Černá perla - 33. kapitola - V pasti

7. června 2014 v 11:38 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola třicátá třetí

V pasti

Tess s lukem v ruce zděšeně sledovala to bláznovství před sebou. Princ se zuřivě ohnal po svém soupeři, ale ten s lehkostí uhnul a ještě na něj vrhal posměšné pohledy. Plavovlásce bušilo srdce, jako by to byla ona, kdo bojoval. Bála se. Tolik se bála, že se Evanovi něco stane. Až si ani neuvědomovala nebezpečí, které hrozilo jí. Kdyby se byť jen o palec pohnula, smrt by na sebe nenechala čekat. Lucienovi vojáci by z ní s radostí udělali jehelníček. Naštěstí byla tak vyděšená, že se nedokázala hnout z místa.


"Evane, nenech se vyprovokovat!" vykřikla. Evan se tvářil nenávistně a při každém Lucienově úšklebku zatínal zuby.

"Evánku, nenech se vyprovokovat," papouškoval světlovlasý zrádce a znovu uskočil před princovým zuřivým výpadem.

Švih a sek! Evan provedl dva bleskurychlé výpady. Na okamžik Galika zatlačil zpět. Ten mu to vzápětí oplatil. Evan uskočil do strany a špička jeho meče vyrazila kupředu. Rychle jako had se zakousla do Lucienova předloktí a zase se stáhla. Galik přimhouřil oči. Jinak nedal znát, že si zranění všiml. Třemi dlouhými seky zahnal Evana na ústup.

Tess úpěnlivě vysílala modlitby ke všem bohům, které znala. Zapomněla dýchat. Princ se ocitl nebezpečně blízko skalní stěny. Když se znovu rozmachoval, křísl mečem o skálu, až odlétly jiskry. Sekl Lucienovi po noze, ale on mu nastavil svůj meč a na několik vteřin do sebe oba zůstali zaklesnutí. Evan se uvolnil a zapotácel se. Švihl mečem po protivníkově hlavě. Lucien s úsměškem odtančil pryč.

"Ještě se trefit, kamaráde," popichoval ho. Snažil se ho vyprovokovat. A celkem se mu to dařilo. Evan byl rozpálený doběla. Ten zlotřilec před ním zapříčinil Lynninu nemoc, jeho únos, brání jim v cestě a ještě si ho dovoluje oslovovat kamaráde! Přimhouřil oči a znovu se po něm vrhl.

A pak se to stalo.

Tess se silně kousla do rtu, až ucítila na jazyku krev. Evanovi se do cesty připletl kámen. Zakopl. Pravá noha mu podjela.

Čas se zastavil. Trvalo to celou věčnost. Přesto stačilo jen několik zabušení srdce a ležel na zemi. Vyrazil si dech.

"Ne!" vyhrkla Teressa zděšeně, ale hlas jí uvázl v hrdle.

Lucien si přehodil meč ležérně z ruky do ruky. Z okolních skal se ozval jásot. To se jeho ozbrojenci radovali z pánova štěstí. Tess jejich povzbuzování znělo jako skřehotání hejna supů.

Omráčený Evan ležel na zemi a lapal po dechu. Zamrkal a snažil se zaostřit. Konečně se mu to podařilo. A to, co uviděl, ho vyděsilo. Zapochyboval o tom, že ho Lucien chce živého. Těsně nad ním se vznášela špička galikova meče. Mířila mu přímo na hrdlo.

***

Lara se prudce otočila. Nejdřív nikoho neviděla. Pak se z okolního porostu náhle oddělila postava s lukem v ruce. Oděná byla do pláštěnky, kterou tak dobře znala od Tess a jejího strýčka Halta. I Caleb si toho všiml.

"Hraničář!" vydechl s úlevou. Už se děsil toho, že je Lucienovi vojáci nějak vystopovali.

"Ano, královský hraničář," odtušila postava a shodila si kapuci z hlavy. Objevil se přátelský obličej s veselýma očima a hrstkou pih. Dříve zrzavé vlasy toho muže byly už značně prokvetlé šedinami.

"Teď už ve výslužbě," prohlásil Crowley.

"Díky bohům, že jste nás našel," vydechl Caleb s úlevou. "Potřebujeme se nutně dostat na hrad Araluen." Crowley povytáhl obočí a přejel všechny tři pohledem. Zaprášení pocestní mohli pocházet odkudkoliv, ale on moc dobře znal dívku, která ležela na mechu hned vedle černovlasého mladíka.

"Co je s princeznou?" kývl hlavou směrem k ní. To ona byla důvodem, proč se pocestným ukázal. Neunikl mu překvapený pohled, který si rusovláska vyměnila s chlapcem.

"Zánět," odtušil Caleb. "Teď už by měla být relativně v pořádku. Dal jsem jí léčivý odvar. A odkud Lynn vlastně znáte?"

Crowley vesele pokrčil rameny. "To víte, když člověk stráví skoro polovinu svého života pod jednou střechou s královskou rodinou, není se čemu divit." Zase ten pohled. "Mimochodem, jmenuju se Crowley. Jsem bývalý velitel hraničářského sboru. A nedívejte se tak pořád na sebe," dodal.

Tentokrát pokrčila rameny Lara. "Dostanete nás na Araluen, Crowley?"

"Dostanu," opáčil hraničář.

***

"Zabiju tě!" zakřičela Tess na Luciena a zahrnula ho několika nadávkami, které se prostě nedaly opakovat.

"Pohneš se a já zabiju jeho," odtušil Lucien nenuceně. Tess se zoufale zadívala na Evana. Bezmocně zaskřípala zuby. Ruce podél těla, hlavu svěšenou zůstala stát na místě. Prsty ji svrběly. Sáhnout, vytáhnout šíp a vystřelit. Bylo by to tak snadné.
Jenže by tím zpečetila Evanův osud. Ale zdálo se, že Lucien má v plánu prince zabít tak jako tak.

"Jak jste nás vlastně našel?" zeptala se v zoufalé snaze odvrátit blížící se konec i jeho pozornost. Ale Galik se nenechal jen tak napálit. Nespustil z Evana oči. Dál neochvějně mířil na jeho krk. Ruka se mu ani jednou nezatřásla.

A zatímco hleděl na prince, odpovídal malé plavovlásce.

"Moji vojáci nebyli schopní vás chytit. Ale když jsem slyšel, že se vám konečně dostali na stopu, zapojil jsem se do pronásledování sám. A vymyslel jsem plán. Sledovali jsme vás až k potoku, tam naši psi stopu ztratili. Tušil jsem ale, že budete někde poblíž schovaní. Poslal jsem své vojáky se psy pryč, aby se zdálo, že odcházíme. Pak stačilo jen si počkat, než z úkrytu vylezete. Poté jsme vás sledovali a počíhali si na vás. A vy jste k nám přišli a dobrovolně vlezli do pasti." Při těch slovech se usmíval.

Tess zatoužila mu vrazit jednu do zubů a smazat mu ten protivný úsměv z tváře. Netušila, že Evan myslí přesně na totéž.

"A co máte v plánu teď?" procedil skrz zuby. Stejně jako Tess se snažil odvést jeho pozornost. Zašmátral kolem sebe v marné snaze získat zpět svůj meč. Nic. Ležel mimo dosah.

"Tohle," odtušil Lucien. Evan hleděl smrti do očí.

"Tessie," vydechl naposledy. Alespoň zemře s jejím jménem na rtech.

Tess to sledovala s hrůzou v očích. Rozhodla se. Raději zemře sama, než aby viděla umírat Evana. Ruka jí vyskočila k toulci, když se prostorem mezi skalami ozvalo zasvištění. Sledovala, jak se Lucienův meč zvedá vysoko do vzduchu.

Hlavou jí proběhla jejich cesta od úplného začátku. Vzpomínala si na své první setkání s princem. Tehdy si myslela, že je to jen nafoukaný šlechtický floutek. Přesto to byla jeho slova, co ji přesvědčilo dát se k hraničářům. A také kvůli němu se vydala na tuhle nevydařenou výpravu. Evan se pro ni stal součástí každého dne. Bez něj by svět byl prázdný.

Nakročila si. Založit do luku ale nestačila.

Náhle byl prostor mezi skalami plný šípů a hlubokého drnčení tětiv. Pochopila, že po ní Lucienovi vojáci začínají střílet. Vrhla se k zemi a odkutálela se stranou. Rychle se zvedla na všechny čtyři. Luk stále držela v ruce. Vzduchem se pořád neslo svištění šípů. Tess neváhala. Skočila za nejbližší kámen, jak jí radily instinkty. Radily, aby si zachránila život i přes to, co si myslela. Přikrčila se k zemi. Srdce jí bušilo jako o závod.

Do očí jí vhrkly slzy. Nestihla to. Nestihla vystřelit na Luciena. Nezabila ho. A Evan? Ta otázka bolela jako čert.

A potom nastalo ticho. Úplné, zlověstné ticho, které bylo stokrát horší než předchozí hluk.

Krčila se za kamenem a bála se zvednout. Z představy toho, co uvidí, se jí dělalo špatně. Na druhou stranu to mohla být jen léčka, jak ji vylákat z úkrytu. Ale jí to bylo jedno. Teď když Evan…

Do hrdla se jí dral zoufalý vzlyk. Pomalu se zvedla.

Tak teď, myslela si. Do toho, jen střílejte.

Ale nic se nestalo. Celá se třesouc, pomalu se otočila k místu, kde naposledy viděla Evana. Nebyl tam. Na zemi ležel Lucienův meč. A jeho majitel nikde.

Kde je? No tak, kde je? Tess se otáčela v marné snaze prince najít. Nevšimla si těl ozbrojenců popadaných přes kameny. Ani dvou malých postav v hraničářských pláštěnkách. Jedna seskočila z větví borovice, druhá se vyloupla z průrvy mezi skalami.

"Ten zrádce utekl," ozval se unavený hlas. Tess se za ním s očima zalitýma slzami otočila.

Evan! Stál nedaleko a vyčerpaně se opíral o skálu. Vypadalo to, že ji hledal. Vrhla se k němu.

"U Gorloga! U zatracenýho Gorloga! Jak to, že žiješ?" vzlykla a prudce ho objala.

"Opatrně," prosil ji. Až teď se přihlásila bolest v rameni. Ale Tess se ho držela jako klíště, hlavu zabořenou do košile na jeho prsou.

"Ty nejsi ráda, že jsem přežil?" šeptal s úsměvem a zabořil obličej do jejích vlasů. Odpovědí mu bylo jen tlumené vzlyknutí. "Víš, za záchranu bys měla poděkovat svému otci. A Haltovi," dodal potom.

"Cože?" Vzhlédla a prudkými pohyby ruky si setřela slzy. Na obličeji jí zůstaly špinavé šmouhy. Ale Evanovi ještě nikdy nepřipadala tak krásná.

"Bylo to lepší, než jít na ryby," ozval se za ní Haltův hlas.

"Ale moc se to od toho neliší, nemyslíte, Halte?" opáčil Will z vrcholku skály.

"Strýčku!" vyhrkla Tess.

"Ahoj, holčičko," pokývl jí na pozdrav. "Co jste to tu vyváděli?" Ale to už se Tess vrhla do jeho náruče. Jemně ji pohladil po vlasech. A to už vedle stál Will, který právě sešplhal dolů, a Tess objala i jeho.

"Tati," vydechla. Když se vymanil z jejího sevření, nechápavě se ho zeptala: "Kam se poděl ten zrádce?" Znovu se rozhlédla kolem. Mezi těly ozbrojenců však Luciena nenašla.

"Ten prevít se nečekaně pohnul, když jsem na něj střílel," zamračil se Will. "Rána stačila na to, aby upustil meč, jenže frnknul jako ptáček. Ale neboj se, Gilan se za ním pustil. A ten toho nenechá, dokud ho nechytí. Užívá si, že nemusí sedět v kanceláři a starat se o papírování."

"Gilan? On je tu i Gilan?" divila se Tess. Vrátila se k Evanovi a držela ho za ruku, jako by se bála, že náhle zmizí.

"Ano, je tu i Gilan," zopakoval trpělivě Halt. "Koukám, že tvá dcera zdědila tvůj protivný zvyk klást několik otázek za sebou na tu samou věc," otočil se na Willa.

"Zvláštní, že jste si toho všiml až teď," zabručel jeho bývalý učeň. Ale Tess se nenechala jen tak odbýt.

"Jak to, že je tu i Gilan? A jak to, že jste tu vy?"

"Inu," začal Halt rozvážně. "Vracel jsem se z návštěvy svého synovce a řekl jsem si, že se k vám na zpáteční cestě připojím. Sledoval jsem vaše stopy až k hradu Linna. Tam jsem se ve vesnici dozvěděl, co se stalo. Mimochodem, kde máte princeznu?"

"Lynn je s Calebem a Larou," odpověděl Evan.

"Strýčku, nezdržujte," poprosila netrpělivá Tess. Blýskl po ní očima.

"Naprosto stejná jako otec," utrousil.

"Halte, prosím."

"Jistěže. Dál jsem pokračoval po vaší stopě a dost jsem si zajel, když jsem se od té chatrné lávky vracel k brodu. Jakmile mi bylo jasné, že vás ten zlotřilec pronásleduje, poslal jsem z nejbližší holubářské stanice tvému otci i Gilanovi zprávu, aby věděli, co se děje. Byli tu jako na koni. A jak říkal náš galický přítel, stačilo si jen počkat. Ostatně, je to naše práce. Jenže jsme se chvilku zdrželi a málem jsme byli svědky Evanovy popravy."

"Přišli jste právě včas," ujistil ho princ. A Haltovu zarostlou tvář prozářil mírný úsměv.

Tess se taky usmála. Konečně měli to nesmyslné utíkání a schovávání se za sebou. Hrozba v podobě světlovlasého Galika najednou zmizela. A nakonec to byl právě Lucien, kdo se ocitl v pasti, aniž by to věděl.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | 8. června 2014 v 10:13 | Reagovat

Ty mě teda umíš dojmout hned po ránu. Jsem dojetím tak ubulená, že skoro nevidím na klávesnici! =D (Trochu přeháním, ale trocha expresivity nikomu neuškodí =D).

Přesně tohle jsem si přála! Aby je Halt našel a zavolal ostatní a zachránili je! =D Modlila jsem se k tomu nejspíš už od prvních kapitol. =D A konečně jsem se dočkala! Děkuji ti! =)

Mlžila jsi tedy dokonale, takhle dlouho nás napínat, to chce opravdu talent. =) Pěla bych na tebe ódy donekonečna, Haničko, ale musím se jít učit. =D Takže dodám poslední: moc, moc, moc jsi mě potěšila, děkuju ti... a miluju Crowleyho. =D Ten tam byl jako záchrana z nebe... (což mi připomíná, že i já bych se měla pustit do psaní HD... =D)

Děkuju moc, bylo to perfektní! =)

2 Hanka Hanka | 8. června 2014 v 11:55 | Reagovat

[1]: Fluffy, díky moc. :o) Jsem ráda, že jsem potěšila. :o) A přeju hodně zdaru s učením.

3 Kily Kily | 9. června 2014 v 17:41 | Reagovat

Neumíte si ani představit, jak jsem ráda, že to takhle dopadlo. :D
Hani, opět skvělá práce. Přiznám se, že jsem během posledních kapitol ani nedoufala, že se to může k dobrému obrátit. Každopádně nasadit tam čtyři hraničáře, to už musí něco znamenat, :D (když na jednu vzpouru obvykle stačí jeden. :D)

4 Hanka Hanka | 15. června 2014 v 12:04 | Reagovat

[3]: Děkuju za komentář, Kily. :o) A máš pravdu, čtyři hraničáři tam byli proto, že v ohrožení se ocitli oba potomci krále a královny. :o) Takže ano, něco to znamená. :o)

5 Patt Patt | 18. června 2014 v 20:44 | Reagovat

Tak já se zprvu chci omluvit za obrovské zpoždění v komentování. A vlastně i ve čtení, konečně jsem si to v klidu otevřela. Ve škole nás honí až do posledního možného okamžiku (celé to zvěrstvo končí v pátek, díkybohu) - hlavně naše milovaná třídní. A teď už tedy ke kapitole...
Třikrát hurá! Konečně se to zdá všechno vyřešené; píšu zdá, protože tě znám. Ty bys dokázala z rukávu vytáhnout další eso - nebo problém - a zase by lítali všichni v průšvihu. A jak jinak, vyřešil to Halt. Will taky, samozřejmě, ale ten Halt tam... Dostaňte se do potíží a udatný Halt vás zachrání! Měl by si dát nějaký inzerát. :D:D
Líbila se mi ta napínavá část. Fakt jsem Evanovi a Tess děsně fandila. A potěšila mě i vsuvka s Crowleym, Larou a spol. :)
A co mě fakt pobavilo? Ta poznámka s rybařením, ta byla vážně bravurní!:D:D
Všechny dojmy ti určitě povím na sraze!:))

6 Hanka Hanka | 20. června 2014 v 6:55 | Reagovat

[5]: Díky, Patt. :o) A ano, Halt je prostě nejlepší. :o)

To víš, že si popovídáme. Už se těším! :o)

7 Kiara Kiara | 24. června 2014 v 19:32 | Reagovat

krasně to dopadlo :) a mam to chapat tak že tohle je poslední kapitola :( ?

8 Hanka Hanka | 25. června 2014 v 13:58 | Reagovat

[7]: Díky za komentář. Neboj, ještě přijde jedna další kapča a na závěr epilog. Pár věcí by totiž takhle zůstalo nedořešených. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama