Ta druhá - Kapitola 1

30. července 2014 v 11:06 | Fluffy |  Ta druhá
autorka: Cruela


Kapitola 1

Fousatý hraničář na ošuntělý stůl položil nádherně vonící večeři. Naproti němu seděla dívka s blonďatými rovnými vlasy a oříškově hnědýma očima, které civěly na jídlo před sebou.


"Asi dnes nebudu jíst," ozvala se dívka.

Hraničář zvedl hlavu a podíval se na ni. "To jakože blbě vařím?" otázal se dotčeně.

Dívka mávla rukou. "Ale ne. Vaříš skvěle. Já ale dnes nemám hlad."

"Co tak najednou? Ty, takovej žrout, a odmítneš večeři? Tss, tss. Nejsi nemocná?"

"Ne, nejsem. Prostě nemám hlad." zavrčela. Poněkud silně položila hrnek s kávou na stůl a úsečně oznámila: "Jdu do svýho pokoje."

Ani nečekala na reakci hraničáře a rázovala si to po schodech do druhého patra, kde měla svůj pokojík. Hraničář uslyšel prásknutí dveřmi a povzdychl si.

Věděl, co ji trápí. Ovšem projevovala to hodně odlišněji než jiní učni. To většinou byli zamlklí, zkroušení a neustále fňukali, že zkoušky stříbra nezvládnou a zase naopak, že jim bude chybět jejich učitel a že bez něj nedokážou být samostatnými hraničáři. Ona toho ale příliš nenamluvila, skoro všechny emoce a pocity prožívala v sobě.

Ninian byla zvláštní v mnoha ohledech. Byla ze sirotčince, protože její matka zemřela krátce po jejím narození. Otec zmizel a dítě nechal před dveřmi sirotčince. Když rostla, byla před ostatními dětmi uzavřená a moc nemluvila. Byla ale velice šikovná a zručná. A právě proto si jí všiml a vzal do učení. Brzy zjistil, že je víc než šikovná. Doslova překypovala talentem. Naprosto přesně střílela z luku, byla se svým koněm jako jeden a umění plížit se ovládala mistrně. Vrhání dýky brala jako samozřejmost, jakmile ji poprvé dostala do ruky, házela tak, jako by to cvičila celá léta.

Aren na ni byl velice pyšný. Už si myslel, že se Ninian zkoušek obávat nebude, protože byla velice sebevědomá, ale zase tolik od ní očekávat nemohl. Každý učeň to musel prožít. Jenom by ho zajímalo, jestli se Ninian víc bojí zkoušky nebo toho, že si samostatná nedokáže poradit. Ale radši ji nechá, ať se s tím sama vypořádá, protože každý hraničář se musí osamostatnit.

Aren radši začal přemýšlet o něčem jiném. Tyhle myšlenky ho vždycky zachmuřily a on nechtěl, aby jak učeň, tak i učitel měli mizernou náladu. Zatřepal hlavou a nalil si další hrnek kávy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | 30. července 2014 v 11:08 | Reagovat

Tak zatím jsi nám toho moc neprozradila. =D Jen to, že máme zřejmě něco dočinění s budoucí hraničářkou před koncem výcviku. =D Píšeš ale zajímavě, tak si na další díl určitě počkám. =)

A upřímně by mi nevadilo, kdyby byl o fous delší, abychom se toho dozvěděli co nejvíc. =) Takhle nemám moc šanci si na něco udělat názor. ;-)

2 Hanka Hanka | 4. srpna 2014 v 19:59 | Reagovat

Asi ráda napínáš, ale i já to ráda svým čtenářům provádím. Jenže každá z nás trochu jinak. Ty to děláš tím, jak je kapitola krátká. Opravdu by mohla být delší. :o)

Tvůj styl psaní je dobrý, jen mi tam trochu neseděla ta přímá řeč. Hraničáři přece mluví spisovně. :o)

Určitě si ráda přečtu, co bude následovat. Podle názvu hádám, že se můžeme těšit na druhou učeňku ve sboru. :o)

3 Kačule Kačule | 21. března 2016 v 20:21 | Reagovat

Super, jen souhlasím s holkama, že kapča by mohla být trochu delší. =D Jinak otázka: "Ty, takovej žrout, a odmítneš večeři?" mi silně připoměla Horáce. =D Tak piš, ať tu máme co nejdřív další kapču!!! =D

4 George Carter George Carter | Web | 24. srpna 2016 v 13:55 | Reagovat

Hezké, hezké... Ale já bych si opravdu chtěl počíst... :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama