Ztracen v budoucnosti - 3. kapitola

4. ledna 2015 v 13:17 | Fluffy |  Ztracen v budoucnosti
autorka: Iviis



Po rychlé snídani se Gilan opřel o opěradlo svojí židle.

"Co budeme dělat?"

"Musíme něco dělat?" Děvče v hrané nelibosti nafouklo tváře a nakrčilo obočí.


"Tak hele," předklonil se, aby mohl obě předloktí položit na stůl, "jsem hraničář, víš?"

Kývla.

"A hraničáři jsou zvyklí pořád něco dělat, to víš taky, ne?"

Opět kývla.

"Tak co se ještě divíš?"

"Já jenom, že jak jsi tak zasněně zíral z okna, nevypadal jsi, že by se ti zrovna chtělo něco dělat." Zrovna akorát našla něco velice zajímavého na svých nehtech, tudíž nemohla pozorovat Gilana, který nespokojeně mlaskl a zhoupl se na své židli.

"Ale no tak, pořád mi budeš předhazovat, že jsem se trochu zakoukal?" Tohle ji bavilo. Nachytala ho na švestkách a teď ho měla čím provokovat. Normální člověk by se mu spíš vyhnul, obzvlášť kdyby věděl, co je vlastně zač, ale to by nebyla ona, ne? Měla co dělat, aby se nerozesmála, hraničářův nespokojený výraz byl k nezaplacení.

Místo toho opět kývla.

"A nehoupej se, spadnout na tuhle podlahu bolí."

Praštil hlavou do stolu. Samozřejmě, že by před ní nikdy nepřiznal, že to trochu přehnal a že to opravdu bolelo. Při všech severských bozích, je přece hraničář, má svou hrdost.

Nemusel nic říkat. Ačkoliv to vypadalo, že ho nesleduje, všimla si lehkého cuknutí ve chvíli, kdy jeho čelo přistálo na desce stolu.

Prý hrdina…

"Myslím, že pokud chceš tady něco dělat, nemůžeš ven takhle." Počkala, až upoutá jeho pozornost natolik, aby se zase zvedl, namířila ukazováček na jeho hlavu a následně jím sjela celou jeho postavu. Vlastně jen polovinu, vzhledem k tomu, že spodní polovinu neviděla.

"Ale co s tím?" Protočila oči.

Jasný, jsem hraničář, ale tohle mě nenapadne.

Vytáhla z batohu pod stolem dva kusy jakési zmuchlané látky a hodila je po něm. Správně identifikoval, že půjde o oblečení, ale odsunul ho od sebe. Na její pozvednuté obočí reagoval šibalským úsměvem.

"Nevezmu si něco takového od nikoho, když neznám její jméno."

"Ani když se jedná o stav nouze?" Úsměv se ještě rozšířil a doprovodilo ho zavrtění hlavou. Slečna po změnu obrátila oči v sloup a vzdychla.

"Jsem Rose."

Gilanovi nevadilo, že se zvedla, sebrala batoh a odcházela, stejně za ní ještě křikl: "Těší mě!"

***

Rose stála opřená o stěnu vedle dveří. Ruksak měla pohozený u nohou, ruce založené na hrudi, jednu nohu ohnutou v koleni a opřenou podrážkou boty o dřevěné obložení domku. Nosem nasála svěží letní vzduch. Těšila se, až převlečený hraničář vyleze ze dveří a půjdou spolu něco podniknout. Bylo jí celkem jedno co. Nevěděla proč, ale cítila se v jeho přítomnosti… dobře. Vlastně víc než to. Jako by se v ní probouzel někdo nový, kdo neměl problém komunikovat s kýmkoliv, jakkoliv, byl zapálený do řešení problémů a učení nových věcí. Jako by byla sama hraničář.

Smutně se pousmála nad tou představou. Hraničář v jednadvacátém století…K čemu by to asi bylo?

Právě v tu chvíli, kdy jí proběhla tahle myšlenka hlavou, se otevřely dveře. Gilanovi byly džíny trochu krátké a kostkovaná košile byla zřejmě šitá na někoho mírně tělnatějšího, řekněme ale v zásadě, Rose nemohla říct, že by nevypadal, že sem patří. A už vůbec nemohla říct, že mu to takhle daleko víc neslušelo.

"Inu?" Jako správný gentleman jí nabídl své rámě, čímž ji donutil se zašklebit. Nechápavě povytáhl levé obočí.

"Ráda bych přijala, ale asi to není zrovna nejvhodnější pozice na plížení." Co nejméně nápadně proběhli zahradou, tiše za sebou zavřeli vrátka a Rose se konečně spokojeně zavěsila do Gilana.

Najednou okolo projela jedna z těch velkých věcí, které hraničář viděl už předchozí den.

"Hustý! Mitsubishi!" Gilan si uložil do paměti název oné věci a s vševědoucím výrazem pokračoval i dívkou dál. Procházeli ulicí, na jejímž konci zahlédl něco jako malý les, a tak se vydal k němu. Cestou potkali další samohybný objekt.

"Koukej, Mitsubishi!" šťouchl do Rose.

"Víš, Gile… Každý auto není tam luxusní. Tohle není Mitsubushi, to je Trabant. A vážně se divím, že ještě jede." Zase se snažila se nesmát. Tentokrát však ne proto, že by pokazila z její strany hezky rozehranou hru.

"Plechová krabice jako plechová krabice…" zamumlal si pod své oholené vousy a zamračil se. "Tak co to tedy je? Auto nebo Trabant?"

"Asi radši plechová krabice," povzdechla si Rose a donutila Gilana se opět rozejít směrem k parku.


***

Zdravím, děvčata! Nebo i chlapci? Upřímně, nevím, už se tu moc neorientuji. A ano, jdu se stydět. Spokojenost? O:)
(Ano, právě teď nastává vymlouvací chvilka slečny Iviis.)

Já vím, že je to dloooooooooouho, co jsem napsala poslední kapitolu. (Stačí ta o? Není to ještě déle?) A že ani tahle pořádně o ničem není. A taky vím, že je mám nějaké krátké, to se mi nelíbí. Ale se vším se pokusím něco udělat.
Poslušně hlásím, že na nové škole jsem si zvykla, dělat chodím, brzdí mě jiná věc. Shrnu to jednou větou, po které snad všichni pochopí. Zdraví je mrcha, všímáte si, jak všem odchází do háje? (Dobře, to bylo souvětí, no.)
Nicméně teď mám značně ořezané aktivity, tak SNAD budu mít víc času. Jo, taky byste asi měli vědět, že to je už třetí věc, u které tuhle větu říkám. (Iviis nic, Iviis narostla křidélka a odlétá do nebe.)

Přeji Vám všem průměrný nový rok. Lepší než loňský, ale horší než ten další. :)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Majda Majda | 4. ledna 2015 v 18:08 | Reagovat

Tvoje povídka je božíííí!!!! :D :3  Už se těším na další kapitolu, takže doufám, že bude brzo....:D Btw to že se Gilan přesunul do 21.století je fak dobrej nápad :D

2 Hanka Hanka | 4. ledna 2015 v 19:44 | Reagovat

To jsem ráda, že sis na Hraničáře zase vzpomněla, Iviis. :o) Tvoje pojetí mě baví, Gilan objevující záhady našeho století je super. Jsem si jistá, že délku kapitol ještě zlepšíš, a upřímně, ani mi nevadí, že jsou kratší. Hlavně že se pobavím. A to se ti opět podařilo. :o) Mitsubishi mě rozesmálo a plechovou krabici chválím. :o)

Tak ti do nového roku přeju pevné zdraví, ať se to zlepší a ty máš přesně tolik volného času, kolik si přeješ. :o) A těším se na další chvilky strávené s Gilanem v džínách a košili. :oD

3 Lůca Lůca | 4. ledna 2015 v 22:11 | Reagovat

Souhlasím s Hankou, krátké a vtipné kapitoly nevadí :D a tohle je navíc jedna z nejvtipnějších povídek :) Jsem zvědavá jak na Rose tak na Gilana, ale na Rose možná trochu víc. :D

4 Eliška Eliška | E-mail | 6. ledna 2015 v 19:26 | Reagovat

Moc hezká kapitola! Je  skvělý, že pokračuješ. Možná pomalu, ale snad jistě. Gilan v současnosti mi přijde jako moc dobrý nápad a těším se na další díl (Mitsubishi :D!. Jsem zvědavá, co nového objeví a upřímně mě zajímá i Rose.
Také všem přeji šťastný nový rok a všem hodně zdraví.

5 Anča Anča | E-mail | Web | 27. února 2015 v 19:41 | Reagovat

Iviis, nenapínej mě. Asi se z tebe zblázním. Už v minulé kapitole, prý Halt ve výrazně mladším ženském podání? To mě dostalo. Moc se těším na pokráčo, doufám, že se konečně dozvíme, proč toho o nich Rose tolik ví.

6 Zuzka Zuzka | 1. dubna 2015 v 8:18 | Reagovat

Je to úúúúúúúúúúúžasná povídka!
Strašně se těším na další díl!!!

7 Lucie | Tess Lucie | Tess | 8. července 2017 v 21:20 | Reagovat

Jééé tóóó skvělýýý!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama