Hraničářova dcera - 3. kapitola - Tajemství?

26. března 2014 v 11:48 | Fluffy |  Hraničářova dcera
autorka: Fluffy


3. Tajemství?

Hackhamské pláně pamatovaly mnoho bitev, mnoho prolité krve a líté boje muže proti muži. Od té doby ale uběhlo už spoustu let a sněhobílá peřina, svítící slunce a vůně moře lehce pomáhala na ponurou minulost zapomenout.

U shluku podivně rostlých stromů podupávali dva huňatí koníci a vypadalo to, jako kdyby soukromě rozmlouvali. U malého ohniště, na kterém byl kotlík, postávaly dvě postavy v podivně strakatých pláštěnkách. Ta menší z nich si dýchala na zkřehlé ruce a pobaveně se šklebila, i přesto, že jí byla zima. Štíhlý mladý muž s tmavými vlasy se naklonil pak nad onen kotlík a nakrčil nos. "Už aby ta káva byla. Jel jsem skoro celou noc," postěžoval si.


"Já už jsem na cestě dva dny, Skinnere," opáčil vyšší z mladíků. "Pevně doufám, že nás Crowley vlastně pozval zahrát si šachy."

Drobnější z obou hraničářů svého nejlepšího přítele poplácal po rameni. "Zase máš v Seacliffu tepleji než já v Coledalu, Clarku. Což mi připomíná, jestli pojedeš na Vánoce domů, můžeš se stavit na cestě zpátky."

Světlovlasý hraničář blýskl po svém společníkovi stříbřitě šedivýma očima, které, ač vypadaly jak vytesané z kamene, v sobě skrývaly vděk. Carrawayské léno nebylo od Coledalského hradu vůbec daleko a zpříjemnit si zpáteční cestu návštěvou u přítele, bude vítanou změnou. "Moc rád, díky," kývl Clarke. "Taky přijeď, pokud pojedeš do Martinsyde. I když je to přece jen trochu zajížďka."

Skinner si pomalu kleknul k ohni a malou naběračkou nalil tmavý nápoj do první z misek. Tu pak podal dlouhánovi a věnoval mu povzbudivý úsměv. "Vlastně jsem si jistý, že nás na Araluenu čekají jen milé povinnosti. Kdyby to bylo něco neodkladného, Haltova zvláštní jednotka by měla přednost," ujistil ho.

"Že bychom pomáhali vymýšlet taktická cvičení pro učně na letní sněm?" zamumlal Clarke a spokojeně smočil rty v horké kávě. Cítil, jak se mu okamžitě rozlilo to příjemné teplo po celém těle. Byl sice krásný den, ale o to mrazivější. Miska té blahodárné tekutiny jim určitě oběma zvedne náladu.

"Tipl bych si, že jsme na řadě. Vsaď se, že v tom mají prsty naši mistři," zazubil se Skinner. "Nepřestanou nás poučovat ani po těch letech od výcviku."

Clarke se uchechtl. "Ambross byl u mě na podzim na pár dní. Poznamenal, že držím luk v podivném úhlu od těla a že je to daleko. A hádej co…"

"On ho drží úplně stejně," doplnil Skinner a oba mladíci se zasmáli.

"Někdy se mi po těch časech zasteskne," povzdechl si hraničář. "Stále dokola opakující se cvičení, Ambrossovo chrápání, každoroční sněmy a zkoušky. Zdálo se to tak bezstarostné. A teď se musíš mračit na bojového mistra, aby nepolevovala disciplína v bojové škole a aby všechny vesnice žily v míru."

Skinner zakoulel očima. "Jen se nerouhej. Nikdy nevíš, co se může pokazit," mírnil svého horkokrevnějšího přítele, "nikdo z nás nechce do války."

Blonďatý mladík potřásl hlavou. "Máš pravdu. Nechám těch řečí. Co takhle ještě jednu misku, než vyjedeme?"

***

Xander stál u bytelných dubových dveří v hlavní věži a pokoušel se nahlížet klíčovou dírkou dovnitř. K jeho velké nelibosti toho moc neviděl, protože v jeho výhledu stáli oba hraničáři. Netrpělivě si prsty zabubnoval o koleno a pak na zámek přitisknul ucho.

"Měla jsi trochu pravdu," říkal zrovna Gilan, "není to příliš běžné dívčí jméno. Kdo ti ho vymyslel, tvoji rodiče?"

Ormanův tajemník se na dveře přitisknul ještě dychtivěji, jak očekával dívčinu odpověď. Takže když Will vzal za kliku, nečekal to a přepadl, jak ztratil oporu. Rozplácl se hraničářovi u chodidel a okamžitě přistiženě zrudnul, když se hrabal zpátky na nohy. "Hraničáři," oslovil Willa dotčeně, "nepřizvat mě k…"

"Xandere," povzdechl si Will a věnoval mužíkovi před sebou naprosto odevzdaný pohled.

Ten měl naštěstí dost rozumu na to, aby pochopil, že poslouchat za dveřmi rozhodně nebylo slušné. "Omlouvám se," zabrblal Xander skoro nesrozumitelně a pozpátku z místnosti vycouval. I když věděl, že ho Will nachytal na švestkách, stejně si neodpustil rozhořčené mumlání a chtěl mít poslední slovo, jak se od pokoje ve věži vzdaloval.

Když se Will obrátil zpátky na děvče, viděl ten pohled v čokoládově hnědých očí. Právě proto nechtěl, aby Edie věděla, že jsou hraničáři. Proto pláštěnky i luky byly v jiných pokojích a nože, které měli u pasu, mohl mít skoro kdokoliv. A obyčejní lidé se před hraničáři drželi vždycky zpátky.

Edie, zřejmě vždycky veselá dívka, úplně zamrzla. Bledé tváře vypadaly, jako kdyby je někdo navíc pocukroval sněhem, veškerá červeň z nich vyprchala. Kolena v punčocháčích si stáhla pod bradu a rty stiskla k sobě.

Will se zatvářil rozpačitě. Nikdy si nezvykl na to, jak se ostatní na hraničáře dívali. Jeho společenská povaha vždycky trpěla, protože se z milých lidí stávali odtažití mrzouti. Otevřel pusu, že něco řekne, ale pak ji zase zavřel. Nevěděl, co by měl povědět, aby to vyznělo správně.

Gilan to ale věděl. Povzbudivě se na děvče usmál a sedl si na kraj její postele. Edie s sebou trochu cukla, jak se chtěla odtáhnout, ale byla natolik slušně vychovaná, že to neudělala. "To, co se vždycky povídá, nemusí být úplně pravda," začal klidně. "Jsme obyčejní. Stejní jako ty, stejní jako kdokoliv. Tvoje rodina se živí prací na poli, my se živíme tím, že sloužíme králi a zajišťujeme bezpečí obyvatel Araluenu."

Edie překvapeně zamrkala. "Jak víte, kdo je moje rodina? Vy někoho znáte?" vyhrkla a prvotní šok z toho, že mluví s hraničáři, se začal pomalu vytrácet.

Gilan potřásl hlavou. "Bohužel nikoho z tvé rodiny neznám. Víme o tobě jen to, co jsi nám sama řekla, takže nám budeš muset napovědět víc, pokud budeš chtít naši pomoc. Ale stačí se na tebe podívat," znovu jí věnoval úsměv, "jsi sice menší, ale za to šlachovitá. Na rukou máš mozoly a na pažích svaly. Dítě jako ty je může získat jen málo jinými způsoby."

Will si všiml, že se dívka vůbec neohradila proti označení, že je stále ještě dítě, což hodně napovídalo, o tom, jaká je ve skutečnosti. Naopak - mírně se usmála a kývla. "Máte pravdu. Víte, pro někoho, jako jste vy, zřejmě můj příběh bude nezajímavý a možná dost nudný, ale pro mě… pro mě je to moc důležité."

"Pokud je to důležité pro tebe, nevidím důvod, proč by to nemělo být zajímavé pro nás," ujistil ji Will a přisunul si k posteli židli. "Pověz nám něco víc o sobě," vybídl ji, když se posadil a Černá mu vyskočila na klín.

"Pocházím z Draydenského léna," začala svoje vyprávění Edie, "nebo alespoň to jsem si donedávna myslela. Už od malička jsem vyrůstala nedaleko Aberdeenu…"

Will jí skočil do řeči: "Aberdeen? To je vesnička na hranicích s Aspiennským lénem, že?"

"Ano," souhlasila, "něco vám to říká?"

"Ani ne třetinu dne cesty odtud jsem se narodil já," potřásl hlavou Will, "a tykej nám, Edie. Takhle si připadáme, jako kdyby nám bylo nejmíň o celých dvacet let víc."

"Promiň," usmála se na něj, "třetinu dne cesty? Tak to musíš být z Oakwoodu. Blíž na západ už nic od nás není. A na severovýchod už je jen hrad Drayden. Jsme trochu osamocení."

"Máš přehled," odtušil pochvalně Gilan. Nestávalo se to často, aby obyčejní lidé, jako byla Edie, věděli, jak daleko je které městečko a kde se co nachází. Celý svůj život prožili v jedné vesnici, nanejvýš občas zašli do té další nejbližší, nebo na lenní hrad. Málokdo z nich měl takový přehled o vzdálenostech. Což vyššího hraničáře zaujalo, proto se na děvče zpytavě zadíval.

Edie pokrčila rameny. "Moje teta chtěla, abychom věděli, kde co leží. Naše léno není daleko od průsmyku Tří stupňů. A ona se o nás jen bojí."

"O nás?" zopakoval zvědavě Will.

"O mě a moje tři bratry," kývla. "Tedy oni to jsou moji bratranci, ale… pro mě jsou jako bratři. Jsou o hodně starší než já. Tak v podobném věku, jako jste vy. Ben zůstal na statku, pomáhá tetě. Matt obchoduje, doma je málokdy. A Noah… Noah je voják. Byl odvelen na-"

"Na hlídku u Tří stupňů, že?" Gilan zamyšleně poklepal prsty o své koleno. "Seržant Noah Abbey. Schopný, věrný a milý muž."

"Ano, to je on," souhlasila Edie. Už jí nepřekvapovalo, že Gilan s Willem ví všechno. A jako hraničáři měli na starost dohlížet na vojáky a zvlášť průsmyk, který dělil Araluen od Deštných a temných hor, byl stále citlivým místem. Bezpečným, ale s ne příliš pěknou minulostí. "Můj strýc zemřel v první válce s lordem Morgarathem. Já ho nikdy nepotkala, narodila jsem se později. Noah svou službou chtěl uctít jeho památku."

"Na začátku jsi říkala, že sis myslela, že pocházíš z Draydenského léna, ale přišla jsi na rozdíl?" vzpomněl si najednou Will.

Edie se ošila a dala si vlasy za ucho. "To je právě to," povzdechla si, "celý život jsem si myslela, že žiju se svou rodinou. Jenže když mi letos na podzim bylo osmnáct let, dozvěděla jsem se, že tomu tak není. Teta si mě vzala stranou a prozradila mi, že jsem se narodila v jedné z vesnic tady na severu. Že moje maminka zemřela a že mě tatínek přivezl k ní skoro hned potom. Nemohl se o mě starat. Víte, já se nikdy nezajímala, proč vyrůstám jinde. Měla jsem kolem sebe rodinu. Měli mě rádi a vychovali mě. Myslela jsem, že už nikoho dalšího na světě nemám, ale pověděla mi, že můj otec je stále naživu."

"A ty ses ho vydala hledat?" pobídl ji Gilan.

"Ne hned. Taky proč bych měla, když o mě nestál? Jenže mi pak došlo, že třeba se o mě starat chtěl, ale nemohl. A že by si zasloužil vědět, že má s kým slavit vánoční svátky. A proto jsem se po žních vydala na cestu. Jenže se to trochu zvrtlo…" kousla se do rtu.

"Urazila jsi dost dlouhou cestu, Edie. A tak sama. To není pro samotné děvče zrovna bezpečné," zauvažoval Will.

"Taky není," povzdechla si a lehounce se dotkla rozbitého čela, "zachránili jste mě. Netuším, co se mi stalo a jak jsem se tam objevila, ale vím, že bez vás bych už nebyla. Moc vám děkuju."

"Nemáš proč děkovat."

"Mám!" reagovala okamžitě a bylo vidět, že veškerá nervozita z přítomnosti dvou hraničářů je ta tam. "A myslíte, že by bylo moc troufalé od vás žádat, abyste mě nasměrovali do míst, kde bych svého otce mohla najít?"

***

Crowley dolil třetí misku a podíval se na mladé hraničáře, kteří seděli před ním. Slunce sice už bylo vysoko na nebi, ale ani jeden z nich si nemyslel, že je na kávu pozdě - nebo příliš brzy. "Clarku, ty si do kávy dáváš mléko, že?" zeptal se konverzačně a natáhl se po malé cínové konvičce s ledovým mlékem a do jedné z misek kápl pár šplouchů.

"Vy si to pamatujete, veliteli?" nadzvedl překvapeně Clarke jedno obočí a vděčně si vzal kávu s mlékem.

"Jistě," opáčil Crowley, "existují jen dva způsoby, jak zkazit dobrou kávu. Buď si do ní dáš mléko, anebo ještě něco horšího. Pořádnou dávku medu." Naoko se otřásl, ale oba mladíci věděli, že si dělá legraci. Hraničářský velitel byl veselá kopa, což Skinnerovi s Clarkem vyhovovalo, když s ním museli jednat. Nikdy se nenudili.

"To je snad jediná věc, o kterou se s Haltem přete, že?" zazubil se Skinner. Oba starší hraničáře měl v nesmírné úctě, ale koneckonců už nějaký ten pátek byl právoplatným členem sboru. A sbor jako takový byl velmi blízce spjatá skupina. Znali se skoro dokonale.

"Určitě ne jediná," potřásl Crowley hlavou a s úsměvem. "Nejlepší přátelé spolu musí někdy nesouhlasit v prkotinách, aby spolu mohli vycházet, když se jedná o důležité věci, hoši. A právě proto jsem si pozval vás dva," mrknul na ně a posadil se za velký stůl obtěžkaný papíry. Lehce je odsunul stranou a zjistil, jaké potěšení mu to dělá. Měl pocit, že čím delší dobu sedí na hradě Araluenu, papíry se hromadí a hromadí.

"Děje se něco, veliteli?" naklonil se Skinner trochu dopředu.

"Potřeboval bych vaši pomoc, mládenci." Poklepal na štos papírů.

Crowley měl co dělat, aby se nerozesmál, když spatřil protáhlé obličeje mladíků před sebou. Vždy veselý Skinner, dokonce i zdrženlivější Clarke se zatvářili, jako kdyby jim chtěl ublížit. Ještě pár vteřin je napínal a pak vyprskl smíchy. "Kdybyste se viděli," zahýkal a přitiskl si dlaň na ústa, aby tomu zvyku zabránil, protože cítil, že už na něj jde zase ten nevelitelský pískavý smích. Když se ovládl, zbyl na jeho rtech pouze pobavený úsměšek.

"Veliteli, měl byste jet na nějakou výpravu, ty papíry vám očividně neprospívají," ulevil si Clarke, "takhle nás děsit."

"Asi tě jednou odvolám, abychom se prostřídali, oběma by nám to určitě prospělo," ušklíbl se Crowley. "Chci, abyste mi letos pomohli se zkoušením učňů, chlapci. Byl bych rád, kdyby každý z vás vymyslel pár taktických cvičení, které budou muset ti naši nováčci vyluštit. A s tím úzce souvisí i příprava závěrečné zkoušky."

"Závěrečnou zkoušku? Doopravdy?" vyhrkli oba současně.

"Ano, bylo by dobré, aby letos zkoušky vymýšlela mladší krev," poklepal si zamyšleně Crowley na bradu. "Navíc, vy určitě přijdete na něco inovativního. A kdyby to bylo vymyšleno pro všechny učně naráz... no, nechám to vašemu úsudku."

"Za všech ročníků, Crowley?" otázal se Clarke.

"Ano, mohlo by to být zajímavé," kývl hraničářský velitel. "Máme dva učně ve druhém ročníku, jednoho ve třetím a tři ve čtvrtém. V pátém také jednoho, ale… Jamiemu budeme předávat stříbrný list, pro toho vaše závěrečná zkouška platit nebude."

"Nikdo letos do učení nenastoupil?" zajímal se Skinner.

"Ne," zachmuřil se Crowley, "zdá se, že se nikdo vhodný neobjevil." Stárnutí hraničářského sboru ho trápilo už delší dobu. Kdyby byl Crowley špatným velitelem, tenhle problém by neřešil. Bylo jisté, že za jeho vedení tu bude stále dostatek schopných a mladých hraničářů. Ať už to byl Skinner a Clarke, nebo Will a Gilan a víc než dvacítka dalších. Ale Crowley nebyl špatný velitel, takže ho budoucnost sboru, který tak pracně s Haltem znovuobnovovali a bojovali za něj, zajímala a nedala mu spát.

Ale teď tu měl příjemnou návštěvu a museli spolu probrat letošní sněm. Starosti počkají. Alespoň do té doby, než se vrátí Halt z Hibernie a společně přijdou na nějaké řešení.

***

To odpoledne bylo i u hradu Macindawu překvapivě slunečno. Na Léčitelově pasece bylo rušno, protože se oba hraničáři přijeli rozloučit. A rozhodně nebyli sami. Gilan s Willem už stáli stranou, na kraji mýtiny u svých koní a sledovali štíhlou dívku, která s díky tiskla Malcolmovy vrásčité ruce.

"Vypadá mnohem lépe, než když jsme ji našli," zabručel dobrosrdečně Gilan.

Dlouhé vlasy měla svázané jednoduchou stužkou a na slunci se krásně leskly. Oblečená byla v tmavých kalhotách a nových jezdeckých botách, stejně tak měla tlustou kožešinovou vestu, ve které jí bylo krásně teplo. Lord Orman byl více než štědrý, když ho Will požádal o věci na zpáteční cestu. A Edie byla více než vděčná. Stejně tak trvala na tom, že musí poděkovat i léčiteli, který se o ni postaral. Nechtěla nikomu zůstat nic dlužná a poděkování bylo to nejmenší, co oběma mužům náleželo.

Will kývl a taky si děvče prohlédl. Na jazyku ho svrběla myšlenka, o kterou se chtěl s Gilanem podělit, ale bál se, že bude znít hloupě. Když se na svého vyššího společníka podíval a ten mu podivně zastřený pohled opětoval, stejně to vyhrkl. "Gile. Napadá tě to, co napadá mě?"

Gilanovi cukly koutky. "Co já vím, co tě napadá, Wille."

"Jen jsem tak uvažoval… nemůžu se zbavit pocitu, že už jsem ji někde viděl. Ten obličej, ty vlasy, to vystupování… Je bystrá. Na obyčejné venkovské děvče poměrně dost," vyhrnul se z Willa příval slov.

"A Malcolm tolik hraničářů za svůj život nepotkal," doplnil ho Gilan.

Will kývl. "Vždyť mu není zas tolik podobná," řekl nakonec přesvědčeně, "schopnosti nic neznamenají."

"To máš pravdu," usoudil starší hraničář. A pak se zamyšleně podrbal na temeni hlavy.

Ani jeden z nich jméno jejich bývalého učitele nechtěl vyslovit. Zdálo se to stejně tak nepravděpodobné. Určitě se museli splést. Pak se Will kousl do rtu. "Víš, já ji viděl. V Clonmelu. Hrozně mi připomíná Seanovu matku. Ty vlasy… Takové měla jen ona. Ani Sean, ani Halt... ani Ferris. Ale ona."

"Wille, já ti nevím. Ty si vážně myslíš…" nechal to nedokončené. Ale jelikož tahle myšlenka napadla i Gilana, byl dovětek jasný. Měl ten neodbytný pocit, že už s dívkou kdysi mluvil. Jen mu na ní něco nesedělo, ale stále nevěděl, co to může být.

Oba mladíci si doslova zírali do očí. Oběma bušilo srdce mnohem rychleji než obvykle. Že by rozluštili další tajemství věčně zamračeného hraničáře? Tajemství, o kterém nikdo nevěděl? To bylo možné.

"GIle, já jen vím, že se musíme zeptat Hal-"

"Co řešíte?" ozvalo se vedle nich vesele.

Hraničáři s sebou překvapeně trhli a hleděli do sympatické tváře děvčete, o kterém tak horlivě diskutovali. Ani jeden ji neslyšel přicházet - ani jeden z nich si nevšiml, že se vůbec přiblížila. Vyměnili si trochu vyděšený pohled, ale na Edie se usmáli.

"Nic důležitého," pokrčil Will vesele rameny, "můžeme se vydat na cestu, pokud jsi pro."

Edie jim úsměv opětovala. "Já pro určitě jsem."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 26. března 2014 v 12:24 | Reagovat

To je úžasný díl doufám že další bude brzo nemůžu se dočkat tušila jsem že je to Haltova dcera ale teď to vím na 100%. Nemůžu se dočkat!

2 Stephany Stephany | 26. března 2014 v 13:50 | Reagovat

Bezva těším se co se z toho vyvine :)

3 Lucka Lucka | 26. března 2014 v 16:38 | Reagovat

Opravdu moc podařené! Gratuluju, už se moc těším na pokračování

4 RenyNew RenyNew | 26. března 2014 v 19:06 | Reagovat

Fluffy! Promiň. ale musím začít od konce! Edie a Haltova dcera?! Propánakrále Fulffy, myslíš to vážně vážně? VÁŽNĚ? :D Promiň, mě to vážně totálně překvapilo... To jsem vážně nečekala! Ani v nejdivočejším snu. Asi proto, že v prologu bylo označení "mladý hraničář" a je zkrátka dost těžké představit si, že ten prošedivělý dobrácký broučoun  byl někdy mladý :D, ačkoli, samozřejmě, musel být...
Tím pádem ale... Halt měl ženu? A ona mu zemřela...

Tímhle jsi mě teda dostala. Ta představa, že má Halt dceru, je skvělá. Ale ty události, co se kolem toho kdysi odehrály jsou zatraceně smutné...

Nicméně, tahle kapitola se neskládala jen z tohoto překvapivého zjištění. Musím se vrátit k úvodní scéně - a k tomu, že nápad obsadit do povídky i postavy, které se HU jen letmo mihly - a tím samozřejmě myslím Skinnera a Clarka je velice zdařilý. Jsou skvělí! a ta scéna s Crowleym nemá chybu... úplně ho živě vidím a slyším jak vykládá o dvou zaručených způsobech jak zkazit vynikající kávu :D. To bylo dokonalý!
A taky to, jak milý zlatý kluky vyděsil tím papírováním :D :D.

Fluffy, tahle kapitola mě prostě naprosto uchvátila, četla se jedním dechem a obsahovala takové ty správné situace a prupovídky, které nám všem, "hraničářskejm", lahodí na duši :).

Takže: VÁŽNĚ dobrá práce :)

5 Fluffy Fluffy | Web | 26. března 2014 v 19:50 | Reagovat

Holky, moc vám všem děkuju! =) Vašich komentářů a podpory si moc vážím! =)

A, jen podotknu, co kdybyste si počkaly na další kapitolu, abyste zjistily, jak to vlastně doopravdy před těmi lety bylo? ;-)

6 RenyNew RenyNew | 26. března 2014 v 20:16 | Reagovat

[5]: Jen kličkuj Fluffy, jen teď mlž! :-D Myslím že to je nad slunce jasný! A jestli ne, tak jsi mistr v překvapení :-D

7 Fluffy Fluffy | 26. března 2014 v 20:19 | Reagovat

[6]: Já se tady k ničemu přiznávat nebudu. =D Ještě byste se vykašlaly na čtení. =D

8 RenyNew RenyNew | 26. března 2014 v 20:29 | Reagovat

[7]: To po tobě nikdo nechce :D A věř, nevykašlaly. Na tuhle povídku určitě ne

9 Fluffy Fluffy | 26. března 2014 v 20:31 | Reagovat

[8]: Tak to jsem ráda! =) I když teď budu mít spoustu práce ve škole, snad se mi povede další díl napsat co nejdřív. =)

10 WiseGirl WiseGirl | 27. března 2014 v 14:34 | Reagovat

Fluffy, no páni Halt a dcera to je tak šokující myslím jako tak úžasně šokující. Že by Will s Gilem na něco přišly? Nebo nás jenom svádíš z cesty? Těžká otázka, velmi těžká :D
Každopadně super kapitola a rychle napiš další! :)

11 Hanka Hanka | 27. března 2014 v 15:26 | Reagovat

Fluffy, to bylo super! Moc se mi to líbilo - hlavně to, že je to takové správně hraničářské. :o)
Ale na druhou stranu, já nevím, co si mám myslet. Je to Haltova dcera? Nebo není? :oD Já bych potřebovala další kapitolku. A rychle. :oD

12 Fluffy Fluffy | Web | 27. března 2014 v 16:37 | Reagovat

Díky moc, holky. =)Jsem ráda, že se vám to líbilo a určitě si na další kapitolu počkejte. ;-)

13 Patt Patt | 27. března 2014 v 21:40 | Reagovat

Má drahá Fluffy...
Já pořád tvrdím, že jsi geniální. Že jsi meteorit! Největší, nejvzácnější a vůbec! A tahle kapitola to jen potvrzuje. Clarke a Skinner? Umf, mladí hraničáři na scéně! Doufám, že je pořádně využiješ! Vypadají jako správní kluci. :) Stříbřitě šedé oči - UMF PODRUHÉ! ♥
Xander? Geniální. Ten chlapík je prostě jednička. Jak na Willa hned jako co to dělá, aniž by si uvědomil, že poslouchal. Miluju tu scénu, vážně. :D:D Jak jeho zvědavost převáží nad nějakými způsoby. Edie se zdá být skvělá holka... Je to Haltova dcera? Není moc v pohodě? I když, kdo ví, co zapříčinilo to bručounství v Haltovi. Brum, brum, brum... Hehe. Jestli by byla nevraživá, třeba by jí vyrostly střapaté vlasy, hehe. :D
Gilan a Will... Já je mám prostě spolu ráda. Dva sympaťáci. :)) A jak se domáhají pravdy, jak tuší, jak zkoumají, to je prostě boží. :D A jak hezky chválí Edie! (No, ne zrovna že by ji vychvalovali až do nebes, ale má určitě spoustu talentů po tom svém utajeném tatínkovi.)
Crowley... Crowley je u tebe vážně, ale nesmírně boží. DVA ZPŮSOBY, JAK ZKAZIT KÁVU! BUM, BUM, BUM, slzela jsem smíchy, to bylo tak boží. Úplně jsem ho viděla. :D:D:D A papírování... Chacha, to by se jim asi fakt líbilo! Je mi ho líto, že se trápí nedostatkem hraničářů... Ale předpokládám, že to nebyla zmínka jen tak mimochodem, ale že máš nějaký plán?:)))
Vážně, vážně, vážně se moc těším na další kapitolu, jsem natěšená jako malé dítě na Vánoce, fákt! Už nám odhalíš tu záhadu, coo?:P
Doufám, že necháš Willa a Gila (Will Gil, skoro jak Kill Bill, chacha) spolu dlouho, vážně se mi spolu líbí. :)
Píšeš skvěle a já jsem tu úplně paf a určitě napiš rychle další kapitolu. Učení zvládneš! Samozřejmě, je přednější, my budeme za další kapitolku moc rádi!:))
Jsi nejlepčejší!;))
Pac a pusu od Horáce

14 Kačka Kačka | 1. května 2014 v 17:04 | Reagovat

[5]: pokuď nás to má svést z myšlenky že Halt je její otec tak se ti to docala daří už si zdaleka nejsem jistá. Pravda je že Halt by nemusel být její otec možná to je její strýc nebo příbuzný a nebo to vůbec nebyl Halt ale třeba Crowley ale ten se asi neumí tak dobře ovládat… ale to my k tomu nějak nepasuje takže můžeme všichni jen čekat jak se to vyvine ;-)

15 Susan Susan | E-mail | 10. května 2015 v 11:16 | Reagovat

Ahoj,
musím ti říct, jsem ráda, že jsem tento příběh našla. Málem jsem si neuvědomila, že čtu fanfiction. Myslela jsem si do teď, že čtu zase něco J. F.
Musím říct, že jsem byla na začátku trochu zmatená kvůli tvým vypravěčským schopnostem.
Je to bomba.... no nic jdu číst další....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama