela úspěch, za což jsem vážně moc vděčná. :o)

3 Fluffy Fluffy | Web | 26. prosince 2015 v 21:47 | Reagovat

Milá Haničko,
jak psala Reny už nejmíň milionkrát. Jestli v našem sboru máme odborníka na Skandijce, tak jsi to ty. Nikdo neumí tak krásně vystihnout tu flanaganovskou skandijskou náturu. Tvůj Hal je prostě jak skutečný. To jeho zaujetí pro věc, kdy nevidí nic kolem, a dokonce přehlíží hrozbu v podobě Kariny... nemohla jsem se nesmát. To bylo perfektní. =D

Ale tak hezky od začátku - tak Kluf a Stig teď tvoří nerozlučnou dvojku? =D Hádám ale, že Stig by se odloučil co nejdřív a ještě ke všemu hrozně rád. =D A to, že naše nezbedná fena Hala neposlouchá, není žádná novinka, popsala jsi to krásně realisticky. =D

Soutěž v řezání dýni? =D Čekala jsem s těmi dýněmi cokoliv, ale tohle rozhodně ne. Erak je opravdu kulturní oberjarl! =D Soutěž s dýněmi! No, Hal měl opravdu nejlepší předpoklady mezi těmi hromotluky vyhrát. =D Nadšení z vynalézání, nebo tedy z vyřezávání dýně, a konflikt s Karinou byl opět boží. Já tu ženskou fakt ráda, je taková správně od rány! Ačkoliv Araluenka, tak všechny skandijské válečníky strčí hravě do kapsy! Příště na Temudžaje vyženeme ji... a ti už se nikdy nevrátí. =D (Kdyby se dala dohromady s takovou Jenny a její vařečkou... to by byla podívaná! =D)

A potom Thor a Hal na obchůzce? A víš, že to vidím naprosto živě? =D Jak ti rozložití mužští s tím obřím ostřím mydlí do těch dýní a dělají z nich kaši. =D A měla jsem děsnou radost, že se tam mihl Nils. Určitě přitom myslel na dobývání Macindawu... =D

A další štěně tam vneslo novej vítr! =) Hal má na tyhle žvejkací koule chlupů štěstí. =D A Thorn opravdu pobavil, když odmítl hlídat. =D Čekala jsem, že to bude Kluf, kdo se vrhne mezi dýně. (Mimoto Sven? Sven? To je skvělá představa. =D) A nenapadlo mě, že to bude druhá fenka, co rozkouše Halův výtvor. =D Ten výraz musel být k nezaplacení. =D A Erak válející se smíchy taky. =D

Haničko, klobouk dolů. Dokonalá povídka!

4 Hanka Hanka | 26. prosince 2015 v 22:04 | Reagovat

[3]: Fluffy, děkuju moc za kráááásný komentář!
A živě si dovedu představit Karinu spolu s Jenny. Vařečka je ta nejlepší zbraň! ;D

Jo a abych nezapomněla, za nápad, že Skandijci budou vyřezávat dýně sekerou, vděčím Reny. Takže ještě jedno díky jí dlužím. :o)

5 Patt | Halt v sukních Patt | Halt v sukních | 26. prosince 2015 v 23:00 | Reagovat

Haničko (oslovení se musí lišit),
na tvou povídku jsem se moc těšila, protože jak už tě tak znám, tušila jsem, že si s tím pohraješ (i když to bylo na poslední chvíli, tak jsi to opravdu zvládla skvěle). Nezklamala jsi, naopak. :)
Jako... Kulturní Erak. Bez toho přívlastku už to asi brzy nepůjde. On má na tohle vážně úchylku, to není možný. A teď si představte Skandijce, jak slaví Valentýna. Erak vyhlásí soutěž, že kdo mu napíše nejlepší valentýnku, může si taky vybrat věc z jeho skladu. Nebo třeba valentýnka pro Gorloga, ale to už by nebylo pro Eraka a to by nebylo tak kulturní, že jo. :D:D
Nicméně, opravdu jsem se bavila. Hal ve své inovativní náladě musí být k přizabití a rozhodně bych jako jeho matinka šílela taky, kdyby mi udělal bordel v kuchyni. :D:D Umělec...
A malé chlupaté překvápko? No tak když Stig nemá přítelkyni a Lydia si nedá říct, tak proč by si ho nezabrala Kluf, že jo. Tak Hal dostal novou společnici a Lydia může jít třeba za Erakem, to by taky mohlo být kulturní, ne? :D:D I když teda Erak asi není na zaječice.
Nechceš nám třeba rozepsat do komentářů, kdo jakou dýni vyřezal? Děsně by se mi líbilo to vědět. :D Jestli třeba někdo udělal svůj vlastní autoportrét nebo tak... To může být samozřejmě jen můj návrh, ale zajímalo by mě, jestli jsi to třeba detailněji promýšlela?:)
Každopádně za tvou povídku moc děkuji, konec byl báječný a parádně k tomu sednul (co jiného by se mohlo stát, když Hal zapomíná na maličkosti, že ano... Hale Hale). Gramaticky to bylo úžasné, opravdu se ti to povedlo. :)
Tleskám a doufám, že takových povídek napíšeš víc. :))
Jen tak dál. ;):)
A nečtu si to po sobě, tak se omlouvám, budou-li v komentáři nějaké nesrovnalosti. Ale já jsem Halt, já můžu. :D

6 Reny Reny | 26. prosince 2015 v 23:04 | Reagovat

[5]: Já chci taky vědět, jak ty dýně vypadaly!

7 Hanka Hanka | 26. prosince 2015 v 23:07 | Reagovat

[5]: Ty, Halte, můžeš všechno. :o) A děkuji ti za krásný komentář. :D O dýně se můžeme pokusit společně. Přerozdělíme si Skandijce... :D

8 Kačule Kačule | 11. března 2016 v 19:02 | Reagovat

Jako od Flanagana. Konec mě dostal. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama