Černá perla - 26. kapitola -Stíny minulosti

8. února 2014 v 11:58 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka

Tuhle kapitolu bych chtěla věnovat vám všem, co Černou perlu čtete, a hlavně těm, které stále ještě zajímá záhadná dívka s rudou kšticí na hlavě. :o)



Kapitola dvacátá šestá

Stíny minulosti

S miskou voňavé kávy příjemně hřející v dlaních se zdálo, že zapálit oheň nebyl tak špatný nápad. Tess se znovu napila a zmizel i ten nepříjemný pocit v hrudi. Jak dlouho už neměla něco teplého do žaludku? Nejméně týden, pomyslela si.

Lara právě rozdávala večeři. Ze zásob, které vezli s sebou umíchala těsto a naplnila ho sušenou zeleninou. Pak vzniklé zeleninové koláčky položila na žhavé kameny u kraje ohniště.


"Hmm. Nif lefhího fem ef-fe ne-jedl," huhňal Caleb s plnými ústy. "Laro, jsi vážně čarodějka," dodal s pochvalným úsměvem, když spolkl rozžvýkané sousto. Kromě Tess si nikdo nevšiml nespokojených vrásek, které na vteřinku lemovaly zrzčiny oči.

"To máš tedy pravdu," souhlasila Lynn. "Teplé jídlo je ten nejlepší lék, Laro." Zdálo se, že kombinace ohně a skvělého pokrmu princezně pomohla. Už se neklepala a do tváří se jí vrátila barva.

Po vynikající večeři rusovláska zahnala všechny na kutě jako starostlivá kvočna svá kuřátka.

"Potřebujete si odpočinout, beru si první hlídku." Lynn poslechla okamžitě, ale Teressa začala něco namítat. Lara ji umlčela.

"Jděte si lehnout, vážně. Mně se nechce spát." A než teď stihla hraničářova dcera cokoliv dalšího říct, ztratila se mezi stromy.

***

Tess ležela na zádech zabalená do své deky a zírala na hvězdy. Spánek nepřicházel. Přetočila se na bok, ale nepomohlo to. Měla by sis odpočinout, domlouvala si, za chvíli přijde Lara, abys ji vystřídala na hlídce, a zítra budeš unavená. Snažila se si představit, jak to říká Alyss. Její matka byla velmi dobrá v přesvědčování.

Jenže víčka ne a ne klesnout a Tess dál civěla do plamenů. Pohled jí padl na Evana a Lynn na druhé straně ohně. Princ láskyplně objímal svou křehkou sestřičku. Oba spokojeně oddechovali. Tess se nenápadně otočila na druhý bok. Do očí se jí náhle nahrnuly slzy. Vůbec netušila proč. Mrkáním se je snažila zahnat.

Pak jí to došlo. Cítila se osamělá. Už to bylo tak dlouho, co viděla svou rodinu naposledy. Přemýšlela, co teď asi Will a Alyss dělají. Ví, že je v pořádku? Mají starost o svou dceru? Zlobí se na ni matka kvůli tomu, že z Redmontu v podstatě utekla bez rozloučení?

Potichu se vymotala z přikrývky a zvedla se. Došla na okraj malého prostůrku mezi stromy, kde se utábořili, a tam se zastavila. S povzdechem se zahleděla na měsíc. Jako kdyby jí byl schopný dát odpověď na některou z jejích otázek. Hlavou jí zčistajasna proletěl obrázek Evana. Stál přesně na stejném místě jako nyní ona a zíral do nebes. Zaplašila tuhle myšlenku. Na její místo nastoupila další.

Vzpomínala na tu poslední večeři s rodiči, lady Paulinou a Haltem. Na tváři se jí objevil smutný úsměv. Najednou ucítila v zádech něčí pohled. Byla ve střehu, ale stále zaujímala stejnou pozici. Chovala se jakoby nic. Výraz její tváře byl úplně stejný, jen oči rejdily po okolí snažíce se odhalit nějakého vetřelce.

Pomalým krokem zašla o kousíček dál do tmy pod větvemi a sedla si ke kořenům velkého smrku. Zády se opřela o kmen. Pohledem zaletěla k místu, kde ještě před chviličkou stála. Z lesa po její pravici svítily liščí oči. Tess se v duchu opravila. To nebyly oči kdejaké lišky, v lese dřepěla Lara. Jak na ni mohla zapomenout?

Teď, když věděla, že si jí Tess všimla, přešla rusovláska k ní a mlčky si přisedla. Obě se zadívaly do korun stromů, mezi jejichž větvemi probleskovalo chladné světlo hvězd.

"Vím, jak ti je," prohodila pak tiše Lara. Tess po ní vrhla pohled svýma lesklýma očima. "Taky se mi stýská." Malá plavovláska musela obdivovat její pozorovací talent. To na ní bylo tolik vidět, na co myslí?

"Po rodičích," dodala rusovláska. Její tvář zpola skrytá v temném stínu vypadala téměř nadpozemsky. A Tess před očima vyvstala vzpomínka na okamžik, kdy Laru spatřila poprvé. Tehdy jí připadala jako bohyně noci.

Rusovláska zcela nečekaně začala vyprávět. Slova se z ní řinula proudem, jako by se chtěla nadobro zbavit tajemství o své minulosti, které ji tak dlouhou dobu tížilo. Hraničářova dcera jen němě poslouchala.

"Moji rodiče byli kočovníci. Otec pocházel odněkud ze zemí na východ od Galiky. Byl vysoký a tmavovlasý, ale moc si ho nepamatuju. Vím, že ho lidé měli rádi. Byl oblíbený a ve své kočovné skupině zastával docela významnou funkci. Myslím, že byl něco jako jejich vůdce. Vlastnil dva kryté vozy, několik kusů dobytka a stan. Když si bral mou matku, neměla nic než křišťálovou kouli a spoustu náramků. Ano, jsou to ty, které jsem měla tehdy na sobě," pokývala hlavou, když si všimla Tessina tázavého pohledu. "A ty, které zůstaly ve vaku na sedle mého koně," dodala sklesle.

"To mě mrzí," zašeptala malá plavovláska. Ale Lara jako by ji neslyšela. Dál upírala zrak někam mezi stromy a pokračovala ve svém vyprávění.

"Ale jemu nevadilo, kdo je, ani odkud pochází. Byl do mé matky blázen. Narazil na ni při jedné ze svých cest. Vydělávala si věštěním budoucnosti. Proto ta křišťálová koule. Ve skutečnosti to byla podvodnice, ale lidé jí věřili. Měla úžasný talent všímat si maličkostí a všechny ty detaily poskládat do úplného obrázku toho, kdo byl zrovna jejím zákazníkem. Důvěru lidí si získala tím, že jim o nich dokázala říct i to, co nikomu neprozradili. Ale ona to odvodila z jejich chování nebo oblečení.
Můj otec se do ní prý zamiloval na první pohled. Byla krásná. Dlouhé, kaštanově hnědé vlasy se jí vlnily až do pasu a její oči měly přesně stejnou barvu jako tvoje." Lařin pohled se na vteřinu stočil k hraničářově dceři. Tess se zachvěla, ale nebylo to zimou. Ještě nikdy takhle Laru neslyšela mluvit. Znělo to, jako by vyprávěla příběh o někom úplně jiném, jako by se jí to ani netýkalo.

"Mimochodem, jmenovala se Elvíra. I to jméno se otci líbilo. Prý bylo kouzelné." Rusovláska si odfrkla, ale vyznělo to spíše zoufale.

"Konala se svatba. Ostatní z toho kočovného spolku k ní byli nejdříve podezřívaví. Ale matka si je dokázala získat. Byla hodná, milá, pracovitá a ochotně jim se vším pomáhala. Zanedlouho si zasloužila jejich uznání. Lidé si jí vážili a nebylo to jen proto, že měla za manžela mého otce.

Od té doby se jim dařilo. Skupina kočovníků se rozrůstala o nové členy a vedlo se jim čím dál lépe. Pak matka otěhotněla." Z tónu, jakým byla poslední věta pronesena, Teressu zamrazilo až do morku kostí. A věděla, že teď nastane ve vyprávění zvrat.

"Všichni byli radostí bez sebe. Těšili se na prvního potomka jejich oblíbeného vůdce a nosili mým rodičům dary. Potom jsem se narodila. Tehdy zrovna řádila neskutečná bouře. Prý trvala přes tři dny. A já přišla na svět za burácení hromů a neustálého pleskotu dešťových kapek na stěny stanu. Holčička s vlasy rudými jako oheň a každým okem jiným. Ďáblovo dítě, říkali. Byla to jen nešťastná shoda náhod. Jenže ovlivnila celý můj následující život.

Při té bouřce přišli kočovníci o dobrou čtvrtinu svého majetku a jeden člověk dokonce o život. Šeptalo se, že za to může ďáblovo dítě. Moji rodiče to striktně odmítali. Ale jak jsem stárla, bylo to horší. Ostatní se mě stranili a házeli po mě nepřátelské pohledy. Často jsem zůstávala skrytá ve voze se svou matkou, snad jediným člověkem, který mě měl doopravdy rád. I otec se mi postupně vzdálil. Vypadalo to, že má svých starostí dost, než aby se ještě zabýval ďáblovým dítětem," dodala hořce. Tess nestihla nic říct, Lara hned pokračovala. A tak jen dál poslouchala s otevřenými ústy.

"Za prvních šest let mého života opustila naši kočovnou skupinu asi polovina lidí. Už se nám tolik nedařilo. A oni to dávali za vinu mě. Prý jsem nosila smůlu.

V mých devíti letech se stala jistá nehoda, při které zemřely dvě krávy naší kořenářky. A já jsem se k tomu nešťastně nachomýtla. Podle ní jsem za to samozřejmě mohla. Od té doby jsem pro ně byla čarodějnice. Taky se podle toho ke mně chovali. Pokud ne stejně jako doposud, tak ještě hůř. Nebýt toho, že jsem byla dcera jejich vůdce, asi by mě nechali někde v hlubokém lese napospas divé zvěři. Doteď nesnáším slovo čarodějnice nebo čarodějka." To vysvětlovalo její nesouhlasný výraz, když ji tak Caleb oslovil.

"Tehdy jsem utekla k nám do stanu a plakala dlouho do noci, až jsem usnula. Probudila jsem se nad ránem. Vylezla jsem opatrně ven. A uslyšela je. Moji rodiče seděli ve voze a povídali si. O mně. Otec řekl, že takhle to dál nejde. Matka se s ním hrozně dlouho hádala, pak se dala do pláče. Už si nepamatuju, co všechno říkali. Nakonec matka rezignovaně souhlasila s otcovým návrhem. Prý to tak bude pro všechny lepší. Nevím, co bylo dál. Znovu jsem utekla do stanu. Ten rozhovor jsem neměla slyšet.

Na to jsem dobrá, poslouchat cizí rozhovory," povzdechla si sarkasticky. Tess seděla dál na svém místě jako pěna, nevědouc, co dělat. A tak jen hleděla na Laru a poslouchala dál její vyprávění.

"Na Léčitelově pasece mě nechali jen několik dní po mých desátých narozeninách. Samotnou. Malou holku, která nedůvěřovala nikomu, ani sobě. Bezbrannou. A vystrašenou. Matka mi slíbila, že se pro mě jednou vrátí. A já jí věřila. Jenže jak roky ubíhaly, ten slib se ztratil někde v nenávratnu. Nenáviděla jsem je za to, že mě tam nechali. Ale stejně se mi po nich stýskalo. A věděla jsem, že to udělali pro mé dobro. Byla jsem jiná a lidé se mě stranili. Stejně jako ostatních na Léčitelově pasece.

Nejdřív jsem se nechtěla s nikým bavit. Držela jsem se v pozadí. Dokázala jsem i několik hodin prosedět bez hnutí v chatě u okna. Zírala jsem ven a nic nedělala. Ale Malcolm mě dokázal vrátit do života. On je skvělý léčitel. Sice jsem o své rodiče přišla, ale na Léčitelově pasece jsem našla novou rodinu - Malcolma a jeho synovce. Mezi těmi lidmi, kteří stejně jako já žili na okraji společnosti, jsem se konečně cítila doma.

Pak jsem se dozvěděla o hraničářích. O královských zvědech, kteří se dokáží bez jediného zvuku procházet po lesích a plížit se mezi stromy. Přesně jako já. Od té doby mám velký sen. Chtěla jsem se stát hraničářkou. Jenže to byl výhradně mužský spolek. Ale pak ses objevila ty a s tebou přišla i naděje."

Lařin zoufalý pohled se upíral k jejím nohám. Řasy se jí třásly. Tess jí stiskla ruku. Najednou na tom nebyla tak špatně. Za pár týdnů bude doma. Uvidí Willa, Alyss i Halta. Všechny, které má ráda.

Ale Lara… Pochybovala, že se se svými rodiči ještě někdy vůbec setká. Z náhlého popudu ji objala.

"Tohle jsem neřekla nikomu, ani Ronald to neví," zašeptala jí rusovláska do vlasů.

"Laro, tys nenašla jen rodinu, ale i nové přátele. Kdykoliv budeš něco potřebovat, můžeš se na mě obrátit," ujistila ji Tess cítíc, že její problémy jsou v tu chvíli úplně nicotné oproti tomu, co si musela vytrpět dívka vedle ní.

"Děkuju," dodala prostě hraničářova dcera. Bylo zvláštní vědět, že je jediná, kdo ví o Lařině velkém snu. A v duchu si slíbila, že jí s jeho naplněním pomůže, ať už se stane cokoliv.

"Já ti taky děkuju," zvedla rusovláska konečně hlavu, vědouc, že našla přítelkyni na celý život. Stmelil je společný boj o život i sdílené tajemství. Zadívala se do laskavých očí Teressy Dohodové a obě se usmály. Lara měla pocit, jako by jí ten jediný pohled sňal ze srdce ohromné břímě. A byla za to malé plavovlásce neskonale vděčná.

"Běž spát," popohnala ji. "Já mám ještě hlídku." Tess se zvedla a naposledy jí stiskla předloktí. Na Lařině tváři se objevil ten typicky tajemný a rošťácký úsměv. A hraničářova dcera jí ho oplatila. Rozuměly si i beze slov.

Tess přešla zpátky k ohni. Usínala s pocitem, že se všechno obrací k lepšímu.

Lara se za ní ještě chvilku dívala, na tváři úsměv. Pak zmizela v lese. Nebylo po ní ani stopy, jen z křoví zasvítily dvě blýskavé oči.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leník Leník | 8. února 2014 v 14:16 | Reagovat

Proč ta kapitola musí končit tak napínavě??? Já snad taky nebudu spát dokud se to nedozvím :D
Chudák Lara, tohle si žádný člověk nezaslouží, natož pak dítě. A mě přitom vůbec nenapadlo, že by tak odvážný a milý člověk, jako je ona mohl mít za sebou něco takového.
Haničko, piš rychle dál, ať nemusím být dlouho napnutá:DDD

2 Fluffy Fluffy | Web | 8. února 2014 v 15:48 | Reagovat

Haničko,

děkuji ti za věnování. =D Já byla zvědavá jak opice, kdo vlastně Lara je. =D Odskočila jsem si od kreslení rodokmenů a vymýšlení jmen pro svoje nové postavy, abych si zpříjemnila sobotní odpoledne. =) A rozhodně se to vyplatilo. ;)

Káva.

Jedno jediné slovo, které ale dokáže každému hraničáři vykouzlit úsměv na tváři. =D A i když si Tess chvilinku myslí, že rozdělat ohýnek bylo dobré, což v tu chvíli určitě bylo, mám obavu, že to nezůstane bez následků. =D Kdyby je nechytili teď, chytí je později, protože ta vůně kouře zůstává ve vzduchu dost dlouho. Můžu jen doufat, že třeba vůně moře pronásledovatele zmate. =D

Caleb, který mluví s plnou pusou. =D Já se prostě musela zasmát. =D A bylo pěkné vidět, že Lynn je o malou trošku lépe. =)

A pak mi bylo hrozně líto Tess. Mně se normálně stýskalo s ní. =D Chápu, že to na ni teď všechno padlo, je daleko od domova, nemá žádné zprávy, že se věci obracejí k lepšímu. Ale já si jsem jistá, že Will dělá všechno proto, aby je našel. =) A Halt mu určitě pomáhá. =D Kdyby ne, Paulina s Alyss by jim určitě daly co proto. =D

Ale potom jsi mě dostala Lařiným příběhem. Čekala jsem cokoliv. Fakt cokoliv. Napadala mě spousta věcí, jak se mohla ocitnout u Malcolma, ale tohle? Že ji tam rodiče odložili? A už se pro ni nikdy nevrátili? To je doopravdy hrůza. Já bych svoje dítě nikdy neodložila, nikdy bych mu neublížila. Radši bych opustila tu komunitu, ve které otec cestoval a žil, než abych ztratila svoji dceru. Vím, že tenkrát lidé byli hodně pověrčiví, ale i tak. =D Co je moc, to je moc. =D A tohle je příliš! =)

Ale je pravdou, že Lara našla přátele, kteří jsou ochotni za ni položit život a to je někdy mnohem víc než rodina. =) A vůbec by mi nevadilo, kdyby si jí třeba někdo z hraničářů vzal za učně, podle mě by byla platnou členkou sboru. =) Je šikovná, všímavá a má srdce na tom správném místě. =)

Hrozně moc se těším na další pokračování, jsem si už teď jistá, že to bude stát za to! =)

3 Hanka Hanka | 8. února 2014 v 18:52 | Reagovat

Holky, moc a moc vám děkuju. :o) A jdu psát dál. Po přečtení dvanáctého dílu HU se mi vrátila inspirace, tak uvidím, kdy zase pošlu další kapitolu. :o)

4 Lucie Lucie | 4. července 2017 v 12:51 | Reagovat

Krása! Nádhera! Jak jinak se dá opsat takováhle kapitola?
Je skvělé, že se Tess s Larou víc spřátelili. Taky jsi tu kapitolu krásně ukončila. Prostě ti to jde. 😃

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama