Hraničářova dcera - 6. kapitola - Já jsem já

15. dubna 2015 v 22:44 | Fluffy |  Hraničářova dcera
autorka: Fluffy



6. Já jsem já

Ráno Štědrého dne bylo krásně slunečné. Zima na okenních tabulkách přes ledovou noc vykouzlila nádherné květiny. Drobná dívka s pocuchanými zrzavými vlasy byla zahrabaná v přikrývkách až po bradu, i ze spánku se drobně usmívala.


Jelikož ponocovala, neprobudilo ji, když do jejího pokoje vešla vysoká, plavovlasá mladá žena. Ta se posadila na kraj postele a jemným pohlazením začala děvče budit. "Edie?" promluvila na ni tiše a na tváři se jí objevil úsměv, když se oslovená nespokojeně zavrtěla. Bylo očividné, že byla pro vstávání nevhodná chvíle.

"Alyss?" zamumlala Edie v odpověď a pomaloučku otevřela oči.

"Slyšela jsem od Willa, co se v noci stalo, moc ti gratuluju." Kurýrčina slova zněla upřímně šťastně. Edie ten podtón zachytila, takže Alyss vděčně stiskla dlaň, kterou jí teď uhlazovala vlasy.

Pak se tmavé oči děvčete rozhlédly po místnosti, a když nenalezly žádnou další osobu, Edie se pošoupla na matraci o trochu blíž k blondýnce. "Já… mám trochu potíž," zašeptala skoro neslyšně.

"Potíž?" opáčila Alyss a nadzvedla jedno úhledné obočí.

"Vlastně potíže," přiznala se Edie. "Ta první je… neumím moc dobře číst ani psát. Lenní hrad byl den cesty a-"

"To je v pořádku," přerušila ji Alyss. Na dívku se povzbudivě usmála, tušila, že se s tímhle dřív nebo později budou muset hraničáři vypořádat, ačkoliv to ani jednoho z nich nenapadlo. Děti, které měly k větším městům se školami daleko, byly vázané prací na statku od jara do podzimu a do škol se dostávaly pouze v zimě - a to jenom tehdy, když byl někdo ochotný je na a z vyučování doprovázet. A to se nestávalo vůbec často. "Na hradě Whitby slouží u diplomatické služby moje přítelkyně Vera. Napíšu jí, aby, až se s Gilanem vrátíte, dohlédla na to, že se naučíš číst a psát. Slyšela jsem, že pan učitel Tibor je hodný a trpělivý. Počítat umíš?"

Edie přitakala. "Ano, docela lehce. To mi šlo od malička. Když mě teta vyhnala pást husy, musela jsem se vrátit se všemi. Matt, on je obchodníkem, mě to naučil. Počítá nejlépe z celé rodiny. Mí bratři chodili do školy, strýc měl příbuzné na lenním hradu, takže tam mohli trávit zimu."

Alyss, jako správná diplomatka, vytušila, že by nebylo nejlepší ptát se, proč nemohla Edie trávit zimu u příbuzných, aby mohla chodit do školy. Jelikož Draydenské léno bylo hraničním s Morgarathovými Deštnými a temnými horami, věděla, že právě z tohoto léna a sousedících panství padlo nejvíce mužů při první válce.

"Neboj se, zařídím ti to," kývla.

"To bys byla hodná!" vyhrkla Edie nadšeně. "Slibuju, že budu pilně pracovat."

"Jsem si jistá, že budeš," usmála se. "A mluvila jsi v množném čísle. Potíže?" připomněla jí.

"No," Edie se nepatrně začervenala, "budu první učeňka. A když jsem podivně reagovala já, jak by na to reagovali ostatní? Víš, chci říct… alespoň po nějaký čas… nemohlo by se to… utajit?"

Alyss se na ni zvědavě zadívala. "Ty už máš nějaký nápad, viď?"

"Mám," plachý úsměv děvčeti přelétl přes rty, "jsem drobná, hraničáři nenosí tak příšerně upnuté věci, a kdybych si ostříhala vlasy-"

"Ty se chceš vydávat za chlapce?" Alyss si poklepala zamyšleně na rty. "To je vážně skvělý nápad. Takhle budeš obyčejný učeň." Obličej se jí v zápětí rozzářil. "Umyj se, převleč se a nasnídej se, vím, jak si z Willa vystřelíme," mrkla na ni spiklenecky.

A protože byla Alyss žena činu, o třicet minut později držela dívenku za útlá ramena a povzbudivě se usmívala na pana Alfonse, dvorního holiče. Postarší, vitální pán, kterého za celý jeho život vyděsily pouze Haltovy neupravené vousy, které na přání lady Pauliny musel zkrotit před jejich velkou svatbou, se teď tvářil odmítavěji víc než kdy předtím. "To nejde, má paní, to po mně nemůžete chtít," apeloval na přítomné dámy, "takové krásné vlasy by měly zůstat dlouhé. Copak nechceš, aby se po tobě chlapci otáčeli, děvče?" obrátil se na Edie, protože si myslel, že jejich žádost byla z popudu mladé kurýrky.

"Ne," zazněla strohá odpověď a potom se dívka tiše zasmála, "na chlapce mám času dost. Teď potřebuju, abyste ze mě jednoho z nich udělal. Je to důležité, pane. Hrozně moc."

Alfons si povzdechl a mávl rukou k otočné dřevěné stoličce, aby se na ni děvče posadilo. Alyss zaujala místo u okna, a zatímco dlouhé prameny měděných vlasů všem padaly k nohám, vyzvídala, jak dívka žila předtím, než se vydala na svou dobrodužnou výpravu.

Když spolu vycházely z holičova domku, zrzavé vlasy připomínaly rozčepýřeného kluka, co se ráno zapomněl učesat, jen tak darebácky pokrácené, Edie jako by uličníkům z oka vypadla. A protože byla hraničářská učeňka dohodnutá s Willem, že ji vezme za krejčovou, aby jí dala potřebné oblečení, které si po svátcích s sebou odveze do Gilanovy chaty v sousedním lénu, Alyss ji nechala ochomýtat se kolem vchodu do stájí, zatímco se sama schovala opodál čekajíc, až Will vyjde od barona Aralda, u kterého podával dopolední hlášení.

A její manžel nezklamal, vyřítil se ze dveří jako velká voda a už mával na Edie. "Chlapče, neviděl jsi tad-" Zarazil se v půlce slova. "Edie?" optal se, jako kdyby tomu nemohl uvěřit.

Děvče se na něj zářivě usmálo, a když jí Alyssiny dlaně povzbudivě dopadly na ramena, rošťácky naklonila ostříhanou hlavu na stranu. "Dobrý den, hraničáři Wille," šaškovala, "jsem Edie Meratyn, Gilanův učeň."

"To je …" hledal Will vhodná slova, "… to je tak skvělý nápad."

"Děkujeme," uculila se Edie. To už ji ale mladý muž chytil za ruku, připomínal skoro netrpělivé dítě, které svým rodičům chce ukázat, co nového objevilo. Než se společně rychlou chůzí rozešli přes nádvoří k hlavní bráně, krátce svou ženu políbil a slíbili si, že se uvidí až večer u slavností večeře, protože oba měli ještě hodně práce.

Za pár desítek minut stála Edie jen v punčocháčích a volné košili uprostřed místnosti plné látek, nití, pentlí a všemožných krajek a drobnůstek, které dokázaly ženám vykouzlit ty nejnádhernější šaty. Paní Marcela, kulaťoučká žena ve středních letech se šikovnýma rukama, zrovna stehovala tu tolik známou strakatou hraničářskou pláštěnku, aby ji dívce upravila na milimetr přesně. Byla tichá a usměvavá, což Edie vůbec nevadilo, zato Will si připadal nesvůj a už dobrou čtvrt hodinku velmi detailně zkoumal bronzovou nití vyšitý šíp na slavnostním oblečení všech hraničářských učňů. Neskutečně se mu ulevilo, když Crowleyho dcera promluvila.

"Nejsem moc malá?" vypadlo z ní a nervózně se zatahala za cíp tuniky.

Paní Marcela zvedla od šití oči. "Kdepak, beruško, jsi správná tak akorát. Všechny košile dostaneš ještě o trochu větší, aby nikdo nepoznal, že nejsi chlapec." Stejně jako holič Alfons, tak i švadlena slíbili diplomatce a hraničáři, že o první dívce ve sboru zatím pomlčí. "Tady Will byl ještě o pár čísel menší než ty, když si přišel pro první výbavu." Tvářila se naprosto vážně, ale oči jí hrály pobavením.

Will zase semknul rty k sobě, naoko uražen. Ale byla to opět Edie, kdo promluvil. "Problémem je, že on vyrostl. To u mě asi už moc nehrozí."

Všichni tři se uvolněně zasmáli. "Zatím se nemusíš bát, holčičko," ujistila ji žena mile, "někdy i ti nejmenší mohou dělat obrovské věci, nemám pravdu, hraničáři?"

Oslovený souhlasně kývl. "Musíš si jen věřit," dodával jí odvahu, ačkoliv sám si vzpomněl, kolikrát si nevěřil a byl to Halt a jeho rady, které ho dokázaly vrátit k rozumnému uvažování. Uvědomil si, že Gilan se teď svým způsobem pasoval (nebo byl pasován) do role učitele, který bude mít na všechno tu správnou odpověď. Že až Edie bude nejhůř, vzpomene si na vytáhlého hraničáře. Došlo mu, že tím se věci podstatně změní. Dřív to byl právě on, kdo byl považován za to mladé ucho, které se na ně přilepilo, a teď se na jednoho z nich přenesla zodpovědnost vychovat další generaci ochránců království.

A ačkoliv nikdo nevyslovil to, co si myslel, na Gilana byl vyvinut obrovský tlak. Jestli Haltův učeň bude i dobrým učitelem. Mladý Dohoda o tom ale vůbec nepochyboval, kdo jiný by se taky měl zhostit téhle role lépe než právě jeden z jeho vzorů?

"Hotovo," vytrhl ho z myšlenek hlas krejčové a Will se otočil.

Drobná, šlachovitá postavička stála uprostřed světnice, oblečená do hnědé a zelené, přes ramena hraničářskou pláštěnku a dojatý výraz v milém obličeji. "Marcelo, vy jste kouzelnice," pochválil ženu, "přivedl jsem sem děvče a odcházím s hraničářským učněm, na kterého by každý mohl být pyšný."

Edie poděkovala a ještě dlouho se otáčela a mávala boubelaté ženě, která stála na zápraží s pocitem dobře odvedené práce. Obě postavy ve strakatých pláštěnkách zamířily k hostinci nedaleko, který byl ještě zavřený, ačkoliv se z komína už kouřilo. Will i Edie si na rohožce přede dveřmi oklepali boty od sněhu a vešli do příjemného tepla.

Gilan tu samosebou byl, kde jinde by taky trávil čas?, a zrovna obědval, takže když do místnosti vstoupili, překvapeně se zarazil a zapomněl na to, že zrovna nesl kousek šťavnatého masa napíchnutého na vidličce k ústům.

Jako kdyby si Jenny uměla vybrat tu správnou chvíli a zrovna rozrazila dveře od kuchyně. "Ahoj, Wille," zdravila a potom se zarazila, když si všimla ve stínu hraničářovy postavy někoho dalšího v pláštěnce.

Dvakrát překvapeně mrkla. Gilan jí přece říkal… "Myslela jsem, že je Edie děvče podle toho, co jsi mi líčil," obvinila svého milého.

Zrzavý kluk se vyklonil zpoza příchozího kamaráda a věnoval blondýnce potěšený úsměv. "Ale já jsem děvče," bránil se, "jen jsme si mysleli, že by bylo moudré na to víc lidí neupozorňovat. Kdo to kdy viděl, aby se holky přidávaly k hraničářům?"

Jenny se na rozčepýřenou učeňku mile usmála, horlivá upřímnost se jí líbila. "Tak co kdybys mi zatím pomohla v kuchyni, Edie, a vyprávěla mi, jak ses dostala ke Gilanovi do učení?"

K překvapení obou hraničářů dívka nadšeně zakývala hlavou a zvedla ruce s otázkou, kde si je má umýt. Majitelka hostince ji vzala přátelsky kolem ramen a vedla ji dozadu vyzvídajíc, jak ji vůbec napadlo převléci se za chlapce…

"Ženské," zabručel dobromyslně Will a pobaveně kroutíc hlavou si sedl naproti svému příteli. "Nezapomněl jsi na něco?" zajímal se, když spatřil, že Gilan přestal jíst.

Jeho vysoký společník si teprve teď vložil sousto do úst a důkladně ho rozžvýkal, než Willovi odpověděl. "Jak můžu být jako Halt?" vyslovil své obavy.

"Ty nejsi Halt, Gile," přispěchal mu Will na pomoc, "ty jsi ty."

Gilan se usmál. "Máš pravdu. Já jsem já. A žádný učený z nebe nespadl."

A už jen proto, že si dělal starosti, bylo jasné, že je pro to ten pravý.

***

Na hradě Araluenu bylo rušno, všude se rozléhal veselý hovor, chodby neustále ozvučovaly něčí kroky, na všech tvářích se objevovaly úsměvy. Mezi všemi sloužícími pobíhaly královské děti, které doprovázely své rodiče. Ti si jako každý rok dali za úkol každému popřát osobně krásné svátky a snažili se co nejvíce poddaných poslat domů k rodinám.

Ten všudypřítomný klid narušil až holubář.

Král Horác si zrovna třásl rukou s velitelem stráží, když se zbrklé šoupání nohou, které muž vydával za běh, odrazilo od stěn. "Vaše Veličenstva!" volal okamžitě, když byl na dohled. Zamával nad hlavou dlaní, ve které držel maličkatý svitek svázaný červeným provázkem. Málem zakopl o batolícího se Flynna, který se ochomýtal okolo jednoho plechového brnění se sklopeným hledím, zřejmě si představujíc, jak by mu slušelo, kdyby táhnul do boje. Svého bratříčka zachránila před udýchaným holubářem malá Maddie, která ho pohotově stáhla za buclatou ručičku z dosahu mužových špinavých škorní.

I tak příchozí trochu ztratil rovnováhu a prudce zakolísal, čímž si vysloužil tichý smích tří královských ratolestí.

"Co se děje, Berte?" zeptala se mile Kasandra a na děti, které se holubáři trochu nevychovaně posmívaly, se nepatrně zamračila. Daniel si okamžitě přikryl pusu rukou a předstíral, že ho něco zaujalo na kamenné zdi, protože věděl, že není dobré si maminku ničím rozzlobit. Maddie svého staršího bratra napodobila, ale Flynn se posadil vedle brnění a prstíkem na muže ještě začal ukazovat.

"Právě přiletěl holub z Redmontu, má paní," odpověděl Bert a vysekl poklonu skoro až k zemi. Když se narovnával, křuplo mu v zádech tak, že děti opět vyprskly smíchy. "Bylo to převázané červenou nití, musí to být něco neodkladného." Pak sebral veškeré zbytky své důstojnosti, kterou mu rozjaření prckové sebrali, vložil královně do rukou drobnou ruličku a s hlavou vztyčenou se odšoural směrem k nejvyšší věži.

Evanlyn předala dopis Horácovi, který ho rozbalil a přelétl očima těch pár řádků, které Will naškrábal. "Halt s Willem se tu za pár dní zastaví," sdělil své ženě, "a prý mají pro nás důležitou zprávu."

Královna se nekrálovsky kousla do rtu. "Něco vážného?"

Horác ke Kasandře obrátil lístek, na kterém byl vedle hraničářova škrabopisu obrázek něčeho, co mohlo při dobré vůli připomínat koně. "Důležitého, ale ne vážného. Will by se nepokoušel kreslit karikaturu Cuka, kdyby nás to mělo vyděsit," odfrkl si araluenský král. "Zajímalo by mě, co mu na to řekl."

"Kdo?"

"Cuk přece," zazubil se Horác ve snaze odlehčit atmosféru. "Ale vsadím se, že nadšený nebyl. Will kreslí příšerně. Pamatuju si, jak jsme dobývali Macindaw… nakreslil jedno kolo menší než to druhé a tvrdil, že je to perspektivou." Pokusil se kamarádovu kresbu natočit víc na světlo. "Ale netuším, na co by se vymluvil u tohohle. Jedna noha kratší neomlouvá."

A i přes všechno zlehčování jim oběma vířily myšlenky hlavou - co se stalo tak důležitého, že je o tom musel Will zpravit tak narychlo?

***

Edie se po dlouhé době cítila šťastná.

Celé odpoledne strávila ve velmi příjemné společnosti, nemohla uvěřit tomu, jak přirozeně ji mezi sebe vzali. Pomáhala Jenny v kuchyni, povídala si s Willem a Gilanem, a když se začali trousit do hostince i ostatní pozvaní, s každým měla tu možnost mluvit. Ale kupodivu jí nejlépe bylo u Halta. Seděl stranou veškerého dění, před sebou misku sladké kávy, a pozoroval zpod hustého obočí celé to vánoční veselí kolem.

Nalila si taky jednu a zastoupila mu výhled, aby se na ni zamračený hraničář podíval. "Můžu si přisednout?" zeptala se a připojila úsměv.

Halt cosi zabručel, tak to vzala jako souhlas a vsunula se na lavici vedle něj. Rozhostilo se mezi nimi ticho a pak Halt přisunul keramickou dózu s medem směrem ke své kmotřence. Ta se na něj znovu usmála a uštědřila černé tekutině pořádnou dávku. Nevšimla si, že měl prošedivělý hraničář co dělat, aby skryl pousmání. "Tvému otci se to nebude líbit," zamumlal.

Živé hnědé oči se na něj ustrašeně podívaly. "Myslíte, že-"

Halt ji přerušil, protože tušil, že se dívčiny myšlenky ubírají špatným směrem. "Tvrdí, že káva se dá zkazit jedině tím způsobem, že si do ní přidáš med. Jak říkám, nebude se mu líbit, že sladíš."

Edie se tiše rozesmála. "Mně to tak chutná," ujistila svého kmotra a pokrčila rameny. Opět se mezi nimi rozprostřelo ticho. Dívka se pak ošila. "Halte, můžu se vás na něco zeptat?"

Hraničář si podrážděně odfoukl. "Právě jsi to udělala."

Ale Edie tím nezastrašil - zřejmě za to mohla její povaha, protože se trochu stydlivě pousmála, jak přijala onu výtku, a potom se odhodlaně zadívala zpátky s veselými jiskřičkami v očích. Celý Crowley, pomyslel si Halt v duchu. "Vážně si myslíte, že může být dívka hraničářem?" položila stejně svoji otázku a trpělivě vyčkávala.

"Nu, hraničářem ne," odpověděl Halt. Dívka sebou cukla, takže usoudil, že pouštět hrůzu, jako to udělal u Willa s Gilanem, nezabere. Nejenom proto se natáhl a děvče povzbudivě poplácal po ruce. "Ale hraničářkou ano," pokračoval. "Čeká tě spousta dřiny, Edie. A kdybych si nemyslel, že se pro naši práci hodíš, nenabízel bych ti to. Věř si."

Edie pomalu kývla. "To už mi dneska říkal Will. Myslím… myslím, že máte oba pravdu," souhlasila.

A Halt ke svému bývalému učni pocítil obrovskou vlnu vděčnosti. Byl na něj pyšný. Vychoval ho dobře.

Vychoval je oba dobře, uvědomil si, když se díval, jak se oba smějí v blízkém kruhu rodiny.

A oni zas dobře vychovají Edie. Tím si byl jistý. Hraničářský sbor bude mít budoucnost.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 prunus prunus | 16. dubna 2015 v 10:43 | Reagovat

Perfektní povídka - moc se mi líbila. U Haltových průpovídek sem se nasmál:) - doufám, že Gilan na Eddie vymyslí nějakou legraci v její první den u něj v chatě - jako Halt na Willa v jeho první den v učení :).

2 Fluffy Fluffy | 16. dubna 2015 v 18:48 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za chválu, na pokračování se začne zase brzy pracovat. =)
A co Gilan vymyslí na Edie (nebo Edie na Gilana =D) brzy uvidíš. =D

3 Snoopy Snoopy | 16. dubna 2015 v 19:12 | Reagovat

Krásná povídka-prostě excelent

Jako od pana Flanagana :D :D

4 prunus prunus | 16. dubna 2015 v 20:04 | Reagovat

Už se moc těším, dneska sem četl tu 45ti kapitolovou povídku Vysněné povolání od Iviss - taky super počtení. Chtěl jsem se zeptat na konci epilogu je napsané, že bude další povídka "Dívka, která vyrostla mezi hraničáři" kde ji najdu - pokud tedy existuje ?

5 Fluffy Fluffy | 16. dubna 2015 v 20:15 | Reagovat

[4]: Iviis tenhle plán nakonec neuskutečnila. Ale jsem si jistá, že najdeš povídky, které se stále přidávají. =) Zkus něco od Hanky - ať už Černou perlu nebo Ztracenou, myslím, že ty by tě mohly skvěle vtáhnout do světa pana Flanagana. =)

6 prunus prunus | 16. dubna 2015 v 20:25 | Reagovat

ok dik moc určitě si je přečtu :)

7 RenyNew RenyNew | 17. dubna 2015 v 12:36 | Reagovat

Fluffy... ty jsi prostě geniální! Psávala jsem ti to už kdysi a nezbývá než to zopakovat - jestli někdo z nás umí psát "po flanaganovsku", tak jsi to ty ;). Tahle kapitola je toho důkazem - bylo to hrozně pěkné počtení plné hraničářského humoru. Ať už šlo o Ediino šaškování "Dobrý den hraničáři Wille... jsem Edie Meratyn..." (tu scénu jsem fakt živě viděla a slyšela Ediin tón - jo, je taky dcera svého taťuldy), Willovu karikaturu Cuka a Horácův komentář (bože, to bylo tak skvělý -"Zajímalo by mě, co mu na to řekl." "Kdo?" "Cuk přece..." Nádherný :D).
Pak se mi taky moc líbí, že v tém podání mi ten časový posun, kdy už z Willa a Alyss jsou manželé a z Horáce a Evanlyn dokonce už rodiče tří malých ratolestí, přijde naprosto uvěřitelný, realistický... Přitom to dělají takové drobnosti jako věta "A její manžel nezklamal...", protože kdybys tam místo toho napsala jen Will, bylo by to úplně jiné. Nevím proč mi v hlavně utkvěla zrovna tahle věta. A pak samozřejmě Daniel, Maddie a Flynn... kapitola sama o sobě.
Nápad za vydávání se za kluka je dost dobrý, alespoň Edie nebude vzbuzovaz pozornost... koneckonců, jméno má víc než klučičí :-D.

Taky jsi vymyslela moc trefné jméno pro holiče, Alfons... ;)

A pak, ten konec - Haltovi myšlenky a přemýtání o svých učních a jejich učence? :-D Úžasné.. Ano, přesně takhle by to určitě vnímal...

8 Hanka Hanka | 17. dubna 2015 v 13:56 | Reagovat

Hurá a třikrát sláva, konečně jsi 6. kapitolu dokončila! A musím ti říct, že to bylo zase jako vždy perfektní. Ty vážně víš, jak mě rozesmát, protože jsem se usmívala celou dobu jako sluníčko. :o) A dělají to právě ty maličkosti a detaily, které zmiňovala Reny. Třeba Cukova karikatura. Nebo holubář, kterému loupe v zádech. :oD To jsem se chechtala. :o) A ti tři nevyvedení Horácovi potomci (hlavně Flynn!)... :oD Moc se těším, až zase něco dalšího spácháš - ať už to bude právě Hraničářova dcera, nebo Icebergs. Jsi skvělá spisovatelka a já to prostě musím opakovat pořád dokola u každé přidané kapitoly, abys nám na to náhodou nezapomněla. :oD :oD

Ale neodpustím si rýpanec, znáš mě, šťouru šťouravou, viď? :o) Máš tam špatně jeden přechodníček. :o)

PS: Děkuju ti za reklamu. :o)

9 Fluffy Fluffy | 17. dubna 2015 v 21:08 | Reagovat

Holky, moc vám děkuju! =) Jsem ohromně ráda, že jste se bavily! =) A že oceňujete i ty moje vymyšlené postavičky. =D Až zas budu mít chvilku, určitě se do psaní zas pustím. =)

[8]: A, co bych si bez tebe, šťouralko, počala? =D Přidávala jsem to skoro v noci, tak se nedivím, že mé kontrole pár věcí uteklo... až budu mít chvilku, opravím to, děkuju. =) =) A za reklamu nemáš zač, vím, co čtenáře potěší. =)

10 Strafi Strafi | 22. dubna 2015 v 21:05 | Reagovat

Tak to bylo božííí ! Jenom doufám že do další kapči zmírním závislost a budu si to chodit číst jenom tak jednou za dva dny :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama