Ztracená - Kapitola čtvrtá - Příbuzné si nevybereš

22. února 2015 v 16:24 | Fluffy |  Ztracená
autorka: Hanka


Kapitola čtvrtá

Příbuzné si nevybereš

Vstal brzy před východem slunce. Jeho první kroky vedly k Sáře. Tiše otevřel dveře. Pohled, který se mu naskytl, ho přinutil zůstat pobaveně stát. Uzounkým okénkem vysoko ve zdi vnikal do pokoje matný svit pouliční lampy. Tak tak stačil na to, aby osvětlil obličeje lidí v místnosti. Všechny tři ženy spaly. Stará Suzanna v ošoupaných, zaprášených šatech stejné barvy jako její vlasy ležela rozvalená na zemi nejblíže ke vchodu do pokoje. S ústy dokořán hlasitě pochrupovala.


Liam přes ni přejel pohledem a očima zabloudil dál do místnosti. Suzanna velkoryse přenechala Neznámé svou spací matraci. Ta byla přesunuta těsně k Sářinu lůžku. Plavovlasá žena ležící na ní spočívala v pozici čelem ke dveřím a malá dívenka se za jejími zády téměř ztratila.

Chtěla ji chránit, uvědomil si Liam. Koutky úst se mu zvlnily v neznatelném úsměvu. Přišel jen zjistit, jak to s jeho kamarádkou vypadá. Zdálo se, že je o ni postaráno víc než dobře. Pocítil náhlé sympatie k neznámé plavovlasé ženě. Měl pocit, jako by se z nich stali spojenci. Spojenci v ochraně bezbranné dívky.

Povzdechl si a dveře zavřel. Nechá je spát. Věděl, co s člověkem dokáže udělat deset minut spánku navíc. S rukama v kapsách se vydal za svou prací. Nejprve pořádně zametl chodbu. Když se chystal na pánovu pracovnu, na temeni ho zašimraly první sluneční paprsky nového dne. Nastal čas vzbudit ostatní otroky.

Zaváhal. Najednou ho přešla chuť plnit jakékoliv rozkazy. Včerejší noc vše změnila. Celý život poslouchal, svědomitě vykonával příkazy a nikdy se nepozastavil nad tím, že takový život nemá žádný smysl. Až Sára mu otevřela oči. Když pánovi místo hedvábí přivedla novou otrokyni, ukázala tím svou odvahu, ať už si to uvědomila, nebo ne. A Liam díky ní dokázal zakročit, když šlo do tuhého.

Na druhou stranu, byla by hloupost nezastírat svou vzpurnost, když se chystal utéct. Zrovna, když se zmítal mezi těmito dvěma protichůdnými myšlenkami a nedokázal se rozhodnout, se na konci chodby objevila vysoká postava s dlouhými plavými vlasy.

"Dobré ráno," pozdravila Neznámá a přerušila tak úvahy probíhající v Liamově hlavě.

"Dobré," odvětil. Najednou zatoužil se jí se vším svěřit. Vůbec ji neznal, přesto mu ničím nepodložený pocit, že jí může věřit, našeptával, ať to udělá. Navíc se snažila Sáře pomoct a chránit ji. To u něj rozhodlo.

"Mohl bych s vámi mluvit?" začal tiše. Nedošlo mu, že jí vyká. Se všemi ostatními otroky si tykal, byli si všichni rovni. Ale z Neznámé vyzařovala aura přirozené autority, která ho nutila mluvit s určitou úctou.

Dlouhými, rychlými kroky k němu přešla. "O tom, co jsi říkal včera?" zeptala se zvědavě, s obočím povytaženým. Než stačil odpovědět, vznesla další dotaz. "A co zdejší zdi? Nemají uši?" Liam se rozhlédl na obě strany. Měla pravdu. Mluvit na tomto místě otevřeně by se nemuselo vyplatit. Nebylo to bezpečné.

"To, co jsem včera Sáře řekl, jsem myslel vážně," sdělil jí, aniž by zmínil určitá fakta, z nichž by si nezasvěcený posluchač mohl domyslet, o čem je řeč. Viděl, jak souhlasně přivřela víčka.

"Můžeš se mnou počítat," sdělila mu rozhodným tónem. Neznatelně přikývl.

"Měl bych vzbudit ostatní otroky," dodal trochu nepřesvědčeně. Když se na něj plavovláska zadívala, připadal jí trochu zmatený, jako by se ztrácel ve vlastní hlavě. Mírně se usmála. Tušila, co je důvodem jeho nepřítomného pohledu a předmětem jeho myšlenek. Události z včerejšího večera s ním musely otřást, pokud věřil ve svého pána. Rozhodla se mu trochu naznačit směr.

"To bys možná měl, ale nejdřív mě předveď k pánovi. Slyšela jsem, že k němu máš blíže než ostatní. Ráda bych, kdybys mě představil ty. Podle Sářina vyprávění tě má Ab´Hash rád a na tvé názory dá. A nevím, jestli bych za ním po včerejšku měla jít sama." Zahleděla se mu přímo do očí.

"Po včerejšku asi těžko," souhlasně si povzdychl mladík. "A pochybuju, že i mě jen tak přijme. Ale zavedu vás k němu." Konečně se do jeho pohybů a výrazu tváře vrátila jistota, kterou tam večer Neznámá viděla.

Tmavovlasý mladík s jistou razancí zaklepal na bytelné dveře pánovy pracovny a o krok ucouvl. Čekal a nehnul ani brvou. Jestli byl nervózní, nedával to na sobě znát.

Dveře se rozletěly a do chodby vtrhla vlna slunečního světla. Otevřeným oknem do místnosti proudil mírný větřík, který byl pro Sokoro a obzvlášť pro danou roční dobu dosti netypický. Ab´Hash stanul na prahu. Liam se nebál, že by ho vzbudil. Jeho pán byl ranní ptáče. Když uviděl tmavovlasého mladíka a za ním Neznámou, mírně se zamračil. Máchl rukou směrem dovnitř a beze slova se vrátil do křesla, kde dosud seděl.

"Pane," Liam se zhluboka nadechl, "přišel jsem vám představit novou otrokyni a jejím jménem vás požádat o přidělení úkolů."

"Jak se jmenuje?" zeptal se Ab´Hash stroze, jako by ani Neznámá v místnosti nebyla.

"Říká si Neznámá. Zdá se, že bude pracovitá."

"To doufám, když už jsem za ni dal tolik peněz," odfrkl si Sokořan pobaveně. Liama upřímně překvapilo, že se nezlobí. Choval se úplně normálně. Dokonce vyplul na povrch jeho skrytý smysl pro humor.

"Takže kam ji mám poslat, pane?" vznesl otázku. Chvíli se vznášela v naprostém tichu.

"Ať udělá, cos měl udělat ty. Vzbuď ostatní otroky a pak jdi do kuchyně. Budeš mýt nádobí," obrátil se přímo na Neznámou.

"Ano, pane," odpověděla s mírnou úklonou hlavy.

"Tak běž!" poslal ji Ab´Hash pryč. "Já tu ještě s Liamem musím něco probrat." Neznámá ladně vyplula z místnosti. Dveře se za ní tiše zavřely.

Liam zůstal stát. Tušil, že jeho pán bude chtít dokončit včerejší rozhovor, který přerušil Sářin příchod. A nemýlil se. Sarrat Ab´Hash se pustil do zdlouhavé řeči o tom, jak si ho jako pomocníka váží, jak ze svých otroků důvěřuje jen jemu a spoustu různých dalších blábolů, jak by je Liam nazval, které ho slovo po slově nutily zvedat obočí čím dál výš.

"Aby sis nemyslel, že jsem jen příliš sentimentální a pod pojmem důležitého sdělení ti tu popisuji všechno, co už dávno víš, přejdu k tomu nejdůležitějšímu. Pamatuješ si, jak ses ke mně dostal?" otázal se nečekaně.

Liam zapřemýšlel. "Jsem tu odjakživa. Co si pamatuju, pane," odpověděl popravdě. Nevzpomínal si na období svého života, kdy ještě nebyl otrokem. Byl vychovaný k poslušnosti, otrocké práci a tomu, aby držel jazyk za zuby, proto ho nikdy nenapadlo přemýšlet nad něčím takovým.

"Ano," pokýval vysoký Sokořan hlavou. "Nemůžeš se na to pamatovat. Byl jsi příliš malý. Když tě sem přinesli, neuplynul ani celý rok od tvého narození." Mluvil podivným melancholickým tónem a pohled upřený na Liama byl náhle plný dávných vzpomínek.

"Takhle maličkého jsem tě držel v náručí," ukázal mladíkovi rukama. Liam pořád nechápal, kam to všechno směřuje. Ale nechystal se pána přerušovat, byl zvědavý, co z něj nakonec vyleze.

"Byl jsi strašně krásné dítě. Znal jsem tvou matku a jsi jí neskutečně podobný. Oči, tmavé řasy, nos. To všechno bylo na její tváři stejné jako na tvé. Jen vlasy máš po otci."

Liam si nepřítomně přejel dlaní po hlavě. Husté, tmavě hnědé vlasy se mu neposlušně kroutily sem tam a ať dělal, co chtěl, nic s nimi nesvedl. Vždy se vrátily na místo, kde byly předtím. Najednou ho začalo zajímat, jak vypadal muž, který mu je dal do vínku. Odvážil se zeptat.

"A mého otce jste znal taky?"

Ab´Hash zavrtěl hlavou. "Znal jsem ho jen ze Salejina vyprávění." Všiml si, jak se na mladíkově tváři objevil nechápavý výraz a dodal. "Tak se jmenovala tvoje matka. Saleja."

"Pořád ale netuším, proč mi o ní vyprávíte, když jste to nikdy předtím neudělal," dovolil si Salejin syn poznamenat.

"Neboj se, brzy se to dozvíš, jen mě nech dovyprávět celý příběh," řekl klidně Ab´Hash a pokračoval, jako by se nechumelilp. "Seznámila se s tvým otcem na tržišti. Zachránil ji před padajícím košem plným pomerančů."

Jak romantické, pomyslel si sarkasticky Liam, ale držel jazyk za zuby.

"Ona mu na oplátku pomohla najít stánek, který hledal. Nějak se stalo, že ho pozvala k sobě domů. Když mi o něm vyprávěla, vždycky se dívala zasněně před sebe a říkala, že to bylo nejdůležitější setkání v jejím životě. A za devět měsíců po onom setkání ses narodil ty, Liame."

"Otec o mně nevěděl?" zeptal se mladík se zdviženým obočím.

"Jen těžko. Saleja říkala, že už se s ním poté nikdy nesetkala."

"A co se stalo s ní? Proč jsem skončil tady? A jak je možné, že jste mou matku znal tak dobře?" z Liama se sypala jedna otázka za druhou. Ab´Hash potřásl hlavou.

"Když její rodiče zjistili, že je těhotná, vyhodili ji z domu. Byl jsem to já, kdo se o ni staral. A když umírala, slíbil jsem jí, že se o tebe postarám."

"To jste se tedy postaral, když jste mě vychoval jako otroka," vyhrkl Liam dřív, než se stačil zarazit. Jen, co z něj ta osudová věta vyletěla, se prudce nadechl. Ale vzít zpátky ji nemohl. Bylo pozdě.

Kupodivu se Ab´Hash dnes skvěle ovládal. Reakcí na mladíkovu poznámku bylo jen přísné zamračení. "Buď rád, že jsi neskončil na ulici. A dávej si pozor na jazyk," napomenul ho.

"Omlouvám se, pane," hlesl Liam.

"Hm," zabručel. "Nejsi své matce podobný jen vnějším zjevem, ale i povahou. Chtěl jsem z tebe tu tvrdohlavost výchovou dostat, očividně se mi to nepovedlo," téměř si povzdechl. "Včera jsi mi připomněl někoho, koho jsem už šestnáct let neviděl. Tvá matka by se zachovala úplně stejně jako ty."

"Neznal jsem ji, proto nemůžu říct, že bych vám měl věřit, nebo že je tahle informace pro mě podstatná," pokrčil rameny. Nedokázal si pomoct. Teď, když už pochopil, že nemusí jen poslouchat, teď, když mu Sářino jednání otevřelo oči, dokázal Ab´Hashovi odpovídat jako sobě rovnému.

"Tvůj otec patřil k Bedullinům. Možná jsi nějakou tu divokou krev zdědil i po něm," povzdechl si znovu Sokořan.

"Pane, pořád jste mi neřekl, jak to, že jste znal mou matku?"

"Liame, tys to ještě nepochopil?" zeptal se nevěřícně Ab´Hash. "Nevíš, proč ti tohle všechno vykládám?"

Liama se zmocnilo neblahé tušení. Ano, proč by se vážený a bohatý obchodník s kořením ujímal dítěte ženy, které se rodiče zřekli? Proč by chtěl, aby to věděl? Odpověď byla nasnadě.

"Protože tvoje matka Saleja byla má sestra," vysvětloval trpělivě Sarrat. "A ty, Liame, jsi můj synovec."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Patt Patt | 26. února 2015 v 18:12 | Reagovat

Haaaaníííí!
Moc, moc se omlouvám a vůbec se mi nelíbí, že mé dohánění kapitol se stává už zvykem. :D Ale prosinec, leden, únor, to byl takový fičák, že jsem to neviděla. Ale konečně jsem si našla čas dohnat všechny čtenářské resty! :)
Tak teda Neznámá, ha?! Asi chceš dlouho držet pod pokličkou, kdo je vlastně zač. Ale jak Fluff zmiňovala, tak sázím na Evanlyn nebo Alyss. A jo, prostě jo. :D:D Uvidíme, jak to nakonec dopadne. Líbilo se mi, jak laskavě se k Sáře chovala... Což později Ab'Hash vyrovnal. Docela zhrozeně jsem četla, jak Sáru potrestal. Au. Já to ani jinak vyjádřit neumím, to byla hrozná surovost. Opravdu otrok = věc. Příšerný, byla jsem otřesená.
Liam je neuvěřitelně hodný. Taková Sářina kotva, už jsem si ho stihla oblíbit. Jak netrpělivě a starostlivě čekal, až přijde z tržiště (Ta scéna s tím nakupováním byla skvělá, mimochodem! Chytře jsi to vyřešila, což ty určo vííš!:D), a pak najednou... bum. A bránil ji. Přítel. Úžasný přítel. :))
A teď tohle? Už ten název kapitoly mi říkal, že se potvrdí podezření, které jsem měla z té třetí kapitoly. Ale teda ano, samozřejmě jsem to brala tou nejjednodušší cestou a tipovala to na otce. A ejhle, skutek utek. Těsně vedle, strýček. :D:D Tak dobře, no. Jsem si jistá, že to bude mít ještě nějaký zajímavý zvrat, co se tohohle týče...
A útěk? Jak to vlastně zamíchá s tím? Uteče Liam, neuteče? Nebo nakonec pláchne (pokud vůbec) Sára s Neznámou? A kdo vlastně Neznámá je? Kdy si vzpomene?
To je otázek, panečku. :D
Tak přeji hodně štěstí se školou, ať to šlape, snad pro nás ještě nějakou tu kapitolku máš! :)
Jsem šíleně zvědaváááá...

2 Hanka Hanka | 28. února 2015 v 16:16 | Reagovat

[1]: Pattííí!

Já jsem ráda, že sis ten čas vůbec našla a jsem ti moc vděčná, protože, jak je vidět, v poslední době je o komentáře nouze. :o) Kochám se tím množstvím otázek, které jsem u tebe vyvolala. Kdo je Neznámá zatím budu držet pod pokličkou. Přeci jen, pro příběh je dobré tam mít nějakou tajemnou postavu, že? :oD A vlastně neprozradím zhola nic. :o)

Za přání děkuju, štěstíčko bude potřeba. Maturita se nám blíží. Už jenom 2 měsíce! Uááááá! :oD

Kapitolku v záloze mám. Jednu. Ale zatím si ji nechám, protože teď se čas na psaní bude hledat hodně špatně, tak abych mezi vydanými neměla velké mezery. :o) A ani vám to neuškodí. Trocha napětí... :oD

3 Patt Patt | 1. března 2015 v 14:16 | Reagovat

[2]: Já tušila, že to budeš držet pod pokličkou. Asi už tě mám prokouknutou, ačkoli ne tak, jak bych chtěla!:D:D
A nemáš vůbec zač! Já si teď dělám autoškolu, to je taky celkem sranda. Maturitka až za rok, tak až se někdy zase uvidíme, musíš všechno vyprávět, jaké to bylo (či bude:D).
Na kapitolu se těšííím! A doufám, že se tak moc nenačekáme. :)))

4 Fluffy Fluffy | 14. března 2015 v 22:26 | Reagovat

Haničko,
hrozně se omlouvám, že přidávám komentář tak pozdě, ale nevím, kam mám dřív skočit, nestíhám nic, a pokud už mám chvíli, tak jsem v práci a potom umírám na nedostatek spánku. =D

Ale k povídce... nejvíc mě teda šokoval ten konec, začnu atypicky =D, Liam a Ariďanův synovec? K rodině by se přece jen mohl chovat trochu lépe, na druhou stranu ale očividně byl Liam nemanželský. A to na druhou stranu asi tenkrát nebylo nic, co by bylo vítané, že? Vím, že Flanagan to tak nehrotí, jako třeba ve Hře o trůny pan Martin, ale taky bych si tipla, že se od vysoce postavenějších tohle úplně nečekalo a ty rodiny se za ty děti pak mohly dost stydět.
Líbí se mi to přátelství Liama a Sáry, je fajn  mít vedle sebe někoho, na koho se můžete spolehnout, kdo se vás zastane, ačkoliv samotnému mu hrozí výprask. Jsem zvědavá, jak to s oběma půjde dál - jestli nakonec společně odejdou, jestli budou pátrat po tom, kdo je ona Neznámá, a někam se vypraví za dobrodružstvím. =)

A teď... mám novou teorii, kdo to může být. =D Je trošičku přitažená za vlasy, ale podělit se o ni musím, neochodila bych tě o ni. =D Napadlo mě, když jsem se tak dívala na tu naši Neznámou - jak se chová, jak se vyjadřuje, i to, jak vypadá... co kdyby to byla Maddie? =D Já vím, že už asi starší, ale tak nějak by to na ni všechno sedělo. Blondýnka, statečná, trochu s ostřejším jazykem a vzpurná, zároveň ale hodná a s dobrým srdcem... Takže pokud to není její maminka nebo její teta, vsázím na tenhle svůj trochu bláznivý tip. =D

Doufám, že si najdeš chvilku a napíšeš další kapitolku, protože jsem hrozně zvědavá. =) Ale škola je přednější, i když věřím, že to dáš levou zadní. =) Držím se vším palce. =)

5 Hanka Hanka | 15. března 2015 v 15:15 | Reagovat

[4]: Fluffy, děkuju moc. Oceňuju, že sis našla čas na napsaní komentáře, protože to nejdůležitější už jsi mi v mailu vlastně sdělila. :o) A ta tvoje teorie... :oD :oD Uvidíš. Počkej si a uvidíš. :o)

6 Fluffy Fluffy | 15. března 2015 v 15:46 | Reagovat

[5]: To já si počkám, Haničko. =) Ne nadarmo se říká: "Kdo si počká, ten se dočká." =D =D

7 Hanka Hanka | 15. března 2015 v 18:52 | Reagovat

Jo jo, mas naprostou pravdu. :o)

8 Beau Beau | 7. května 2016 v 14:42 | Reagovat

Cože??!!!
COŽE????!!!!!!!!!
Liam je Sarratův synovec? A proč mu to tak najednou říká?
Jako vždycky jsi mě naprosto dostala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama