První hraničář - 3. kapitola

10. ledna 2014 v 20:21 | Fluffy |  První hraničář
autorka: Isabella



Za dva dny skupina dorazila k cíli. Před nimi se tyčilo město s hradem uprostřed, jejich královské město Araluen. Matka s otcem už jednou strýce navštívili, proto věděla, kde ho má hledat. Chlapci v té době byli příliš malí, a tak je rodiče nechali u tety ve vesnici. Svého strýce tedy nikdy neviděli.


Byl to královský voják ve výslužbě, s dobrým příjmem a ubytováním poblíž města. Matka tedy ihned zamířila k jeho chatě, schované v lese. Vždy říkal, že chce mít od všech lidí pokoj a neměl moc rád hluk.

"No teď ho začne mít rád," pomyslela si a ohlédla se na své dva chlapce. To jí dodalo odvahu a zaklepala na dveře. Po chvíli jí otevřel muž menšího vzrůstu s lehce prošedivělými vlasy. Strýc Edran.

"Zdravím, Leanor," řekl, jako by noční návštěva příbuzenstva byla naprosto normální. "A toto jsou jistě mí synovci. Derin a Eyan. Nemám pravdu?" pokračoval a zadíval se každému z nich do očí. Starší vydržel jeho pohled a neohroženě ho opětoval. Mladší, i když by se nejradši schoval za matčiny sukně, se nenechal také zahanbit.

"No vida. Vypadá to, že mají pro strach uděláno. Pojďte dovnitř. Musíte si odpočinout." S těmito slovy otevřel dveře chaty dokořán. Dal jim teplé jídlo a nakonec je uložil do ložnic, které měla chata dvě. Sám si rozložil deku v prostorné kuchyni u pece.

Ráno je probudila vůně snídaně. Chlapci si sice dali radši čaj, ale vydatnou snídani snědli rychleji, než si jejich matka stačila zalít kávu. Přidala jim tedy ještě trochu vajíček a dva krajíce chleba.

"Až posnídáte, musíte se mnou na hrad," řekl strýc do ticha.

"Proč?" zeptal se Derin. "A co tam budeme dělat?"

"Musíte vypovědět králi, co se vlastně ve vaší vesnici stalo," řekl

Po této větě chlapci zbledli a ponořili se do svých myšlenek. Leanor stiskla prudce svou misku, div že ji nerozbila. Nebyla to pro ně kdoví jak přínosná povinnost. Ale bylo to nutné. Král musel vědět, co se přesně stalo a to nejlépe od toho, kdo u toho byl přítomen. Ne od zmateného posla, který ani pomalu nevěděl, kterou vesnici vypálili. Zato ovšem věděl, že by měl dostat odměnu.

"Tak bychom neměli krále nechat čekat," vzchopila se Leanor. Potom se křivě pousmála. "Kdo kdy čekal, že nás bude nějaký král potřebovat. I když bych vše, co mám, raději vyměnila za to, abych to nemusela říct. Pojďte, chlapci." Na ta slova vstala a šla pro pláště. I když bylo venku poměrně teplo, rána už začínala být chladná a plášť se vždy hodil.

Čtyřčlenná skupina se tedy vydala na cestu. K hradu to bylo pomalou chůzí asi dvacet minut. Když k němu dorazili, chvíli se na něj jen dívali. Chlapci totiž nikdy nic podobného neviděli.

Hrad Araluen byl obrovský. Tedy v porovnání s jejich chalupou. Ve skutečnosti to byl asi středně velký, ale spíše malý hrad se třemi věžemi. Mladý král ovšem v době míru plánoval hrad zvětšit.

"Teď ale může své plány rovnou vyhodit z okna," pomyslel si Edran. "Válka je jistě na spadnutí. Nikdy by nedali příkaz k nájezdu bez většího důvodu. Vypovězení války? Nebo ani s tím se nebudou obtěžovat? Teď se můžeme tak akorát začít modlit ke všem známým i neznámým bohům, jestli to chceme ve zdraví přežít."

Matka chlapců smýšlela podobně.

Ke králi Grenwerovi byli uvedeni téměř okamžitě. Všichni před ním podle etikety poklekli. I když oba dva chlapci zřejmě ani netušili, co to slovo znamená. Král však ovšem nesouhlasně zavrtěl hlavou.

"Vstaňte prosím. Už dlouho se snažím lidi tenhle zlozvyk odnaučit," a přitom podal ruku Leanor, aby jí pomohl vstát. Když se jeho pohled střetl s Edranovým, vysloužil si pouze pohled typu "váš humor není na místě pro tyhle lidi, po tom všem, co prožili."

Chlapci byli natolik vyděšení, že ani o ničem takovém nepřemýšleli. Mladší Eyan si ale dodal odvahy a krále si prohlédl. Stál před ním vysoký světlovlasý muž, který měl asi kolem třiceti. Jeho tvář byla přívětivá.

"Omlouvám se, že se vás musím ptát na nedávné věci, ale je to velmi důležité. Edran za mnou včera byl a řekl mi, že jste z té vesnice." Všechny pohledy se tedy obrátily k němu. Ten však jen pozvedl obočí, jako by tím chtěl dát najevo, že civět je neslušné. Derina jeho samozřejmé klidné chování už začínalo štvát. Král však s ním měl větší zkušenosti. Obrátil se proto tedy na matku chlapců, ta mu, jako dospělá, mohla nejlépe popsat danou situaci.

Tvářila se přitom tak klidně a chladně až to krále udivilo. "Asi to mají v rodině," pomyslel si a znovu se podíval po Edranovi.

Edranův i Leanořin vnější klid byl vykoupen dokonalým sebeovládáním. Věděli, že kdyby začala hystericky brečet, šlo by vše ještě hůř. Což platilo dvojnásob u vojáka, pro kterého by každý chybný krok mohl znamenat smrt. Leanor by podala jenom zmatenější informace.

Popisovala tedy vše od začátku do konce. Přítomni byli i další muži, kteří dávali bedlivý pozor, aby měli co nejúplnější obraz.

Když už král usoudil, že ví všechno, co potřeboval, propustil je. Dal jim ještě trochu peněz, aby začali nový život, protože nepochyboval, že domů se už nikdy nevrátí.

Prozatím vládl v království mír. Gorland se hluboce omluvil za nájezd, který byl podle jejich diplomatů pouhým omylem jednoho až příliš nacionalistického vůdce skupiny asi padesáti mužů, který byl znám svými názory o tom, že Araluenské království jeho zemi právem patří. Araluenský král tedy dostal jako dárek na usmířenou jeho hlavu v proutěném košíku.

Čas mezitím plynul. Chlapci rostli a sílili. Edranova staromládenecká domácnost se k jeho velké nelibosti proměnila na velkou rodinnou domácnost plnou křiku, problémů, strastí ale i radostí.

I když to strýc nikdy nepřiznal, bylo jasné, že je mu přece jen milejší společnost. Nahlas by to však nikdy neřekl. Proto jen mrmlal pod vousy. Leanor se ujala vedení rodinného života i chaty. Za královy peníze ji přestavěli, aby poskytovala více prostoru a každý mohl mít svůj pokoj. Také dbala na to, aby chlapci získali vědomosti nejen o zemědělství, ale hlavně o umění boje.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 10. ledna 2014 v 20:24 | Reagovat

Is, já jsem nadšená. =)

Líbí se mi, jak píšeš - ten příběh má takový tajemný náboj. =) Vůbec totiž netuším, jakým směrem se povídka bude ubírat a to mě právě láká. Takže budu doufat, že brzy bude další kapitola!

Moc moc se těším! =)

2 Hanka Hanka | 11. ledna 2014 v 13:55 | Reagovat

Is, krásně se to četlo. :o) A Edran mi ve všem hrozně moc připomíná Halta. :o)
Jsem zvědavá na pokračování. :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama