Ztracen v budoucnosti - 1. kapitola

18. června 2014 v 9:38 | Fluffy |  Ztracen v budoucnosti
autorka: Iviis


"Teď doleva," navigovala ho, zatímco se unešeně rozhlížel okolo.

"Jste bohaté město?"

"Ne?" odpověděla zmateně.


"Ne? Ale… Tolik zděných domů?"

"Aha… Dneska už to je trošku jinak, víš?" Otevřela nízkou branku, nechala Gilana projít, tedy až po sobě, a zase ji zavřela.

"Ale kde berou prostí lidé peníze na cihly?" Nějak mu to nešlo do hlavy. Povytáhl obočí, když protočila očima.

"Teď to neřeš, ano?"

"Jsem hraničář, řešení mám v popisu práce," pozvedl hradě bradu. Poznala, že jeho nafoukanost je hraná, tak jen pobaveně zakroutila hlavou.

Nechtěla pokoušet rodiče, proto radši zamířila k malému domku v zahradě. Chvíli hledala správný klíč, cítila na zádech Gilanův netrpělivý pohled. Snažila se zrychlit, ale docílila jen toho, že jí klíče vypadly z ruky. Než je stihla zvednout, vynořila se vedle její nohy mužská ruka a sebrala je za ni.

"Uklidni se, děvče." Otočila se, mladík stál těsně za ní, kroužek s klíči se mu houpal na prstu, na tváři vlídný úsměv. "A možná by se taky někdy hodilo se ujistit," sáhl za ni, zmáčkl kliku a sledoval, jak se dveře pomalu otevřely, "jestli není odemčeno."

"Bezva," zašklebila se a vešla dovnitř. "Dáš si něco? Mošt, čaj, minerálku?"

"M-co?" Dívce to nedalo a otočila se na něj. Na tváři měl legrační zmatený výraz. Už zase. Potlačila úsměv.

"To je taková voda."

"Aha. Tak dobře, jednu mirenáklu." Bojovala s nutkáním se rozesmát, tak pouze přikývla a zmizela ve dveřích.

Gilan využil jednu z obyčejných dřevěných židlí, sundal si pláštěnku, kterou položil na stůl, a posadil se. V hlavě mu běhaly miliony otázek. Od toho, jak se sem dostal, až po to, co jsou ksakru zač ty velké plechové krabice, co tu jezdí po cestách.

Z myšlenek ho vytrhla až vracející se dívka. Vtiskla mu do ruky lahev s vodou a nechápavě se na něj podívala, když se zamračil.

"Vývrtku jsi nepřinesla?"

"Na co vývrtku?" naklonila nechápavě hlavu na stranu.

"Na lahve je potřeba vývrtka." Pozvedl lahev proti oknu a zkoumal hrdlo. "I když tady není vidět korek…"

"Na tohle vývrtku nepotřebuješ." S úsměvem protřepala svoji krabici džusu a rozšroubovala uzávěr. Gilanovi se rozjasnila tvář, protřepal minerálku a chystal se ji otevřít.

"Neot-" Pozdě. Hraničář rychle odšrouboval víčko, voda se rozstříkla všude okolo, na podlahu, na stůl, tím pádem na pláštěnku, i na něj.

To už děvče nevydrželo a smíchem se ohýbalo v pase. Gilan se na ni ublíženě podíval.

"Promiň." Rychle se narovnala a snažila se tvářit se seriózně, ale cukající koutky jí to kazily.

"Do rána ti to uschne, když to přehodíš přes židli. Tam v rohu je postel, u ní skříňka a dekami a polštáři. Nebudu rušit." Vyklouzla ze dveří, ale ještě strčila hlavu zpět do domku a potutelně se usmála.

"Dobrou noc."

Hraničář zůstal sám, mokrý, zmatený. Nevěděl nic, ani kdo se ho to vlastně ujal.

Ale alespoň měl kde přespat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | 18. června 2014 v 9:41 | Reagovat

Hehe, zmatenej Gilan je rozkošnej. =D Vývrtka a minerálka. =D Bohaté město... =D Hádám, že je to pro něj parádní šok, ale zas na druhou stranu dostal svoji chatičku, i když je to zahradní domek. =D

Zatím jsi nám toho moc neprozradila, tak mi nezbude než si počkat na pokračování. ;-) Těším se. =)

2 Hanka Hanka | 18. června 2014 v 15:54 | Reagovat

Iviis, přesně jak jsem očekávala, tahle povídka bude vážně stát za to. :o) Už teď se opravdu bavím. Hlavně jsem hned tušila, co bude následovat, když jsem četla, jak hlavní hrdinka třepala džus. :o) Jsem zvědavá, kdo to vlastně je. :o)

Takže, ode mě palec nahoru. Už se těším, až se v sobotu uvidíme. :o)

3 Soňa Soňa | 18. června 2014 v 21:40 | Reagovat

Gilan objevující kouzla bublinkaté vody :D Moc se těším na vysvětlení toho, jak se tam dostal a proč se ho ta tajemná dívka ujala...
A proč tam vlastně jezdí ty plechové krabice? :D

4 Kily Kily | 19. června 2014 v 20:44 | Reagovat

Je to úžasný, opravdu. Jen se musím smát, protože jsem začala psát povídku na hodně podobný téma. :D No nevadí, stane se :D :D :D Ale přísahám, že neopisuju:D

5 Eliška Eliška | 22. června 2014 v 16:55 | Reagovat

Super! Smála jsem se u toho nahlas (ještě že jsem doma teď sama). Těším se na další díl. Třeba se dozvím odpověď na některé otázky...

6 Lůca Lůca | 28. června 2014 v 14:21 | Reagovat

Božííí!!!!!
Smály jsme se se sestrou asi čtvrt hodiny. Chudák Gilan, jsem zvědavá jak se tam dostal.

7 Stephanos Stephanos | 1. července 2014 v 23:22 | Reagovat

To je úžasný !!!! (nějak mi to komentování nejde ,ale přísahám normálně umim i delší věty :) )

8 Lily Lily | 12. července 2014 v 21:15 | Reagovat

Je to úplně úžasný Iviis, stejně jako tvoje 1. povídka. Jedna věc mi ale nejde do hlavy: jak si můžou rozumět? Nějakým kouzlem mluví stejným jazykem? :D (Jinak: minerálka je skvělej nápad :D)

9 Zuzka Zuzka | 4. prosince 2014 v 21:16 | Reagovat

Začíná to zajímavě a mslím že mě to bude dost bavit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama