Vzpoura - Prolog

14. února 2015 v 14:27 | Fluffy |  Vzpoura
autorka: Anča

Will na opatrovně zahlédne zvláštního chlapce. S překvapením zjišťuje, že má talent na hraničářské řemeslo. Rozhodne se přijmout ho za svého učně. Když se později vrátí Halt, zjišťují, že hraničářský sbor má problémy. Rozděluje se na dvě poloviny a Will s Haltem a Robertem mají jen málo času na varování obyvatel léna Norgate, že po nich jdou vzbouřenci s dubovými listy. Podaří se jim zasáhnout včas? A má vůbec cenu ničit nejvýkonnější jednotku v celém Araluenu? To vše a ještě víc v povídce Vzpoura!




Prolog


Bylo slunečné ráno. Světla bylo již hodně a podlouhlé stíny stromů se každým okamžikem zmenšovaly. Obloha byla bezmračná a uschlé listí vysokého dubu bylo jedno z mála ideálních míst na odpočinek. A právě ten den a na tom místě se rozvaloval mladý hraničář. Nenuceně se opíral o široký kmen a pod oholené vousy si pobrukoval nějakou písničku. Věděl, že za chvíli bude muset vstát a pokračovat v cestě, tenhle strom ho ale nějak táhl k sobě. Vzpomněl si, jak tam se svými přáteli sedával, jak se při dožínkách nepohodli s Horácem a na všechny dobré i špatné chvíle, které tu trávili, a nejenom tady, v celém Redmontu i v celém lénu. Jak ho Halt před deseti lety načapal v baronově pracovně, když se pokoušel přečíst si dopis, který ležel na stole. Na tu ruku, která vystřelila ze tmy, a na hraničářův pronikavý pohled, kterým jej prošpikoval. Zasmál se sám sobě. Tehdy Halta pokládal za čaroděje a kdovíco ještě.

Baron mu dokonce řekl: "Povídá se, že jsou to černí mágové, že?" Teď by Halta ani jiného hraničáře za černého mága určitě neoznačil. Byli tajemní, to ano, ale všechno spočívalo v umění samotného hraničáře. Když kdysi dostal svoji první pláštěnku, myslel si, že ho v ní nikdo neuvidí. Jak byl tehdy hloupý.

Halt ho samozřejmě okamžitě spatřil. Později se od něj dozvěděl větu, která se stala v jeho životě nepsaným pravidlem, totiž, že "veškerá neviditelnost spočívá ve schopnosti daného člověka zůstat dlouhou dobu bez hnutí." Ano, tahle věta mu už několikrát zachránila život.

A byla tu i spousta jiných důležitých pravidel, kterých se držel, jako třeba… Dál se Will ve svém vnitřním dialogu nedostal, jeho pozornost totiž upoutali dva kluci, kteří právě prošli kolem.

"Bojová škola je nejlepší!" říkal právě jeden.

"No jo," oponoval druhý, "ale co by dělali rytíři bez kovářů, vy byste si nedokázali vyrobit ani dřevěné klacky." Will bystře usoudil, že se baví o tom, kam by chtěli jít na studium.

Pak se chlapci začali pošťuchovat. Strkali do sebe a smáli se. Jenže když to přerostlo ve rvačku, Will věděl, že musí zasáhnout. Rychle vstal. Několika ráznými kroky přešel k chlapcům, popadl je za límec košile a zvedl do vzduchu. Nebyl sice nijak vysoký, měl ale sílu. Chlapci se polekaně snažili vymanit ze železného stisku.

"Prosím, pusťte nás."

"To byla jenom hra," žadonili. Hraničář se na ně přísně zamračil a postavil je na zem.

"Vy jste z opatrovny, viďte?" Kluci přikývli.

"Brzy budete mít den vybírání. Rozmyslete se moudře. Vybrat si správné řemeslo je důležité." Trochu se usmál. "A teď už běžte."

Chlapci se rozeběhli směrem ke hradu Redmontu. Will se chtěl vrátit ke stromu, aby odvázal Cukovy otěže, když vtom do něj někdo vrazil. Ten někdo musel být asi hodně lehký, hraničář ani nezakolísal. Bylo to spíš šťouchnutí. Rychle se otočil. Kolem něj se prosmýklo něčí tělo a chtělo utéct, už však bylo pozdě. Will mu nastavil nohu a ten chlapec spadl do prachu. Ano, byl to chlapec, bylo to poznat podle oblečení, které měl na sobě. Bylo mu asi patnáct a během vteřiny visel ve vzduchu stejně jako jeho kamarádi. Ale nezkoušel se ze stisku dostat, jen se zatvářil provinile.

"Pardon, nechtěl jsem do vás strčit." Ten chlapec se ani nebál, Willa to tak překvapilo, že ho pustil a on se znovu rozplácl na prašné cestě. Za závojem neutrálního tónu spatřil Will něco víc, něco jako smutek? Sehnul se k němu.

"Co se ti stalo, chlapče?"

"Nic, já jen..." chlapec zavrtěl hlavou a nepatrně se usmál. "Nic mi není."

Will ale věděl, že lže. Přesto se na něj také usmál. "Až se vrátíš na opatrovnu, vyřiď baronu Araldovi, že ho pozdravuje Will Dohoda."

"Vy jste…?" Chlapec vykulil oči a neutrální tón z jeho hlasu zmizel.

"Jména nejsou důležitá," použil hraničář jednu z hlášek svého učitele. "Utíkej, tvoji kamarádi už na tebe jistě čekají."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 14. února 2015 v 17:58 | Reagovat

Ahoj Ančo,
tvoje povídka mě zaujala, líbí se mi tvůj styl psaní. Ani jsem si nevšimla žádných chyb, které někteří jiní začínající autoři občas udělají (nebo to není tvoje první povídka?). Nápad máš dobrý, jsem hodně zvědavá, jak zamotáš zápletku. :o)

Jen mě teď tak napadlo - všimla jsem si, že jsi tam použila větu "...chtěl se vrátit ke stromu, aby odvázal Cukovy otěže...", ale hraničářští koně přeci nemuseli být přivazováni, ne? Hraničáři často jejich otěže prostě pustili na zem. Ale to je jen takový detail.

Jinak moc pěkné, tak ať tě inspirace neopouští! :o)

2 Anča Anča | Web | 16. února 2015 v 16:47 | Reagovat

Moc díky za pozitivní hodnocení, vždycky jsem obdivovala lidi, kteří si uměli všimnout takových detailů jako faktu, že se hraničářští koně nemusí přivazovat :D
Ale asi jen nemám s hraničářovým učněm tolik skušeností =D

3 Lůca Lůca | 16. února 2015 v 17:25 | Reagovat

Dlouho jsem odkládala přečtení prologu ale teď jsem příjemně překvapená! Jen mi nesedí že by Will někomu podrazil nohu ale kdo ví. :D Každopádně souhlasím s Hankou, píšeš moc Hezky.

4 Anča Anča | 18. února 2015 v 17:47 | Reagovat

Vždycky potěší hezký komentář, díky Lůco :D

5 Kačule Kačule | 16. března 2016 v 16:19 | Reagovat

Reknu Ti, pises krasne a hlavne ctive. Zajima mme,jak to bude dal. =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama