Černá perla - 29. kapitola - Zázrak z Aridy

19. března 2014 v 12:47 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka




Kapitola dvacátá devátá

Zázrak z Aridy

Lynn se zavrtěla. Nevěděla, co ji vzbudilo. Snad nějaký nepatřičný zvuk. Nespokojeně se zamračila. Ještě chvilku. Ještě chviličku si chtěla užít to, že konečně ležela na něčem měkkém. A v písku se tak hezky spalo. Přetočila se na druhý bok, čelem ke vchodu do jeskyně.


Byla to pouhá štěrbina ve skále. Málem si jí ani nevšimli, když hledali nějaký úkryt. Bloudili lesem, proplétali se mezi stromy a keři. Mech pod jejich nohama krásně tlumil veškeré zvuky. A také velmi rychle pohlcoval vodu. Všechny dešťové kapky se do něj vpily takovou rychlostí, až měla Lynn po chvilce pocit, že prochází nekonečnou louží. K tomu měla promočené oblečení a vlasy, voda po nich stékala a studila ji na kůži. Už měla dost toho otravného deště. Pršelo a pršelo. Zdálo se, že nikdy nepřestane. Přes husté provazce vody bylo stěží vidět na krok. Jako zázrakem se ocitli mezi skalami a Tess po chvilce objevila vchod do jeskyně.

Princezna si vzpomínala, jak se vyčerpaná svezla na zem a skoro okamžitě usnula. Poslední, co viděla, než jí klesla víčka, byla Teressa stojící ve vchodu a hledící někam do lesa. Její tvář byla ve stínu, ale princezna si i přesto všimla znepokojeného výrazu.

Lynn se natáhla blíž ke vchodu. Chladný vzduch pronikající dovnitř ji krásně hladil po rozpálené kůži. Cítila, jak se jí zase zmocňuje horečka. Přestože jí bylo horko, celá se třásla. Stále ještě mokré oblečení se na ni lepilo a princezna se znovu nespokojeně zavrtěla. Slyšela, jak velké kapky venku buší do země tak silně, jako by nikdy nechtěly přestat. Zablesklo se a v dálce zahřmělo.

Nevěděla, jak dlouhou dobu spala. Ve skrytu duše doufala, že až se probudí, nebude po dešti ani památky. Zklamaně si povzdechla. Ztěžka se zvedla do sedu a protřela si své zalepené oči. Zamrkala.

Několik kroků od ní se čísi temná postava nad něčím skláněla. Lynn těžce vydechla. Jen kdyby tu bylo víc světla. Na zdech sice rostl zvláštní fosforeskující mech, ale v jeskyni převážně vládlo šero. Pak uslyšela tichý šepot. Poznala Tess. Někdo jí odpověděl.

Evan. Její bratr je vzhůru! Lynn vyskočila na nohy a rozběhla se k němu.

"Evane!" vyhrkla. Klekla si vedle Tess, která u princových úst právě přidržovala vak s vodou. Když dopil, Lynn nedočkavě promluvila.

"Evane, jak ti je? Jak se cítíš?" pronesla tázavě a chytila bratrův obličej do dlaní.

"Mohlo by být i líp," odpověděl a bolestně se zašklebil. V tu chvíli uhodila Lynn do očí šipka, stále ještě trčící z jeho ramene.

"Jak to, že…?" zajíkla se. Popadla ho za ruku, jako by to byla ona, kdo potřeboval podporu svého sourozence.

"Lynn," vydechl princ a dlouze se jí zadíval do očí. "Caleb už jde."

"Bude v pořádku, neboj se," ujistila ji Tess a objala ji kolem ramen. Potom, co černovlasý mladík princezně zachránil život tam na břehu Lenory, věřila, že dokáže vyléčit úplně cokoliv.

Nad nimi se zjevila temná postava patřící mladému léčiteli. V ruce držel jehlu s jemnou hedvábnou nití a kalíšek s čímsi velmi pronikavě zapáchajícím.

"On se vzbudil? To je zlé," povzdechl si. Nevšímal si dvou zlostných výrazů na tvářích princezny i hraničářovy dcery.

"Bylo by pro něj lepší, kdyby ještě nic nevnímal. Tolik by ho to nebolelo," pokrčil rameny.

"Můžeš o mně přestat mluvit, jako bych tu nebyl?" procedil princ mezi zuby.

"Promiň, promiň," mávl Caleb rukou, ve které svíral páchnoucí nádobku. Všichni svorně nakrčili nos.

"Tak se do toho pustíme," prohlásil léčitel. "A budu potřebovat prostor." Tess se zvedla a dlouhými kroky přešla k protější straně jeskyně. I Lara poodešla. Ale Lynn seděla jako přikovaná. Zírala na Caleba, jak pokládá kalíšek na zem, a cítila, že už se zase chvěje. Potřásla hlavou, aby si ji pročistila. Naposledy se natáhla, aby pohladila Evana po tváři. Věděla, že teď bude muset Caleba nechat pracovat.

"Zůstaň tu," zaprosil princ tiše. Chtěla se zvednout, ale on její ruku svíral stejně zoufale, jako se tonoucí chytá stébla.

"Zůstanu, bratříčku," vydechla napjatě. Když viděla, jak Caleb natahuje ruku k šipce trčící z Evanova ramene, křečovitě sevřela víčka. Její zelené oči se opět zaplavovaly slzami. Mladý léčitel už si jí nevšímal a plně se soustředil na svou práci. Rychle odmotal provizorní obvaz z princova ramene.

"Budu muset šipku prorazit dál skrz tvé rameno, abych ji mohl zlomit a pak vytáhnout," povídal Caleb, zatímco si připravoval kousek čistého plátna.

"Já nepotřebuju vědět všechny podrobnosti," zavrčel Evan.

Lynn zatnula zuby. To ne. Nemohla se dívat, jak její bratr trpí. Svírajíc jeho dlaň se otočila čelem ke stěně. Jakmile se Calebova ruka dotkla šipky, tmu v jeskyni prořízl pronikavý výkřik. Lynn strnula a sevřela bratrovu ruku ještě pevněji. Přímo ji drtila mezi svými prsty. Z Evanových rtů unikl roztřesený výdech. Vítal Lynnin pevný stisk, alespoň se mohl soustředit na něco jiného než jen na tu příšernou bolest.

Tess sedící na zemi opřená o stěnu jeskyně zatínala pěsti. A když se ozval princův bolestný výkřik, už to nevydržela. Vyskočila a přeběhla zpátky k němu. Nedokázala by trpělivě čekat, než Caleb prince ošetří. Musela mu nějak pomoci. Ničilo ji, že pro něj nemůže nic udělat. V boji by ho ochránila, ale takhle nezmohla nic. A jen čekat bylo nesnesitelné. To prostě nešlo.

"Calebe, jak můžu pomoct?" Léčitel se klidně otočil a zahleděl se na hraničářovu dceru, jak žmoulá mezi prsty rukávy košile.

"Dej mu něco, do čeho by se mohl zakousnout. Jestli takhle bude křičet pokaždé, jen co se ho dotknu, tak nás prozradí." Tess rázně přikývla. Skrývala svůj neklid. Nezaváhala, utrhla konec svého levého rukávu a několikrát ho přeložila. Takto vzniklý smotek vložila princi do úst. Svaly na krku se mu napnuly, když se do něj pevně zakousl.

Caleb už to nezdržoval. Natáhl se, zatlačil na šipku, a když její hrot prorazil kůži, zlomil ji. Ozvalo se křupnutí. Vzápětí se na písku válely dva kusy střely z kuše. Zpod látky mezi princovými zuby se vydralo zasténání.

Léčitel se dal do práce. Věděl, že musí postupovat rychle. To teď bylo nejdůležitější. Krvi nic nebránilo, a tak jí vytékalo z rány mnohem víc než před chvilkou. Přitáhl si k sobě kalíšek s mastí.

Lynn se celá třásla, když spatřila, co černovlasý mladík provádí, a znovu prudce stiskla víčka. Nemohla to vidět. Připadalo jí, že má žaludek jako na vodě. I na Tess bylo trochu moc, když se Caleb začal šťourat v ráně s tou podivně páchnoucí mastí na prstě. Na chvilku musela zavřít oči.

Mladý léčitel vzal do ruky jehlu a rychlými, ale pečlivými pohyby zašíval ránu. Nejdřív z jedné, pak i z druhé strany princova ramene. Sešitou kůži znovu potřel mastí. Potom použil čistý obvaz.

Tess věděla, že teď už není nic, co by mohla udělat. Proto si jen střídavě hryzala dolní ret a vnitřek tváře.

"Tak, hotovo," prohlásil Caleb a zvedl se. Vytáhl svému pacientovi smotek z úst.

"Děkuju," zašeptal Evan téměř neslyšně. Na jazyku ještě cítil drsnou látku. Nevěděl, jak se té pachuti zbavit. Ani si nevšiml, že Caleb odešel. Léčitel se po chvilce vrátil s malou skleněnou nádobkou a přikázal: "Otevři pusu." Evan bez protestů poslechl. Na rtech ucítil chladnou kapku jakési tekutiny. Olízl se.

"Uleví ti to od bolesti. A pomůže odpočinout," dodal černovlasý léčitel. Princ už cítil, jak mu těžknou ruce i nohy. Víčka se mu zavřela vzápětí, i proti jeho vůli. Lynn roztřeseně vstala. Pak se vrhla Calebovi kolem krku. Do ucha mu šeptala děkovná slova za to, že jí zachránil bratra. Léčitel se zpočátku tvářil překvapeně, ale pak se mu po tváři rozlil široký úsměv a též princeznu objal.

"Měla by sis taky odpočinout, Lynn. Nechtěl jsem tě strašit, ale teď si myslím, že to nemůžu déle odkládat." Pomohl jí usadit se do písku. Upírala na něj vystrašené oči. Jeho slova způsobila přesný opak toho, co zamýšlel. Když to Caleb uviděl, přehodnotil své rozhodnutí.

"Potřebuješ delší odpočinek. Tahle cesta je pro tebe vyčerpávající. Dám ti něco, co srazí horečku, ano?" Němě kývla. Došel pro svůj vak a začal v něm zase štrachat.

To, co jí původně chtěl říct, nebylo, že si s ní neví rady. Caleb už začínal tušit, která bije. Měl podezření, že se jí přeci jen nějaká rána na zádech zanítila. A zánět způsobil horečku. Jenže on neměl žádné prostředky, kterými by ji léčil. Na zánět by potřeboval jisté bylinky, které neměl. Horečku by třeba zahnal tím, že by ji zabalil do deky, uložil k ohni a uvařil horký čaj. Problém byl, že se v tom zatraceném dešti nedalo najít jediné suché dřívko. To prostě nešlo. A tak, když viděl její vyděšený výraz, mlčel. S nepříjemným pocitem bezmoci jí alespoň podal odvar, který s sebou vezl z Léčitelovy paseky. Doufal, že na něm nejsou vidět všechny ty starosti.

Polkla, s nesmělým úsměvem na tváři mu poděkovala a stočila se vedle Evana do klubíčka. Vzápětí usnula i ona. Caleb chvilku hleděl princezně do tváře. Poslouchal, jak pravidelně oddechuje, když mu na rameno dopadla Tessina jemná ruka.

"Odvedl jsi dobrou práci. Měl by sis taky odpočinout. Já si beru hlídku." Mávla rukou ke vchodu do jeskyně. Caleb se vděčně natáhl do písku. Jeskyní se brzy neslo oddechování čtyř spáčů. Tess si ani nevšimla, kdy se vytratila Lara. Povzdechla si. Byla též unavená, ale nehodlala nechat skupinu nehlídanou. A všichni si zasloužili odpočinek. Vydala se k úzké štěrbině. Když si sedala na zem, do obličeje jí vlétla sprška dešťových kapek. Skvělé, pomyslela si pochmurně, alespoň neusnu.

***

Svítalo. Tess seděla na kameni u vchodu a bojovala s únavou. Víčka jí těžkla. Rychle mrkala. Nepodařilo se jí zadržet zívání. Vyčerpaně si opřela hlavu o pevnou skalní stěnu. Minulou noc držela hlídku jako poslední a od té doby ještě oka nezamhouřila.

Do jeskyně dopadaly první sluneční paprsky nového dne. Těžce se prodíraly mezi kapkami deště, které se v nekonečných provazcích snášely z nebe. Nepřetržité šumění znělo jako příjemná ukolébavka a Tess se najednou sbírala s tichým nadáváním ze země. Rychle se rozhlédla. Zdálo se, že všichni spí. Zatřepala hlavou. Umínila si, že musí vydržet ještě chvilku. Pak půjde vzbudit Laru. Štípla se do ruky a upřela pohled do deště.

Náhle procitla. Zjistila, že zase leží na zemi, a zamračeně se nadzdvihla na loktech.

"I hraničáři potřebují spát," ozval se za ní Evanův hlas.

Princ se probudil před chvílí a pohled mu padl na Tess nataženou v měkkém písku. Po tváři mu přeběhl úsměv. Odtrhl od ní oči. Konečně měl možnost prohlédnout si, kde se to vlastně nachází. Poté, co se probral, se ztěžka posadil a opřel se zády o kamennou stěnu. Asi ten nepatrný zvuk, když se posunul po písku, pronikl do Tessiny mysli a přinutil ji otevřít oči.
Rychle vstala. Nohy se jí zamotaly a ona se nejistě opřela o kámen, aby neupadla.

"Tessie, jsi unavená, potřebuješ si odpočinout stejně jako všichni ostatní," řekl Evan. Musela uznat, že má pravdu.

"Vzbudím Laru," zamumlala.

"Nebuď ji," odporoval princ. "Jsem vzhůru a hned tak zase neusnu. Hlídku si vezmu já." Tess zaváhala. Evan byl zraněný. Neměl by se nijak namáhat. Jenže byla tak unavená, že si nebyla jistá, zda by v sobě našla sílu, aby přešla jeskyní až k Laře a tam ji pracně budila. Mysl už jí zastíral spánek. Pokrčila rameny.

"Děkuju," zívla. Spala snad dřív, než si lehla.

Na Evanově tváři se opět objevil letmý úsměv. Narovnal se. Rameno ho ještě pobolívalo, ale nebyla to ta nesnesitelná řezavá bolest jako předtím. Caleb odvedl dobrou práci.

Uvědomil si, že od Tess nemůže odtrhnout oči. Ve spánku vypadala tak klidně. Mnohem nevinněji a tak křehce, až se mu sevřelo srdce. Jako by z ní všechny starosti rázem spadly. Obličej se vyhladil a na rtech se usadil mírný úsměv. Světlé rozcuchané vlasy jí trčely do všech stran a několik pramínků leželo na tváři. Sjel pohledem k jejím dlouhým řasám, za nimiž se ukrývaly krásné oříškové oči. Vzpomínal, jak se na něj vždycky dívala, a ten pohled ho provázel až do říše snů.

***

Slunce se přehouplo za obzor, skryté za clonou mraků, a pět spáčů v jeskyni se stále neprobudilo. Prospali celý den a v uších jim jako ukolébavka znělo stálé šumění deště. Až když všudypřítomné šero zhoustlo a nenápadně se proměnilo v tmu, se Lara probudila. Vstala, protáhla se a najednou bylo v jeskyni živo. Všichni otvírali oči, zívali a po vzoru rusovlásky se protahovali.

Tess se nejdřív lekla, když zjistila, že nikdo nehlídal. Naštěstí se přes den nic nestalo a Evanovi bylo rychle odpuštěno.

Lara nechala kolovat vak s vodou. Zásoba se povážlivě zmenšila. A Tess nebyla jediná, kdo si toho všiml. Vyměnila si s rusovláskou znepokojený pohled, když slyšela, jak na dně šplouchá zbyteček vody.

Hraničářova dcera se usadila na své místečko u vchodu do jeskyně a snažila se vymyslet nějaké řešení jejich svízelné situace. Teď když bylo nebezpečí ohrožující Evanův život zažehnáno, před ní vyvstal další problém. Tolik se ponořila do svých myšlenek, že si ani nevšimla Lary sedící vedle ní.

"Děláš si starosti," oznámila rusovláska tiše. Tess na ni překvapeně pohlédla.

"Ano," souhlasila. Rozhlédla se, co dělají ostatní. Seděli na písku u stěny a mladý léčitel jim vyprávěl o svém dětství. Oba královští sourozenci mu uchváceně naslouchali, ale každý z jiného důvodu. Prince zaujal popis všech těch skotijských zbraní, způsobů boje a výcviku. A Lynn prostě zajímal sám Caleb. I přes nedostatek světla, mohla Tess vidět úsměv na její tváři. Pak se úsměv změnil v hlasitý smích.

Uklidnila se. Nemohli je slyšet. Byli plně zabraní do vyprávění. Přesto promluvila velice tiše.

"Laro, co budeme dělat? Nemáme jídlo, nemáme vodu, nemáme koně," vypočítával na prstech. Při vzpomínce na Luska se jí bolestně stáhlo hrdlo.

"Tess, to se nějak vyřeší. Vodu můžeme chytat dešťovou, té je víc než dost. S jídlem to je sice horší, ale jestli máš pravdu, tak je to podle mapy na Araluen jen pár dní cesty. My to zvládneme, uvidíš," povzbudivě jí stiskla předloktí.

"Bez jídla?" zapochybovala plavovláska.

"My nejsme zas tak úplně bez jídla," pronesla tajemně Lara. Vstala a zavolala: "Calebe? Taháš s sebou ještě tu kůru?" Mladík na ni zmateně pohlédl. Právě popisoval, jak s Ronaldem utíkali, a nejdřív Lařinu otázku vůbec nepochopil. Pak se plácl do čela.

"No jasně!" Natáhl se pro svůj vak. Z něj vytáhl plátěný pytlíček, ve kterém se skrývaly malé hnědorůžové kostky.

"Co to je?" ptala se Tess podezřívavě, když jí jedna přistála na dlani.

"Mám to od jednoho obchodníka až odněkud z Aridy. Tvrdil, že je to kůra nějakého jejich stromu a je hodně výživná. Jmenuje se to gelta. Schoval jsem si to, protože jsem si říkal, že by se to mohlo na něco hodit. A měl jsem pravdu," vykládal nadšeně.

Hraničářova dcera si strčila svou kostku do úst a po tváři se jí rozlil úsměv. Kůra byla velmi sladká, s překvapivým ostrým podtónem. Tess téměř cítila, jak se jí do žil vlévá nová energie. Pečlivě kostku rozžvýkala.

"Páni, Calebe, to je úplný zázrak," pochvalovala si. Po jediném soustu gelty už vůbec neměla hlad. Cítila, jak z ní spadlo další závaží v podobě starostí o jídlo. Díky mladému léčiteli hladovět nebudou.

A navíc se jí v hlavě začínal rodit nápad. Evan spatřil v jejích očích to typické světélko a pochopil.

"Tak na co jsi přišla?" popíchl ji. I on se cítil plný energie. Opatrně se ho zeptala: "Jak se cítíš?"

"Jde to. Ruka ještě bolí. Ale jestli se ptáš na tohle, myslím, že jsem schopný se zase vydat na cestu," odpověděl s úsměvem.

"A ty, Lynn?" otočila se plavovláska k ní, protože tušila, že právě u princezny je zakopaný pes. Lynn se zatvářila nerozhodně.

"Já nevím," přiznala. Uhnula pohledem ke Calebovi.

"Teď by ti nejvíc prospěl odpočinek," pokrčil rameny. "Ale věčně tady zůstat nemůžeme, určitě by nás našli, kdybychom tu zůstali do té doby, než přestane pršet." Všiml si, že Tess souhlasně přikyvuje. Její myšlenky se ubíraly stejným směrem. Léčitel pokračoval. "Lynn, když ti dám jeden nebo dva kousky gelty navíc, tak bys měla být schopná jít dál." Jestli se tvůj stav zase nezhorší, dodal v duchu. Ale nahlas to neřekl. Na princezně bylo vidět, jak se jí ulevilo.

"Dobrá, tak to uděláme následovně," rozhodla Tess. "Teď se ještě chvilku prospíme a ráno vyrazíme. Déšť nám sice pomůže, ale nesmíme zapomínat, že se tu po lese pořád někde potulují Lucienovi vojáci. Musíme být opatrní, ale já myslím, že to zvládneme. Za pět, spíš za šest dní bychom mohli být na Araluenu." Viděla, jak se jim při těch slovech rozsvítily oči. Usmála se.

"Tessie, mám zase držet hlídku?" zeptal se Evan, když se ukládali ke spánku. Tess po tváři přeběhl neznatelný rozpustilý úšklebek.

"Za prvé asi přestanu slyšet na jméno Tessie, jestli mi tak budeš pořád říkat. A za druhé si myslím, že by vyšlo nastejno, kdybys šel spát rovnou," usadila ho. Zatvářil se naoko zkroušeně.

"Promiň," omlouval se. Mávla rukou.

"Dělala jsem si legraci," ubezpečila ho. "Dobrou noc."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 19. března 2014 v 13:11 | Reagovat

Haničko,

to byla zase taková pecka! =) Ani nevíš, jak jsem se na tuhle kapitolu těšila. =) Po tom, co se Evanovi stalo v minulém díle, to ani jinak nešlo. =D Musela jsem nutně vědět, jak to dopadne. =D A jsem tak ráda, že je Caleb tak šikovný a našeho prince hezky ošetřil. =D

Líbilo se mi, jak jsi začala pohledem Lynn, byla to příjemná změna. =) A moc pěkně jsi vykreslila, jak jí pořád není dobře - a vlastně i celkovou situaci, která je víc než tíživá. =)

Taková zanícená rána umí pořádně potrápit, znám to z vlastní zkušenosti. =) To, že ji Caleb neumí, s tím co má, vyléčit, to je sice špatné, ale já pořád budu doufat, že to zvládnou. =) A navíc... to, jak se na sebe tihle dva usmívají... něco tam je, ne že ne =D Ale já to podporuju! =D Ta představa se mi hrozně líbí. =D

A než se přesunu k mojí nejoblíbenější části, musím tě pochválit za tu realisticky napsanou scénu, kdy Caleb Evana ošetřoval. Bylo to vážně skvěle napsané. =) Stejně jako skvělý nápad s tím aridským zázrakem. =) Klobouk dolů. =)

No a konec svého komentáře si nechám pro Evana a Tess. =) Ona ho má taky ráda! A jak moc! =) Já je tak zbožňuju. =D Je to tak dokonalý! =D Mám z nich vážně radost... a můj úsměv rozhodně nepatří přednášejícímu. =D

Bylo to vážně, vážně, vážně skvělý. =) Hrozně moc se těším na další díl. =) A až porazí Luciena a snad to všechno dobře skončí. =)

2 Hanka Hanka | 19. března 2014 v 15:17 | Reagovat

[1]: Fluffy, děkuju za komentář! :o) Já právě potřebovala nějak vyřešit problém s jídlem, tak jsem nechala fantazii pracovat a vznikla gelta. :o) Jsem moc ráda, že se líbí, a doufám, že to moc nenatahuju a nekomplikuju. Ehm. :oD Tak uvidíte v příštích kapitolách. :o)

3 Patt Patt | 20. března 2014 v 21:33 | Reagovat

ááák Hani... Napřed se omlouvám za zpoždění. Tenhle týden jsem měla fofr (já vím, ta kapitola byla vydaná nedávno, dostanu se k tomu:D), pořád jsem něco měla a kdesi cosi, navíc nám 'explodovala' (prostě přestala fungovat, proč si ale nedopřát trochu dramatična) wifi (u mě v pokoji! ne u rodičů! u mě!), takže jsem všechno sjížděla jen přes internet v mobilu (můj datový limit úpí)... A chtěla jsem, abys tu ode mě měla pořádný komentář, protože si to prostě zasloužíš! (Proč píšu tak moc věcí do závorek? Asi mě to baví) Takže... Ta kapitola. UFF!!! Evan je v pořádku. Jeho fanklub si oddechl. Moc se mi líbilo, jak v téhle kapitole byli ukrytí v jeskyni. A slyšela jsem a cítila ten déšť... Nemám ráda déšť, když nebubnuje na mé okno. Pak to není vůbec útulné a ze mě je jen zmoklá slepice se zkroucenými vlasy. Souhlasím s Fluffy. Ta realisticky napsaná scéna byla perfektní. Nejvíc se mi ale na ní líbilo to, jak byl Caleb v klidu. Mně je ten kluk prostě sympatičtější a sympatičtější. Zachová chladnou hlavu, i když má starosti, pravý léčitel zkrátka. :) Tess s Evanem... Co ti na tom mám říct. Jak ji nechal spát, sladké. A ta zmínka o oříškových očích, hihi, to bylo moc hezké. Říše snů - ten obrat taky ráda používám. Je výstižný. :) Přiznám se, že jsem si slovo 'galet' vygooglila. No jo, tak jsem byla zvědavá!:D Ale nic mi to nenašlo, podařilo se ti mě obalamutit. Zbaštila jsem ti to i s navijákem. :P:D Hrozně mě rozesmála věta ' A Lynn prostě zajímal sám Caleb.', to mě dostalo. Stručné a výstižné. Že by se nám něco opravdu rýsovalo...?:))) Jen doufám, že jí něco neprovedeš. Ale jak už jsem stihla poznat, nedivila bych se, kdyby ta horečka přešla v něco horšího, že jo. Lara, Lara... Ta holka je tam tak šikovně nenápadná. Doufám, že jí dáš šťastný konec. Že se stane hraničářkou, jak chtěla, protože si to zaslouží. Po kapitole, kdy šla s pravdou ven, ji mám mnohem radši, ale to už víš. :D:) Tak uvidíme, co je potká na cestě. Naši černou perlu a její společníky... Čichám čichám pár dalších problémů. Honem do další kapitoly!!!:))

P.S.: Kdyby to nebylo jasné, moc se mi to líbilo.

4 Patt Patt | 20. března 2014 v 21:35 | Reagovat

Uhm. Omlouvám se za ten formát, mělo to být rozděleno do odstavců, ale pokazilo se to. :33

5 Hanka Hanka | 21. března 2014 v 15:52 | Reagovat

Díky za krásný komentář, Patt. :o) Nedivím se ti, žes slovo "galet" nemohla najít. Ona je to totiž "gelta". :oD A nemyslím si, i kdybys to hledala, že by se ti něco objevilo. :o) Když totiž nemůžu přijít na nějaké jméno nebo název, používám fígl, který mi prozradila moje milá Tammi. :o) Na to nepřijdeš. Hihi. :oD

Neřeknu ti, jestli čicháš správně, počkej si na další kapitolu (která ovšem nevím, kdy bude) a uvidíš. :o)

6 Patt Patt | 21. března 2014 v 22:44 | Reagovat

Dobře, napsala jsem to špatně, ale hledala jsem dobře! Alééé... I tak, dostala jsi mě. :))

7 isabella isabella | 24. března 2014 v 20:06 | Reagovat

Hani, jako obvykle úžasná kapitola. A samozřejmě souhlasím s Fluffy ohledně Evana a Tessie. Taky se mi to moc líbí. Jen tak dál. Jen doufám, že tvá povídka bude mít šťastný konec.

8 Hanka Hanka | 25. března 2014 v 17:14 | Reagovat

[7]: Is, děkuju za komentář. :o) Jen si počkej a uvidíš, jak to dopadne. :o)

9 WiseGirl WiseGirl | 25. března 2014 v 18:42 | Reagovat

Hani, to bylo tak skvělý (jak taky jinak)!! Evan je v pořádku JO!! To je pro mě zpráva dne! (Já vím spožděná jak vlaky v Havířově -to je trochu divná poznámka, ale to nevadí, že? jsem na ně naštvaná- , měla jsem ruku v sádře takže internet pro mě byl nepřístupný)Tess a Evan a Lynn a Caleb (teda v tom druhým případě hlavně Lynn) Vánoce!!! Já se prostě musím smát, ale tohle byla nějak klidná a míruplná kapitola já se děsně bojím že se něco strašně pokazí!!
Hani jako vždycky perfektní, (já vím strašně originální závěr komentáře, ale k tomu se nic jinýho říct nedá) zase se nemůžu dočkat další tak honem piš!! :)

10 Hanka Hanka | 27. března 2014 v 15:07 | Reagovat

[9]: Děkuju, Wisie! :o)

11 ??? ??? | 11. dubna 2014 v 13:37 | Reagovat

Hani, prosím, prosím, kdy bude další kapitola?
Tuhle povídku mám snad nejraději ze všech (nic proti ostatním povídkářům), a tak mi strašně chybí její pokračování.
Jsem napjatá jak malý děcko, co se s nima stane :D
(Mimochodem, zjistila jsem si pomocí Google překladače, že gelta znamená v isladnštině prostě kůra :D)

12 Hanka Hanka | 11. dubna 2014 v 15:53 | Reagovat

[11]: Děkuju za komentář a pochvalu, další kapitolu jsem posílala Fluffy už asi před týdnem, takže by se tu co nevidět měla objevit. :o) A konečně někdo odhalil náš fígl pro vymýšlení názvů. :o) Když už jsme v tom, tak Linna znamená taky prostě jen hrad. :oD

13 Lucie Lucie | 4. července 2017 v 14:03 | Reagovat

A znovu skvělá kapitola!
Dost se bojím o Lynn, i když s Evanem to nejdřív taky vypadalo povážlivě. Jinak je Lynn fakt zlatíčko. Občas mi připadá že jí věci docházejí až příliš pomalu (to jí neříkej, mohla by se urazit 😉) ale ty vojáky 'vycítila' jako první.
Taky mám ráda Laru a o Tess se už nemusím ani zmiňovat. Vlastně mám ráda všechny tvoje postavy kromě Luciena a 'lorda' Marca.
Tak hodně štěstí s dalším psaním 😉 (tenhle smajlík je supr) 😂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama