Přízrak minulosti - 1. kapitola

22. března 2014 v 10:54 | Fluffy |  Přízrak minulosti
autorka: Patt


Pomsta je sladká, říká se. Will a jeho přátelé netuší, že se brzy opět ocitnou v ohrožení života. Starý nepřítel znovu sbírá síly a existuje jen pár osob, které mohou pomoci Araluenskému království. Do života jednoho z hraničářů vstupuje důležitý člověk z minulosti. Kdo je a jaká jsou jeho tajemství? Kdo zachrání Araluen? Nebo je všemu konec…?


1. kapitola

V Araluenském království panoval klid. Až na pár skupinek loupežníků, které sem tam dělaly potíže, se hraničářský sbor nemusel potýkat s většími problémy. Všichni jistým způsobem tento mír oceňovali, ale vědělo se, že něco takového nemůže vydržet věčně. Jen se to neříkalo nahlas.

Na měkkou půdu osamělé lesní cesty v severnější části království měkce dopadala kopyta menšího hnědáka, který na svém hřbetě nesl vysokou postavu v podivné strakaté pláštěnce. Muž by se dal považovat za obyčejného pocestného, nebýt mohutného luku na jeho zádech a toulce se šípy. Kdyby se někdo rozhodl Gilana napadnout, byl by blázen. A kdyby viděl ten meč ukrytý pod pláštěnkou a udělal by to i tak, pak by byl ještě větší.

"Taky máš hlad, kamaráde?" ozvalo se zpod kapuce chraplavým hlasem, ze kterého byl slyšet úsměv.

Blaze zastříhal ušima, když slyšel svého pána. Jasně že mám, ty troubo, když jsi mi nedal žádné jablíčko. Ani mrkev!

"To zní, jako bych byl tyran."

Kdybys mi dal teď něco dobrého, zazpívám ti písničku.

"Ty neumíš zpívat, vždyť jsi kůň," namítl hraničář s tichým zasmáním.

Neumím ani mluvit. Blaze pobaveně pohodil hlavou a pokrčil rameny. Alespoň tak si to Gilan představil k tomu, co jeho kůň řekl. Takže já tady nejsem ten na hlavu.

"Znáš vůbec slova nějaké písně?" rezignoval pobaveně.

Myslím, že bych si pamatoval Staříka Halta. Chceš refrén? Můžeš se přidat. Blaze zafrkal. Buď sbohem, starý dobrý Halte, buď sbohem říkám jen, buď sbohem, starý dobrý Halte, zítra je taky den, zanotoval.Gilan netušil, jestli koně umí zpívat, a jestli ano, jeho věrný společník nepatří mezi talentované jedince.

"A víš, jak je to dál, ty náš potulný zpěváku?" smál se hraničář.

Přísahal by, že Blaze obrátil oči v sloup. No jistě. Mám rád tu část o vlasech. Starý vousáč Halt je sekáč, povídá se po kraji, prý si své vlasy šedé vidličkou a nožem krájí…

"O Haltovi a jeho pižlání saxonským nožem se bude vyprávět ještě spoustu let, to mi věř, bráško. Nebo zpívat." Gilan se vesele zazubil, když si představil svého bývalého učitele před zrcadlem, jak se na sebe mračí a zkracuje si vlasy. Zajímalo ho, jestli ho v tom nevystřídala lady Paulina. Představa vysoké ladné kurýrky s velkým a ostrým nožem v ruce, jak se stará o sestřih svého manžela, mu vehnala široký úsměv do tváře. Neopomněl se o to podělit s Blazem.

Možná kdybys řekl Willovi, složí na to písničku.

"To bych mohl, ale pak by se Halt mračil na mě, až by se to dozvěděl. A možná by ti odřízl přísun jablek od Jenny." Pobídl svého koně do svižnějšího klusu. Hnědák prodloužil krok, nejspíš hlavně kvůli větě o odříznutí přísunu jablek. Ovšem Gilan ho nepřepínal, to by si nedovolil. "Jsme blízko Redmontského léna, bráško. Už máme skoro cestu za sebou."

A víš, jak nám ještě lépe bude ubíhat? zeptal se ho Blaze šibalsky. S písničkou… A hezky od začátku:

Stařík Halt je přítel můj,

žije na Redmont´s Hill,

ač vedle jeho chaty tůň,

nevídáno aby se myl.

A dál pokračovali lesní cestou za svými přáteli.


Na hradě Redmontu se Gilan přivítal se svými kamarády. S věčně rošťáckým Willem a Alyss, se zamračeným Haltem jeho elegantní ženou Paulinou, dokonce nechyběl ani Horác, a samozřejmě se svou Jenny. Když se postaral o svého koně, rád se nechal pozvat na malou hostinu, která se konala u Jenny v restauraci. S takovým potěšením se cpal švestkovým koláčem, až Halt otevřel pusu a chystal se pronést uštěpačnou poznámku, ale lady Paulina to zpozorovala. Krátce se dotkla jeho zápěstí a slabě, leč důrazně, zavrtěla hlavou. Prošedivělý hraničář zkrotl jako beránek a Will s Horácem a Gilanem se div neudusili smíchy, když viděli, jak se ten slavný hraničář Halt podřídil své ženě bez jediného slova.

"Jen se smějte…" ozval se Halt polohlasně a na jeho tváři se objevil pomstychtivý úšklebek. Na vás taky dojde, artikuloval němě. Okamžitě se cítil spokojeněji, když viděl, jak rychle je smích přešel.

"Taky tě vidím rád, Halte," usmál se pak Gilan a spokojeně si pohladil břicho, kam uložil ke spánku svůj oblíbený moučník. Jenny se potěšeně zapýřila, když si toho všimla.

"Co kdybych zahrál nějakou píseň? Naučil jsem se pár nových!" ozval se Will vesele, ale jeho nadšení rychle zchladlo, když jeho přátelé nevykazovali žádné známky zaujetí.

"Tomu skřípání říkáš hraní? A navíc na tu tvou mandolu?" zakřenil se Horác.

"Neskřípám," opáčil trochu dotčeně Will. "A je to man-"

Uvědomil si svou chybu, prudce zrudl a všichni kolem se vesele rozesmáli. Dokonce i Halt si dopřál jeden ze svých vzácných úsměvů. Kupodivu nevypadal ani moc strašidelně.

"Myslíš loutna, Wille?" poškádlil Gilan mladého hraničáře a v očích mu vesele zajiskřilo.

"Jen si utahujte, však já vám jednou ukážu," zabručel jmenovaný, ale když ucítil něžný dotek na své ruce, uklidnil se a vesele se na Alyss usmál. Neuvědomil si, že se zachoval přesně jako jeho bývalý učitel. Jen v tomhle případě by z toho neměl až takovou radost.

"Jak se má Evanlyn, Horáci?" zeptala se poté Alyss, aby se Will mohl zbavit svých rozpaků a červených tváří. "A vaše miminko?" Usmála se.

Horácův pohledný obličej se rozzářil sympatickým úsměvem. Nadšení ho zaplavilo pouze v případě, když mluvil o jedné z jeho tří milovaných témat: jeho žena a jejich nenarozené dítě, dobré jídlo a bušení mečem do protivníka - boj. O prvním v poslední době hovořil nejčastěji, ale nikomu to nevadilo, protože Horácovo upřímné zanícení ukazovalo, jak moc dobrý otec bude. Horác okamžitě na Alyssinu pobídku rozmáchl rukama, div nepraštil Halta do tváře - ten zabručel a zamumlal poznámku o nevychovanosti mladých lidí, za což si vysloužil káravý pohled od Pauliny -, a jal se odpovědi.

"Má se skvěle! I když podle jejích slov by radši běhala venku nebo se trefovala prakem do strážných, protože se nudí." Vesele se zazubil. "Už má to bříško větší, konečně začala pořádně jíst. Na mě sice nemá-" ("To nikdo," neodpustil si rýpavou poznámku Halt.) "- ale na talíř si nechává dát mnohem víc jídla než předtím. Jsem na ni pyšný! Doufám, že to dítě bude taky takový jedlík jako my. Ale kdyby to byl syn, tak to bude muset vypotit." Pokýval hlavou a zamyšleně zvedl vařenou bramboru do výše svých očí a s úsměvem se na ni zadíval. "Rád bych měl syna." Zdálo se, jakoby to říkal té bramboře.

"Vím, že vařím dobré jídlo," zašeptala Jenny a naklonila se ke Gilanovi. "Ale nikdy se mi nestalo, že by si s ním někdo povídal."

Vysokého hraničáře to rozesmálo, ale snažil se udržet, aby si Horác nemyslel, že směje jemu. Mladík se světlými vlasy si toho ani nevšiml. Jen se dál culil na novou kamarádku a nevnímal pobavené pohledy ostatních.

Lady Paulina si toho všimla, ale její diplomatické způsoby jí radily, aby to nechala být. Přešla to pouze povytáhnutím obočí a velmi slabým úsměvem. "Horáci," oslovila zářícího nastávajícího otce, který už se rozhodl, že brambora si nezasluhuje žít, "a jak slouží zdraví králi Duncanovi?"

Gilan využil, že se pozornost obrátila opět k Horácovi, a jemně pohladil Jenny po paži. "Půjdeme?" zeptal se jí tiše a sledoval, jak se na jejích rtech zavlnil úsměv. Už beze slov s ní propletl prsty, společně se rozloučili se svými přáteli a zamířili do Jennyina domu. Kráčeli tiše a jen si užívali přítomnost toho druhého. Dlouho se neviděli, ale necítili takovou potřebu ticho vyplnit slovy. Jen Jenny sem tam zasvrběl jazyk, jak chtěla Gilanovi alespoň třikrát říct, jak moc jí scházel. Místo toho se jen culila a snažila se nenápadně zrychlit.

Uplynulo pár minut, dívka to nakonec nevydržela a nedočkavě vyhrkla: "Jak ti chutnal můj koláč?" Umírala touhou vědět, jestli jejímu milovanému Gilovi chutnal moučník, který pro něj pekla s láskou. Občas měla nutkání zkusit Gilana vykrmit, zajímalo ji, jestli by to šlo. Ovšem pokaždé při pohledu na vysokého štíhlého hraničáře jí to přišlo zhola nemožné, i kdyby jedl jako nezřízený.

"Byl dokonalý," usmál se na ni. Moc dobře věděl, že jiné slovo by Jenny rozesmutnilo, ačkoli by to nepřiznala nahlas. Byla pyšná na své kuchařské umění a cokoli, co se nedalo označit jako perfektní, jí nestačilo. Natáhl se, aby jí políbil na tvář, a její obličej zčervenal.

"Upekla jsem ti ještě jeden," přiznala poté a zrudla ještě víc. "Nechala jsem ho u sebe na stole."

Gilanovi se rozzářily oči. "Pořád se cítím trochu hladový!"

Došli k útulnému domku, který si Jenny zařídila. Uvnitř to vonělo příslibem dobrého jídla, přívětivostí a dobrou náladou. Hraničář rád sedával u krbu s hlavou položenou v klíně Jenny a nechával se od ní vískat ve vlasech. Dělali to tak pokaždé a považovali to za tradici, na kterou nadešel čas vždy po večeři. Tentokrát se Gilan zarazil rovnou ve dveřích. Jenny, která stála u stolu a chystala se jít rozdělat oheň, se po něm zmateně ohlédla.

"Co se děje?" špitla, když viděla jeho výraz. Tvářil se trochu napjatě, v jedné ruce držel saxonský, v druhé vrhací nůž. Rozbušilo se jí srdce. "Gile…?"

Zvedl ruku, aby nemluvila, ostražitě se rozhlédl po stále temné místnosti a maličko se zamračil. "Někdo tady byl," objasnil situaci tiše.

Poté se všechno odehrálo velmi rychle.

Gilan plynulým pohybem, nepochybně vštípeným při neustálém nacvičování s Haltem, vrhl menší nůž směrem do tmavého kouta napravo od krbu. Podle zvuku se nůž ostřím hladce zabodl do dřeva. Ozval se přidušený výdech, který mohly zaregistrovat jen bystré uši. Gilan bez váhání přiskočil k nezřetelné postavě, chytl ji pod krkem a přitiskl ji ke stěně. Vedle levého ucha nezvaného hosta se zablýskla čepel vrhacího nože.

Osoba se ani nehnula. Její oči se vysmívaly a rty byly zkroucené do nehezkého úsměvu. Tvář částečně zakrýval plnovous, ale hraničáře nic nevyvedlo z omylu. Byl to někdo, koho kdysi znal. A s jistotou věděl, že se nemýlí. Když si Gilanovy oči konečně přivykly tmě, utvrdil se v tom, že nesní. Nevěřícně zavrtěl hlavou a jeho sevření se o něco zpevnilo.

"Ty…!" zavrčel.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Vitek Vitek | E-mail | 22. března 2014 v 14:01 | Reagovat

Velice pekna kapitola. Blaze spiva dost vtipne. Take mne potesila delka kapitoly. A to zavjerecne napnuti proste super.

2 Fluffy Fluffy | Web | 22. března 2014 v 14:31 | Reagovat

Pattí!!! Jupí!

Volejme třikrát sláva a pět dní se radujme! =D

Já jsem tak šťastná, že ses konečně pustila do psaní. Ani nevíš jak! Tvůj styl mě baví, jsi talentovaná a jsem si naprosto jistá, že se ještě budu dlouho s tvojí povídkou těšit. =) Protože tě prostě donutím, abys ve psaní pokračovala. =) Pevně doufám, že ti i ostatní napíšou komentáře, protože si to zasloužíš. =) A navíc budu mít pak větší podporu, až z tebe budu tahat další díl! =D

Pro rozhovory hraničářů s koňmi mám odjakživa slabost. =D Miluju to u pana Flangana a ty jsi to povznesla ještě na vyšší úroveň. =) Blaze a Gilan... zřejmě budou odteď moje oblíbená dvojka. =D Koník, který zpívá. Zpívá Staříka Halta. A ještě zpívá falešně. =D Smála jsem se tak, až mi slzely oči. =D Já tě tak miluju! =D To bylo tak skvělý! =D

A naši přátelé zase pohromadě! =) Já je prostě tak ráda vždycky vidím spolu u jednoho stolu! =) Nacpávající se Gilan. =D Hele, vůbec bych se nedivila, kdyby mu začalo růst trochu bříško, jak se vždycky u Jenny nezřízeně přecpe. =D

To, jak Alyss i Paulina usměrnily svoje muže... to je taky krásně kouzelné. =D A hrozně to sedí. =D

A Horác!

Nikdy jsem si nemyslela, že může bejt ještě dokonalejší, než je v knížkách! Ale může! =D Nejdřív Willa napálí s mandolou... =D To se ještě nikdy nikomu nepovedlo! =D A pak… on… mluví… s… bramborou.

JÁ TĚ ZBOŽŇUJU! =D

Rozmlouvá s bramborou. =D Já se tak smála! =D Jennina poznámka byla skvělá. =D Zřejmě povznesla jídlo někam na inteligentní level. .=D Kromě toho ta věta o tom, že se Horác rozhodl, že brambora si už nezaslouží žít… jak vtipně se dá napsat, že ji snědl. =D To je dokonalý. =D A hrozně to k němu sedí. =D

Gilanovi s Jenny to dohromady tak sluší! =) (Ale jako opravdu sluší! =D ;-)) Hrozně se k sobě hodí a tys je vykreslila naprosto skvěle! =) Jsou tak roztomilí. =) A je pěkné vidět, jak se k sobě chovají, když Gilan přijede. =)

A záhadná postava, kterou Gil zná! =D Kdo je to? KDO JE TO? =D (Já to vím, ale... stejně! KDO JE TO? =D)

Pattinko, bylo to dokonalé! Perfektní, bravurní a já se hrozně bavila. =) Jen tak dál a těším se, až nám naservíruješ pokračování. =)

3 Patt Patt | 22. března 2014 v 19:09 | Reagovat

[1]: Mockrát děkuju!:) Jsem ráda, že potěšila délka. Nejsem zrovna typ člověka, co píše dlouhé, ale takhle mi to vyhovuje nejlépe. Blaze a jeho zpívání si určitě ještě užijeme. :))

[2]: Fluff! Áááá... Ani neumím říct, jak jsi mě potěšila svým komentářem (ale ty to víš!:D). Je dlouhý, je krásný, je ňuf!:D ^.^ Klidně ze mě další díl tahej, protože podlehnu pouze v případě, že ty napíšeš kapitolu Icebergs nebo HD (což si asi docela zavařím, paní rychlotalentovanápisatelko:D). Těší mě, že jsem se (aspoň trochu) přiblížila panu Flanaganovi. Když nezpívali koně u něj, budou u mě. Zaslouží si to. :D A ten kousek s bramborou... Myslela jsem si, že to bude jen blbůstka, ale zdá se mi, že to k Horácovi docela patří. Asi mluví s jídlem často. Děkuju, děkuju, děkuju. :)

Snad si povídka získá vaši přízeň. :) V příští kapitole se nejspíš dozvíte, kdopak je to zač. :)

4 Kily Kily | 22. března 2014 v 22:21 | Reagovat

Jééééé, ten začátek byl naprosto bravurní. Jakou fantazii musí ti hraničáři mít, když tak dobře mluví s koňmi? A pak ta písnička od začátku - to snad v knížkách ani není, nebo jo?
Ta hostina byla taky úžasná, (vlastně úplně všechno bylo úžasný)spoustu vtípků, ale ta brambora byla dokonalá. No jo, Horác je Horác.:)
A teď k tomu konci - jsem strašně zvědavá kdo to je a co tam chce a proč se vloupal k Jenny domů... a v hlavě mám dalších asi milion dalších otázek.
Hrozně moc se těším na další kapitolku:)

5 Hanka Hanka | 23. března 2014 v 11:35 | Reagovat

Hurááá! Patt začala psát. :o) (Ne že bychom to z tajných zdrojů nevěděly, že?)

Patt! To bylo vážně skvělý! :o) Zpívající kůň se ti skvěle vyvedl a Horác mluvící s bramborou... :o) To nepotřebuje komentář. Píšeš hrozně vtipně a dokázala jsi nás krásně ke konci napnout. Já to dělám ráda taky. To napínání k tomu prostě patří. :o)

Jsem hrozně moc zvědavá, kdo to je. A ještě zvědavější, co jsem si přečetla, že Fluffy to ví. Známe ho? :o)

Tak piš dál, nemůžu se dočkat. :o)

6 RenyNew RenyNew | 23. března 2014 v 16:07 | Reagovat

Patt, uvedla jsi se jak nejlíp jsi mohla :D.
Tahle povídka je jednak neskutečně sympatická a vtipná (asi jako Horác, napadá mě přirovnání - ten je taky moc sympatický a vtipný :D) - ta část s Willem a mandolou/loutnou! To je geniální! Naprosto mě to dostalo :D :D :D. Navíc je to správně flanaganovské...

A pak mě moc potěšilo zakomponování Staříka Halta :). Miluju tu písničku.
A pokud hodláš zpívajícího Blaze (což je taky skvělej počin, falešně zpívající kůň, to se jen tak nevidí...) zařadit i do dalších kapitol, nezbývá mi než říct - jen tak dál!

A jestli se ještě navíc budeš trochu věnovat vztahu Gilana a Jenny, rozhodně nejsem proti. Zasloužili by si trochu prostoru... :)

Zkrátka, dobrá práce :)

7 Patt Patt | 23. března 2014 v 18:35 | Reagovat

Jůůů.. Teda.. Hrozně moc vám děkuju! Ani jsem nečekala, že se tolik lidí odváží přečíst si mou povídku a že mě poctí svým komentářem!:)

[4]: Killy, mockrát díky! K té písni - v knížce to je. Když Will cestuje na Macindaw v přestrojení za potulného zpěváka. S Haltem je to předělaná verze ze Starého Joe Uzenky (myslím?), text se dá najít tady na blogu. :) V další kapitole se to trošku poodkryje, ale ne moc. To abych si nechala pár es v rukávu. :))

[5]: Tajný zdroj, který vůbec není tajný!:D:D Vážně jsem překvapená tím, že se vám líbil Horác s bramborou. Mně taky! Ale nečekala jsem, že to bude mít takový ohlas. :D Ale je fakt, že Horác a jídlo... O tom by mohla být kniha. Třebas z Haltova pohledu. :D:D To by bylo počteníčko. K otázce, jestli ho znáte... To byste chtěli vědět, co?!:P:D:D Budu zlá, budu vás napínat a ani trošku vám nenapovím. :))

[6]: Opravdu? Jééé... Děkuju! Nikdy jsem svůj styl psaní nepovažovala za sympatický a vtipný, ale nesmírně mě těší, že to tak vnímáš. :) Blaze určitě do dalších kapitol zařadím, Gilan bude nepochybně jedna z hlavních postav - a hraničář bez svého koně prostě není hraničář. Vztahu Gilana a Jenny se věnovat hodlám, ale asi ne tak moc, jak bych chtěla, to všechno se ale dozvíte. Ale souhlasím s tím, že by si ten prostor zasloužili. Mám pocit, že Flanagan nám ho mohl nastínit trošku víc. :)

Opravdu vám moc děkuju. :) Srdíčko mi plesá a ještě dneska se pustím do další kapitoly!:D

8 Jindra Jindra | 23. března 2014 v 18:58 | Reagovat

NA to můžu říct jen KLOBOUK DOLŮ.fakt super,ale že je ten Gilan úplně ve všech povídkách :D

9 RenyNew RenyNew | 23. března 2014 v 19:06 | Reagovat

[4]: , [7]: Jestli můžu doplinit fakta ohledně Staříka Halta - v knížce jsou dvě sloky + refrén Halta. Pak jsou tam taky úryvky z originálu Starý Joe Uzenka. A na jistých anglických stránkách je celý text písničky - a tedy na blogu je celý přerýmovaný do češtiny. Ale jak správně říká Killy, ten začátek v knížce skutečně nebyl...

Odkaz na text i video je v téhle rubrice: http://rangersapprenticecz.blog.cz/rubrika/videa

PS: Patt, sand nevadí, že to píšu pod tvou kapitolu, ale když už se Killy zeptala...

10 Patt Patt | 23. března 2014 v 19:35 | Reagovat

[8]: Co na to říct. Gilan je prostě super. :) Navíc, zápletka, kterou jsem vytvořila, se hodí víceméně pouze na něj. A děkuju. ;):))

[9]: Nevadí, Reny. Ten začátek tam myslím nebyl, ale refrén ano, dovolila jsem si použít tvůj překlad, Reny, za který ti moc děkuju, a zapomněla přidat zdroj. Posílala jsem Fluffy kapitolu ve spěchu, protože jsem utíkala na hokej. :D:)

11 RenyNew RenyNew | 23. března 2014 v 19:55 | Reagovat

[10]: Úplně v pohodě Patt, to vůbec uvádět nemusíš, tady na blogu to je a to naprosto stačí... :)

12 Patt Patt | 23. března 2014 v 20:05 | Reagovat

[11]: No, byla to tvoje práce, musím ji ocenit, odvedla jsi ji moc dobře!:)

13 WiseGirl WiseGirl | 25. března 2014 v 17:57 | Reagovat

Pání Patt, to bylo tak neskutečně super! Přidávám tu svůj hlas pro zpívajícího Blaze a Horáce mluvícího s bramoborou to tak neskutečně sedí!!! I to jak Horác napálil Willa s mandolou, chudák mladý hraničář už má zafixované že musí vždycky všechny opravovat a najednou to někdo řekne správně, to musí být strašnej pocit. :D Taky jsem ráda že zapojuješ vztah Gila a Jenny, připadá mi to trochu nespravedlivý že je Flanagan tak 'zfoukl' mám je oba ráda jsou skvělý a výborně se k sobě hoděj. :)
Pak tady máme ten konec první co mě napadlo: "KDO TO JE!!!" ale to asi všechny, že? :D Vážně nám nechceš říct jestli ho známe? prosím...
dokonalá kapitolka, co k tomu říct...? asi jenom: Napiš rychle další!!! :))

14 Patt Patt | 25. března 2014 v 19:21 | Reagovat

[13]: Jé, Wise, moc děkuju!:) Jsem ráda, že i tobě se líbil Gilanův zpívající kůň a Horác, který miluje jídlo na tolik, že si s ním i povídá. :)) Gil a Jenny tady v téhle povídce budou figurovat často, sama jsem byla zklamaná, že Flanagan je tam nedával víc, tak se vám to (i sobě) budu snažit tímhle způsobem vynahradit. :)
Ano, jsem ráda, že jste napnutí jako kšandy! To je přesně to, co jsem chtěla. V angličtině na to mají šikovný výraz, jmenuje se to cliffhanger a rádi to používají tvůrci seriálů, hehe. :D
A nenapovím, kdo to je, nenapovím, jestli ho znáte!
Ale můžu vám slíbit, že se to brzy dozvíte!:D
Další kapitola by se tu už brzy mohla objevit... ;):))

15 Kačule Kačule | 22. března 2016 v 19:36 | Reagovat

[7]: Horác by mohl napsat kuchařku "ochutnávače"!!! xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama