První hraničář - 6. kapitola

14. května 2014 v 13:03 | Fluffy |  První hraničář
autorka: Isabella


Šestá kapitola

Derin šel až příliš rychle. Následoval ho Edran s Eyanen. Jakmile tu osudnou věc sloužící vyslovil. Všichni byli zaražení. Eyan střídavě svíral meč, potom stisk povoloval. Leanor si podepřela hlavu rukou.

Derin se probral nejdřív. Šel si pro svou zbraň. Strýc dělal totéž. Eyan si ještě šel pro plášť a pak všichni tři vyrazili.


Edran se cítil maličko ukřivděný, že strážný nepřišel taky pro něj. Pak si ale uvědomil, že chata byla jediné místo mimo hrad, kdy by Derin mohl být. A zde byl také on. Bylo to prostě zbytečné, král věděl, že přijde.

Leanor je vyprovázela zamáváním. Potom se vrátila zpátky do chaty a začala vyšívat. Ale nešlo to. Pohled se jí zamlžoval, než jí došlo, že pláče. Byla sama a věděla, že se do rána určitě nevrátí. Všichni tři stráví noc na hradě. Mohla si tedy dovolit si trochu poplakat, a tak aspoň skryla tvář v dlaních.

Sloužící sotva popadal dech, jak skoro běžel za trojicí bojovníků. Tenhle úkol ho moc potěšil. Nebyl jediný, kdo by neobdivoval mladého velitele stráží. Teď za nimi klopýtal, zatímco oni spěchali do hradu.

Derin šel přímo do poradní síně. Tam byl ruch. Všichni mluvili jeden přes druhého. Byla noc, takže bylo evidentní, že některé z nich sloužící vytáhli z postele a neměli příliš dobrou náladu. Válka navíc nebyla téma, které by bylo příjemné řešit.

Byl to zmatek. Král se mračil a posadil se na svou židli a zvedl pohár vína. S přáním, aby mu trochu pomohlo vyčistit hlavu, se zhluboka napil. Přitom se skoro mimoděk rozhlédl a zachytil Derinův pohled.

Za jeho hlavním velitelem stráží stál Edran, jeho věrný přítel a spolupracovník, a také Eyan.

Král vstal a vydal se za nimi. Celá se trojice se mračila, navíc mladíci byli viditelně bledí, ale neuvěřitelně klidní.

Grenwer to nikdy nedokázal pochopit, jak se mohou takhle dokonale ovládat. Jakmile se přiblížil, všichni sklonili hlavu v úkloně, jak se před králem sluší a patří.

Ten jen mávl rukou.

"Etiketu nechme stranou. Jsem rád, že jste přišli," řekl a poprvé se za ten večer usmál. Rázným krokem přešel k veliké mapě ostrova, která ležela na stole. Ukázal na pár míst na araluenském území.

"Creikes, Vilenhold a jedno větší město Reinmer. Máme také zprávy, že zřejmě také vytáhli na naše spojence na Redmontu."

Redmont, mírumilovné samostatné království, které bylo ale velice silné a odhodlané v otázkách jejich nezávislosti. Redmontský král byl rozumný padesátník jménem Roner a byl také velice dobrým přítelem araluenského krále. Byla zde navíc dohoda, že jediná dcera krále Grenwera, korunní princezna Linea si vezme za muže dědice redmontského trůnu a tím se království spojí.

Tato dohoda byla vítězstvím a chloubou araluenské diplomatické služby, ale princezna ji jako výhru nevnímala. Měla však natolik vyvinutý smysl pro povinnost jako její otec, a proto věděla, že to je jediná záruka stálejšího míru.

Gorlan byl čím dál tím agresivnější. Dvě vypálené vesnice a menší město toho bylo důkazem.

Kolem mapy se utvořil kroužek králových rádců. Všichni zachmuření, ale v jejich očích byla odhodlanost. Když se král kolem sebe rozhlédl, věděl, že ho žádný z nich nezradí a každý bude bojovat až do konce.

Plán byl prostý, spojit se s Redmontem a vytlačit Gorlan z jejich společného území.

Grenwer tedy napsal Ronerovi stručný list s plánem a podal ho Edranovi.

"Máš za úkol donést ho do Redmontu. Je to otázka života a smrti."

Potom promluvil k hloučku, který stál okolo něho. "Gorlanské vojsko stojí na našich a redmontských hranicích. Každou chvíli může udeřit. Spojíme se tedy s našimi přáteli a střetneme se s nimi na těchto pláních. " A prstem ukázal na mapu. Potom se otočil k Edranovi.

"Král tě zná a nejlepší by bylo, kdybys s sebou vzal Eyana s Derinem. Je to velice důležité a věřím, že tito dva ti mohou nejvíce pomoci. A jestli se bojíte o Leanor, může se přestěhovat na hrad a vypomoct diplomatické službě. Po předchozích zkušenostech věřím, že její pomoc bude vítaná. Tak a teď se dejte všichni do díla," řekl a tlesknul rukama. Potom se ještě obrátil k Edranovi.

"Vyspěte se. Nechám vám přichystat sušené potraviny. Před úsvitem si zajděte pro koně a vyrazte na cestu. Hodně štěstí," popřál jim a potom byl znovu vtažen do debaty, která se zatím rozpoutala.

Trojice se mezitím přesunula do pokoje, který jim sloužící hned přichystal. Domluvili si, že teď si přes noc odpočinou a ráno hodinu před úsvitem vyrazí, nechtěli ztrácet ani chvíli denního světla. Potom si Derin sbalí na hradě své věci a vezme si koně. Eyan s Edranem mezitím totéž udělají v chatě a Derin potom za nimi přijde, rozloučí se s Leanor a můžou vyrazit.

Jak řekli, tak udělali. Eyan dal Derinovi maskovací pláštěnku a speciální pouzdro se dvěma noži, na které byl velice pyšný. Jeho bratr, který byl na oba nože zvyklý, velice uvítal bratrovo zlepšení.

Co nejlépe vyzbrojení a připraveni se chystali k odjezdu. Objali plačící Leanor a Edran jí podal pouzdro se saxonským nožem. Když si všiml jejího výrazu, překvapivě se usmál a na vysvětlenou dodal: "Měl to být dárek k narozeninám."

Nikdy by neřekl pravdu, že se o ni upřímně bojí a to nejen jako o svoji příbuznou. Leanor byla ztělesněním ženy, kterou Edran hluboce obdivoval. Nic víc si nechtěl dovolit. Jako žena, která milovala a zřejmě pořád myslela na jeho bratra, pro něj byla nedotknutelná.

Leanor se usmála a políbila ho na tvář. Všichni tři se vyhoupli do sedel, naposled jí zamávali a vyrazili. Leanor tam pouze stála a dívala se za nimi, než jí zmizí v dáli. Po tváři se jí skutálela osamocená slza, která byla prolita s myšlenkou, že je už možná nikdy nespatří. Potom zavřela oči, chytla se drobounké naděje ve své mysli a odmítala se jí pustit. Potom se otočila a s těžkým srdcem se vydala ke hradu.

Skupina mezitím byla na začátku své cesty. Měli jak pravý, tak popřípadě falešný dopis pro redmontského krále. Ten pravý byl v Moiově sedle, protože se prokázal jako nejinteligentnější kůň ze všech tří. Ten falešný měl Edran ve své brašně, kterou měl přes rameno.

Takto, docela obyčejně oblečení, v pláštěnkách, které by v těchto časech většina lidí nazvala záplatovaným či flekatým hadrem, s dlouhými luky přes ramena a s meči, vypadali jako vskutku podivní pocestní.

Na Redmont to byly dva dny cesty.

První den probíhal v poklidu. Na večer si našli tábořiště, dostatečně skryté, aby mohli přenocovat. Oheň pro jistotu nerozdělávali, a proto měli na večeři jen sušené maso a ovoce. Na noc se rozhodli střídat v hlídkách.

Kolem čtyř hodin měl hlídku Edran a seděl pod stromem zabalený v pláštěnce. Byl klidný a vůbec se nehýbal. Jeho myšlenky volně plynuly, když je náhle přerušilo jemné zapraskání.

Edran zpozorněl a dále naslouchal zvukům lesa. Za chvíli uslyšel další a další zapraskání s tlumeným hovorem. Noční les prozářilo světlo pochodní.

Nedaleko musela být menší skupina, podle hlasů, Edran odhadoval asi osm mužů. Vtom něco zašustilo velice tiše poblíž něj. Jeho pozornost se obrátila k Eyanovi, kterého zřejmě zbudil šestý smysl. Uviděl světlo, tlumený hovor a strýce, jak se snaží zhodnotit situaci. Lehce proto dloubl do Derina.

Ten se také okamžitě probudil a pohlédl na bratra, který pohybem hlavy ukázal směrem k problému. Derin sáhl po meči. Vtom ho zarazila Eyanova ruka a podala mu luk. Opatrně se zvedli a spolu s Edranem se vydali na průzkum.

Za chvíli narazili na skupinu vojáků, kteří seděli kolem ohně a živě debatovali. Koně měli přivázané poblíž. Edran obrátil oči v sloup. Jak se někdo může se zdravým rozumem takhle chovat. Potom se rozhodl. Vojáci zřejmě mířili do nějaké malé vesnice nebo cestovali jako špehové, což ale nebylo vysoce pravděpodobné, podle toho, jak se chovali.

Rychle se rozhodl. Byli příliš blízko a možná u sebe měli nějaké dokumenty podle toho, jak horlivě velitel skupiny držel nějaký spis a potom ho uložil do tašky u svého koně. Dal svým synovcům znamení.

Všichni tři založili šíp do tětivy a jako na povel vystřelili do určených vojáků. Edran věděl, že je moc důležité, aby nestřelili zároveň do jednoho vojáka.

Než tři černé šípy našli svůj cíl, trojice měla připravené další a znovu vystřelili. Za pár sekund byli všichni gorlanští vojáci mrtví.

Eyan se vydal pro dokumenty a prohledat další tašky. Derin hasil oheň a Edran prohledával vojáky a bral si použitelné šípy a zbraně.

Mladší z bratrů narazil na papír, který si předtím tak prohlížel gorlanský velitel, a zbledl. Ve stínu stromu na něho nebylo ale moc dobře vidět, a tak si strýc ani Derin ničeho nevšimli. Eyan podrobně zkoumal listinu a pak si ji zastrčil do náprsní kapsy.

Edran mezitím všechny nepotřebné meče hodil do nedaleké rokle. Sebou je vzít nemohli a nechat je tady by bylo jako zbrojit nepřítele. Také jim svlékl jejich tuniky se znakem Gorlanu a všechno, co by označovalo jejich původ, to také skončilo v rokli.

Měsíc svítil dost jasně na další cestu a nikomu se nechtělo zůstat poblíž. Vyrazili proto na cestu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 18. května 2014 v 19:49 | Reagovat

Omlouvám se, že komentuju tak pozdě, když už to tu je od středy, ale nechtěla jsem komentovat z mobilu. Konečně máme počítač zpátky, ale asi mi bude chvilku trvat, než se v těch Windows 8 vyznám. I když mám pocit, že už jsem si na ně zvykla. :o)

No nic, nebudu se tu vykecávat, teď už něco k povídce. Začíná se nám tu rozjíždět akce. Naši hrdinové si s nepřáteli hravě poradili a mě by moc zajímalo, co bude dál. A hlavně, co tolik vyděsilo Eyana, když si přečetl ten dokument. :o)

Takže mi nezbývá, než zase použít ten ohromně originální závěr komentáře, a to - piš dál, ať tu máme brzy pokračování, protože jsem opravdu zvědavá na další vývoj příběhu. :o)

2 Fluffy Fluffy | 19. května 2014 v 12:04 | Reagovat

Já taky komentuju pozdě, konec semestru mě skoro nenechá vydechnout. =)

Válečné přípravy jsou v plném proudu, jak vidím. =) Jsem moc zvědavá, jak to bude dál, už se těším, až si přečtu další kapitolu. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama