První hraničář - 4. kapitola

5. února 2014 v 13:50 | Fluffy |  První hraničář
autorka: Isabella


Královské hlavní město Araluen

Území Araluen 485 obecné éry

Mladík natáhl luk a zamířil. Když si byl dostatečně jistý, vystřelil. Šíp zasáhl přesně to místo, které chtěl na centimetr přesně. Derin se usmál na svého mladšího bratra.


"To se ti povedlo, Eyane, střílíš už opravdu dobře." A pokýval na souhlas hlavou.

Tmavovlasý mladík se na něho zašklebil. "Opravdu to bylo docela dobré, ne?"

Jeho bratr pokýval hlavou. "To rozhodně. Tak proč ještě cvičíš? Pojď si radši se mnou trochu zašermovat."

Eyan se už však předtím, než dokončil větu, začal tvářit nesouhlasně. "Víš, co by řekl strýc, kdybych dnes necvičil lukostřelbu. Má na můj výkon úplně jiný názor. Však stejně dobře víš, co vždycky říká. Obyčejný lukostřelec střílí, dokud nestřílí dobře. My musíme střílet, dokud… "

"Já vím, já vím," smál se Derin, "dokud nikdy nevystřelíme špatně. Samozřejmě, opakuje nám to od rána do večera. Možná by z toho mohlo být hezké přísloví, nemyslíš? " Poplácal bratra po rameni. "Tak, já se jdu nasnídat. V deset hodin musíme být s Edranem u krále."

Derin byl jeden z králových vojenských velitelů. Měl na starosti hradní stráž a také spoustu papírování. Bral však své povinnosti velice vážně. Po vzoru svého strýce byl ve svých dvaceti třech letech nejmladší králův blízký spolupracovník.

Bydlel na hradě, ale nebylo dne, kdy by za rodinou nepřišel do chaty v nedalekém lese. Matka ho za to často peskovala. Prý by se spíš měl zajímat o nějaké to děvče a ne trávit veškerý svůj volný čas se svou starou matkou, mladším bratrem a postarším strýcem. Při těchto slovech většinou Edran zvedal obočí a dokonce i taktně zakašlal, aby dal najevo svou přítomnost. Leanor se potom většinou s hranou účastí zeptala na jeho zdraví. Jestli se přitom skotačení v lese třeba nenachladil.

V takových chvílích měli bratři co dělat, aby nevyprskli smíchy. To by většinou následovaly významné pohledy a sarkasmus směřovaný na jejich osobu.

Po večeři Derin většinou odcházel zpátky na hrad a matka ho vždy vyprovázela ze dveří. Většinou se však aspoň jednou poznámkou zmínila, že by se měl opravdu už oženit. Derin ji vždy ubezpečil, že na to je ještě času dost. Potom jí políbil ruku a odešel.

Ne že by nebylo okolo dost hezkých děvčat, navíc on, vysoký, tmavovlasý, s očima chladně modrýma, hezkou tváří a navíc úspěšný králův vojenský velitel, kterého čekala velice slibná kariéra, o ně neměl nouzi. Točily se kolem něho, omylem mu padaly do náruče, náhle se ztratily a tak dále. On vždy pomohl. Ale pak, když byl problém vyřešen, odešel.

Mnohokrát odmítal pozvání na čaj a další zdvořilosti od vdavekchtivých dívek a jejich matek. Nikdy se příliš neusmíval a zabýval se převážně svou prací a výcvikem.

Tím byli s bratrem pověstní. Svým uměním bojovat s mečem i střílet s lukem. V obou dvou dovednostech byli vysoce nadprůměrně vycvičeni. Ale nešlo jen o to. Jejich strýc je učil stopovat, skrýt se v lese nebo zde potichu našlapovat. Uměli číst, psát, počítat a orientovat se v mapách. Dobře znali i etiketu a věděli, jak se chovat v jakékoliv společnosti.

Nebyli to obyčejní vojáci. Mohli být špehy, součástí diplomatického poselstva či vůdci skupiny vojáků. Navíc byli velmi inteligentní. To z nich dělalo předurčené k vysoké vojenské kariéře. Měli stejný výcvik, jako strýc Edran. Jejich otec ho však nedokončil a odešel s penězi po rodičích do vzdálené vesnice, kde založil rodinu a začal se zabývat převážně zemědělstvím.

Derin zatřepal hlavou, aby odehnal myšlenky na otce, na minulost. Prošel městem kolem hradu a vešel na nádvoří. Tam neodolal a ještě šel zkontrolovat stráže. Po své obhlídce vystoupal nahoru po schodech do jedné z věží, kde měl svůj pokoj.

Zavřel za sebou dveře a zamkl na závoru. Pak se o ně opřel. Nevěděl, co se to s ním s ním stalo. Dnes přemýšlel víc o minulosti než posledních pár let. Přesvědčil sám sebe, že je to zřejmě tím, že už dlouho neměl nic pořádného na práci a celé dny se povaluje na hradě.

Ve skutečnosti však jeho slova znamenala, že spal průměrně pět hodin denně a nejméně šestnáct hodin pracoval. Převlékl se do košile a volných kalhot, které nosil na spaní. Svalil se na lůžko a vyčerpáním usnul.


Ráno se skoro nemohl dostat z postele. Hlava ho bolela únavou stejně jako celé tělo. Povinnosti ho však přemohly. Byl na nohou už od svítání. Po všech svých ranních povinnostech došel do poradní síně. Byl zde první, a tak využil čas k malému odpočinku. Sedl si na jednu z židlí kolem velkého stolu. Pak se lokty opřel o stůl a těmi si pak opřel hlavu. Ani nevěděl, že klimbá, až nakonec usnul.

Probudil ho až čísi pobavený hlas: "Vypadá to, že tady někdo v noci ponocoval."

Eyan se leknutím rychle postavil, až málem převrhl židli, a stanul čelem svému králi, který se nanejvýš nezpůsobile poťouchle usmíval.

Král Grenwer byl vysoký světlovlasý muž, který ještě nepřekročil čtyřicítku. Měl přívětivou tvář a mírumilovnou povahu. Když se však opravdu naštval, což se stávalo jen málokdy, šla z něj opravdu hrůza.

Nyní měl ale velice dobrou náladu a s veselými jiskřičkami v očích pozoroval, jak jeho nejmladší velitel nemůže najít slova pro svou omluvu a plete páté pře deváté. Moc rád si někoho dobíral a tohle byla moc dobrá chvíle, kterou si nemohl nechat ujít. Pak si svého mladého přítele pozorně prohlédl a všiml si kruhů pod očima a mžourajících očí.

"Jak dlouho si spal?" zeptal se vážným hlasem.

"To opravdu nevím, Vaše Veličenstvo," odpověděl vyhýbavě Derin.

"Jak dlouho?" zeptal se král znovu.

Derinovi nezbylo nic jiného, než se podvolit. "Asi tak čtyři hodiny, musel jsem ještě dodělat hlášení, a také obejít stráže..."

"Čtyři hodiny?" zvolal král zděšeně. "Není divu, že vypadáš, tak jak vypadáš, když máš za sebou čtyři hodiny spánku. Ale hlavně, že jsou hotová hlášení," dodal ironicky.

"Ano, to jsou. Máte je na stole," odpověděl Derin, aniž by si všiml sarkasmu v králově řeči.

Ten se na něj nejprve nechápavě podíval a následně zamračil. "Derine, s tou prací to přeháníš. Jestli to takhle bude pokračovat, tak se nám tady zhroutíš. Takže teď se seber a na dnešní den máš pouze jeden úkol. Pořádně se vyspat. A…" dodal, když viděl, že se nadechuje, aby mu odporoval, "… je to rozkaz."

Mladík se chtě nechtě králi uklonil a zamířil do svého pokoje. Vyprovázel ho zamyšlený králův pohled, který se nakonec proměnil v lehce zamračený, jak přemýšlel.

Aby mu to šlo lépe, nalil si pohár vína, usadil se v čele stolu a propadl nostalgii. Přemýšlel, také o Derinovi. Toho mladíka velice obdivoval. Byl velice inteligentní s širokými znalostmi, dobrý bojovník a měl srdce na správném místě.

Začal se o něj zajímat už ve chvíli, kdy bylo jasné, že Edran ze svých synovců cvičí své nástupce. Derin byl starší, proto strávil více času na hradě, jelikož u něj začal výcvik dříve a dříve skončil. U Eyana museli ještě chvíli počkat, než začne střílet z luku nebo mávat mečem. Celé dny tedy strávil v knihách nebo spíš v lese, který miloval.

U staršího z bratrů se brzo začalo projevovat přirozené vůdcovství. Plnil se strýcem různé úkoly a král si jednou přál promluvit si s dvacetiletým Derinem o samotě. Po tomto rozhovoru, ho přijal do skupiny svých blízkých spolupracovníků. Mnozí reptali kvůli jeho mládí. To však velice rychle přestalo, jakmile ho poznali.

Svou tvrdou prací, kdy pracoval nad rámec svých povinností, přirozenou autoritou a spravedlivými rozhodnutími, kterými si získal své podřízené, kteří do té chvíle reptali, že jim bude rozkazovat o polovinu mladší kluk, kterému ještě teče mléko po bradě. Nyní byl ve své funkci necelé tři roky a jeho muži by za něj položili život.

Grenwer se usmál. "No vida, jak bylo velice dobré rozhodnutí ustanovit ho velitelem stráží. S takovou bude ve třiceti mým vrchním vojenským velitelem." A s potěšení se napil vína.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 5. února 2014 v 13:52 | Reagovat

Is, je to lepší a lepší! =)
Píšeš fakt dobře! =)

Hezky jsi povídku posunula v čase, je vidět, že oba kluci vyrostli ve schopné mladé muže a že se jim na araluenském dvoře dobře daří. =) Jsem moc zvědavá, co se bude dít dál, protože jsem si jistá, že sis pro nás připravila pořádnou pecku. =)

Doufám, že si brzy přečtu další díl! Jen tak dál! =)

2 Hanka Hanka | 5. února 2014 v 16:54 | Reagovat

K tomu konci dodám: "Nebo prvním hraničářem." Co? :o)

Taky jsem moc zvědavá, co sis pro nás vymyslela dál, Is. :o) Už se těším na pokračování. :o)

3 aduska aduska | 5. února 2014 v 17:58 | Reagovat

Páni! Úžasná kapitola. A vlastně úžasněj styl psaní. Sem celá napnutá co bude dál. Takže rychle další kapitolu!😊

4 isabella isabella | 6. února 2014 v 10:15 | Reagovat

Moc vám všem třem děkuji za pochvaly. Vážně. Ani nevíte, jak jsem ráda, že se vám povídka líbí.

K tomu prvnímu hraničáři. No, nevím nevím :). Ale nechci vám kazit překvapení. Vše se dozvíte v následujících kapitolách :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama