Rozhovor s RenyNew

23. února 2014 v 12:00 | Fluffy |  Rozhovory s povídkáři
Tentokrát se dostala na řadu Reny, autorka Hraničářky a příběhu o Willovi - Třetí modré krve. Když jsem četla její odpovědi, měla jsem pocit, že se dívám na věty, které bych napsala já sama. =) Možná taky proto, že se s Reny znám už od začátku tohohle blogu. =)

Ostatně se o tom můžete přesvědčit sami!




Rozhovor

  • 1. Ahoj, nevadilo by ti představit se nám trochu? Poodkrýt něco ze svého života? =)
No, jak začít? Táhne mi pomalu na sedmnáct a žiju v nevelké vesnici v severním Plzeňsku. V Plzni, městě piva, místě vzniku legendárního Hurvínka, v místě, kde se točil slavný Discopříběh… v tomhle městě studuju umělecko-průmyslovou školu, obor Grafika. Přestože chci jednou učit dějepis a češtinu (eventuelně výtvarku) :-). A když už jsem na ten dějepis narazila - miluju historii! Miluju 20. století! A možná až přehnaně mě zajímá naše pohraničí, alias Sudety. Dokonce jsem o nich vypracovala "dokument" v rámci jisté historické soutěže.

A pak ještě mám ráda přírodu, vodáctví a trampský pohled na svět :-).

  • 2. Jak dlouho znáš Hraničářova učně a jak ses k němu vlastně dostala?
Pár let už to bude. Tuším, že jsem se k němu dostala někdy v sedmé nebo osmé třídě, nevím přesně rok, ale zato zcela naprosto přesně vím, jak k tomu došlo. Celou zásluhu má moje kamarádka ze základní školy, Eliška. Stejně jako já tehdy, veliká fanynka fantasy knížek. A ta mi jednou pověděla právě o Hraničářově učni a mně z té chvíle v hlavě utkvěl hlavně její živý popis toho, jak Will ukradl koláče mistra Chubba přímo jemu pod nosem. Takže, nebýt téhle Willovy nevinné krádeže, kdo ví, jestli bych se k HU dostala :-D.

  • 3. Co pro tebe Hraničářův učeň znamená?
No tak rozhodně - jak jsme se nedávno s jinou kamarádkou svorně shodly, je to podle mého (i jejího) názoru knížka úplně jiná než všechny ostatní. I ty její stránky jinak voní :-D. Pak podstatná součást mojí puberty. A… krásný svět, do kterého se vždy ráda vracím. Svět, který mi vždycky dokáže skvěle zvednout náladu.

  • 4. Čistě ze zvědavosti, jak jsi narazila na tyhle stránky? A jaký byl impuls k tomu, aby ses o svoje povídky podělila?
Tak Fluffy, možná si ještě pamatuješ… :-) ale pro ostatní: S Fluffy jsme na sebe narazily na jiném povídkovém webu, kde jsem kdysi zveřejnila první kapitolu svojí Hraničářky. Ona mi pak poslala svoje "Jak se Gilan stal Haltovým učněm"… a pak nějak samovolně jsem přišla na tyhle stránky. A impuls? Jak jsem už řekla, Hraničářku jsem začala publikovat už předtím. Ale tím obecným impulsem u všech mých zveřejněných povídek bylo - asi jako u většiny povídkářů, možnost dozvědět se názor dalších lidí. Řekněme si popravdě, rodina a zejména kamarádi nebývají zrovna objektivní :-D.

(Fluffy: Samozřejmě, že si pamatuju. =D Na začátky se nikdy nezapomíná! =) A kdo ví, jestli bych bez tebe a tvojí Hraničářky a velké podpory u tohohle vydržela. =D ;))

  • 5. Když už jsme u povídek, vezmeme to trochu obecněji. Jaké knížky, popřípadě právě povídky, máš nejradši a proč? Nebo jakému stylu dáváš při čtení přednost?
Vzhledem k mé zálibě v novodobé historii, jsem v poslední době našla oblibu zejména v autorech z téhle doby - a to především v českých. Jmenuji Josefa Škvoreckého a jeho Zbabělce - Danny Smiřický (hlavní hrdina) mi hodně přirostl k srdci, učaroval mi způsob jeho uvažování! Obecně mám ráda, když hlavní hrdinové mají dlouhé a podrobné myšlenkové pochody a přitom jsou reální. Pak Jiří Stránský - Zdivočelá země. Protože tahle knížka mě vždycky dokázala postavit na nohy. Funda, Körner - jejich knížky o Sudetech nebo vodácká trilogie Zdeňka Šmída. A ze zahraničí - jedině Erich Maria Remarque - autor knih o meziválečném Německu. A samozřejmě, John Flanagan :-).

(F: Erich... tak ty taky? =D Četla jsi ten soubor povídek pod názvem Nepřítel? To je něco tak neuvěřitelně skvělého... =) A ostatní ani nezmiňuju. Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených... Reny, ty mi asi koukáš do hlavy. =D)

  • 6. Ošemetnější otázka, která knížka, kterou jsi přečetla, se ti nelíbila? Nebo kterou jsi dokonce nedočetla?
Možná to bude znít zvláštně ale… zklamal mě Tankový prapor. Autorem je opět Josef Škvorecký. V hlavní roli opět Danny Smiřický. Ale! Úplně jiný Danny než ten ze Zbabělců! Protože není použita ich-forma, všechno kouzlo, které měli Zbabělci, zmizelo. A asi proto jsem nedočetla… A to jsem od toho tolik očekávala…

  • 7. Tahle otázka s oblíbenými knihami souvisí, doporučila bys nějakou svým čtenářům nebo kolegyním? =)
No… nejspíš knihu Jacka Whytea - William Wallace: Statečné srdce. Protože je to podobný žánr jako HU, ačkoli historicky reálný. Nesmírně zajímavé však krom skvělého příběhu a zpracování bylo i to, že tu byla kupa podobných jmen (namátkou Will, Duncan, Murray) jako v HU a navíc - hlavní hrdina William byl rovněž lukostřelec :-D. Pochopitelně - je to o stejné době, ač v HU je fiktivní. Abych to shrnula - knížka pojednává o skotském hrdinovi Williamovi Wallaceovi, který vedl Skoty proti Angličanům - možná znáte stejnojmenný film s Melem Gibsonem. Nutno však podotknout, že kniha je dost odlišná.

A drsnější než HU, nutno uznat.

Ale ta vůně jejích stránek, které si - netuším proč, u knížek všímám -, je téměř totožná jako u Hraničářova učně :-).

  • 8. Nelze si nevšimnout, že na stránky chodí dost lidí - co bys vzkázala těm, kteří se zdráhají napsat pod přečtenou kapitolu svůj názor?
Určitě to, že autory moc potěší jakýkoli názor, byť třeba trochu kritičtější, nebo hodně krátký. Hlavně že je nějaký. Prázdná stránka pod povídkou totiž autorovi nic neřekne…

A že nic nenakopne víc, než objektivní komentáře :-).

  • 9. A co bys naopak ráda řekla těm, kteří tě svými komentáři podporují?
Díky, díky a ještě jednou díky. Musím říct, že tak dlouhé a rozsáhlé komentáře jako u Hraničářky jsem nikdy jindy nezažila (psala jsem na více webů). A taky to bylo znát - Hraničářka je moje nejdelší kapitolová povídka a také vznikala v nejdelším časovém úseku. Vaše komentáře mě totiž povzbuzovaly a nutily se k ní pořád vracet :-).

Děkuju.

  • 10. Myslíš, že ti láska ke knížkám Johna Flanagana vydrží dlouho?
Určitě. Je to taková ta "kapitola" v mém životě, ke které se po delších časových odmlkách stále ráda vracím. Takový spínač v hlavě, který čas od času sepne, a já jsem zase až po uši v hraničářské pláštěnce (ehm, pokus o metonymii).

  • 11. Kdyby ses musela zúčastnit Dne vybírání, které povolání by sis zvolila?
Jako první mě napadá sice písař - George by přeci taky takový tichý knihomol, ne?

Ale na druhou stranu, když si vybavím svoje školní výkony na hodinách Písma, tak bych se do toho tak nevrhala.
Možná kuchařka? Možná kurýrka? Vím jen, že bych určitě nechtěla do bojové školy a… hraničářství je sice lákavé, dokonce moc lákavé, ale jsem na něj příliš nemotorná a nedůsledná.

Takže asi ta kuchařka :-D. Sice nevařím kdovíjak úchvatně, ale základy zvládám, celkem mě to i baví - a Jenny mi byla povahově vždycky nejbližší.

  • 12. Kdyby ses stala hraničářským učněm, ke komu by ses chtěla jít učit? Můžeš si vybrat kohokoliv z celého sboru, pochlub se nám! A pokud máš pro svou volbu důvod, sem s ní!
No… nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Asi k Haltovi. Sice by to byla neskutečná dřina a vůbec, Halt je přeci nejlepší - a tím pádem asi i nejpřísnější, ale mám ho asi nejradši. Po Willovi, pochopitelně, ale toho si jako svého učitele moc představit neumím - protože bych dozajista dopadla jako moje Lia (PS: Hrdinka mojí povídky, která se do Willa bezhlavě zamilovala).

Vlastně jsem si tenhle týden uvědomila, že náš učitel Písma, je celý Halt. Nevím, proč mi to docvaklo až teď. Nicméně když jsem tak seděla na hodině a pan učitel prohodil nějakou kousavou poznámku, já se na něj překvapeně podívala (nevím proč, takové poznámky pronáší pořád), můj pohled utkvěl na jeho neudržovaných prošedivělých vousech a bylo jasno! Halt!

Takže by to pro mě vlastně nebylo nic moc nového… :-D. Protože hraničářský výcvik přece nemůže být horší než, když po mně - levačce, pan učitel požaduje, abych psala tuší krásná a rovná písmena na formát B1 :-D.

  • 13. Vím, tahle otázka se asi nesetká s všeobecným nadšením, protože je na ni tak těžké odpovědět, ale věř mi, nechci tě nijak trápit - jen bych ráda věděla, jestli tu není někdo, koho bys chtěla zmínit, aby si ostatní uvědomili, že bez něj by ten příběh nebyl tím pravým. =) Takže, kdo je tvoje oblíbená postava? Nebo postavy? =)
Samozřejmě že mám slabost pro Willa. Kdo ale ne?

Koho bych chtěla určitě zmínit, je Horác. Je to skvělá postava - prošel zajímavým vývojem, je milý a navíc neskutečně vtipný- jeho "Wille, vidíš mě?" v devátém díle, ale i mnoho dalších výroků mě utvrdilo v názoru, že tohohle kluka prostě miluju, alespoň do té míry, jak lze milovat literární postavu :-D.

A pak k tomu mám ještě jeden osobní důvod ;-).

(F: Horác, Horác, Horác! No, ty víš, jak ho spolu pořád přetřásáme. =D Nezaložíme mu fanklub? =D)

  • 14. Četla jsi už Bratrstvo? A kterou z Flanaganových sérií máš radši - Hraničářova učně, nebo právě příběh Volavky a její posádky?
Četla, ale jen první dva díly. K třetímu se dostanu, až se k němu dostane můj dědeček. Protože on se do HU nadchnul stejně jako já, takže jsem mu ve velmi krátkém časovém úseku musela půjčit všechny dosavadní díly - a on mi teď zase půjčuje Bratrstva.

A k oblibě - k srdci mi víc přirostl Will, než Hal (PS: Nevíte, proč se hlavní hrdina Bratrstva jmenuje tak podobně jako Willův učitel?). I když i on a jeho banda je fajn. Ale mám radši les než moře.

(F: To nevím, ale taky by mě to zajímalo. =D Když jsem to jméno viděla poprvé, přemýšlela jsem, jestli tam panu Flanaganovi náhodou nevypadlo písmenko. =D)

  • 15. Zůstaneme u Hala a jeho přátel, jaké z nových knížek máš dojmy? Popřípadě, máš nějaké připomínky, změnila bys na ději něco? Nebo by sis naopak něco přála do dalších pokračování?
Ehm, dojmy… je to už nějaký ten pátek, co jsem ty knížky četla. Připomínku jsem zmínila už výše, podobnost jmen Hal a Halt byla vážně mírně matoucí - alespoň zpočátku.

Jinak je ale Bratrstvo pěkné čtení, jen mě nenadchlo tolik jako Hraničářův učeň.

  • 16. Dost podobná otázka na Hraničářova učně - bylo něco za celých dvanáct vydaných knížek, co bys udělala jinak? Nebo co tě zaskočilo? Rozesmálo, rozplakalo?
Co bych udělala jinak? Asi bych trošku víc rozpracovala sblížení Evanlyn a Horáce. Byly tam jen lehké náznaky - a lup, najednou zasnoubení! A přitom, to by mohlo být moc pěkné počtení. Mám je oba moc ráda.

Co mě zaskočilo? Asi začátek 12 dílu. Jako každého. Ale už jsem se s tím smířila. A taky svatba Halta a Pauliny ve Výkupném za Eraka. To však bylo zaskočení milé :-).

Co mě rozesmálo? Horác! Horác v hraničářské pláštěnce, to je tuším - devátý díl?. Je to naprosto úžasná scéna a můžeme ji s kamarádkou citovat pořád dokola a stále je dokonalá. A pak Maddie na konci dvanáctky - protože je to skutečně DCERA SVÉHO OTCE (a kdo četl, určitě pochopí, co tím mám na mysli).

A rozplakalo? Snad ani ne rozplakalo, ale dojalo… Konec první knížky. Když Halt řekne Willovi o jeho otci. A obecně ten vztah mezi Willem a Haltem.

(F: Tak a teď tě vážně, ale vážně OBVIŇUJU, že mi vidíš do hlavy. =D Ta scéna s Maddie na konci dvanáctky! Proboha, Reny! =D Já tuhle scénu tak miluju! =D)

  • 17. Kdybys musela vybrat jednu knížku z celé série, která by to byla? Kterou z nich otevíráš nejčastěji a stále si ji čteš dokola?
Nějakým způsobem mi učaroval Čaroděj ze severu. Mám tu knížku ráda jako celek - líbí se mi ten modrý obal a to, jak je tam náš hraničář zobrazený, mám ráda Willův první rok, kdy je samostatným hraničářem, mám ráda Stín a Tobara a hlavně miluju písničku Stařík Halt. A představa Willa jako kejklíře je skvělá.

  • 18. Je něco, na co jsem se nezeptala, ale co bys ráda řekla? =)
Snad jen takovou humornou příhodu a postřeh - rady z HU jsou často použitelné v reálném životě. Pamatujete si na "Lidi málokdy napadne podívat se nahoru" z prvního dílu? Já takhle kdysi dlouho a horečnatě hledala řetěz z plastových céček (ano, ty věcičky co o nich zpívá M. David). Po čase jsem to vzdala. Pak jsem jednou vstoupila do svého pokoje a zůstala zírat - nad mojí palandou přímo u stropu visely. Céčka. Lidi málokdy napadne podívat se nahoru...

A jinak - jinak bych ti, milá Fluffy, chtěla poděkovat za to, jak krásně vedeš tuhle hlavní českou (a možná i slovenskou, když počítám Casion) fanouškovskou základnu Hraničářova učně.

(F: Děkuju moc, Reny. =) Takových slov si vážně moc vážím. =))

  • 19. Kdyby někdo do tvých komentářů napsal něco, co by se ti hodilo do povídky a co tě nenapadlo, použila bys to?
Určitě jsem nakloněna novým nápadům. I když je pravda, že na přání většiny čtenářů ohledně vztahu Lii a Willa jsem v Hraničářce moc nedala. Tak se vám zpětně omlouvám :-).

  • 20. Dokázala bys strávit den s Haltem, který nevypil svou kávu?
No… byla by to výzva :-D.

  • 21. Kdyby sis měla vybrat mezi dobrodružstvím se Skandijci a dobrodružství s Araluenci, které bys zvolila?
Araluenci, jednoznačně Araluenci. Jejich země mě přitahuje víc, než Skandie, mám radši luky než sekery a les než moře.

  • 22. Jak bys pojmenovala svého hraničářského koně?
Mad. Podle Mada ze Zdivočelé země (PS: Mad byla přezdívka hlavního hrdiny Tondy Maděry). Jednak jsem to vždycky viděla jako jméno nějakého mého budoucího čtyřnohého přítele, jednak mě žádné jiné ani nenapadá.

A mimochodem, znamená to bláznivý.

  • 23. Kdybys mohla něco napsat Flanaganovi, s jistotou, že si to přečte, co by to bylo?
Jednak že moc děkuju, že jsem mohla "nahlédnout" do jím vytvořeného světa a "poznat" Willa, Halta, Horáce a ostatní. Potom, že jeho knížky mi dovedou zvednout náladu jako máloco. A pak: pište, pište, pište!

  • 24. Jsi závislá na kávě? =)
No… před půl rokem bych řekla jasné nikoli. Ale během práce na již zmíněném dokumentu o Sudetech jsem ochutnala… a ona mi zachutnala :-). Závislá na ní nejsem, ale rozhodně ji neodmítnu.

  • 25. Kde a jak jste prvně narazily na Hraničářova učně? (Hanka)
Jak už jsem řekla - přes kamarádku Elišku. A bylo to ve škole, konkrétně v prvním patře druhého stupně budovy Základní školy Ludvíka Otčenáška :-) Na zeleno-fialové lavičce naproti schodišti :-D. Samotnou mě překvapuje, jaké podrobnosti si ještě dokážu vybavit.

  • 26. Píšete něco jiného než fan-fictions na Hraničářova učně? (Hanka)
Ano. Píšu vodácké povídky a účastním se s nimi dvou tematických soutěží. A jedna z nich dokonce uspěla :-). A teď v hlavě nosím námět příběhu z předválečných a válečných Sudet, příběh Němky a Čecha. Bude se odehrávat přímo v okolí mojí vsi, má částečně reálný základ a považuju to za svůj dosavadní nejlepší literární nápad. Zatím mám prolog.

Pak jsem ještě napsala jednu rovněž částečně reálnou povídku ze srpna 1968, o mém dědečkovi.

  • 27. Co říkáte na 12. díl? (Hanka)
No… že jsem byla nejprve skeptická… ale teď jsem přímo nadšená! Sice - měla jsem problém představit si čtyřicetiletého Willa, je to přece ten rošťák s hnědou čupřinou, no ne? Ale pak, když začal učit Maddie, tak už se ta představa začala docela snadno utvářet. Jen na konci - jestli můžu mírně spoilerovat - v zajetí, tak v tu chvíli jsem v něm zase viděla starého dobrého - tedy paradoxně mladého, Willa. Netuším proč. Maddie mi zpočátku moc neseděla, což byl účel, ale ten její výrok na konci mě vážně odrovnal. Jak už jsem řekla u otázky "Co mě rozesmálo". A - opět mě dokonale dostal Horác. Ve scéně, kdy uprostřed noci vyleze z postele bosý, s nezastrkanou košilí - ale s mečem v ruce. Ta představa je dokonalá!

(F: Já se bez mučení přiznám, že Will pro mě byl ve většině chvílí prostě náš Will z jedenácti knih. =) Maddie... k té už jsem se taky vyjádřila výš. A rozespalý Horác... Přesně! =D)

  • 28. Pily jste už někdy kávu s medem? (Tammi)
Ne… ale už déle uvažuju, že to zkusím. Už jsem se o to vlastně i pokusila… ale zaseknuté víčko mého termohrnečku mi v tom zabránilo! :D A vzhledem k tomu, že se mi to stalo v tentýž den, kdy vyplňuji tento rozhovor, tak třeba někdy příště :D.

  • 29. Střílely jste někdy z luku? (Tammi)
Ano… většinou mi to ale spíš nešlo. Ale jednou na dovolené na Slovensku jsem střílela z opravdu kvalitního luku, bylo to dost náročné (ještě teď si vzpomenu, jak chudák ruka trpěla) ale i poučené - o pár týdnů později na letním táboře jsem pak jediná dosáhla plného počtu. Poprvé a naposledy.

Pak už to zase vždycky připomínalo scénu, když Will dostal luk do ruky poprvé - včetně toho nepříjemné šlehnutí tětivy.
Je docela škoda, že z toho Slovenska nemám fotku. Střílela jsem tehdy v dlouhé, široké hnědé sukni. Musela jsem vypadat, jak když jsem si odskočila ze středověku :-D.

  • 30. Umíte zvedat jedno obočí? (Tammi)
Bohužel. Ale vždycky, když o tom v Hraničářově učni čtu, tak to zkouším. Zatím bezvýsledně.

  • 31. Máš nějaký nápad, co bys chtěla napsat, až dopíšeš rozepsanou povídku? Pokud ano, podělíš se s námi o něj? (Iviis)
No… já se hlavně rozhodla, že už se nebudu pouštět do kapitolových povídek. Takže sice nevím (momentálně jsem sepsala povídku Třetí modré krve o Willově rodině), co ode mě můžete konkrétně čekat, ale určitě to bude jednorázovka. Co takhle Horác a Evanlyn? Když to ten pan Flanagan moc nerozpracoval…?

  • 32. Kdy a proč jsi začala psát? (Iviis)
Jaj… to už bude let! Někdy ve dvanácti, třinácti? Když to dnes čtu, vlasy mi vstávají hrůzou. Naivní pubertální příběhy psané pod vlivem četby knih S. Meyerové.

(F: Já tam taky začínala! A když teď otevřu ty její knížky, nechápu, jak se mi to mohlo líbit. =D =D Člověk se asi pořád vyvíjí. =D)

  • 33. Včleňuješ do svých fan-fictions svoje vlastní zážitky? (Iviis)
Ne přímo. Ne do fan-fictions. Do ostatních, hlavně vodáckých povídek zásadně ano. Ale když jsem psala Hraničářku, stalo se mi něco podobného, co vyprávěl scénárista Ivo Pelant v nějakém rozhovoru o Ranči U Zelené sedmy - prý ho později potkávaly ty příhody, které napsal do scénáře. Tak se mi stalo, že jsem se na čas dostala do podobné situace jako Lia s city k Willovi. Ačkoli - ten "můj" je spíš takovej hnědovlasej Horác. Ano, to je ten osobní důvod :-).

A mimochodem, Hraničářka vznikla poté, co se mi zdál sen, v němž jsem s lukem a šípy běhala kdesi po lesích a pak narazila na hrad, v jehož bráně stál Horác. Ten pravý, blonďatý - od Flanagana, pro upřesnění :-).


***
Reny, děkuju moc za rozhovor! =)

A znovu bych připojila, že pokud některým autorům dotazníček nedošel, aby se mi ozvali. =) Děkuji. =)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 23. února 2014 v 12:01 | Reagovat

Reny, už jsem se postupně vyjadřovala během tvých odpovědí, ale musím ti to napsat i do komentáře. =) Vážně mám pocit, že jsi mi občas vyrabovala hlavu. =D Na tom není nic špatného, samozřejmě. =D Oceňovala jsi naprosto stejné scény z dvanáctky, které ve mně taky zanechaly stopu. =) Svými názory jsi mi opravdu blízká. =) A já jsem moc ráda, že ses k nám rozhodla vrátit. =)

A děkuju ti za ta milá slova. =) Pevně doufám, že se jednou potkáme na nějakém tom hraničářském srazu, abych ti mohla poděkovat osobně. =)

2 Hanka Hanka | 23. února 2014 v 12:30 | Reagovat

Děkuju moc za zodpovězení mých otázek, Reny. :o) Tvá vzpomínka na zeleno-fialovou lavičku mě rozesmála. A nejen to. :o)
Přesně, Horácovo "Vidíte mě ještě?" je přímo dokonalé. :o)
Odpovídalas moc pěkně, takže vlastně můžu říct, těší mě, že tě poznávám. :oD Doufám, že se uvidíme na srazu. :o)

Takže taky Plzeňačka, jo? Třeba jsme se někde potkaly a ani o tom nevíme. :o)

3 RenyNew RenyNew | 23. února 2014 v 12:41 | Reagovat

Holky, jsem moc ráda, že se vám odpovědi líbily.
Fluffy - i já jsem si všimla, u tvého rozhovoru, že jsme si vážně v lecčems dost podobné :). Je to fajn.
PS: Horácův fanklub :D. Vážně, měli by jsme o něčem takovém uvažovat :D. Možná ještě s Patt...
Hani - no, je to dost možný, v Plzni je lidí... Můžeme kdyžtak udělat soukromý hraničářský plzeňský sraz :D :D.

4 Tammi Tammi | 23. února 2014 v 12:48 | Reagovat

Odpovídala jsi skvěle. :D Nic, co by nebylo řečeno, asi není. :D A tak prostě souhlasím se vším, co Hanka a Fluffy napsaly. :D :P

5 Leník Leník | 24. února 2014 v 15:54 | Reagovat

Krásný rozhovor, musím vás pochválit. Nevím, jak to děláte, ale ať už tady čtu cokoliv neodlepím se od obrazovky dokud to nedočtu:)
Jinak s vámi musím naprosto souhlasit se jménem Hal v Bratrstvu. To, že tam chybí písmenko bylo to první, co jsem si říkala a chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla. Ze začátku jsem pořád říkala Halt:D
A pak to, že se lidi málokdy napadne se podívat nahoru - souhlasím podruhé. Jednou jsem hledala hrozně dlouho jedem papírek a bratránek, který o něm věděl mi povídá:" Leni, vzpomeň si na poučku z HU," tak  a papírek byl na světě:D

6 Hanka Hanka | 24. února 2014 v 19:21 | Reagovat

[3]: No, to bychom mohly - uspořádat soukromý hraničářský sraz. Tak můžeme někdy vyrazit na kafíčko. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama