Černá perla - 34. kapitola - Dárek

4. července 2014 v 10:11 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola třicátá čtvrtá

Dárek


Na Araluenu panoval shon. Uplynul už týden ode dne, kdy se na hrad vrátila princezna v sedle Crowleyova koně doprovázená svými společníky z Léčitelovy paseky. O něco později dorazil i princ s hraničáři.


Od té doby se událo mnoho věcí. Když se před čtyřmi dny objevil vítězně se tvářící Gilan se spoutaným Lucienem, nastalo na nádvoří velké pozdvižení. Hraničářský velitel se prodral davem, spokojený sám se sebou, a nemilosrdně odvlekl zrádného Galika do vězení. Umístil ho do velmi dobře střežené cely, kde si počká na královský rozsudek. Nebylo pochyb o tom, jak skončí.

O pár hodin později se vrátil oddíl ozbrojenců vyslaný samotným králem. Přivedl s sebou ostatní Lucienovy vojáky, které Halt s Willem nepostříleli, a také čtyři koně, na nichž Tess a ostatní ujeli tu dlouhou cestu. Hraničářova dcera se okamžitě rozběhla do stájí a od toho dne tam byla pečená vařená.

Měla ráda atmosféru, která vládla v každé stáji. V šeru mezi stáními panovalo ticho a klid přerušovaný jen občasným zafrkáním nebo dupnutím některého z koní. Vzduchem létal prach a kousíčky slámy, které spolu s nezaměnitelnou vůní koní dotvářely kouzlo onoho místa.

Ale stáje na Araluenu byly jiné. Ze všech stran se ozývaly hlasy, které patřily podkoním, a v každou denní hodinu se našel někdo, kdo se chtěl projet, nebo prostě potřeboval koně. Tess našla Luskovi klidné místečko mimo hlavní uličku, pěkně za rohem, až u zdi stájí.

Každé odpoledne s ním vyjížděla ven, aby se dostala z hradu, který se proměnil v hlučný úl. Sloužící pobíhali po chodbách, předávali si vzkazy a připravovali velký ples na oslavu návratu královských potomků a na počest jejich zachránců. Přípravy byly v plném proudu, ale král Horác rozhodl s konáním plesu počkat, dokud se Lynn úplně nezotaví.

Tess se právě vrátila z takové projížďky a vytírala Luska hadrem do sucha.

"Tak co, Lusku, jak se ti tu líbí?" ptala se tiše koníka.

Pohodil hřívou. Ujde to. Stejně mám ale nejradši projížďky s tebou. Rozverně ji drcl do ramene. Za pochvalu bych si zasloužil jablíčko. Tess se zasmála.

"Ty jeden lichotníku, dostaneš ho později." Nespokojeně zafrkal. Zřejmě chtěl něco poznamenat, ale v uličce se ozval klapot kopyt. Tess dál třela Luskovu srst. Věděla, kdo to je. Ale on nemusel vědět, že to ví.

"Ahoj, Tessie," ozval se Evan. Přes rameno mu zvědavě nakukoval Oskar. Princ hbitě uvázal svého vraníka ke sloupku nejbližšího stání, protáhl se kolem Luska a vyhoupl se na balík slámy. Důkladně Tess přejel pohledem. Měla na sobě nové kamaše, košili a jako vždy i koženou vestičku. Na zádech se jí pohupoval cop. S úsměvem se na něj zadívala a tázavě zvedla obočí.

"Sluší ti to," prohlásil Evan procítěně.

"Mám na sobě stále to samé," prohlásila nechápavě. "Ale děkuji." Udělala směšnou poklonu. Tím gestem mu připomněla sen, který se mu zdál tehdy v jeskyni. Zasmál se, a když se na něj se tázavě zadívala, začal jí ho vyprávět.

Tess byla upřímně zděšená. "Jestli mě někdy někdo přinutí navléct se do něčeho takového, proženu mu hlavou šíp," zaprskala. Evan se smál.

"A co si vezmeš na ples?" dorážel. Protočila oči.

"Půjdu klidně takhle. Šaty nepotřebuju."

Ušklíbl se. "Tehdy na Redmontu jsi je měla," připomněl.

"Tehdy není teď," odsekla. Vzdal to a změnil téma.

"Nechceš se s námi projet?" zeptal se.

"Právě jsem se vrátila," odpověděla s pohledem upřeným na hadr. Ještě jednou přejela po koníkově srsti, pak hadr odložila. Dělala, že neslyší Luskovo nesouhlasné mručení.

"Tessie, mám pocit, že se mi v poslední době vyhýbáš. Za posledních pět dní jsem tě viděl jen jednou." Neunikl jí vyčítavý podtón v jeho hlase. Otočila se k němu. Pár pramínků se jí uvolnilo z copu a spadlo do obličeje. Zlostně je odfoukla.

"Za to se ti omlouvám, ale nemyslím si, že je to jen moje chyba. Pořád se nějak míjíme. Každé odpoledne jezdím s Luskem ven."

To je pravda, pokýval hraničářský koník hlavou. Ani jeden si ho nevšímal.

"Navíc máš spoustu povinností a obdivovatelů, kteří se od tebe nehnou na krok, když jsi princ, Evane. Nebo ti mám říkat vaše výsosti?" dodala rozverně.

Zamračil se. "Opovaž se. Ať tě to ani nenapadne. Pořád se jmenuju Evan. A jestli mi tak nebudeš říkat, tak tě budu oslovovat paní zachránkyně." Tess zafuněla smíchy a opřela se o stěnu stání.

"To tě nenapadlo nic lepšího?"

"Rozhodně je to lepší, než abych ti říkal malá blonďatá potvora," zářivě se na ni usmál. Ale hraničářova dcera si to nenechala jen tak líbit.

"Pro mě za mě, říkej si mi, jak chceš, ale počítej s tím, že od teď budeš princ, který je nemotorný jako medvěd," prohodila vyzývavě. "Obzvlášť v lese."

"Co tím chceš říct?" zabručel Evan.

"A dokonce vydáváš i podobné zvuky," pošťouchla ho Tess, využívajíc toho, jak jí krásně nahrál.

"Ty prostě musíš mít poslední slovo," povzdychl si Evan. Ale náramně si vzájemné špičkování užíval.

"Jistěže ano," odtušila Tess a znovu si odfoukla neposlušný pramínek z očí. Vzala do ruky kartáč a začala hřebelcovat Luskovu hřívu. Blaženě zafuněl. Ve stání zavládlo přátelské ticho. Po chvilce ho Tess přerušila otázkou.

"A jak je vlastně Lynn?"

"Má se dobře. Caleb odvedl dobrou práci. Je ještě trochu zesláblá a na zádech bude mít už napořád jizvy, ale jinak si péči chválí. Ale s plesem chce ještě počkat," odpověděl. Tess si slyšitelně oddechla.

"Nemysli si, že se z toho vykroutíš," upozornil ji s rošťáckým úsměvem. Odpovědi se nedočkal. Tess úplnou náhodou právě narazila v Luskově hřívě na zamotaný chuchvalec, který potřeboval její plnou pozornost. Evan zavrtěl hlavou.

"Abych nezapomněl, mám tě od Lynn pozdravovat." Seskočil z balíku na zem.

"To mi říkáš až teď? Kdybych se tě na ni nezeptala, ani by sis nevzpomněl," ušklíbla se.

"To není pravda," ohradil se. "Jen jsem čekal na pravou chvíli."

"Proč?" zeptala se s úsměvem. Vzal ji za paži, otočil ji čelem k sobě a vypáčil jí z ruky kartáč. Odložil ho stranou.

"Protože," začal a sáhl do kapsy, "pro tebe něco mám. Je to ode mě i od ní." Rozevřel ruku a natáhl ji před sebe. Na dlani se mu blyštěla malá černá perla na stříbrném řetízku. Tess zatajila dech.

"Proč?" hlesla znovu.

"Zasloužíš si dárek. Oběma jsi nám zachránila život. Mě dokonce několikrát. Ber to jako obrovský dík. Stejně ti ten dluh nebudu moct nikdy úplně splatit," pronesl vážně. Plavovláska zamrkala. Nedostávalo se jí slov. Pomalu vrtěla hlavou a nemohla spustit oči z nádherné perly.

"Otoč se," vybídl ji Evan tiše. Zapnul jí řetízek kolem krku a Tess ho přikryla svou dlaní.

"Děkuju," vydechla. Stále hledala slova, která by vyjádřila, co cítí. Byla to pro ni obrovská pocta. Navíc záchranu svých přátel brala jako samozřejmost, proto ji dárek překvapil.

"Neměli jste si dělat škodu." Znovu zavrtěla hlavou.

"To ani náhodou není škoda," oponoval Evan. "Naprosto sis ji zasloužila." Rozpačitě zmlkl. Pak dodal: "Je z Nihon-džinu."

"Děkuju," zopakovala Tess.

"Už jsi mi děkovala," usmál se.

"Já vím," potřásla hlavou, aby se vzpamatovala. Evanův úsměv se ještě rozšířil.

A co já? Já nic nedostanu? Chtěl bych jablíčko, ozval se Lusk. Nikdo jeho poznámce nevěnoval pozornost. Naštvaně zafrkal.

"A jak se ti vlastně líbí u nás na hradě?" změnil princ téma.

"Nó," protáhla a v koutku jí zacukal úsměv. Když porovnala Araluen se všemi pobíhajícími sloužícími, spletí chodeb, průchodů a místností s Redmontem, měla celkem jasno. Ona jako dcera hraničáře rozhodně dávala přednost klidnějšímu hradu vystavěnému na rudé skále. Na okamžik zavzpomínala, jak stávala u chaty a sledovala sídlo barona Aralda koupající se v záři zapadajícího slunce.

"Hrad je samozřejmě krásný, ale stejně mám radši Redmont. A hraničářskou chatu mého otce." Princ zvážněl.

"Brzo už možná budeš mít svou vlastní," nadhodil.

"To těžko," ušklíbla se Tess. "Nejdřív mě bude muset Gilan přijmout do učení. A když to udělá, může mě poslat na pět let k nějakému hraničáři i přes půlku království," povzdechla si.

"Škoda. Doufal jsem, že bys mohla zůstat někde poblíž."

"Hmm," zabručela Tess posmutněle. Vytáhla z kapsy jablíčko a nabídla ho Luskovi. Schroupal ho, ale blýskal po ní očima. Že ti to trvalo.

"Už budu muset jít. Chci najít Laru," řekla po chvíli malá plavovláska. "Tak se měj hezky. Ahoj."

"Tessie," vyhrkl a srdce se mu rozbušilo. Chytil ji za ruku. "Počkej." Otočila se zpět k němu a překvapeně zamrkala.

"Lara…" začala. Nečekaně ji popadl do náruče, přitáhl ji k sobě a dlouze ji políbil.

"Já to musel udělat," prohlásil, když ji pustil. Tess zrůžověly tváře.

"Tessie, já tě miluju. A už dlouho jsem se odhodlával k tomu, že ti to řeknu." Vyjeveně na něj zírala, ústa otevřená. Ustoupil o krok. Asi to nebyl nejlepší nápad, pomyslel si zklamaně.

"Promiň," špitl a chystal se proklouznout kolem Luska.

Tak to prr, hochu, zařehtal hraničářský koník. Kampak bys chodil? Zastoupil mu cestu.

"Evane," vydechla Tess omámeně a pokročila k němu blíž. Bezděčně couvl a připadal si jako zahnaný do kouta. Za zády cítil balík slámy, na němž předtím seděl, vedle stál Lusk a blokoval mu cestu. A Tess na něj vyjeveně hleděla. Jsi zbabělec, vynadal si v duchu.

"Já…" začali najednou. Oba se rozpačitě usmáli.

"Ty první," mávl rukou princ a srdce mu bušilo jako o závod. S napětím čekal, co mu řekne. Sklopil hlavu a nervózně si prohlížel špičky svých jezdeckých bot.

"Víš, já…" Nadechla se. "Tohle je - já," koktala. Zaskočil ji, až se jí všechny myšlenky pomotaly. Volně pluly hlavou a začínaly se formovat. Takový vztah by neměl smysl, pomyslela si. Gilan ji pošle někam daleko a ona Evana uvidí jednou za rok. Navíc to byl princ a rytíř. Bude mít spoustu svých povinností. Přesto…

Stál před ní s hlavou sklopenou a malým okénkem na jeho světlé vlasy dopadaly sluneční paprsky. Zabarvovaly je měděnými odlesky. V Tess se svářelo mnoho protichůdných pocitů. Sevřelo se jí srdce. To, co se chystala udělat, mu ublíží. Vlastně tím ublíží i sobě, ale bude to tak pro oba lepší. Už otvírala ústa, aby mu řekla, že o něj nemá zájem, když hlavu zvedl. Pohled do té modrošedé hloubky jeho upřímného a láskyplného pohledu plného obav ji zmrazil na místě. Najednou neměla sílu pronést tu nehoráznou lež. Vydechla a ústa zavřela. Znovu se zhluboka nadechla a hodila všechno za hlavu.

Stále hledíce do jeho očí, řekla: "Evane, já tě taky miluju. A moc. Jen jsem potřebovala něco, co by mi pomohlo si to uvědomit." Udělala k němu krok.

"Vážně?" zeptal se a oči se mu rozsvítily. Radostně se usmál.

"Ano," odpověděla Tess a zrůžověla ještě víc. Pokročila kupředu a tentokrát to byla ona, kdo políbil toho druhého. Musela se vytáhnout na špičky. Princ její polibek šťastně opětoval. Po chvilce se od sebe odtáhli a usmívali se na sebe. Tess chytila Evana za ruce a propletla si s ním prsty.

"Já hňup," zasmál se. "Měl jsem tě políbit dřív."

Tos měl, ozval se Lusk. Tak co, děcka? Kdy bude svatba?

Hraničářský koník byl absolutně ignorován.

"Jsem rád, žes to řekla." Pohladil ji po tváři.

"To já taky," usmála se. Všechny obavy z budoucnosti odpluly do neznáma a ona si užívala jen princovy blízkosti. Neochotně se ho pustila.

"Měla bych jít za Larou. Slíbila jsem to. A navíc nás obě chce vidět Gilan. Doprovodíš mě?" Kývl. Pak se zarazil.

"Já málem zapomněl na Oskara!" plácl se do čela. "Promiň, Tessie. Kamaráde, já bych tě tu nechal," otočil se k vraníkovi.

Tak na mě by Tess nikdy nezapomněla, ozval se Lusk nadutě. Plavovláska ho se smíchem šťouchla do boku.

"Už mlč, ty tlučhubo," zašeptala a podstrčila mu ještě jedno jablíčko. Dal si říct.

"Tak ahoj, zapomnětlivý princi," rozloučila se vesele, vlepila mu pusu na tvář a s vlajícím copem se rozběhla uličkou pryč.

***

Lynn seděla zády opřená o široký kmen stromu a nechávala si cuchat vlasy mírným jarním vánkem. S úsměvem se zadívala směrem k hradu. Všechny jeho věže se v odpoledním slunci oslnivě blyštěly a princezně v tu chvíli připadalo, že na světě nemůže existovat krásnější stavba.

Výhled na celé královské sídlo jí znemožňovaly větve třešně, pod níž se usadila. Roztahovaly se do šířky a začínaly se obalovat bílými květy. Přesto, a možná právě proto, byl ten pohled ještě úchvatnější.

Ve vzduchu se vznášela příjemná vůně a mírný vítr přinášel naději. Naději, že všechno bude v pořádku a zlo bude po zásluze potrestáno. Lynn pomyslela na Luciena zavřeného v podzemní cele a zlomyslně se ušklíbla. Teď to byl on, kdo se krčil v temné a vydýchané kobce, kdežto ona si užívala čerstvého vzduchu.

Zaplašila myšlenky na zrádce a rozhlédla se po kraji. V okolí hradu Araluenu rostly stromy daleko od sebe, s velkými rozestupy, takže vznikl rozlehlý park, kam se šlechta ráda uchylovala. Ale mělo to i svou praktickou stránku. Kdyby se královský hrad pokoušelo napadnout nepřátelské vojsko, nemělo by se kde ukrýt.

Lynn si poposedla a šťastně vzdychla. Konečně doma. Zavřela oči. Prsty přejížděla po hebké trávě a vychutnávala si ten báječný pocit.

Stále ještě byla zesláblá, ale síly se jí rychle navracely. Caleb odvedl opravdu skvělou práci. Zachránil jí svým léčitelským uměním život. Dvakrát. Stejně tak Tess a Lara, ale princezna se v myšlenkách věnovala tmavovlasému léčiteli. Zmocnil se jí neklid. Netušila, jak by mu mohla poděkovat. Takový dluh obvykle nešlo jen tak splatit.

Bezděčně utrhla kopretinu rostoucí jen několik palců od její sukně. Chvilku ji nervózně přetáčela v prstech. Byla tu ještě jedna věc, která ji trápila. Nerozhodně se zahleděla na bílý kvítek. Ale neviděla ji. Před očima měla Calebův obličej.

Bylo to dětinské, ale musela to vědět. Začala jednotlivé okvětní lístky otrhávat. Jeden za druhým se pomalu snášely k zemi doprovázeny šeptáním: "Má mě rád, nemá mě rád, má mě rád, nemá mě rád…" Okvětních lístků ubývalo a Lynn byla stále napjatější a znepokojenější.

Pak na ni dopadl stín. Kopretinu přikryla dlaň a její majitel pronesl: "Má tě rád."

Princezna vzhlédla.

A hleděla do modrých očí mladého léčitele.

***

Tess spěchala. Už dávno měla být u Gilana v pracovně. Zdržela se s Evanem ve stáji, a tak brala schody po dvou. Nedávala pozor na své okolí. Rychle vyběhla za roh a - bum! Do někoho narazila. Zavrávorala, ustoupila o schod níž a opřela se rukou o zeď. Naproti ní si na zem sedla Lara. Obě dívky mrkaly, aby zahnaly protivné hvězdičky tančící před očima.

"Tedy, Tess," začala Lara, když se konečně postavila na nohy. "Ty máš ale tvrdou hlavu."

"Promiň," vyhrkla plavovláska a omluvně pokrčila rameny. Podívaly se na sebe a obě se rozesmály.

"Palice dubová," zamrkala Lara rošťácky a přijala Tessinu pomocnou ruku. Hraničářova dcera ji vytáhla na nohy.

"To je Evan," připomněla a v koutku jí při zmínění princova jména zacukal úsměv. Rusovláska si toho nemohla nevšimnout. Popadla Tess za loket.

"Tessie, ty záříš jako sluníčko." Schválně použila oslovení jako Evan. "Že on se nám princ už rozhoupal?" Tess na ni vrhla postranní pohled. Říkala si, že už by ji to nemělo překvapovat, ale opak byl pravdou. Lara ví prostě všechno, ať už se jí to líbí, nebo ne. A tak se jen divila, jak to asi zjistila, a mlčela. Lařin úsměv se ještě rozšířil.

"Tak proto jdeš pozdě. Víš, už jsem si myslela, že do tebe budu muset začít hučet, že nejí, nespí a kudy chodí, myslí jen na tebe."

Tess vyprskla smíchy. "Tak to bych ti tedy nevěřila. On a nejí?" Znovu se zasmála.

"No dobře, trochu jsem to přibarvila," bezelstně pokrčila rusovláska rameny.

"Trochu?! Trochu dost, ne?"

Lara odpověděla znovu pokrčením ramen. "Šla jsem tě hledat," dodala potom. "Gilan tě shání. Já už jsem u něj byla hned po obědě, když ty ses zase vypařila s Luskem na projížďku."

"No a?" otočila se k ní malá plavovláska nedočkavě. Moc ji zajímalo, o čem hraničářský velitel s Larou mluvil. Doufala, že by ji mohl přijmout do sboru.

"Počkej si," zněla odpověď. Tess protočila oči. Ta holka je nenapravitelná, pomyslela si. Stále musí mít nějaké tajemství.

"Dobře. A co teď vlastně budeš dělat, když máme tu velkou pohromu, která si říkala záchranná výprava, za sebou?"

Lara zrozpačitěla. "Víš, Tess, já tu s vámi nezůstanu, na rozdíl od Caleba. Nabídl se, že tu bude dělat hradního léčitele a královna s radostí souhlasila. Ale já se vrátím zpátky na Léčitelovu paseku. Za Ronem."

Tak odtud vítr fouká, pomyslela si plavovláska. Že by měl pohledný léčitel ještě šanci?

"Já vím, že jsem si to uvědomila trošku pozdě. Ale člověk si uvědomí, co měl a co ztratil, až když o to přijde," prohlásila Lara a sklopila oči k zemi. Tess se usmála. To, co řekla, byla velká pravda.

"Lepší pozdě, nežli nikdy." Pak trochu smutněji dodala: "Takže tě Gilan nepřijal?" Lara si povzdechla.

"Tess, ty jsi tak netrpělivá. Správně bych ti to neměla říkat, ale…" Rozhlédla se na obě strany, přistoupila blíž a zašeptala: "Vlastně mě vzal. Říkal, že mám k neslyšnému plížení vlohy a jsem zvídavá, což jsou pro hraničáře důležité vlastnosti. A když jsem mu řekla, že bych se chtěla vrátit na Léčitelovu paseku, prohlásil, že vymyslel výborný plán a je prý geniální."

Tess se zasmála. Zřejmě to byl zvyk hraničářských velitelů. Svého času to o sobě Crowley prohlašoval taky.

"A na co ten génius přišel?"

"Pošle mě do učení k norgateskému hraničáři. Tak to budu mít domů jen kousek."

"To je skvělé!" vyhrkla Tess a rozpačitou rusovlásku prudce objala.

"To je všechno jenom díky tobě, Tess. Nebýt tebe, nikdy by se to nestalo. Ani nevím, jak ti poděkovat. Kdybys cokoliv kdykoliv potřebovala, dej vědět, prostě napiš, a já přijedu, ano?" Plavovláska kývla, široký úsměv na tváři.

"Já mám za tebe takovou radost."

"To je sice hezké, ale možná bys už mohla jít za Gilanem, nebo nakonec budu jediná hraničářská učeňka ve sboru," poškádlila ji Lara. Tess ji pobaveně strčila do ramene.

"To určitě." Ale poslechla ji a vydala se k pracovně hraničářského velitele.

***

Pracovna byla útulná místnost v jedné z mnoha věží hradu Araluenu. Tess ji přejela pohledem. Velký stůl, židle, kupy papírů a otevřené okno vpouštějící dovnitř trochu čerstvého vzduchu. Gilan se pohodlně rozvaloval ve svém křesle u krbu s miskou kávy v ruce. Užíval si chvíle, kdy mohl hlášení odsunout stranou a zabývat se něčím zábavnějším. Stejně jako Crowleyho, i jeho věčné papírování k smrti nudilo. S úsměvem se zahleděl na malou postavičku postávající u dveří. Dcera jeho dlouholetého přítele mu úsměv nejistě oplatila.

"Nějak vám to trvalo, slečno Dohodová," zasmál se a odložil misku s kávou.

"Ve stájích mě zdržel princ," poznamenala Tess. Stačil mu jediný pohled na její zrůžovělé tváře a bylo mu vše jasné. Opětoval její upřený pohled a na chviličku se ho zmocnily pochyby, jestli si náhodou nevšimla nenápadné postavy v hraničářské pláštěnce skrývající se v jednom ze stání. V duchu zavrtěl hlavou a tu možnost zamítl. Viděl, jak se věnovala jen svému koni. A pak Evanovi. S potutelným úsměvem pokynul k židli.

"Tak se posaď. Nebudeš přece celou dobu stát." Klesla do židle u jeho stolu a on se usadil naproti ní.

"Tak," začal a založil si ruce pod bradou. Napjatě na něj zírala. Pak, než stačil něco říct, vyhrkla: "Díky za Laru." Usmál se a pokrčil rameny.

"Lidí, kteří se hodí na hraničářské učení, není nikdy dost. Vlastně jich je setsakramentsky málo," dodal procítěně. "A Lara na to má vlohy. Ale možná můžeš poděkovat strýčkovi Haltovi. Bez něj bych se to nikdy nedozvěděl." Při narážce na přezdívku starého hraničáře mu v koutku zacukal šibalský úsměv. Tess si toho vůbec nevšimla a jen překvapeně zamrkala.

"Stýčkovi?" Nechápala to. Jak mohl Halt odhalit Lařiny schopnosti? Tak dlouho zase na Léčitelově pasece nepobyl. A pak si vzpomněla. Když se spolu procházeli a on jí řekl o Lynnině uvěznění, přimáčkl ji ke kmeni se slovy, že i stromy mají uši. Tehdy je rusovláska sledovala.

"On o ní věděl," zašeptala. Ani si neuvědomila, že to řekla nahlas. On to věděl a chtěl, aby se princ dozvěděl o své sestře a aby ji jeli zachránit. V Tessiných očích se náhle zračilo pochopení. Její strýček to celou dobu věděl a plánoval. Mlčky zavrtěla hlavou. Haltovy schopnosti ji nikdy nepřestanou udivovat.

Gilan ji pozoroval a tušil, co se jí asi honí hlavou. Otevřel ústa, ale opět mu skočila do řeči. Už se vzpamatovala z toho překvapení.

"Já vím, že jsem měla za úkol jen najít a popřípadě přivést prince zpátky. Neuposlechla jsem rozkaz. Jenže my tam Lynn prostě nemohli nechat," vyhrkla. A Halt to tak chtěl, pomyslela si s jistým uspokojením. Gilan se opřel a pozorně si ji prohlédl.

"Tess. Já vím, co jsem ti dal za úkol. Vím, že jsi rozkaz porušila." Viděl, jak jí poklesla ramena. "Ale za cenu toho, že zachráníš své přátele. A to je mnohdy důležitější, než bezhlavé dodržení příkazu. Někdy tě to sice může stát život, ale jindy se to vyplatí. Jako v tomto případě," dodal. Vstal a přešel ke krbu. "Věř mi, že kdybych býval věděl, jak nebezpečné to bude, nikdy bych tě tam neposlal. To by bylo jisté ohrožení i pro plně vycvičeného hraničáře. A jeden z nás přišel při pokusu o záchranu princezny o život." Tess na něj hleděla jako na zjevení. Před očima jí vyvstal obrázek těla v hraničářské pláštěnce houpající se na šibenici na hradě Linna. Otřásla se.

"Musím tě pochválit, jak sis s úkolem poradila," dodal Gilan. "Tím jsem chtěl říct, že tě samozřejmě přijímám. Vymyslel jsem geniální plán na tvou výuku. Něco už umíš od Halta, takže to s tebou budu mít celkem lehké. Budeš měsíc u něj a měsíc u mě, abych nezanedbal své povinnosti velitele. Začneš tady." Mluvil dál, ale Teressa ho poslouchala jen na půl ucha. Zaplavila ji ohromná vlna radosti. Prudce vyskočila, až se židle, na níž dosud seděla, zakymácela a převrátila se.

"Snad jsem se neukvapil," prohodil Gilan se smíchem, když ho objala.

Ale Tess už ho neslyšela. Uháněla chodbou, div že nezporážela všechny sloužící. Někdo přece musel říct Evanovi tu úžasnou novinu, že zůstává na hradě.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kily Kily | 5. července 2014 v 17:49 | Reagovat

Takže, zaprvé velice obdivuju délku kapitoly a zadruhé je mi moc líto, že tvoje povídka pomalu končí. Ještě zbývá prolog, že jo. :)
Moc se mi líbila Lynn s kopretinou, to je tak romantický. :D Samozřejmě i Evan s Tess byli úžasní, ale kopretina....
A to, že je Lara v hraničářském sboru, je taky dobře.
Hani, zkrátka to bylo dokonalý a já doufám, že zase něco napíšeš. :)

2 Kiara Kiara | 5. července 2014 v 20:26 | Reagovat

skvěla povídka :P krasně se to četlo a je mi lito že to už končí :/ těšim se na epilog a jak to všechno dopadne :)

3 Hanka Hanka | 10. července 2014 v 18:22 | Reagovat

[1]:[2]:Děkuju vám za komentíky, holky. :o) Tahle kapitola byla asi nejdelší z celé povídky. :o) A kopretina, jo, to jsem měla nějakou slabou chvilku. :oD :oD Né, dělám si srandu. Přece jenom je ve mně trocha té romantické duše. :o)
A epilog už jsem Fluffy odeslala, čeká v mailíku. :o)

4 Patt Patt | 10. července 2014 v 21:44 | Reagovat

Hani... Musím ti něco říct na rovinu, já jsem nechtěla otevřít tuhle kapitolu, protože jsem věděla, že je předposlední. A mně se prostě nelíbí, že Černá perla končí. Je mi z toho trošku smutno, přiznávám. Nějak se mi nechce pustit Tess, Evana a ostatní... :)
Stájová scéna a Tess s Evanem. Tak tohle mě opravdu moc potěšilo. Jak vykreslení té scény, tak Luskovy hlášky, tak rozhovor těch dvou hrdliček. Konečně si to vyříkali, konečně bylo proneseno to, v co jsem doufala už od začátku. Zaslouží si takový konec, opravdu. Obdivuju tě za perfektní proložení romantické chvilky vtipem, moc se mi to líbilo. :)
A stejně tak Lynn a Caleb. Tak moc jsem jim to přála. A jak holky zmiňovaly výše tu kopretinu, souhlasím. Moc hezký - nejhezčí byla ta část: 'Kopretinu přikryla dlaň a její majitel pronesl: "Má tě rád."' Víš, jak lidé koukají na obrázky či videa s něčím roztomilým (kupříkladu malá koťátka, štěňátka) a vydávají přitom takový legrační zvuk? Awwwww. Tak přesně takhle jsem se rozplývala i já. ^.^ Tenhle kousek mne opravdu dostal. :) No jo, romantiku mám já ráda.
I rozhovor Tess a Lary mne opravdu potěšil. Chtěla jsem, aby si promluvily, aby se i tohle rozmotalo. Takže Lara bude hraničářka - a navíc jede za Ronem. Gilan to udělal skvěle, opravdu. A Halt? Netřeba zmiňovat, to je prostě kabrňák!:D
A samozřejmě poslední část - Tess s Gilanem. Mám Gilana opravdu moc ráda (Horác je pořád nejlepší!) a v tvém podání se náramně vydařil. Úplně jsem tu scénu krásně měla před očima. :) Hehe, a hýbající se stín ve stájích... :D:))))) A znovu, těší mě ten krásný konec téhle kapitoly. Jak Gilan řekl, že se vlastně nic nestalo, když neuposlechla jeho rozkaz, ale kvůli záchraně svých přátel. Nedalo mi to, musela jsem se usmát. A pak mu Tess skočila kolem krku. :)
Načež utíkala za Evanem. A zbytek se dozvíme příště...
Ach jo, tak tohle je tedy předposlední komentář k Perle. Jo, to jsem zapomněla, Evanův dárek (a Lynnin) byl moc krásný!:) Hezky jsi to vymyslela.
Na epilog se těším a netěším. Snad nás opravdu čeká ten pravý happy end. Pořádné 'A žili šťastně až do smrti'.
Snad nám to sem Fluff dá co nejdřív. :)
Opravdu povedená a krásně dlouhá kapitola, Hani. Moc děkuju, že jsem se mohla do ní mohla tak ponořit. Ani mi to nepřišlo a už jsem byla na konci. :)
Jsi talent. A doufám, že ta poslední tečka bude opravdu sladká. :)

5 Fluffy Fluffy | 16. července 2014 v 17:28 | Reagovat

Taky se ti přiznám, že kromě časové tísně jsem čtení odkládala - stejně jako Patt. Číst to s vědomím, že Černá perla končí... není to nic lehkého, to ti povím. =) A asi taky proto jsem čekala, až bude uveřejněný epilog, abych všechny své emoce nějak poskládala najednou, protože dvakrát pecku bych nezvládla... taková cíťa jako já by se mohla i regulérně rozbrečet. =D

Nebrečela jsem, ale tahle kapitola mě dojala. =) Fakt. =) Celu dobu, skoro od prvního písmene jsem měla na tváří takový ten úsměv, který by nesmyl ani jar, a mám ho tam stále. =) To, jak jsi příběhy našich přátel hezky ukončila (skoro), to se mi moc líbilo. Vždyť víš, jak jsem tu orodovala za to pěkné párování. =D

Musím vyzdvihnout Luska, než se vrhnu na Evana s Tessie, protože ty jeho narážky, to, jak nechtěl pustit prince pryč, když se vyznal, jak chtěl v jednom kuse jablka... to bylo tak typicky flanaganovské, že jsem se smála při čtení nahlas! =D Ten koník mi bude chybět... =) A nejenom on, samozřejmě. =)

Evan a Tessie... tak si to konečně řekli! =) Musím říct, že ve mně zatrnulo, když mu Teresa chtěla dát košem, ale naštěstí to neudělala! Bouchla bych šampáňo, kdybych nějaké měla! =D Už už jsem se fakt bála, že vyplníš ty svoje fámy, že bůhví, jak to mezi nimi dopadne, ale jsem ráda, že to nakonec dopadlo dobře! =) Oni dva se k sobě tak báječně hodí. =) Co musím vyzdvihnout, je tvoje umění popadnout tu podstatu postav a vložit ji sem - medvědí princ, celej papínek (miluju tě, Horáci), co si budeme povídat. =D A Tess... celá Will s tím posledním slovem. =D

Další část... Lynn a Caleb. (Ten Gilanův výraz, když přitáhl Luciena, vidím NAPROSTO živě =D). Jak už holky psaly, ta kopretina byl prostě majstrštyk. Musela jsem mrkat, jak se mi dojetím zamlžily oči, nekecám. =D Prostě to tam tak krásně sedělo, k jemné Lynn a k hodnému Calebovi... ach, já mám z nich takovou radost!

Lara jde do učení!!! Juhůůů, já věděla, že jí tohle přání splníš! =) Děkuju ti! =) A ten geniální nápad, že bude u norgateského hraničáře a vrací se k Ronovi... (jo, vymyslel to Gilan, ale upřímně, já vím, kde je pravda. =D Dobrá práce, Hani. =)) A nakonec i Tess se splnilo, co si přála... a bude moct být často s princem i s rodiči a Haltem, to je prostě skvělé. =)

Jdu na epilog, ať si tu dávku emocí dneska pořádně naložím. =D

PS: Černá perla... myslím, že se na Tessiině krku bude vyjímat. =) Krásně jsi to celé propojila. =)

6 Hanka Hanka | 17. července 2014 v 13:11 | Reagovat

[4]:[5]: Holky, strašně moc vám děkuju, krásně jsem si početla. Já ty vaše dlouhatánské komentáře zbožňuju! :o) Doufala jsem, že se vám Lusk bude líbit. Sama jsem se při psaní bavila. :o)

7 Lucie Lucie | 4. července 2017 v 16:55 | Reagovat

Tak...to...bylo...úžasný! Jako kdybys tuhle kapitolu napsala jen pro mě. Já jsem hrozne romantická duše a na tohle sem čekala hodně dlouho! Ale stálo to za to! (Zas ty vykřičníky 😂) Samozřejmě celá tvoje povídka byla skvělá ale tahle část... Dobrá,ještě epilog 🙌

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama