Cuk radí... jak se poprat se skloňováním zájmena "já".

17. února 2014 v 15:15 | Fluffy |  Cuk radí...

Hyjé, koníku!

Jsou věci, které nečekáte, že se někdy stanou. Jste přece rozumný, realisticky smýšlející člověk jedenadvacátého století. To všechno mi běželo hlavou, když se místo mého obličeje v zrcadle mojí koupelny na mě šklebil podivně pokroucený odraz ve vyleštěné pánvičce. Bylo mi okamžitě jasné, v jaké chatě právě jsem. Nerozuměla jsem tomu. Byla to setina vteřiny.


Ještě jsem na sobě měla svoje růžové pyžamo a v rukou kartáček a tubu se zubní pastou.

Svoji současnou výzbroj jsem položila na bytelný dubový stůl a s knedlíkem v krku nakoukla za dveře dvou malých hraničářských ložnic. Byly prázdné, překvapivě. Stejně jako celá chata, což bylo zvláštní. Upřímně, vypadalo to, jako kdyby tady už chvilku nikdo nebydlel. Na poličkách i krbové římse už byla několikadenní vrstva prachu.

Stáhla jsem si ze zápěstí svůj poslední výdobytek moderní doby a svázala si s gumičkou vlasy. Dodala jsem si odvahu a vylezla ven na zápraží. Pomalu a opatrně jsem sešla dva schůdky dolů. Ten první pod mojí vahou zavrzal, což mě jen utvrdilo v tom, že je to Haltova chata. A že mi nejspíš už ze všeho toho zkoumání a pitvání Flanaganova světa lidově řečeno hráblo.

Popošla jsem o pár kroků a z otevřené stáje se ozvalo odfrknutí.

Znovu jsem se zhluboka nadechla a po špičkách dohopsala za tím zvukem. V jednom ze dvou stání stál nevelký koník. Musel mě slyšet, protože se na mě upřeně podíval.

To je dost, že jdeš.

"Tak to je špatnej vtip," odfoukla jsem si pramínek, co se mi uvolnil, z čela. "Ještě spím, že jo?"

Ne. I když v tomhle tady chodit nemůžeš.

Trochu uraženě jsem zatahala za cíp svého pyžama. "Mluvím s koněm. A jsem v knížce. Moje pyžamo je to poslední, co by tě mělo zajímat."

Běž se převléct. Pak ti povím, proč jsi tady.

A tak jsem Cuka poslechla a vrátila se zpátky do chaty. Po krátkém hledání jsem objevila nějaké věci v jedné z ložnic. Kalhoty mi byly trochu kratší, stejně jako rukávy u béžové košile, ale zdálo se, že Will má podobně velkou nohu jako já. Jeho boty mi byly ze všeho nejlíp. Připadala jsem si trochu jako slon proti drobnému hraničáři, kterému jsem právě vyrabovala šatník. A musela si vzít i hraničářskou pláštěnku, která tam visela. Vždycky jsem nějakou chtěla mít.

Když jsem se vrátila zpátky, Cuk už na mě čekal. Přeměřil si mě pohledem a pobaveně zafrkal. Jsi slonbidlo.

"To není fér!" dotčeně jsem zalapala po dechu.

Vypadáš, jako kdybys čekala velkou vodu.

"Moc vtipné," ušklíbla jsem se. "Tak spusť. Co se to děje?"

Will je pryč. Musíš mi ho pomoct najít.

Našpulila jsem rty. "Nedokázal by to někdo líp? Halt, Horác? Kdokoliv?"

Ne. Oni jsou taky pryč.

"Co se stalo?" zamračila jsem se zamyšleně.

Všichni jsou pryč. Celý svět je bez lidí. Zmizeli.

"Jak to?"

To já nevím. Jen vím, že mi je musíš pomoct najít.

"A proč já?"

Protože víš, kde a co se v knížkách stalo. Vážně pokrčil rameny? Nebo se mi to zdá? A znáš svět. Znáš mapu. Budeš vědět, kde je máš hledat.

"No, tak dobře. Alespoň zažiju dobrodružství. Jedeme?"

Samozřejmě.

Cuk klidně stál, a tak jsem ho osedlala. Chvilku mi trvalo, protože jsem to v životě nedělala. Naštěstí na koni už jsem jela, takže se vyhoupnout do sedla nebyl problém. V tu chvíli, co jsem dosedla, jsem pochopila svoji chybu.

Cukovy boky se okamžitě zhouply a já letěla dolů. Prudce jsem dopadla a zadek mě zabolel. Vyčítavě jsem se na něj podívala. "Tak tohle jsme si nedomluvili."

Zapomněla jsi. To je tvoje chyba.

"No jasně," brblala jsem popuzeně. Vyhrabala jsem se na nohy. "Nevadí?" A zkusila to znovu. Jenže jakmile jsem se zase uvelebila na Cukově hřbetu, koník se pode mnou opět vzepjal a shodil mě. "Co to děláš?"

Já nevím. Mělo to fungovat.

"To se moc daleko nedostaneme, když půjdu po svých." Vstala jsem a začala rázovat po celé stáji. Tam a zase zpátky. Najednou mi to došlo. "Už vím, proč je všechno naruby!"

Opravdu?

"Jo, vsaď se," usmála jsem se.

***

SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMENA JÁ

MĚ/MNĚ

Netuším, jak a jestli vůbec vás to ve školách učili. =) Zkusím to podat stručně a jasně a nakonec poradím, jak si pomáhám já. =)


- používáme vždycky se 2. a 4. pádem (tedy bez koho, čeho?; vidím koho, co?)

Př.
"Jak myslíš," prohodil. "Ale podle mě je to ztráta času."
(podle koho, čeho? je to ztráta času - podle mě)

"Ale no tak, Gundare, copak mě nepoznáváš?" zeptala se zvesela.
(nepoznáváš koho, co? - mě)

MNĚ

- používáme se 3. a 6. pádem (tedy komu, čemu?; o kom, o čem?)

Př.
"Já za to nemůžu," zamumlal Horác. "Mně se zkrátka nelíbí sedět a nic nedělat."
(Komu, čemu? se nelíbí nic nedělat? - mně)

"Mluvili o mně?"
(o kom, o čem? mluvili - o mně)

Přehledná tabulka
1. pád (kdo, co?)
2.pád (bez koho, čeho?)mě/mne
3. pád (komu, čemu?)mně/mi
4. pád (vidím koho, co?)mě/mne
5. pád (oslovujeme, voláme)-
6. pád (o kom, o čem?)mně
7. pád (s kým, s čím?)mnou











Já sama nemám při psaní čas si říkat pády, ačkoliv to tak určitě někdo dělá a pomáhá mu to. =) Pro ty z vás, kteří si nechtějí říkat ty pomocné otázky, mám malý tip. =)


- zkuste si říkat místo mě, tě/tebe. Funguje to stoprocentně. =)

Př.
"Jak myslíš," prohodil. "Ale podle mě je to ztráta času."
("Ale podle tebe je to ztráta času.")

"Ale no tak, Gundare, copak mě nepoznáváš?" zeptala se zvesela.
("... copak tě/tebe nepoznáváš?")

MNĚ
- tady je taky pomůcka, říkám si tobě.

Př.
"Já za to nemůžu," zamumlal Horác. "Mně se zkrátka nelíbí sedět a nic nedělat."
("Tobě se zkrátka nelíbí sedět a nic nedělat.")

"Mluvili o mně?"
("Mluvili o tobě?")

Pevně doufám, že to takhle kratince stačí a že jste rozlouskli tenhle malý nešvar se skloňováním zájmena já. =) Pokud potřebujete to probrat nějak důkladněji, napište mi do komentářů, nebo na e-mail a já se vám budu věnovat. =)

***

"Tak teď už to půjde," ujistila jsem spíš sama sebe než Cuka a do třetice všeho dobrého na něj zkusila nasednout.

A doopravdy se to povedlo.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tammi Tammi | 17. února 2014 v 15:59 | Reagovat

Na Cukovy rady jsem se těšila a líbilo se mi to. Ve škole jsem se sklonování zájmena já učili, ale vysvětlila si to mnohem lépe než naše učitelka. :D
Těším se na další radu tohoto milého koníka :D
Doufám, že bude brzy.. :D

2 Fluffy Fluffy | Web | 17. února 2014 v 16:16 | Reagovat

[1]: Tammi, jsem ráda, že jsem alespoň trochu pomohla. =) A moc děkuju za chválu. =)

3 RenyNew RenyNew | 17. února 2014 v 17:40 | Reagovat

Pojala jsi Cukův koutek svérázně a mile zároveň a byla radost článek číst.
Navíc, i já v mě/mně často plavu, i když o tom triku s tě/tobě vím... Přesto jej někdy zapomínám používat --- je na čase s tím začít :-D.
Díky Fluffy za skvělou rubriku :)

4 Fluffy Fluffy | Web | 17. února 2014 v 18:28 | Reagovat

[3]: Děkuju, jsem ráda, že se to tak dobře četlo. =) Podle mě by se i výuka ve škole měla víc řídit tím Komenského "škola hrou" a lidi by dnes uměli česky perfektně. =)

5 Hanka Hanka | 17. února 2014 v 18:34 | Reagovat

Fluffy, to se ti moc povedlo. :o) Nejenže jsi použila příběh, což se mi opravdu líbilo, ale myslím si, že svými radami ještě zachráníš hodně lidí. :o) Dost by mě zajímalo, kam se všichni poděli. :o)
A jinak mě to dost rozesmálo. :o) Takové Horácovo: "Mně se zkrátka nelíbí jen sedět a čekat." :o) To nemá chybu. :o)
Jen tak dál. U mě má Cuk plnou podporu. :o)

6 Fluffy Fluffy | Web | 17. února 2014 v 20:20 | Reagovat

[5]: Díky, Hani! =) Říkala jsem si, že to postavím na nějakém tom příběhu, že to bude čtivější. =) A učení nebude tak bolet. =D

Takže moc děkuju. =)

7 Leník Leník | 19. února 2014 v 19:27 | Reagovat

Fluffy,
na Cuka a jeho rubriku jsem se nemohla dočkat od té doby, co si se o ní zmínila, takže jsem strašně moc ráda, že je na světě.
Pak ten příběh - to je vážně moc dobrý nápad. Vlastně hned dvě věci najednou - dobrodružství a pravopis - úžasná kombinace, kam se hrabe naše češtinářka :D

Jupíííí zlepším se v češtině, protože MĚ štve, že někde udělám chybu, kterou si později uvědomím, ale už to nejde vzít zpátky:)

8 Fluffy Fluffy | Web | 20. února 2014 v 11:52 | Reagovat

[7]: Díky, Leni. =) Jsem ráda, že se ti to líbí. =)

9 Soňa Soňa | 23. února 2014 v 17:10 | Reagovat

Tak takhle hezky pojatou gramatiku jsem nikdy neviděla :) Moc se ti to povedlo :)
A snad už s tím nikde nepohořím...
Díky!

PS: Kdybys někdy nevěděla, který další problém by mohl být, mohla by ses prosím podívat na bychom/bysme? Moc by mně (a věřím že nejen mně) to pomohlo :)

10 Fluffy Fluffy | 7. března 2014 v 9:43 | Reagovat

[9]:  Děkuju moc. :-) Na bychom/ bysme se určitě podíváme. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama