Dívka z hvězd - 7. kapitola

10. března 2015 v 10:46 | Fluffy |  Dívka z hvězd
autorka: Lůca


Žádné další překvapení se sice nekonalo, ale přesto, když přijeli k hradu, všichni si oddechli. Samozřejmě, že se jejich příjezd neobešel bez ceremonií. Baron Arald královskou družinu přivítal, poté se objal s Horácem a uvedl je do jejich pokojů.


Ples byl až za tři dny, takže času bylo dost. Zatímco se dospělí zabývali úřadováním, projížďkami a pikniky, mládež měla svůj vlastní program. Dohled nad všemi měla Annabeth, takže si je hned po obědě svolala do svého pokoje. Plat šla z jídelny s Drey a Alexou, před Annabethiným pokojem málem vrazily do Rickyho, který přicházel z protisměru. Vešli do místnosti, u stolu stála Annabeth s nějakým klukem a holkou. Před sebou měli nějaké papíry. Zaujatě o něčem diskutovali. Plat se vybavilo, jak tady poprvé potkala Ara. Kde vlastně byl? Neviděla ho ani u jídla, ale rozhodla se nevyptávat. Ricky s prásknutím zavřel dveře, ti tři vzhlédli. Oba neznámí jí byli povědomí, asi je viděla ve vesnici.

"Konečně jste tady! Chtěla jsem vám říct něco k našemu rozvrhu. Tohle," ukázala na dívku a chlapce po jejím boku, "jsou Jessica a Henry z opatrovny. A tohle jsou Drey, Plat a sourozenci Altmanovi, Richard s Alex."

Jessica vykulila oči: "Princezno, princi, va-vaše výsosti." Začala se klanět. Ricky se usmál a pobaveně se na sebe s Alex podívali a mrkli na sebe.

"Prosim tě, Jess, neklaň se nám, říkej mi normálně Alex a Richardovi Ricky." Jess se na Alex usmála. Alex se podívala i na Henryho. "Chovejte se k nám normálně, jako se chováte k Annabeth nebo Drey."

Annabeth je všechny přejela pohledem. "A kde je vlastně můj bratr? Říkala jsem mu to přece taky." Protočila oči. "No snad na něj nebudeme čekat věčnost. Sedněte si, než mi tady vystojíte čtyři důlky." Všichni se usadili u bytelného dubového stolu. Henry shrnul papíry na stranu. Vrzly dveře, vešel Ar.

"Konečně jsi tady! Jdeš po-"

"Hodláš je seznámit s tím svým plánem?" otázal se Ar a kývl směrem k ostatním.

"Jo, a neskákej mi do řeči! A posaď se, ať můžu začít." Ar se usadil na jedinou volnou židli, naproti Annabeth a vedle Plat. Plat měla pocit, že jí srdce vynechalo úder. Bleskově se na něj podívala, ale hned uhnula očima. Přišlo jí, že je napjatější než normálně, z úvah ji ale vytrhl Dreyin hlas.

"Tak jakej je to plán?"

Annabeth se nadechla a odpověděla: "Víte, k jaké příležitosti je ples pořádán?"

Drey vykulila oči. "Slunovrat," vydechla. "Už chápu, proč jsou tady ti dva, tak to bude ještě zajímavý!" Plat na ni zírala s naprostým nepochopením. Všimla si, že Alex a Ricky jsou na tom stejně.

"Můžete nám sakra vysvětlit, o co tady jde?"

"No tak jednoduše, budeme dělat pro děti z opatrovny takovou malou stezku odvahy a táborák. Spolupracovat s námi budou Jess, Henry, Andrea, malá Anička a Daniel."

Ar vyprskl smíchy. "Dan? Tak toho můžeme použít leda jako strašáka pro děti! Ten se přihlásil dobrovolně?"

"Ne, Dan to má za trest, ale už si nepamatuju, co udělal," ozvala se Drey.

Annabeth si znovu vzala slovo: "Každopádně to je pro vás všechny povinný. Takže tohle budeme dělat zítra. A pozítří je večer předples, který pořádají Alyss s mámou a lady Sandrou. Je to taková jejich jistota, že všichni budou umět tancovat. Předples je povinnej ale úplně pro všechny od patnácti do dvaceti, plus Drey, a nevim, kolik je tobě, Plat."

"Skoro patnáct."

"No takže plus Drey a Plat. Pokud chcete jít na ples, tak musíte na předples."

"A co když nechceme?" zeptala se Alex.

"Smůla," usmála se Annabeth. "O plesu vám potom řekne víc informací Alyss. A teď se zase vrátíme k tý slavnosti pro děti z opatrovny. Henry, můžeš, prosím, říct, co máte zatím vymyšlenýho?"

Henry se pustil do složitého vyprávění a vysvětlování, co, kde, kdy, jak, kdo bude dělat. Plat z toho pochytila pouze to, že to bude na jedné lesní mýtince a většina věcí se domluví zítra. Když Jess začala vykládat o množství jídla, a kdo ho zajišťuje, Plat přestala poslouchat úplně, ale na zítřek se celkem těšila.

***

Platine kráčela po červeném koberci zdobeném bílými růžemi. Nemohla dýchat, korzet ji stahoval víc, než bylo třeba. Na sobě měla dlouhé, přehnaně zdobené šaty. V rukách pevně svírala kytici bílých, stříbrných a zlatých růží. Sáhla na jeden z okvětních plátků, na prstech jí ulpěla barva. Ohlédla se, za ní se táhla dlouhá bílá vlečka protkaná stříbrnými a zlatými nitkami. Za nadloktí ji svíral její otec. Po tvářích se jí koulely slzy. Zastavila se, otec jí něco šeptal do ucha. Nerozeznávala, co jí říká, slyšela slova, ale ta nedávala smysl.

Pak jako by spadla opona, ho uslyšela. "Pojď, Platine, ty víš, že musíš. Pojď, nebo tě tam budu muset dotáhnout. Musíš jít, jinak bude válka."

"Nedokážu to, nemůžu si ho vzít," zašeptala tak tiše, že ji otec neměl šanci slyšet. Pohlédla vpřed, na stupínku stál zástupce jediného nestranného rodu - George Qartier. Vedle něj Thomas a z druhé strany vysoký mladý muž, který na ni upíral černé oči. Plat se rozšířily oči. Pustila kytici. Sesunula se na kolena a zaklonila hlavu. Bylo jí jedno, že jí z vlasů spadla zlatostříbrná čelenka. Z úst jí vyrazil táhlý výkřik.

Plat se probudila, někdo jí třásl ramenem.

"Plat, vzbuď se!" šeptal ten někdo. Platine s námahou rozlepila oči, kolem byla tma. Na její posteli seděla Drey. "Křičela jsi ze spaní a házela sebou. Radši jsem tě vzbudila." Plat si otřela oči opuchlé od pláče.

"Promiň, že jsem tě vzbudila, byla to jenom noční můra. Opakuje se mi už několik let," povzdechla si Plat.

"To nic. Stejně nemůžu spát." Chvíli obě mlčely. Pak Drey porušila mlčení. "Dřív se mi taky pořád zdávala jedna noční můra. Byla jsem v ní já, máma, táta a… a ty." Poslední slovo Drey vyslovila s povzdechem.

"A já???"

"Jo, já, ty a máma jsme odcházely a táta se za námi jen díval. Pak ho odtáhli pryč."

"Kdo?"

"Nevím, neznala jsem je. My jsme potom byly ve velké místnosti. Tys byla v bílém a brečela jsi, já a máma taky, mámu držel za ruku nějaký cizí chlap." Drey se na Plat vážně zadívala. "Myslela jsem si, že rozbiješ naši rodinu. Proto jsem na tebe byla protivná. Teď jsem tě slyšela, jak šeptáš, že si někoho nevezmeš." Drey chytila Plat za ruku. "Kdyby sis chtěla o tý můře promluvit, tak jsem ti k dispozici."

"Já vím, ale já o tom nedokážu mluvit."

"Dobře, ale kdybys chtěla…"

Plat kývla. "Ale teď bychom měly jít spát, aby nás zítra děcka moc brzo neunavily."

Drey vstala a zamířila ke dveřím. "Dobrou, Plat."

"Dobrou, Drey."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 15. března 2015 v 15:08 | Reagovat

Když tenhle díl srovnám s tvým prvním, je hodně vidět pokrok, který jsi udělala. :o) Moc se mi líbil popis Platina snu, to se ti opravdu povedlo. :o) Jen tak dál!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama