Přízrak minulosti - 5. kapitola - Probuzení

22. června 2014 v 11:40 | Fluffy |  Přízrak minulosti
autorka: Patt


5. kapitola - Probuzení

Svět se houpal pod nohama v pravidelném rytmu a vlny se opakovaně tříštily o odolné dřevo. Kam jen oko dohlédlo, nenacházela se žádná pevnina. Nebe nezakrýval jediný mráček. Racci létali těsně nad hladinou moře. Ocitl jsem se na lodi.

"Hybaj, vy lenoši, ať sme večer doma!" prořízlo poměrné ticho zahulákání.


Podíval jsem se dolů na své nohy, ale žádné jsem neviděl. Zmátlo mě to - ještě před chvílí tam byly. Kam se poděly? Zkusil jsem zvednout alespoň ruce, abych se podíval na své dlaně. Od konečků prstů jsem se pomalu vytrácel. Splýval jsem s okolím a necítil jsem vůbec nic. Srdce se mi rozbušilo. Polilo mě horko, a zároveň mi bylo chladno. Na čele mi vyrazil pot. Otevřel jsem ústa, abych zařval o pomoc, ale nedokázal jsem od sebe odlepit rty. Nebyl jsem schopný se pohnout.

Obloha se zatáhla a já se ocitl v obrovské bouři. Voda se mě snažila pohřbít pokaždé, když se přelila přes palubu. Obklopovala mě šedá. Jen šedá. Racci se změnili v krkavce. Slyšel jsem skučící vítr. A cítil jsem konec. Pomalu se blížil. Nemohl jsem nic dělat.

Šepot.

"Pohleď, Skandie."

Nathan se s trhnutím probudil a prudce se posadil. Dýchal mělce a velmi rychle a třásl se od hlavy až k patě. V očích jindy tak sarkastického muže se odrážel strach. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se. Slunce stále nevyšlo, mladá žena ležela schoulená kousek od něj.

"Byl to jen sen," hlesl si tiše pro sebe a schoval hlavu do dlaní. Ze všech sil se snažil zahnat ten nepříjemný pocit, který stále přetrvával. Nakonec byl schopen znovu ulehnout, ale už nedokázal usnout.

Kéž bych se tam nikdy nevydal, ozýval se jeden hlas v jeho hlavě.

Jel jsem tam, protože jsem musel, říkal druhý.


Vstal o několik hodin později a s překvapením zjistil, že Claire už je na nohou.

"Dobré ráno," pozdravila ho s plachým úsměvem a podala mu kus chleba a sušeného masa. "Snídani?"

Přikývl a natáhl se pro nabízené jídlo, které si hodil okamžitě v celku do pusy a zamyšleně žvýkal. Počítal, že tímhle tempem pojedou nejméně dva dny k řece Kuřavce. A poté, když už na Ylvě pojede jen on, to stihne i na hrad Caraway. Vzápětí se ušklíbl. Na hradě byl bojovým mistrem jeho otec - takovému setkání se chtěl vyhnout.

"Kolik ti vůbec je, Nathane?" Bylo to poprvé, co ho hnědovláska oslovila křestním jménem. Nemohl si toho nevšimnout.

"Eh… Bude mi třicet. Možná už mi bylo. Moc to nepočítám." Pokrčil rameny. "Ééé… A tobě? Jé aha. Nic. Vono asi není moc slušný se ptát ženský na věk, co - teda. Ženy. Ženy sem chtěl říct. Já bych ti tipoval tak dvacet tři. Seš taková mladinká."

"Je mi víc," odpověděla jen s tajemným pousmáním a nic víc k tomu už neřekla. ¨

Dlouhou chvíli panovalo ticho. Ona dojídala svou snídani a on přemýšlel, kdy si dá další jídlo, protože už ho mučil opět - nebo pořád - hlad.

Ylva mezi ně strčila hlavu a začala čumákem drkat do Nathanovy hlavy, pak ho štípla pysky do ucha a zafuněla. Připomenutí, že nastal čas vyrazit. Udělala to znovu. Několikrát. Neklidně. Podrbal ji na čele, vstal a začal se protahovat. Klouby mu zapraskaly tolikrát, že to ani nespočítal, ale on se místo zhnusení či zděšení spokojeně usmál a přidal k tomu říhnutí.

"Chtělo by to kávu. Ňák sem na ni zapomněl. Stavíme se někde v nějakym hostinci. Tak jedeme, šup!" Oba zamířili ke koni.
Nathan ze zvyku zvednul ruku a přejel si dlaní po krku. Když pod prsty neucítil to, co čekal, ztuhnul a zničehonic se zastavil. Claire, která ho následovala a zastavení nečekala, do něj zezadu narazila. Trošku zavrávorala, ale nepadala, i přesto se vysoký Araluenec s nevychovanou maskou Skandijce reflexivně otočil a chytil ji. Teď se jí díval přímo do očí.

"Jak bych se mohla bát bojovníků z jihu, když ty bys dokázal přemoct úplně každého," zašeptala a věnovala mu okouzlující úsměv. Brala mu dech.

"Z východu," opravil ji tiše, zatímco pohledem studoval hřejivé zelené paprsky v jejích očích. Ztrácel se v nich. Chtěl vidět každý detail, proto se k ní lehce naklonil, omámen kouzlem a jejím půvabem. Zatajila dech a jejich rty se téměř dotkly.

Na levém boku u žeber ucítil chladné ostří dýky. Nebezpečně blízko srdce.

Její oči už nehřály, proměnily se ve tvrdé smaragdy. Neviděl ani stopu po kouzelné ostýchavé dívce.

"Překvapení!" vydechla mu do tváře Claire. Chtěl se pohnout a odzbrojit ji, ale jakýmsi způsobem to vycítila a krátce, ale rázně zavrtěla hlavou. "Jeden jediný pohyb a nebudeš moci chodit, drahý Nate. Jsi obklíčený, aniž bys to vůbec tušil. Musím přiznat, že jsem od tebe čekala víc."

"Co to má zna-" zavrčel nepřívětivě, ale přerušila ho svým zavoláním: "Můžete vyjít!"

Otočil hlavu, když periferním viděním pravého oka zachytil pohyb. Nedokázal rozpoznat, kdo či co to vlastně je, dokud se zdroj nepřiblížil na velmi krátkou vzdálenost. Kapuce hraničářské pláštěnky spadla na ramena a odhalila tvář mladého světlovlasého muže. Byl to Gilan.

"Dlouho jsme se neviděli, bratře." Ponuře se usmál. "Tentokrát tě ovšem nenecháme znovu uniknout."

"Nemáte žádný právo mě takhle držet," zamračil se Nathan na svého staršího sourozence.

"Pokud máme podezření, že tvé jednání ohrožuje království, pak ano," opáčil Gilan a tvrdě se na něj podíval. "Myslel jsem si, že ses změnil a že ses vrátil domů, abys tady zůstal. Ale ty očividně chceš znovu zbaběle utéct. Proč, Nathane? Tím, že ses objevil bez vysvětlení a stejným způsobem i zmizel, jsi vzbudil podezření. Přijel jsi, ale neznali jsme důvod. Zanechal jsi za sebou otazníky, které jsem chtěl vyřešit, protože jsem si začínal myslet, že je za tím něco víc. A zřejmě jsem se nemýlil. Ty víš něco, co se k nám ještě nedostalo, nemám pravdu?"

"Nemáš," dostalo se mu hrubému odseknutí.

"Už ho můžeš pustit," pokynul hraničář hnědovlásce, která stále tiskla dýku k Nateově boku. Odstoupila a zasunula ji zpět do pouzdra. "Halt a Will jsou tady taky. Společně s nimi pár vojáků, které nám zapůjčil baron Arald. Moc dlouho chybět nebudou, do zítřejšího večera jsme zpět."

Jen co to dořekl, za jeho zády se z lesa vynořilo několik postav. Dvě z nich skrývaly stejné pláštěnky, jakou nosil i Gilan. Starší z nich se tvářil zachmuřeně a jeho oči se do Natea nekompromisně zavrtávaly. Druhý, mladší hraničář byl zřejmě jeho pravý opak - nedokázal udržet kamennou tvář, při chůzi maličko poskakoval a z tváře mu vyzařovala zvědavost. Oba dva následovali malí, soudkovití poníci. I ti vypadali, že si utváří názor o Ylvě a jejím majiteli. Co to je za divného hejska? A proč má tak vysokého koně, když my jsme lepší? To přece každý ví.

"Usuzuji, že tohle bude tvůj povedený mladší bratr," promluvil ten zamračený.

"Jsou si podobní, viďte, Halte?" ujelo jeho společníkovi. "Chci říct… Takže ty jsi Nathan." A zatvářil se téměř stejně jako Halt.

Dotyčný nijak neodpovídal. Jen šlehnul pohledem po Claire, která nasadila lhostejný výraz a stála pár stop od něj. Nedívala se na něj, což ho podráždilo.

Halt se v tu chvíli otočil na poskakujícího mladíka. "Předej Claire brašnu, Wille. Jsou tam uložené její věci."

"Ano, Halte," kývnul Will a šel udělat, jak mu bylo řečeno.

"Nic, co se ti stalo od toho přepadení, se nedá považovat za náhodu," začal pak Gilan. "Omlouvám se, že to tak muselo být, ale nedal jsi mi na vybranou. Claire jsme vybrali záměrně, protože dokáže z lidí svým osobitým kouzlem vymámit i věci, o kterých si druzí nepřejí, aby prozrazeny byly." Odmlčel se, ale vzápětí hned pokračoval: "Kdybys netajil nic zásadního, dojela by opravdu až k té řece. Celou dobu jsme jeli za vámi a čekali, jestli nám dá signál. A dala, dnes v noci. Dokonale tě obelstila." Potřásl hlavou.

Nate se na něj šokovaně zadíval a podruhé během pár hodin se v jeho obličeji objevila bolest. Nic neřekl, jen vydechl a v poraženém gestu sklonil hlavu a shrbil se. Už pochopil, jak moc ho krása té ženy dokázala zaslepit. Choval se hloupě. V životě si nic tak moc nevyčítal.


Vraceli se na koních zpět na hrad Redmont. V čele skupinky jel Halt na Abelardovi a Claire na svém hřebci Moanerovi. Will a Gilan to celé uzavírali a hlídali Nathana, stále zaraženě sedícího na své klisně, která se ho po brzké snídani snažila varovat o potencionální hrozbě v podobě cizinců.

"Odvedla jsi vcelku ucházející práci," otočil se Halt na jedinou ženu v této výpravě.

Jemným skloněním hlavy přijala tu velkou pochvalu. "Možná jsem to přeci jen trochu přepískla. Nezdá se být tak špatný, jak se snaží vypadat."

Zamyšleně se na ni podíval. "Stále jsi nám nestihla říct, co jsi zjistila. Jaké nebezpečí nám hrozí?"

Skousla si ret. "Nejsem si ve svém odhadu jistá."

"Jen mi řekni svůj názor."

"Vypadlo z něj, že nás nejspíš chtějí napadnout bojovníci z východu. Takže si myslím, že to jsou…"

Halt pochopil a zachmuřil se. "Temudžajové. Chtějí se pomstít."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 22. června 2014 v 13:00 | Reagovat

Moc hezká kapitolka už jsem se začínala bát že Claire je skutečný nepřítel království jsem ráda že to dopadlo takhle :-D osobité kouzlo:-D to taky ale myslím že u Nathana i něco víc :D začíná to na L a končí na A :D nebo aspoň myslím že Nathan je do ní zblázněnej už od okamžiku kdy se setkali. Poskakující Will to sedí :-) něco podobného se od něj dá očekávat je totiž chvílemi krapet Hiperaktivní

2 Hanka Hanka | 22. června 2014 v 15:33 | Reagovat

Já mám vážně ráda hraničářské koníky a jejich poznámky. A tobě se povedlo je zase skvěle vystihnout - My jsme lepší, to každý ví... :oD U čtení Přízraku se hodně bavím - vždycky se u některých poznámek uchechtávám - jako třeba tady. :o)

Hezky se to rozmotalo a zase zamotalo. Temudžajové se chtějí pomstít? No, to je problém... :o) Jsem zvědavá, jak ho vyřešíš. A stejně tak Nateovo očividné zakoukání do Claire. :o) Ale když prohlásila, že není tak špatný, tak to vypadá docela nadějně. :o)

Jsem ráda, že tu pátá kapitolka přibyla tak rychle po sněmu. Přišla k tobě po společné kávičce inspirace? Tím chci naznačit, jestli už se pracuje na šesté...? :o)

P.S.: Prohlédla jsem si ten úvodní obrázek a vážně je to Finnick! :o) Ale kdybys nám to včera neprozradila, tak si toho asi nevšimnu. Jsem špatný hraničář, já vím. :oD

3 Patt Patt | 22. června 2014 v 15:57 | Reagovat

[1]: Už můžu s klidnou duší říct, že není. Teda, nezdá se tak zatím být, člověk nikdy netuší, že?:)) Něco jistého se tam ještě dít bude, ale už se dostávám pomalu k hlavní zápletce povídky, takže bude spíš probíhat v pozadí. A moc děkuju za chválu. :)

[2]: Hani, věř mi, já Cuka, Abelarda, Blaze a spol. taky dokonale žeru. A podle mě si zaslouží prostor. :D
Myslím, že jsem to zamotávání a rozmotávání chytla od tebe - nedivila bych se, kdybys mě nakazila, od tebe jdou z průšvihu do průšvihu!:D Ne že by mi to nějak děsně vadilo, je legrace to číst.
Nate a Claire... Jak jsem psala výše, to se ještě uvidí, co bude. :D:)
Po společné kávičce inspirace... Nějaká za mnou přiběhla. Vzhledem k tomu, že už teď mám volno, tak by se i mohla pořádně prosadit.
P.S.: Já vím, je k nepoznání, co? Mně se hrozně líbilo, jak je zamračený. A taky bych si toho nevšimla, neboj. Kdybych na tuhle fotku náhodou nenarazila, ani by mě to nenapadlo, že je to Sam Claflin. :D:))
P.P.S.: Mockrát děkuju za chválu!:) Jsem ráda, že se ti to líbilo.

4 Hanka Hanka | 22. června 2014 v 18:52 | Reagovat

[3]: Možná jsi to opravdu chytila, co já vím. Ale je pravda, že to zamotávání je takový můj zlozvyk. :o) A nemáš vůbec zač, zasloužíš si pochvalu. :o)

5 Patt Patt | 23. června 2014 v 20:47 | Reagovat

[4]: Třeba je to vážně nakažlivé. :D:)) Kdo ví.

6 Fluffy Fluffy | 16. července 2014 v 22:40 | Reagovat

Pattinko,

vím, že mám zpoždění jako prasátko, ale snad mi to odpustíš, protože moji bezprostřední reakci jsi už četla. Jen by to ode mě chtělo trochu sesumírovat. =) Jsem ostuda nejostudovatější, ale jak je vidno, moje lenost k psaní pokročila asi do nějaký závažný nemoci, že jsem líná už i psát komentáře. =D Ach jo, prašť mě. =D

Ten sen nám určitě něco napovídá, viďžejo? Pochybuju, že si ho tam na nás nastražila jen tak. Zvlášť, když jsme si pak měli možnost přečíst Nateovy myšlenky... jsem zvědavá, co z toho vykouzlíš. =)

Takže Claire vlastně nakonec špionka byla! =D Akorát místní! =D Což je dobře. =D Upřímně, hraničáři... co mě vůbec napadlo, že by mohla být odněkud jinud? =D Přece Halt ví všechno! =D Ach jo. =D Povedlo se, bylo to takové správně flanaganovské. =) Přesně podle mého gusta. =)

Nate je prostě dokonalost sama. I když je zrazenej, napálenej svým v bratrem, očividně zabouchlej do krásný slečny. =D Je to boží chlap, co má masku skandijskýho buránka, zatímco uvnitř je to vychovanej araluenskej šlechtic, ze stejnýho hnízda jako Gilan... a vsadím se, že sir David stejně vychoval i svýho druhýho syna. Takže pochybuju, že jablko by padlo tak daleko od stromu... =D Jsem zvědavá, jak dlouho mu to budou baštit ještě... =D

Temudžajové? Kdybych nebyla u zrodu téhle myšlenky, teď bych kulila oči. =D Řeknu ti, jestli se jim ti koňáci chtějí pomstít, bude to zatraceně velkej průser. =D Pamatuju si moc dobře, že Halt tenkrát říkal, že už pak nebudou překvapení, že mají Skandijci lučištníky, což znamená, že budou lépe připraveni... a jen tak se nevzdají. A nebo to můžou vzít přes Galiku... a budou skoro v Araluenu, přes Úzký moře do La Rivage je to, co bys kamenem dohodil... Řeknu ti, nejsou vůbec v dobrý situaci... Ale to, že je Nate přijel varovat... prostě přijel, to je fuk, že chtěl zdrhnout! =D =D Je to hodnej bráška. =D

Pattíííí, bylo to naprosto skvělý. =) A myslím, že je nejvíc na čase, abych tě dokopala dopsat další kapitolu. =)

7 Patt Patt | 17. července 2014 v 18:23 | Reagovat

[6]: Fluff, to vůůůbec nevadí! Rozhodně se mě to nijak nedotklo - ani by nemohlo. :))
Moc dobře vím, co lenost zmůže, haha. Však ty víš. :D
Sen... Ano, ten sen má svůj význam. :)) Claire se určitě ještě věnovat budu, její poslání v povídce zdaleka neskončilo - a Nate to teď bude mít trošku složité. :D:) Trošku se mu to vymklo z rukou.
Ano, Temudžajové... Zatím ovšem pouhá domněnka, stále to může být jinak. To ještě uvidíš (uvidíte:D:))
A moc děkuju! Další kapitolu snad sesmolím o víkendu, teď jdu chladit bouli na boku (poučení - neskákejte ze skříňky na skříňku za účelem dostat se blíž k oknu, pokud nedokážete odhadnout vzdálenost a jste metr nad zemí). :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama