Přízrak minulosti - 2. kapitola - Dobrá víla

29. března 2014 v 8:17 | Fluffy |  Přízrak minulosti
autorka: Patt


2. kapitola - Dobrá víla

Cizinec nic nedělal pro to, aby uvolnil pevný stisk Gilanovy ruky. Ale i tak se nakonec dočkal osvobození. Vysoký muž ho pustil, ovšem z jeho obvykle tak vesele jiskřících očí čišel vztek. Zatínal zuby i pěsti. Zprudka oddechoval i přes to, že žádný boj neproběhl.

Beze slov na sebe hleděli. Neznámý s jízlivým úsměvem, hraničář s hněvem. Napětí se dalo krájet.


"Nemůžu uvěřit, že jsi našel odvahu se sem vrátit." Gilan ukončil tíživé ticho. Udělal krok vpřed. Rozzlobenost se z jeho obličeje pomalu vytrácela a nahrazovala ji hořkost.

"A tady stojím, v plné parádě," promluvil cizinec chraplavě a doplnil to posměšným úsměvem. Pronesl to překvapivě příjemným hlasem. A zněl poněkud povědomě…

Gilan tiše zavrčel, pak udělal další krok a ocitl se muži tváří v tvář. Natáhl levou ruku, ale nepraštil ho, což neznámý zřejmě čekal, ale stál klidně. Místo toho vymanil svůj vrhací nůž ze stěny a opět odstoupil.

"Už jsem si skoro myslel, že mě jdeš potrestat."

"Možná jsem to udělat měl," opáčil tiše hraničář.

"Ale ty takovej nejsi, že ne? Protože tys byl vždycky ten dobrák. Vždycky si byl ten talentovanej, chytrej, dokonalej…" Muž mávl rukou a poté se nehezky, skoro až děsivě usmál. "A vsadím se, že se ti po mně určitě stejskalo, co… bráško?"

Gilan se od něj odvrátil, sklopil oči a tiše si povzdechl. Hlavu měl lehce skloněnou, koutky úst svěšené. Zadíval se na Jenny a ztrápeně se usmál.

"Gile," zajíkla se tiše plavovláska, "kdo-kdo je to? Ty… máš bratra?"

"Ne, princezno, já jsem jeho dobrá víla," zachechtala se pobaveně postava v koutě.

"Zmlkni, Nathane," varoval Gilan svého bratra tichým hlasem.

"Zmlkni, Nathane. Umyj mi boty, Nathane. Polib mi ruku, Nathane," pitvořil se na něj jmenovaný.

"Ty-ty… ty jeden!" Jenny rozčileně popadla vařečku, a než se vtipálek nadál, už ho mlátila přesnými ranami po hlavě. "Jak. Se. Opovažuješ. Takhle. Mluvit. S. Mým. Gilanem!" Po každém slově ho svým dřevěným nástrojem důkladně praštila. Ohromeně na ni zíral.

"Ehm… co sis to pořídil za křehotinku?" hlesl s pootevřenou pusou.

Jenny s červenými tvářemi od něj poté odstoupila, vystrčila bradu a dala si nahněvaně ruce v bok, načež sjela nevychovaného Nathana pohledem. Když od něj stála jen pár kroků, konečně viděla tu podobu. Stejné světlé oči, identický nos, totožná barva vlasů a podobně vykrojené rty, ovšem nyní z velké části zakryté plnovousem. Od svého bratra se také odlišoval postavou. Ne výškou, vysocí byli zhruba stejně. Ale neotesaný vousáč měl širší ramena a nebyl tak štíhlý, spíše rozložitý a svalnatý. Ale největší rozdíl nespočíval ve vzhledu, ale z toho, co z něj vyzařovalo. Zatímco Gilan vždy sršel vtipem, dobrou náladou a optimismem, Nathan působil zatrpkle, očividně rád pronášel ironické poznámky a obklopovala ho aura tajemna. Přitahoval pozornost lidí, ale úplně jinak než jeho bratr.

"Nejsem křehotinka," ohradila se a zvedla ukazováček, aby to zdůraznila. "Jmenuji se Jenny a dům, do kterého ses tak sprostě vloupal, je můj!"

"Líbí se mi," usmál se Nathan na Gilana a mrknul. "Můžeš mi říkat Nate, křehotinko. Každej mi říká Nate. Zvlášť takový krásný ženský, jako seš ty…. AU!" Chvilku překvapeně koukal a promnul si čelo, kam opět dopadla nelítostná vařečka. Pak propukl v hlasitý smích. "U Gorlogových vousů, to je mi ale pěkný kvítko!"

Dívka se otočila na patě a došla k Gilanovi. Ten jí věnoval slabý konejšivý úsměv, pohladil ji po jemných vlasech a vzal za ruku. Poté se obrátil na Natea.

"Co tady vlastně chceš?" zeptal se ho bezvýrazně. "A tu kousavou poznámku, kterou jsi měl na jazyku, si nech prosím pro sebe. Nikdo ji nechce slyšet."

Nate, který opravdu vypadal, že by něco řekl, se jen uchechtl. "Tak dobrá. Chtěl jsem se prostě vrátit domů. Možná jsem už moc starej na život dobrodruha."

"Zajímavé," opáčil tiše hraničář. "Už jsme si s otcem mysleli, že se nikdy nevrátíš, když jsi jednoho dne oznámil, že se nudíš, a zmizel jsi bez dalšího vysvětlení. Vlastně jsme nějakou dobu měli za to, že jsi mrtvý. Vyvrátil nám to jeden dopis. Byl jsi… Byl jsi pryč víc než deset let a poslal jsi jeden jediný dopis. A co v něm bylo? Jsem v pohodě. Nečekejte na mě." Gilan slabě zavrtěl hlavou a nevesele se zasmál, jak stále nemohl uvěřit obsahu vzkazu, na který tak s otcem čekali. "Ani jsi nenapsal, kde se nacházíš. Žádné objasnění. Jen dvě věty. Za to jsme ti stáli, Nathane? Za dvě věty? Uvědomuješ si, co všechno jsi způsobil?"

"Nic tu pro mě nebylo." Žerty šly stranou, z hlasu znovunalezeného sourozence zazněla tvrdost. "Nic mě tu nečekalo."

"Byli jsme tady my, Nate. A já jsem tvůj starší bratr, mám tě rád… A tady tě čekala budoucnost."

"Jasně, v podobě píchání kouskem kovu do pytle. Zábava," obrátil oči v sloup znechuceně.

"Co víc bys chtěl? Šerm tě bavil, talent jsi měl. Vždycky jsi měl co jíst a pít. Co ti scházelo?"

"Jak jsem řekl, nudil jsem se." Nate ohrnul rty a zavrtal se do Gilana pohledem. "Potom už to není tvoje věc, bratříčku."

"Mýlíš se," namítnul tiše štíhlý muž. Zklamaně se na něj zadíval. "Doufal jsem, že se vrátíš. Ale to jsem nevěděl, co se z tebe stane. Oznámil jsi to otci? Určitě by rád věděl, že jeho druhý syn… se vrátil domů, protože se cítí moc starý na život dobrodruha. Hodláš nám říct, co jsi celé ty roky dělal?"

"Vlastně ani ne," pokrčil Nathan lhostejně rameny. V jeho obličeji se mihla jakási emoce, ale než ji mohl Gilan dešifrovat, byla pryč. "Nechce se mi. A jak už jsem řek, nic ti do toho neni. Ani našemu drahýmu tatínkovi."

Jenny jemně stiskla Gilanovi ruku a slabě zavrtěla hlavou. "Když je protivný, ať je protivný, Gile. Tohle je bezcenné. Chová se jako opravdový hrubián, slušné vychování nejspíš dávno zapomněl." Ukázala vařečkou na Natea a ten se maličko, téměř nepostřehnutelně, přikrčil. "Ty! Přijdeš zítra přesně v poledne do mého hostince. Protože to říkám. Určitě budeš vědět, kde to je. Teď tě tady nechci mít."

Nate se zachechtal a poklonil se jí. "Jak si přeješ, křehotinko. Bude mi potěšením se napapkat ve tvém druhém domečku." Zvážněl a zadíval se na svého staršího sourozence. "Možná by momentálně bylo na místě slušnější chování ke mně, Gili-Gili. Nikdy nevíš… Tak se mějte, holoubci. Zejtra přijdu na baštu." Poté se otočil a zamířil k prahu. Tam se zarazil, ohlédl a přes rty mu přelétl zlomyslný úsměv. "To mi připomíná… ten švestkovej koláč, co tu voněl v kuchyni, byl fakt dobrej." A odešel.

Překvapeně se dívali na jeho záda, dokud se jim neztratil ve tmě. Mladá žena se poté obrátila na Gilana a zmateně se na něj zadívala.

"Já vím," povzdechl si. "Omlouvám se… Nevěděl jsem, že-"

Přiložila mu ukazováček na rty a zavrtěla hlavou. "Za to se neomlouvej, Gile. Spíš mě naštvalo, co provedl." Hrozivě se zamračila. "Na tom koláči jsem si opravdu dala záležet! Byl pro tebe, ne pro toho… hrubiána!"

Hraničář neudržel tiché zasmání. "Miluju tě, Jenny. Tak moc tě miluju." Vzal její krásnou tvář do dlaní a sklonil se, aby ji něžně políbil na rty. "Jsem moc rád, že tě mám. A taky jsem vděčný za to, že se můj bratr nestal vyšinutým člověkem. Aspoň doufám…" Odmlčel se a poté semknul rty.

"Co…?" zeptala se ho šeptem zčervenalá plavovláska.

"Mám silný pocit, že nám něco tají. Něco opravdu důležitého," podělil se s ní tiše o své podezření a znovu se zadíval otevřenými dveřmi ven.

Co to může být…?

***

Chtěl se ubytovat v hostinci, ale nakonec změnil své rozhodnutí. Dnes si zvolil noc pod širákem. Našel se svou tmavě ryzou klisnou Ylvou vhodné místo v lese daleko od vesnice. Opodál zurčel potůček, kde oba dva doplnili potřebné tekutiny. Nate se poté, co se o ni kompletně postaral, svalil pod strom a zadíval se před sebe.

"Tak jsem tady…" zabručel si pod vousy a poškrábal se na bradě. Vzhlédl k nebi posetému hvězdami. "Moc se neblejskejte, nebo vás sundám."

Už zase mluvíš sám se sebou?

Otočil hlavu na svou společnici a maličko se zamračil. "Poslyš, nevim, jestli si to vážně řekla, ale jestli jo, tak mlč. Seš až moc chytrá." Sundal si kapuci z hlavy a tiše si povzdechl. "Chybí mi to, Ylvo. Myslel jsem, že to bude lepší, ale asi ne. Ani nevim, proč jsem se tak vlastně rozhodl. Myslíš, že jsem hloupej? Třeba je tohle celý špatně. Já fakt netušim… Třeba mě pověsej. To bych fakt nechtěl. Mám docela rád svůj život." Natáhl se, aby pohladil Ylvu po nozdrách. Tiše zafrkala, sklonila hlavu a on si o ni jemně opřel tu svou. "Já vim, že ty mi rozumíš, holka. Ale i tak… měli jsme od toho držet ruce dál. Pozítří se sbalíme a vypadneme, co ty na to? Pořád neni pozdě na to z toho celého vycouvat. Však oni se to nikdy nedozví. Jsem pro ně naprosto divnej. Budou si myslet, že můj příjezd byl kvůli něčemu jinýmu, viď? Tady to není správný. Fakt… Není."

Přikývl, spokojený se svým rozhodnutím. "Jo. Zase rychle zmizíme. Pozítří už po nás neštěkne ani pes, to ti řikám, moje milá. Ani pes."

Zaklonil hlavu, otevřel pusu a zavřel oči. Během chvíle tvrdě usnul, ukolébaný důvěrně známou vůní svého koně.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | 29. března 2014 v 19:55 | Reagovat

Za prvé všichni, co si to otevřeli, přečetli a nenapsali komentář, by se měli stydět! Tolik lidí a nikdo nic. To je doopravdy ostuda a ty si to nezasloužíš, Pattí. Já pevně doufám, že jen neměli zrovna čas, ale že se vrátí a napíšou krásný plnohodnotný komentář později!

Protože jestli to takhle půjde dál, asi už se vážně rozzlobím. =D A žádné povídky tu nebudou, tak. =D =D

Moje kdo je to se konečně proměnilo na Nathana!

Tak Gilan má bratra. Dokonce mladšího bratra (a ještě je to stejnej fešák, ty mě chceš zabít, uch! <3). Dává to hrozně smysl. Šlechticové dřív mívali víc synů (podívej se na Neda Starka a jeho kopu dětí =D), a upřímně se mi představa větší rodiny sira Davida vážně líbí. =) Jen chvilku budu vstřebávat to zjištění, že máme Gilany vlastně dva... už to vstřebávám dlouho, víc než ostatní čtenáři, ale to vstřebávání je nejvíc boží. =D JÁ TO TAK ŽERU! =D

Jedním slovem... Nathan je buran! (vlastně třemi, ale... chápeš mě. =D) Budu mu říkat buránek, protože on je to sice buran, ale je tak sladkej a rozkošnej, že jinak nemůžu. =D To, jak se chová, to jak mluví, jak si z Gilana nic nedělá a ještě ho totálně popichuje! Pravá bratrská nevraživost. =D Gili-gili =D A ještě je hrozně vtipnej. "Zmlkni, Nathane. Umyj mi boty, Nathane. Polib mi ruku, Nathane." Já se musela tak smát. =D Vím, jak to vytáčí mě, když po mně bratr opakuje slova. =D

Nathan je doopravdy přízrak minulosti, kterou jsi nám tady trochu poodkryla. (Jeho vzkaz domů byl taky dokonalej buranskej a já chytla záchvat smíchu. =D) Ale ještě toho o něm hodně nevíme, třeba jako to, kde celou tu dobu byl. =) Nutí mě to přemýšlet... proč se zrovna teď vrátil? A tak náhle? A ještě si dal tu práci, že Gilana vystopoval a konfrontoval ho. Samé otázky, samé otázky...

Gilan s Jenny jsou sladcí, co ti budu vykládat. =) Ale Jenny... Jenny je nejvíc boží! Ty jsi ji tak vystihla! Tak jsi ji popadla z knížky a zasadila ji sem, že kdyby mi někdo tvrdil, že tohle napsal Flanagan, tak já mu budu věřit. =) A nechám si to od něj podepsat! =D (Můžeš mi pak výtisk podškrábnout, až u nás zase budeš. =D) Doopravdy moc jsem se pobavila, když se na Natea vrhla s tou vařečkou a dala mu co proto. =D Mistr Chubb jí naučil nejen dobře vařit. =D To se ti tak povedlo, Patt! =)

A ten konec, kdy nám neznámý důvod ještě víc vybublá... no, jsem napnutá jak kšandy. =) Hrozně se mi líbilo, jak si povídal se svojí klisničkou. =) Ylva je moc pěkné jméno. =) A zřejmě je nějaká chytrá. =D

Pevně doufám, že si to Nathan nakonec rozmyslí a Gilanovi práskne, proč se vrátil. =D

Pattinko, bylo to nejvíc nejskvělejší, miluju na tom každou tečku, čárku, písmenko i slabiku. =) Vážně jsem se hrozně moc bavila. A mrzelo mě, že jsem to měla přečtené tak rychle. =) Budu se moc, moc těšit na další díl! =) A snad se najde někdo, kdo mě v tom těšení doplní. =)

PS: Říkala jsem ti, že Nathan je moje oblíbené jméno? =D

2 Hanka Hanka | 30. března 2014 v 11:19 | Reagovat

Kapitolu jsem si přečetla už včera, ale přes mobil, z něhož já velmi nerada komentuju, tak se k tomu dostávám až teď. (Fluffy, stydím se :o), ale doufám, že jsem si to teď vyžehlila. :oD)

Patt! Tak Gilan má bratra! :o) To je skvělý! :o) Hrozně se mi líbila Jennyina reakce. Nathan musí mít na hlavě velikou bouli. :oD To jsem se moc nasmála.

A teď k samotnému mladšímu bratříčkovi. :o) Hrozně mě zajímá, co je zač. Co dělal všechny ty roky, když o něm nikdo nic nevěděl? Co prováděl? A co má za lubem teď? A proč se tak najednou objevil Gilanovi na prahu (dobře, tak Jenny, ale chápeme se, ne? :oD)? Proč? Jak vidíš, mám strašlivou spoustu otázek. :oD

Patt, moc se ti to povedlo. Líbí se mi, že sis našla originální téma, o kterém ještě nikdo nepsal (já vím, o to se snažíme všichni) a hrozně moc se těším na další kapitolu, protože jsem velice napnutá. :o)

3 Patt Patt | 30. března 2014 v 19:29 | Reagovat

[1]: Takový krásný komentář... Hrozně moc ti děkuju, Fluff. Ani nevíš, jak moc mě potěšil. :)
Ano, konečně už můžeme nazývat věci pravými jmény. Nate samozřejmě bude i v dalších kapitolách a můžu už vlastně říct, že on víceméně bude ta hlavní postava, na něj to bude postavené (postavené na postavě, tohle spojení se mi líbí:D:D). Otázky se ještě budou množit, odpovědi nějaké vydám. :)
Jsem moc ráda, že se ti líbily ty dvě hrdličky. Už jsem říkala, že se jim chci docela věnovat, a hodlám to splnit. :)
Buránek ještě hodně zkomplikuje spoustu věcí, ale to je asi z toho poznat. :D:D
Vážně moc děkuju. :)

[2]: Nevadí! Já jsem ráda, že sis našla čas a napsala mi svůj názor, těší mě to!:D:)
Ano, Nate dostal co proto. Jenny mi nepřijde jako křehotinka (jak ji buran nazval), takže popadla svou vařečku a jako její mistr mu dala co proto. :D Gilanův bratr je mnohem odlišnější než náš vysoký hraničář.
Jak už jsem psala výš, některé otázky se zodpoví, některé se vyrojí. Něco zřejmě potrvá trochu déle, ale tak co...
Děkuju za tu pochvalu v posledním odstavci! Já si ráda 'odskočím' od příběhů a říkám si - co by bylo, kdyby... A bum, už to jede.
Opravdu moc díky!:)) ^.^

Jsem ráda za každý komentář, protože z nich čerpám energii do dalšího psaní, a do pátku bych chtěla napsat další kapitolu. :))

4 WiseGirl WiseGirl | 30. března 2014 v 20:19 | Reagovat

Takže nás Gil má bratra. To se mi líbí! Je to super představa a takový mladší sourozenec dokáže hodně věcí zkomplikovat (to vím až moc dobře, sama jsem mladší sourozenec :D).
Jenny a vařečka, tady jde krásně vidět, že Halt není jediný učitel který "rozdává schopnosti", které jsou v životě hodně prakticky užitečné.  :)
Zajímalo by mě do čeho se Nate zapletl a jsem zvědavá na jeho celý příběh.
Patt bylo to naprosto skvělý a doufám že další kapitolka bude opravdu brzo. :)

5 Patt Patt | 30. března 2014 v 23:37 | Reagovat

[4]: Jo, i já jsem mladší sourozenec (starší sestřička) a někdy musím být též pěkná komplikace. :D:D
Díky za chválu a vyjádření!:) Jenny mu musel dát co proto a Nate... To uvidíte. :))
Příští kapitola (se štěstím, tenhle týden bude náročný stejně jako předchozí) by měla být dopsaná do pátku. :)

6 George Carter George Carter | Web | 24. srpna 2016 v 8:44 | Reagovat

hrozně se mi líbilo Jennino ,šermířské umění´ ;o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama