Přízrak minulosti - 7. kapitola - Bylo nebylo

17. srpna 2014 v 10:33 | Fluffy |  Přízrak minulosti
autorka: Patt


7. kapitola - Bylo nebylo

Postel se mu nezdála dost pohodlná, vzduch příliš čerstvý a stěny přívětivé. Chyběla mu vůně moře a jeho přátelé. Necítil se ve své kůži, stále se ošíval a vrtěl se. Na stole pár stop před ním pomalu chladla jeho večeře. Jindy by ji spořádal ihned, ale nastala jedna z výjimečných chvil, kdy na jídlo neměl ani pomyšlení. Myšlenky mu v hlavě vířily jako uragán.


Nate se dostal do pasti a ani za mák se mu to nelíbilo.

Přemítal, kde udělal chybu. Avšak po hodinách usilovného přemýšlení se pokaždé dobral ke stejnému výsledku. Chtě nechtě si musel přiznat, že se nechal omámit krásou ženy, což se mu stalo poprvé v životě. Nijak ho to netěšilo.

Věděl, že měl pokračovat v cestě a nikoho s sebou nenabírat. Mít se na pozoru. Proklínal sám sebe za svou slabost. Až moc se věnoval mechově zeleným očím drobné hnědovlásky, která předstírala slabost, a tím ho převezla. On a Ylva měli pokračovat k přístavu, ale ne… Muselo se to zkomplikovat, protože to by se život dostatečně nebavil házením klacků pod nohy. Místo jednoho mu jich hodil rovnou dvacet. Tumáš, a poraď si, jelimáne. Tobě se to nelíbí? Hele, tady máš další! Jé! A další! No není to legrace? Hop, ještě si poposkoč! A před sebou máš další nadílku, to aby ses nenudil.

K dobré náladě mu příliš nepřispívala nejistota. Netušil, co s ním chtějí udělat, jak s ním naloží. Jeho budoucnost se zahalila do pláště husté mlhy a zmizela mu z dohledu. Naopak na hrudi se mu usadilo něco těžkého a dýchalo se mu hůř.

Shlédl dolů na své dlaně. Zadíval se na mozoly, které se mu za ta léta vytvořily. Hrubá pokožka, špína za nehty, několik jizev - pozůstatky z různých bitev. Ale jeho pohled přitahovalo něco divného, cítil cosi zvláštního a uběhlo pár minut, než mu to došlo.

Třásly se mu ruce.

Prudce vydechl a pak se mu z hrdla vydralo přidušené a nervózní zasmání.

"Jsem v pěkném maléru, co?" zasípal s neveselým úsměvem a křečovitě zaryl prsty do svých stehen. Nikdo mu neodpověděl.
Mohla uplynout hodina, možná dvě. I pouhých patnáct minut. Pro něj uplynula celá věčnost.

Ať už tomu bylo jakkoli, dveře tiše zavrzaly a do místnosti nepozorovaně vklouzla vysoká osoba zahalená v plášti. Světlé oči schované ve stínu kapuci si změřily sedícího muže. V chabém osvětlení v nich doutnala zloba v podobě temně modrých mraků. Rozhořčení. A pochopení. Částečné.

Když se návštěvník chystal ozvat, promluvil jeho bratr.

"Hádám, že jsi na to přišel." Vzhlédl k němu. Velmi dobře věděl, v jaké části místnosti se hraničář ukrývá.

"Jak-?"

"Jak jsem věděl, že se sem někdo přikradl? A že ten někdo jsi ty? Ale no tak, Gili-Gili," uchechtl se sarkasticky Nate a nevěřícně povytáhl obočí. "Už jsi zapomněl, že i mě obdarovala matinka příroda dobrým sluchem? A kdo jiný by se sem vkrádal? Vždycky jsi to dělal, bratříčku. Nepozorovaně ses plížil a prozkoumával každý kout, tvá nejmilejší zábava. A pálilo ti to. Byla jen otázka času, než si dáš všechny díly skládačky dohromady a přijdeš si pro odpovědi. Pro ty, které ti schází."

"A ty jsi zase pokaždé skryl všechny pochybnosti za svou ironii a sarkasmus. Nejen to… ale i bolest," opáčil Gilan a shodil si kapuci na ramena. Usadil se na židli a položil ruce na dřevěný stůl.

"Dobře, nechme té… analýzy," potřásl hlavou Nate. "Ať už to máme za sebou. Jen do toho."

Starší z bratrů si povzdechl a ramena mu klesla pod neviditelným břemenem, na čele se mu vytvořilo několik ustaraných vrásek. "Vím, že jsi ji miloval. Vím, jak moc pro tebe znamenala, Nate, opravdu. Tehdy jste trávili všechen čas spolu, byli jste tak nerozluční." Polknul. "Ona je ten důvod, proč ses vydal do Skandie, že ano? Chtěl jsi ji zachránit a dovést ji zpátky domů. K nám. Nevím, proč… proč jsem si až do teď myslel, že tvoje tvrzení o odchodu kvůli nudě bylo skrz naskrz pravdivé. Považoval jsem tě za povýšeného člověka. Omlouvám se. Omlouvám se, že jsem o tobě a tvých úmyslech zapochyboval…"

"Tak ty se omlouváš, že jsi zapochyboval?!" zavrčel druhý muž, vstal a s ohrnutými rty udělal pár kroků k Gilanovi. "Proč se mi omlouváš za takovou pitomost? Myslíš si, že mě to zajímá? Nedlužíš mi žádnou stupidní omluvu! Dlužíš ji ! Vždycky ses tvářil jako naprosto čestný a odvážný muž, ale když zmizela ona, najednou to bylo úplně jinak, že ano? Stáhl jsi ocas mezi nohy jako ustrašený pes, když ti náš drahý tatínek nařídil, ať to necháš být." Znechuceně si odfrknul. "Dokonalý, předokonalý nejstarší syn. Přeci by sis na té své bělobě nemohl dovolit flíček. Ponořil ses do toho spolku a přidal ses k těm… zeleným kobylkám, co si hrají na špióny a vozí si zadky na malých chlupatých sudech. Nezáleželo ti na tom, ne doopravdy. Ale mně ano. Možná někomu připadám jako arogantní chuligán, Gilane, ale pravda je jiná. Já jsem za ní šel a hledal jsem ji, protože mi nikdo nikdy nebyl bližší. Ona mi rozuměla, ona vždycky oplývala tím klidem a rozumem, dokázala poradit. Mně, tobě. Mnohokrát nám její chladná hlava zachránila zadky. Zapomněl jsi snad? A pak ji při tom nájezdu unesli Skandijci a vy dva jste sotva hnuli prstem. Lidé se odvrací a šeptají si, když procházím kolem nich tady v Araluenu, ale na mne by si ukazovat neměli." Chvíli mlčel. "Řekni mi… jaký je to pocit?"

"Co tím myslíš?" zašeptal hraničář.

Nate sklopil oči, a když se znovu na Gilana podíval, měl je zalité slzami. "Jak se cítí Gilan Hawk, když vstává každé ráno s vědomím, že nechal svou vlastní, tehdy šestnáctiletou sestru napospas osudu?"

"Nathane… Já…" Zloba ho opouštěla a cítil silný příliv smutku.

"Opravdu by mě to zajímalo, bráško. Dokážeš se podívat do zrcadla? Bývá ti zle od žaludku? Nebo si vesele dál žiješ a na ni si ani nevzpomeneš?"

"Nikdy jsem na ni nezapomněl!" vyhrknul Gilan rychle. "Opravdu ne. Chyběla mi, ale už jsem byl povinností vázán jinde. Pochop, prosím…"

"Jak něco takového můžeš říct?! Jak můžeš dávat přednost nějakým… hraničářům před vlastní krví?! Nejsi nic jiného než zbabělec! Dělá se mi z tebe špatně." Nathan vycenil zuby a hněv spojený se zklamáním tryskal z jeho obličeje plnými proudy. Po tváři mu pomalu stékaly slzy, ale on se je nenamáhal otřít. Nestyděl se za ně.

"Udělal jsem chybu… Teď už to vím."

"To brzy," neodpustil si Nate další sarkastickou poznámku, ale Gilan věděl, že si ji zaslouží.

"Opravdu mě to mrzí… ani neumím vyjádřit jak moc," schoval hlavu do dlaní. Zavřel oči, ale i když ve skutečnosti neviděl nic, nedokázal z mysli vypudit půvabnou tvář své sestry. Bývali tři, tři sourozenci vychovávaní jedním rodičem.

Dočasný redmontský zajatec ovšem zatím nechtěl svému bratrovi nic ulehčovat. Příliš dlouho v sobě držel ta slova. Příliš dlouho v sobě živil vztek na dva členy rodiny. A konečně se mu naskytla příležitost to ze sebe částečně dostat. Vyslovit slova, která si deset let pečlivě volil a skládal je dohromady. "Ty se nezeptáš…? Tolik let - a ty se nezeptáš?"

Gilan pochopil. Ruce mu klesly zpět na desku stolu, ale jeho odvaha podívat se Nathanovi do tváře nepřicházela. Čekal, převaloval tu otázku na jazyku a srdce mu zběsile tlouklo. Nakonec přiškrceně vyslovil tu otázku: "Karina… Je naživu?"

"Ano. Ano, je naživu. A víš co ještě, bratříčku? Sice chvíli byla otrokyní, ale netrvalo dlouho a našla tam své štěstí. Novou rodinu, kterou teď tvoří její manžel. Skandijec, který ji oddaně miluje. A ten manžel se stal mým dobrým přítelem. To ovšem není všechno. S Mikkelem a ostatními členy posádky jsem se plavil. Podnikal nájezdy. Celou tu dobu. Získal jsem v nich nové přátele, Gilane, opravdu blízké. Naučili mě žít na lodi, milovat moře a vlny tříštící se o loď, vrzání dřeva. Nepletichaří, mají rádi přímočarost, nikdy nic nekomplikují. Po nějakém čase zapomněli na skutečnost, že pocházím z Araluenu. Sice si ze mě utahují a někteří jedinci v Hallasholmu se mi posmívají a nemají mě rádi, ale nikdo z posádky se ke mně nikdy neobrátil zády. Musel jsem si své místo vydobýt a ukázat, že má loajalita patří oberjarlovi a mému skirlovi, ale pak už mě začali brát jako bratra. Kdybych je požádal, aby se vydali se mnou pro Karinu, neodmítli by. Tak, jak jsi to udělal ty s otcem. Nikdy."

"Šťastná…" Gilanovy rty se zachvěly. Ulevilo se mu.

"Šťastná ve svém novém domově."

"Takže teď… se považuješ za Skandijce?" položil další otázku opatrně.

"Nikdy nezapomenu, odkud pocházím. Ale cítím se tady jako vetřelec. Chtěl jsem vás varovat, protože dvacet let v téhle zemi pro mě i tak něco znamená. Špetka věrnosti stále zůstává."

"S těmi Temudžaji - také pravda…?"

"Ano. Už jsou v Toskánsku, kde také shánějí lodě," potvrdil Nate.

"Proč jsi chtěl ujet? Nerozumím tomu. Máme za to, že se o nás doslechli, že zničí napřed nás a potom Skandijce. Pokud je Erak stále oberjarl, proč se nevyjedná nějaká dohoda?"

Nathan se zachmuřil. "Probudil se ve mně strach. Chtěl jsem udělat první krok, rychle vás varovat a zase se vrátit na loď. Bál jsem se přesně tohohle." Rozhodil ruce, aby poukázal na místnost, ve které ho drželi. "A taky se s vámi setkat - neměl jsem příliš velkou chuť se vám podívat do očí. Vy jste nechápali, proč jsem utekl, a já nechápal, proč jste nevynaložili větší úsilí při pátrání po Karině. A jak vidíš, skončil jsem tady. Na jednu stranu vám to za zlé nemám. Nechoval jsem se zrovna… slušně a přímočaře. Na druhou stranu už bych se zase rád ocitl venku."

"To ti můžu zaručit," opáčil Gilan a už se postavil. Vykolejení ze zjištění, že jeho sestra je v pořádku, že ji Nate našel a ujistil se o jejím bezpečí, stále přetrvávalo, ale potlačil ho. Chtěl se soustředit na opravdový problém - ten, který ohrožoval celé království. V první řadě musel dostát své povinnosti hraničáře.

"Jak?"

"Pokud nám pomůžeš. Budeš vyjednávat za Skandijce - protože pokud padneme my, padnete i vy. Vzájemná pomoc se bude hodit. Poskytneš nám všechny informace, které víš, a my je využijeme ve prospěch všech. A nechám tě propustit rovnou zítra ráno, pokud slíbíš, že se znovu nepokusíš utéct a zůstaneš tady. Hraničářský sbor by na tebe v tom případě měl spadeno, tím si můžeš být jistý." Tak zněla Gilanova nabídka.

"To zní docela fér," zamručel Nathan a přikyvoval. "Ale mám jeden požadavek."

"A to?" povytáhnul obočí Gilan.

"Ylva dostane pořádnou dávku dobrých jablek. Nebo mrkví. Moje maličká se musí mít dobře." Nate bojovně vystrčil bradu. "Ona je pro mě taky důležitá."

"Dobrá, ale když už se zmínilo slovo fér, tohle nebude úplně zadarmo."

"Co chceš po mně ty?"

"Oholíš se. A ostříháš. Prostě budeš vypadat víc jako člověk." Naklonil se k bratrovi blíž a začichal. "A dáš si koupel, pořádnou." Zašklebil se, když ho do nosu praštila nevábná vůně.

Umouněný vousáč se zamračil. "To není moc férové, abys věděl. Chceš toho po mně moc."

"A ty víš, jak to dorovnat?" povzdechl si hraničář a jen díky svému sebeovládání neprotočil oči nebo se neplácl do čela. Pokud šlo o něj, představa koupele pro něj nepředstavovala hrozbu, ale příjemně strávenou dobu.

Nate se na chviličku zamyslel a pak kývnul. "Jeden nápad bych asi měl."

"Tak do toho, jsem jedno ucho."

Dva bratři se na sebe chvíli dívali, a než Gilan stihl zareagovat, k čelisti se mu blížila pravým hákem pěst. Už téměř vyjekl bolestí, ale pak si uvědomil, že nic necítí. Čekal, že skončí s natrženým rtem a jedním či dvěma vyraženými zuby. Ale ta pěst v poslední chvíli změnila směr, prosvištěla prázdnem a klesla zpět, aniž by ho nějak zasáhla. Trochu nazlobeně si změřil Nathana pohledem.

"Pořád si rád hraješ?" zavrčel popuzeně a uvolnil se, jen ne úplně. Nebyl si jistý, jestli ta rána nepřijde o něco později.

"Chtěl jsem tě trošku vylekat, to ti neuškodí. Nebudu plýtvat dobrou ránou na takového hubeného ťunťu, jako jsi ty," dostalo se mu odpovědi a ledabylého pokrčení ramen.

"A teď už jsi spokojený?" zamračil se Gilan na Natea.

"Naprosto," opáčil dotyčný s veselými jiskřičkami v modrých očích.

A po tváři se mu rozlil široký rozpustilý úsměv.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 17. srpna 2014 v 21:42 | Reagovat

Patt! Patt, Patt, to bylo - no já vážně nemám slov. Tohle byla jedna z tvých nejlepších kapitol. Možná ta úplně nejlepší z celé povídky! :o) Způsob, jakým vyprávíš, jak děj krásně plyne, je úplně bezvadný - a pak! Způsobila jsi mi šok! Víš to? Ale takový příjemný šok. :o)Tak Karina je jejich sestra? Páni, páni, páni.

Patt, bylo to skvělý, vážně, vážně moc. :o) Hrozně se mi to líbilo. Konkrétně, kromě překvapivých zjištění, ten čtvrtý odstavec o házení klacků pod nohy. To je prostě skvělé. (Jak sis asi všimla, dochází mi přívlastky a už se opakuju.) :o)

Moc se těším na další a jestli budeš pokračovat tímhle stylem, za chvilku mě neodlepíš od obrazovky. :o)

2 Patt Patt | 17. srpna 2014 v 23:10 | Reagovat

[1]: Haní, ani netušíš, jak velkou radost jsi mi udělala! Na téhle kapitole jsem si opravdu pošmákla a jsem opravdu ráda, že se ti to tak líbilo, vážně. :)
Chtěla jsem to s Karinou nechat ještě na později, ale už se to nedalo moc natahovat a bráškové si museli promluvit. :D:)
Za dva dny mířím k babičce a v sobotu na Orlík, takže budu v dřevěné chatce (!) obklopená samou zelení. Tak snad inspirace přijde a udělám nějaké tóčo. :D:)))

3 Hanka Hanka | 18. srpna 2014 v 9:05 | Reagovat

[2]: Jsem moc ráda, že jsem ti udělala radost, protože si to opravdu moc zasloužíš. :o) Patt, jsi mistr v překvapení. Tak naber inspiraci ve své soukromé hraničářské chatě a hurá na to! :o)

4 Fluffy Fluffy | 26. srpna 2014 v 20:03 | Reagovat

Pattinko, ty víš, jak jsem při čtení vykřikovala, jak je to boží. A stále je. Boží, boží, BOŽÍ! =) Musím souhlasit s Hankou, že se slova nacházejí těžko, proto se taky budu neustále opakovat, ale ty mi to určitě odpustíš. =)

A začnu hned tím nejdůležitějším. Protože si za tím stojím. TAKHLE mělo vypadat pokračování HU. TAKHLE měla vypadat dvanáctá knížka. =) Já to prostě Flanymu neodpustím (uvidíme, jestli si to spraví po Bratrstvu...čekám se čtením na tebe, radši se budu učit. =D).

Miluju to, jak jsi propojila svět HU a Bratrstva. Tohle by mě nikdy nenapadlo, ale je to nádhera! Hal... Hal je vlastně synovcem Gilana! To je největší pecka! =) A Navíc je Mikel naživu a Thorn má tu svoji pracku mlátičku, juch! =D

Hrozně se mi rozhovor mezi bratry líbil. Nathanovy monology byly brilantní! =) Gilan si ty výtky jedině zasloužil. =) A navíc se nám poodhalila Nathanova osobnost, on není takovej buránek, jak se zdá. =D A teď, když se umyje a oholí... uch, Gilan má sakra konkurenci. =D A aby se Horác nemusel začít bát... =D =D

Pattinko, doufám, že na Orlíku chytáš nějakou tu inspirejšn! =D A já už bych se měla pustit do psaní taky, jinak mi za chvíli utečeš a já tě s Edie už nedoženu... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama