Ztracen v budoucnosti - 4. kapitola

22. srpna 2015 v 11:28 | Fluffy |  Ztracen v budoucnosti
autorka: Iviis


Nedbale pohodila batoh pod lavičku, na kterou se následně posadila. Nohy okamžitě vyšvihla na sedací plochu vedle sebe, řádně se rozvalila a následně se zašklebila na mračícího se vyššího muže.

"No co?" pokrčil odevzdaně rameny. Bylo mu naprosto jasné, že ho i tentokrát jen provokuje, a proto se posadil jen tak na zem. Měl co dělat, aby nekývl pochvalně hlavou - překvapení se jí nepodařilo skrýt jen v očích.


"Takže," začala, přičemž zdvihla důležitě ukazováček do vzduchu, "ještě stále ses mi nesvěřil," přimhouřila oči a změnila polohu prstu tím, že na něj ukázala, "jak ses sem vlastně dostal."

"A nemyslíš," pozdvihl jedno obočí, "že kdybych to věděl," odmlčel se, moment přemýšlel, jaký pohyb by vykonal, nakonec jen uhnul očima do strany, "že bych už dávno pracoval na cestě zpátky?" Cosi nesmírně důležitého na nehtu levého prostředníku ho přimělo přesunout ruku ze svého klína až téměř do výše očí. "Nehledě na to, že mi ještě ani nikdo neoznámil, kde to vlastně jsem." Na slovíčko "kde" dal až možná přehnaný důraz a akorát ve chvíli, kdy jej vyslovil, věnoval svůj pohled opět Rose.

Ta se maličko zarděla nad svou zapomnětlivostí, ale jen tak, že by si toho náhodný kolemjdoucí sotva všiml. "Otázka by spíš měla znít kdy."

Hraničář spojil obočí do nespokojené linky. "Kdy?"

"Stále jsi v Araluenu. Tedy - přesněji řečeno - v Anglii." Shodila nohy z lavičky, přehodila elegantně jednu přes druhou a lokty se opřela o opěradlo za sebou. "Jen o pár století později."

Gilan se zvedl, oprášil si kalhoty, aby nenadělal příliš nepořádku na lavičce, kam se následně usadil. Jedno z obočí donutilo opustit svého kamaráda z druhého nadočnicového oblouku a vydat se na cestu do téměř půli čela.

"Mám strach se zeptat, kolik je to 'pár'."

Dívka se ukazováčkem pravačky podrbala na čelisti. "Asi tak osm?"

Mladíkovy oči se rozšířily zděšením. Opřel se o zadní část lavičky, dlaně umístil na tváře. Na obličeji mu vyrašilo pár perliček potu.

"Co se děje?" vyhrkla Rose starostlivě a hned byla na nohou. Donutila hraničáře se předklonit, aby se mu lépe dýchalo, a sama si před něj klekla.

"Uvědomuješ si, co to znamená? Jsem starý dědek a patřím do hrobu."

Prudce se nadechla. A právě v tu chvíli jí to došlo. Opřela lokty o svoje kolena, hlavu složila do dlaní a zamumlala do nich: "Ty jsi idiot…"

Gilanovi se mezitím usadil na tváři úsměv. Pobavený i spokojený zároveň. Až když dívka promluvila, zatvářil se opět trochu zmateně.

Hraničář by neměl být zmatený, ale to jsem já tady pořád. Asi přehodnotím, jestli se mi tu stále líbí.

"Mám se urazit?"

Rychlostí blesku se přestala pohihňávat do svých rukou a napřímila se. "Cože?"

"Je idiot urážlivé? Že bych se urazil, víš jak." U své řeči se tvářil nanejvýš důležitě a gestikuloval, jako by vedl řeč nejméně o vlivu každoroční migrace tučňáků na činnost bagru přesně na druhé straně zeměkoule.

"No, víš…" Pomalu, co nejvíce důstojně, se postavila, udělala ty dva kroky, co ji dělily od lavičky, a posadila se s grácií minimálně anglické královny. "... idiot je vlastně hodně urážlivé slovo."

Gilan si položil hřbet dlaně na spánek a teatrálně vzdychl. "Opravdu?"

"No ano," přikývla Rose, "vlastně neznám urážlivější."

Stáhl ruku z výše svého obličeje a položil ji k té druhé do klína. Mírně sklopil hlavu a udělal ty nejsmutnější oči, jaké kdy dívka viděla. "Nechápu, jak jsi mi to mohla udělat."

To už se osůbka vedle něj neudržela a rozesmála se, co jí plíce stačily. "Ne, vážně, jsi pitomec," drala ze sebe.

Gilan se jen pochechtával s ní. Měl jasno. Bylo mu naprosto jedno, jak se sem dostal, jak by se mohl dostat zpátky, nebo i to, že na něj tam, kdesi v minulosti, čeká dívka, která je do něj zamilovaná až po uši.

Líbilo se mu tady.

Ona se mu líbila.

A o to víc jej bolelo vědomí, že domů prostě musí.

Už kvůli Haltovi a Willovi, když ne kvůli Jenny a ostatním…

***

Poznámka:
Já nevím, má to se mnou ještě cenu? Pokaždé vám slíbím, že se polepším, a pokaždé se objeví něco, díky čemu to nevyjde… A to už je povídka rozepsaná rok a čtvrt. Potěš koště.
Vím, že mě určitě milujete za další vycpávkový díl, už třetí v pořadí! :D Tentokrát tam není ani žádný vynález dnešní doby… Ale věřte mi, že jsem bloumala bytem a přemýšlela, co bych asi tak mohla použít tentokrát.
V každém případě doufám, že to vyjde (mně i vám) a uvidíme se na sněmu! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 22. srpna 2015 v 11:52 | Reagovat

To vůbec nevadí, Iviis, že je vycpávková kapitola, aspoň píšeš. Já jsem na tom s psaním bledě, snad se mi inspirace po sněmu vrátí. :o) Už se těším, až se všichni zase uvidíme. :o)

2 Strafi Strafi | 24. srpna 2015 v 0:12 | Reagovat

Mně se to líbilo;), ani si nedovedeš představit moji radost, když jen tak automaticky bloumám po blocích -to slovo vypadá blbě já vím, ale jinak to napsat neumím- a najednou nová kapitola  mojí oblíbené povídky :D

3 Kačule Kačule | 13. března 2016 v 22:54 | Reagovat

Nemůžu říct, že by mi vadila "vycpávková" kapitola, protože jsem se na monitor tlemila. Jako úplný idiot. Gilan vs. Rose - boj ve vtipných hláškách je super a zatím vyhrává Rose!!! =D =D =D

Nevím, jestli se mi líbí představa, že se nám Gilan zabouchnul do nějaký holky z jednadvacátýho století. A ke všemu z Anglie!!! =O =O =O Chudáček Jenny, je mi jí líto. =( =( =(

Ale samozřejmě piš dál. Zajímá mě, co se bude dít dál. =) =) =)

4 Lucie | Tess Lucie | Tess | 8. července 2017 v 21:26 | Reagovat

Iviis, prosííím, piš dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama