První hraničář - 8. kapitola

13. června 2014 v 11:49 | Fluffy |  První hraničář
autorka: Isabella


Osmá kapitola

Ve velitelském stanu to mezitím pomalu ale jistě vřelo. Jeden křičel přes druhého, až přetekla číše trpělivosti krále Grenwera.


Nakonec celý zbrunátněl a zařval: "Buďte už konečně zticha, vy přitroublá bando hádajících se slepic. Až bude po válce, můžete si hlavu toho zrádce klidně napíchnout na kůl, ale teď konečně zmlkněte a poslouchejte!"

Účinek jeho slov byl okamžitý. Ihned ve stanu bylo ticho a nikdo, včetně krále Ronera, který zíral na svůj královský protějšek s neskrývanou zvědavostí, se neodvážil promluvit.

Král, už poněkud klidněji, pokračoval: "Musíme navrhnout nový bojový plán. Gorlanské vojsko se blíží. Budou zde nejpozději do zítřka odpoledne, takže nemáme času nazbyt."

Nový bojový plán byl jednoduchý. Věděli, že útok gorlanského vojska se bude odvíjet podle jejich prozrazeného plánu. Díky tomu mohli nyní vymyslet plán, který Gorlan srazí na kolena.

Místo plánovaného útoku zleva se rozhodli pro opravdový útok zprava, který jako klín rozrazí vojsko až do jeho středu. Následně byly navrhnuty posily zezadu.

Nyní bylo vše dokonalé. Gorlanské vojsko se přiblížilo a samo slunce se schovalo za mraky, jako by nechtělo přihlížet té budoucí krvavé podívané.

Boj byl, jak už to vždy bývá, strašlivý. Přesto araluensko-redmontské vojsko neztratilo příliš mužů a díky nové taktice bylo to gorlanské rozprášeno.

Derin stál uprostřed planiny a přemýšlel o pomstě. Probil se sem, aby zabil gorlanského krále, ten však zbaběle utekl se svými nejvěrnějšími, hned jak mu došlo, že je tato bitva pro něj ztracena, a v duchu proklínal redmontského korunního prince za jeho zradu.

Mladík se rozhlížel kolem sebe. Všude jenom utrpení a smrt. Vtom ucítil na rameni čísi ruku. Jeho pohled se pohnul společně se zbraní v ruce. Ta se však zastavila, když příchozího poznal.

Eyan se postavil vedle něho. I on měl na tunice a rukou krev a vypadal stejně vyčerpaně. Ale v jeho očích se neodrážela taková nenávist jako v bratrových.

Derin na chvíli zapochyboval. Jaký smysl měla pomsta, když jejich otce ani příbuzné nevzkřísí. Eyan viděl bratrův vnitřní boj a vzal ho kolem ramen. Společně došli až k Edranovi, který stál u koní. Jakmile je spatřil, jeho tvář rozzářil nezvyklý úsměv. Podal jim měch s vínem, aby se trochu posilnili. Oba dva se trochu napili a pak vak vrátil strýci. Ten si překvapivě také dopřál velký lok.

Takto se vydali do trochu vzdáleného tábora ke královskému stanu. Zde se vojska postupně připravovala k přenocování, jelikož už byl večer a všichni byli unavení.

Ráno se vojska rozdělila a všichni se vraceli domů.

Teď je čekal tolik vytoužený klid.

Jakmile dorazil král do hlavního města Araluenu, vypukly oslavy uspořádané na počest vítězství.

Podobný průběh měl i návrat do Redmontu, avšak s tím, že korunní princ byl po důkladném vyšetřování prohlášen za zrádce a vyděděn.

Za následníka trůnu byl vyhlášen Corin. Mnozí královi rádci si vydechli úlevou, neboť Gerard jako král by redmontské království přivedl do zkázy. Se silným korunním princem byla budoucnost o mnoho přívětivější.

Gerard ani Corin se z té změny nevzpamatovali rychle, ale oba z jiného důvodu. Gerard proto, že byl zavřen do vězení, kde s ním zacházeli ne podle jeho bývalého postavení, ale jako se zrádcem, což by se jistě nikomu nelíbilo. Navíc strava nebyla valná. A Corin proto, že nedokázal pochopit bratrovu zradu a také to, že se ze dne na den stal následníkem trůnu, což měnilo veškerý jeho budoucí život.

S dědictvím v podobě trůnu získal dojednaný svazek s araluenskou korunní princeznou Lineou, kterou v životě neviděl. Corin si vždy přál, aby se jednou mohl oženit z lásky a teď mu byla tato možnost navždy odepřena.

***

Život se ale znovu vrátil do starých kolejí. Edran s Eyanem pátrali po zločinecké bandě, která přepadala osamělé kupce a Derin kontroloval stráže a vyplňoval hlášení, kterých bylo, podle jeho slov, dostatek na to, aby mohl vytopit rodinnou chatu přes zimní měsíce.

Měsíce ubíhaly. Přišla zima a Eyan seděl v chatě v kuchyni a přemýšlel. Strýc se právě probudil a přišel, aby si dal ranní šálek dobré kávy a snídani. Leanor zatím ještě spala. Eyan se tedy odvážil zeptat na jednu věc, která mu už víc jak deset let vrtala hlavou.

"Strýčku?" začal opatrně "Smím se tě na něco zeptat?"

"Myslím, že si to právě udělal," odpověděl mu Edran. Eyan se zamračil. Už dlouho mu takhle nenaběhl. Mohl si za to sám, ale přesto pokračoval.

"Jistě, já vím, ale je tu ještě něco. Jsi vlastně králův poradce ve vysoké hodnosti, tedy alespoň oficiálně. Ale k čemu vlastně jsme? K chytání loupežníků? A kdo tebe vlastně a otce vycvičil a za jakým účelem?" dořekl a podíval se strýci do očí.

Ten jen nadzvedl obočí.

"Tři otázky najednou? Ty jsi nějak moc hrrr. A vypij ten čaj, za chvíli bude studený. To koření je speciální až z pobřeží a nemělo by se s ním takhle plýtvat, proto…"

"Strýčku, nesnaž se zamluvit mou otázku. Přes víc než deset let se snažím získat odpovědi, ale buď na to nebyl čas, nebo bylo něco přednějšího. Takže bych tě chtěl jednou poprosit o odpovědi."

"Tak dobře," překvapivě souhlasil Edran a posadil se na židli. "Chceš znát odpovědi? Souhlasím, že už jsi dospělý mladý muž a zasloužíš si znát, k čemu tě vlastně vedu." Poposedl si a povzdechl si.

"Abych to dal dohromady. Před víc než čtyřiceti lety si nás s bratrem vybral jeden muž, který bydlel tady v této chatě. Ovládal lukostřelbu i šerm, věděl toho hodně o vojenských taktikách, znal hodně o vnitřním chodu království, uměl se chovat ve společnosti i stopovat a skrývat se v lese. V tu dobu se dohodl s tehdejším králem, otcem dnešní ho krále Grenwera, že by bylo potřeba vytvořit menší elitní jednotku z pouze králi oddaných mužů. Vůdců, vojensky zdatných, kteří se budou zodpovídat pouze a jenom jemu.

Proto si měl ten muž vybrat učně, mladé chlapce, protože vycvičit takového bojovníka znamená cvičit ho od chvíle, kdy napne luk nebo zvedne meč. Mně bylo asi devět a tvému otci jedenáct. Byl starší a vždycky mě chtěl ochraňovat," dodal jakoby mimochodem a musel si odkašlat, aby nebylo poznat, že se mu třese hlas.

"Vybral si nás dva, aby nás vyučoval. Bylo to zřejmě proto, že jsme neměli rodiče a navíc jsme byli docela uličníci. Pořád jsme něco vyváděli nebo někam lezli.

Náš učitel nás toho naučil opravdu hodně. Vysvětlil nám své vize. Měli jsme se vlastně zdržovat na území Araluenu a podávat králi informace o vnějších či vnitřních konfliktech a nepřátelích. Chtěl, abychom si my tři rozdělili území do tří celků a každý by hlídal své území. Z toho také název, který vymyslel a chtěl, abychom se tak nazývali.

Hraničáři. Měli jsme hlídat hranice i území. Hlídat každého, který by chtěl vyvolat vzpouru či napadnout královy zájmy. Sloužíme jen a jen králi, a abychom mohli plnit své úkoly a odporovat či zatýkat jakéhokoliv člověka od rolníka po vysokou šlechtu, dal nám obrovskou moc."

Po těch slovech Edran vstal, popošel do středu pokoje a odsunul koberec. Na podlaze nebylo nic zvláštního, dokud si Eyan nevšiml drobné nerovnosti mezi prkny. Edran vzal nůž a zajel do mezery. Dalo to trochu práce, než prkno oddělal. Potom ve vniklé díře zašátral rukou a vytáhl kovovou truhličku, na jejímž víku byl dubový list.

Edran si sundal svůj přívěšek a Eyan si poprvé uvědomil, že jeho strýc nenosí stříbrný dubový list na ozdobu.

Byl to vlastně miniaturní klíč, který přesně zapadl do zámku truhly. Když ji Edran na stole otevřel, vyndal z ní listinu a ukázal ji Eyanovi.

"Toto je zakládací listina hraničářského sboru. Dokládá, že jako členové tohoto sboru se zodpovídáme jen a jen králi. Také je zde napsáno, že můžeme zastupovat královu vůli a v tomto případě jsme v hierarchii moci za ním samotným.

Já jsem po smrti tvého otce byl jediný právoplatný člen tohoto sboru a ty se svým bratrem jste byli mými učedníky. Před třemi lety jsem ale Derinovi povyprávěl svůj příběh a zapřísahal jsem ho, ať ti nic neprozradí. Nejprve se zdráhal ti něco tajit, ale pak mi dal své slovo. V ten den jsem mu dal stříbrný dubový list, jako odznak vycvičeného hraničáře a dnes ho mohu dát tobě." A jak to dořekl, z truhličky vytáhl onen přívěšek a dal ho svému mladšímu synovci kolem krku.

"Od této chvíle má hraničářský sbor tři členy," prohlásil slavnostně.

Eyan vzal přívěšek do dlaně a se zájmem si ho prohlížel. Potom ho napadla další věc.

"A proč je vlastně dubový list znakem hraničářů?"

Edran povytáhl obočí a Eyan věděl, že z něj už v tuhle chvíli nevypáčí odpověď. Smutně si povzdechl a strýc se usmál.

"Je vidět, že mě už velmi dobře znáš. A teď si vezmi luk. Jdeme," prohlásil.

Potom se otočil, aby si vzal svou pláštěnku a zbraně. Nakonec neodolal a usmál se.

"Králi se zřejmě líbily jeho dokonalý tvar a proporce."

Eyan zmateně vzhlédl.

"Čí proporce? " A tvářil se opravdu zmateně.

Edran rozmrzele mávl rukou. "To to vysvětlím jindy."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 15. června 2014 v 12:30 | Reagovat

Páni, Is, to bylo moc hezké, dozvědět se, jak to vlastně všechno na začátku bylo. :o) Všechny otázky jsou zodpovězené. A mě nezbývá nic jiného, než říct - dobrá práce. :o)

2 Fluffy Fluffy | 15. června 2014 v 13:03 | Reagovat

Dřív jsem se ke komentování nedostala, tak snad mi to odpustíš, Is. =) Ale ta škola, ta škola... =D

Musím říct, že jsi nám pěkně nastínila, jak vzniknul hraničářský sbor. (To ani nezmiňuji, že jsem ráda, že vyhráli válku, se zrádcem bylo zameteno a Corin je určitě lepší alternativou - jen doufám, že s princeznou i tak bude šťastný, kéž by! =)) A to, že z hraničářského listu je vlastně klíč? Perfektní nápad! =)

Moc se ti to povedlo, těším se, až budeš pokračovat. =)

3 Kačule Kačule | 24. března 2016 v 11:15 | Reagovat

Mně se to velmi líbilo a doufám, že budeš pokračovat. =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama