Syn Toskana - 1. kapitola - Průsmyk smrti

6. února 2014 v 13:11 | Fluffy |  Syn Toskana
autor: Rohlíkus


Kapitola 1

"Boční vítr!"

Toskánská triéra se prudce naklonila na stranu a její pasažéři se museli držet, čeho mohli, aby nepřepadli do rozbouřených vod Úzkého moře. Vítr čím dál více sílil a vlny taktéž.


"Stáhněte plachtu! Na svá místa! Vytáhněte pádla!" Centurion první kohorty vydal rozkaz a vyšel po schodech na záď lodi, aby měl na dění na lodi lepší přehled.

Kráčel proti větru a musel se přidržovat zábradlí, aby neupadl.

"Marcusi! Potřebujeme u pádel víc mužů! Několik jich zemřelo pádem do moře!" Lentulus, který přišel ke svému příteli z podpalubí, kde muži pohánějí pádly loď kupředu, aby požádal o víc sil.

"Kolik jich potřebuješ?"

"Asi sedm," odpověděl Lentulus.

"Tak zavolej dalších šest lidí a já budu ten sedmý."

***

Bouře trvala asi čtyři hodiny a kohorta přišla o třináct mužů, kteří zemřeli při pádu do rozbouřeného moře.

V hlavní kabině, která byla umístěna na zádi lodi, Marcus přemýšlel o zapeklitém problému, který mu právě nedal spát a takhle nad ním hloubal už dvě hodiny. A tak se rozhodl poradit se svým tribunem Lentulem.

Lentulus právě vešel do kajuty a když otevřel dveře, zavalil ho pocit tepla. A vskutku. Kabina byla dobře izolovaná, a tak uvnitř bylo teplo.

Byla to malá místnůstka a byla skromně vybavená.

Dala se tam najít skříň, psací dřevěný stůl, židle a stojan, na kterém měl zrovna svoji výzbroj, která obsahovala scutum, gladius, což byl legionářský krátký meč, potom tam bylo ještě legionářské brnění a helmice centuriona.

"Posaď se," pokynul mu Marcus, a přitom neodvracel pohled od oné mapy nad kterou si lámal hlavu. "Mám tady džbán ferelenského vína. Číši máš hned vedle ní a neboj se, je to dobrý ročník."

A než to dořekl, tak Lentulus dolil svoji číši a už už se chystal nalít Marcusovi, který ho však zarazil: "To je v pořádku, já si dám až potom, protože chci dopotřebovat zbytky té vynikající aridské kávy, kterou mi obchodník dal jako dárek."

"Měl bys od té kávy upustit, chlapi se už začínají bouřit, že si s nimi nepřipiješ," a přitom se hlasitě rozesmál.

"To není teď můj problém," řekl lhostejně. "Posaď se. Potřebuji tvou radu."

Trvalo chvilinku, než se Lentulus uvelebil na dřevěné židli a sledoval mapu, kterou měl jeho kamarád rozloženou před sebou na stole. Mapa zahrnovala pobřeží Galiky, celý Araluen, Celtiku a Piktu.

"Co tě trápí, kamaráde?" zeptal se Lentulus.

"Máme menší problém, začíná období dešťů a stávající počasí nám nedovolí přistát na březích Araluenu."

"A jak tedy chceš dokončit výpravu?"

"To je to, proč jsi sem byl zavolán. Jediná možnost je vylodit se asi třináct mílí od araluenských hranic na území Pikty a zbytek dojít pěšky."

"Velmi riskantní podnik." pravil Lentulus

"To je pravda, ale kdybychom počkali, anebo obepluli ostrov až k Celtice, trvalo by to příliš dlouho a ty doufám víš, jací jsou ty zatuchliny v senátu," koutky úst se Marcusovi při dokončení věty posunuly vzhůru a vyčarovaly široký úsměv.

"Ty ty páprdy nemáš moc v lásce, že?"

"Ani za celý tucet povozů s aridskou kávou bych je neuznal, plivu na tu jejich politiku!"

"Pšššt!" okřiknul ho Lentulus. "Sdílím stejný názor, ale dej si bacha, ať to neuslyší ten velvyslanec, protože by ti mohl zatopit pod kotlem a to není teď moc dobré."

"Ach máš pravdu, tak co jak smýšlíš, starý brachu?" už se zeptal klidnějším hlasem, než před chvílí.

Lentulus se podíval blíž na území Pikty a hned ho do očí praštilo jedno místo. Ukázal na něj a pravil. "Podívej, jestli půjdeme Havraním průsmykem, tak bychom se mohli vyhnout většině problémů a jestli nás někdo přepadne tak se pomocí želví formace dostaneme na její konec," řekl vítězně a dopil láhev ferelenského vína. "Teď už se, doufám, se mnou napiješ," zachechtal se a čekal na odpověď svého druha ve zbrani.

"Narvi to tam, ale stejně bych si rád dal ještě jedno kafe," a větu dokončil velikým úsměvem.

Pili, chechtali se a zase pili hodně dlouho do noci a další ráno měli obrovskou
kocovinu.

***

O 3 dny později

"No tak, chlapi! K průsmyku to je sotva jedna míle. Copak nedokážete držet krok? To se chcete vrátit k časům Gaia Maria a jeho decimaci? Ne? No tak pohyb!"

Marcus povzbudil svoji jednotku a kráčeli hustým lesem směrem k průsmyku. Už chtěli mít tuhle výpravu za sebou, protože být ve sto šedesáti dvou mužích kráčet hustým lesem na nepřátelském území, to se nelíbilo nikomu.

Asi po hodině chůze se dostali na začátek průsmyku, který tyčil své skalnaté stěny vysoko do nebe.

"Nemám z toho dobrý pocit," řekl Marcus a s nechutí vkráčeli do průsmyku.

O hodinu později

Marcus vztyčenou rukou zastavil eskortu. Něco se mu na tom nelíbilo, cítil totiž takový divný zápach. Byl si jistý, že ho zná, ale teď si nedokázal vybavit, co to je.

Vytasil svůj meč a dalších sto dvacet šest mužů udělalo totéž. Seřadili se do obdélníkové formace po sedmi řadách, protože byl průsmyk úzký.

Marcus stále hleděl do lesů a pak to spatřil. Byla to oranžová barva, co viděl, a teď si to vybavil. Spálená sláma. "Spazitura!" vydal rozkaz a jeho jednotka udělala obrovský rozestup. Bylo to právě včas, protože se obrovská slámová hořící koule vřítila přímo do rozestupu.

"Testudo!" Marcus vydal další rozkaz, protože spatřil, jak se na skalách kolem nich objevují lučištníci. Trubač vydal na velkou stočenou trumpetu dva stejné tóny a od druhé do sedmé řady začali legionáři zvedat štíty nad hlavy. Potom jenom museli ustát nával šípů na "želví krunýř".

Asi po dvou minutách střelcům došli šípy a z průsmyku se začali hrnout modře zmalovaní válečníci. Barbaři.

"Každý ať si připraví své pilum!" Pilum bylo těžké legionářské kopí, které se při dopadu zlomilo, a nepřítel už nemohl bojovat. Každý legionář nosil u sebe dvě.

Pila se snesla na nepřítele a jejich řady prořídly, potom to udělali ještě pro druhé.

"Odvahu! Odvahu! Postupujte vpřed!" Marcus se snažil povzbudit své zaskočené vojáky, kterým ale disciplína nedovolila utéct z boje. Odpovědí mu bylo jenom sborové volání "Toskáno! Toskáno!"

Legionáři se rvali jako lvi bojující o kořist, ale jejich řady prořídly též.

Naštěstí se náš hrdina nezranil a nyní stál tváří v tvář jejich veliteli.

Byl do půle těla nahý a místo helmy měl vlčí lebku a býčí rohy na ní. Byl vyzbrojený velikou sekerou, ale to Marcuse nezastrašilo.

Barbar se vrhl do útoku táhlým bočním sekem, ale Marcus ho zblokoval svým scutum, sekera se zasekla do jeho štítu a barbar se ji snažil vyprostit. Jenomže mu náš hrdina usekl pravičku a jediným plynulým pohybem mu probodl hruď. Otočil se a zjistil, že bojuje už jenom on a Lentulus, protože ostatní byli mrtvý. Slyšel, jak se z dáli blíží další barbaři, a promluvil na Marcuse.

"Jdi! Musíš žít! Ty jediný tohle můžeš zastavit!"

"Neopustím tě! Musím bojovat!"

"Tak bojuj! Ale ne tady! Bojuj pro svého otce! Bojuj pro své legie! Bojuj pro Toskáno! Nedovol, abysme byli zapomenuti!"

"To je sice hezké, jenže já tě neopustím."

Sotva to dořekl, tak se ze křoví vynořili dva barbaři se sekyrami.

Jeden vypadal jako ten předchozí velitel, ale druhý byl oblečený do tlusté vrstvy kožešiny, takže se nedalo rozpoznat jeho rysy.

Marcus a Lentulus se od sebe oddělili a každý bojoval někde jinde a dopadlo to stejně. Oba prohrávali svůj boj. Lentulus po přeseknutí krční tepny padl k zemi.

Marcus to ani nezaregistroval a bil se dál, jenomže jak ustupoval, zakopl a zbraně mu spadly ze srázu do hlubin, kde tekla řeka, která vedla až za hranice.

Marcus utržil kopanec od barbara v kůži do břicha a putoval za svými zbraněmi taktéž do hlubin. Poslední, co si pamatoval, byly ty pronikavé zelené oči, které zpoza lebky na něho hleděly s pohrdáním.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 6. února 2014 v 15:37 | Reagovat

Páni, musím říct, že nám to začíná moc pěkně. Máš toho hodně načteno, co se týče starověkého Říma a zbraní. Píšeš dobře, takže si dokážu představit situaci a vžít se do děje. :o)
Další, co chci poznamenat, se týká délky kapitoly. Byla poměrně dlouhá, což se mi taky líbilo. :o)
Jenom závěr byl hodně překvapivý. Jsem moc zvědavá, jak Marcus dopadne. Jestli přežije, nebo ne. Ale já pevně věřím, že ano, protože zabít hlavní postavu v první kapitole by bylo jaksi... nezvyklé. :o)
Těším se na pokračování. :o)

2 Fluffy Fluffy | Web | 6. února 2014 v 19:25 | Reagovat

Souhlasím s Hankou, tvoje znalost je obdivuhodná a navíc nám ji dokážeš skvěle zprostředkovat. =)

Čekala jsem nějakou pecku, to rozhodně, na začátku kapitoly jsi nás pěkně připravil na to, že přijde, ale až takhle velkou? To jsem nečekala. =D

A Lentulus se mi zrovna začal líbit. =D A je pryč. No, to se nedá nic dělat, to tak v životě bývá. =) Budu pevně doufat, že ta řeka, co teče za hranice, Marca vyplaví někde na březích Araluenu. =)

Moc se těším na další díl. =)

3 Rohlíkus Rohlíkus | 8. února 2014 v 17:13 | Reagovat

Prvně chci oznámit že kapitoli budou přibývat pomalu, protože mám hodně školy a jde to se mnou z kopce. :/
Ale nebojte jestli máte nejasnosti tak vše je vysvětlené v další již dokončené kapitole :D
Díky za podporu :)

4 Fluffy Fluffy | Web | 8. února 2014 v 17:51 | Reagovat

[3]: Hlavně školu zvládni, ta je mnohem důležitější. ;) A až všechno přejde, budeme se těšit na pokračování. =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama