Dívka z hvězd - 8. kapitola

11. června 2015 v 10:24 | Fluffy |  Dívka z hvězd
autorka: Lůca



Kapitola 8

Platine se probudila neodpočatá, ale s celkem dobrou náladou. Těšila se na připravování slavnosti pro děti, ale zároveň jí bylo jasné, že je v průšvihu. Včera v noci si uvědomila, že budoucnosti neutekla, jen ji pozdržela. Bylo potřeba vyzvednout pár věcí z lodi a postarat se, aby Drey nikomu nic neřekla. Věděla, že její loď odtáhli do nějaké stodoly, ale nevěděla, kde ta stodola je. Takže bude muset počkat do zítřka, kdy mají celé dopoledne volno. Ale o Drey se mohla postarat už teď.


Oblékla a nasnídala se a vyrazila ke stájím, kde měly s holkama sraz. Dorazila první, tiše procházela mezi podupávájícími koňmi, kteří se natahovali pro pohlazení. Na konci se otočila a vydala se zpátky, bylo jí nepříjemné, že nemá co dělat. Zastavila se u klisny s dvěma hříbaty. Sledovala, jak obě ještě trochu nejistě pohopsávají po velkém stání.

"Jsou strašně roztomilý," ozvalo se za Plat. Trhla s sebou, ani si nevšimla, že přišly Drey a Alex.

"To jo. Jak jsou starý?" odpověděla jí a natáhla ruku směrem k jednomu hříběti. To její ruku opatrně očichalo a nechalo se pohladit.

"Ben říkal, že se narodila dneska v noci." Ben byl hlavní ošetřovatel koní. "Prý jedno málem umřelo. Je to zázrak. Dvojčata málokdy přežijí, protože jsou slabá." Mlčky pozorovaly hříbata. Po chvíli přišly Drey a Jess. Dívky osedlaly Mazla a další dva koně nákladními sedly a odvedly je k zadním dveřím od kuchyně.

"Mami!" zavolala Annabeth a nakoukla do dveří. "Už jsme tady!"

"Pojďte si pro to, máte to tady naskládaný," ozval se z kuchyně Jennin hlas.

"Holky, uvažte koně a pojďte nosit," řekla Annabeth a sama vykročila do chodby, kousek za rohem chodby byly vyskládány balíky. Každá jeden popadla a odnesla ke koním, kde je Jess a Drey začaly nakládat na koně. Bylo potřeba jít třikrát, aby je všechny odnosily. Drey a Plat ještě zauzlovaly otěže, aby si do nich koně nešlápli, a pak už jen připnuly vodítka, třetí daly Alex a mohlo se jít.

"Co to vlastně vezeme?"

"Všechno možný, svíčky, něco na sezení, kostýmy a tak. Prostě hodně věcí. Ale pro jídlo se budeme muset vrátit."

Vešly do lesa a postupovaly po malé pěšince. Šly potichu, byl slyšet klapot kopyt a zpěv ptáků. Plat si uvědomila, že to tu v noci bude vypadat opravdu strašidelně. Po chvíli se do zvuků lesa přimíchaly rány sekery. Vešly na malou mýtinku se zárodkem ohniště. Plat se rozhlédla, mýtinka byla opravdu malá, celá strana směrem od hradu byla zarostlá neprostupným houštím, ale směrem od hradu byl krásný les. Ohniště připravovaly dvě dívky, kousek dál Ar a nějaký další kluk připravovali dřevo na oheň. Henry shrabával posečenou trávu.

"Hej! Už jsme tady!" zahalekala Annabeth.

"No sláva! Naše povalečky přišly!"

"Já ti dám povalečky! A pojďte nám pomoct sundat ty krámy."

Přivázaly koně a všichni začali sundávat balíky z koňských hřbetů. Pod Annabethiným vedením je poskládali na hromadu.
Když bylo hotovo, Annabeth je představila. Malá blondýnka byla Anička a vyšší zrzavá dívka se zelenýma očima byla Andrea, poslední z kluků byl Daniel - delší blond vlasy a drzý úsměv.

"Asi bys měla vědět, že se k nám na poslední chvíli připojil Kerry. Šli s Richardem pro dřevo."

"To je dobře, alespoň nás bude na ty ďáblíky víc. A teď Alex a Jess půjdou vytyčit, kudy by mohla vést stezka odvahy. Fáborky máte támhle," ukázala na jeden z pytlíků, "Drey a Plat se pokusí vymyslet nějaký hry a já pomůžu Andree a Aničce s ohništěm."

"Dáš nám nějakej papír?" zeptala se Platinina spolupracující.

Annabeth ukázala na hromádku balíků. "Třetí zleva!"

"Dík!" Když se jim podařilo vyhrabat papír a ohlodek tužky, posadily se na kmen a jaly se sepisovat svoje nápady. Prvně začaly sepisovat bláznivé soutěže pro pár lidí, jako jezení bez rukou, kolébka z kleku (Držkopád) nebo průlez koštětem obouruč (Jo, to vážně existuje.) a poté hry pro všechny.

"Co Sardinky*?"

"Jasně, napiš je, ale musíme je dát na odpoledne." Zapisovala Drey, protože po ní se to dalo přečíst, na rozdíl od Plat.

"Znáš: Já Pepíček s jednou čárkou**?" zeptala se Plat po chvíli přemýšlení. "Je na to potřeba jenom uhel, ale nejlíp to jde s opáleným špuntem od vína."

"Neznám, ale teď to nevysvětluj, řekneš to až pak i ostatním."

"Dobře, a co Světlušky***?"

"To je ta hra, o které jsi nám vyprávěla cestou sem? Nevim, jestli to bude fungovat s lucernama."

"No jo vlastně, ale počkej, mám v lodi asi tři baterky. Ty nemusíš zapalovat a vítr ti je taky nemůže sfouknout," usmála se Plat. "Ale budu tam muset zajet."

"Tak to bude super." Široký úsměv se rozšířil i na Dreyině tváři.

"Jo a Drey? Můžeš si nechat to, co se stalo v noci, pro sebe?"

"Jasně!" Drey začala vstávat "Dojedem k tvojí lodi pro ty baterky? Vim, kde je."

"Dobře."



Vzhledem k tomu že v téhle kapitole je hodně her, které ne každý zná, tak jsem se rozhodla vám objasnit, o čem jsou.

* Sardinky - Tahle hra spočívá v tom, že se jeden člověk schová někde poblíž tábořiště a ostatní ho jako jednotlivci hledají. Pokud ho najdou, vmáčknou se k němu do skrýše (od toho je ten název) a čekají. Poslední musí odnést prvního do tábořiště.

** Já Pepíček s jednou čárkou - Hra je o tom, že si všichni hrající sednou do kruhu a první říká: Já Pepíček bez čárky, volám … (např. Katku) bez čárky. Katka pokračuje: Já Pepíček bez čárky volám … (např. Vojtu) bez čárky. Vojta se splete (řekne prvně svoje jméno, zapomene se atd.) a dostane na čelo čárku a říká: Já Pepíček s jednou čárkou volám … (např. Dominika) bez čárky. Na konci vyhrávají ti s nejméně čárkami.

*** Světlušky - vedoucí si vezmou baterky a běhají po louce a střídavě svítí a nesvítí baterkami. Hráči se snaží tyto "světlušky" chytit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucie | Tess Lucie | Tess | 25. července 2017 v 22:30 | Reagovat

Už se těším na tú slávnosť!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama