Černá perla - 25. kapitola - Na vlásku

30. ledna 2014 v 13:20 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola dvacátá pátá

Na vlásku

"Laro!"

Ten úzkostný výkřik se Tess vydral z hrdla dvě vteřiny po Calebovi. Chvilku zůstala naprosto ochromená. Pořád dokola si opakovala: To nemůže být pravda. To nemůže být pravda.

Pak se strhla vřava. Jeden přes druhého se překřikovali s nevěřícně vytřeštěnýma očima. Lynn říkala něco nesrozumitelného a třásla Evanovou rukou. On na ni rozčileně křičel. Caleb klečel na kolenou s hlavou v dlaních. Něco přidušeně mumlal.


Tess mlčela. Stála neschopná slova, neschopná pohybu.

"Tak zmlkněte!" zakřičela konečně a rozběhla se k okraji útesu. Nechtěla se podívat, nechtěla to vidět, ale musela. Bála se, že v hloubce uvidí plavat Lařino tělo. Jenže se jí naskytl jen pohled na zvlněnou vodní hladinu. Prázdnou. Lara nikde.

Potom se ozvalo přiškrcené: "Držím se!"

Tess zaplavila vlna úlevy. Ne na dlouho. Když obhlédla celou situaci, znovu se jí zmocňoval strach. Lařin život visel doslova na vlásku. Jednou rukou se jí podařilo zachytit o další z prken a druhou stále svírala otěže svého koně.

Ale vypadalo to, že se dlouho neudrží. Její hnědák cítil tlak otěží, za něž se Lara z posledních sil držela, a začínal se plašit. Škubal hlavou a zběsile koulel očima. Kdyby se postavil na zadní, mohla se pod ním klidně prkna mostu propadnout a rusovláska by byla ztracená.

"Musíme ji odtamtud nějak dostat!" zvolal Caleb a vyskočil na nohy.

A Teressa najednou věděla, co musí udělat. Vyběhla zpátky k Luskovi. Na sedle visel její vak. Rychle ho strhla dolů a obrátila dnem vzhůru. Všechny její věci se vysypaly na zem. Horečně v nich hrabala, až našla, co hledala. Vítězně zvedla několik smyček silného lana.

"Co chceš dělat?" ptala se Lynn.

"Na vysvětlování není čas," utrousila Tess na půl úst, když si důmyslným uzlem uvazovala konec lana kolem pasu. Ten druhý vložila Evanovi do rukou.

"Pevně to držte. Ty a Caleb. Když bude potřeba, tak i ty, Lynn. Hlavně ho nepouštějte. Ať se děje, co chce, ano?" dodala a pevně pohlédla princi do očí. Evan ji náhle chytil za ruku.

"Tessie, nemusíš to dělat, víš…" Zavrtěla hlavou. Musela. Byla to jediná šance, jediný způsob, jak Laru zachránit. Rychle odhodila luk, toulec se šípy a pláštěnku. Jen by jí překážely.

"Můžu jít já," nabídl se Evan. Ale plavovláska už se vydala k lávce.

"Tess…" vydechla Lynn. Snad ani sama nevěděla, co chtěla říct.

Teressa stanula na první příčli. Věděla, že musí postupovat opravdu opatrně. A to z nich všech byla nejlehčí. Lávka se houpala, jak Lařin neklidný kůň podupával. Otěže, na nichž rusovláska visela, se smekaly a hrozilo, že se pustí.

"Laro, vydrž!" dovolila si křiknout Tess a rozběhla se. Ostatní to pozorovali se zatajeným dechem, když viděli, jak hraničářova dcera ladně přeskakuje z prkna na prkno. Smyčky provazu ležícího na zemi se rychle odvíjely a Evan se bál, že nebude stačit. Viděl, jak se malá plavovláska několik kroků od plašícího se hnědáka zastavila. V ruce mu zbývalo jen pár stop.

Tess věděla, že už jí nezbývá moc času. Lara byla v obličeji zrudlá námahou a kůň, který stále trhal za otěže, jí moc nepomáhal. Když vytáhne nejdřív rusovlásku a teprve potom bude uklidňovat koně, je víc než pravděpodobné, že lávka povolí. Blesková úvaha ji přiměla k činu.

S bušícím srdcem se malými krůčky přibližovala ke koni. S napřaženýma rukama šeptala konejšivá slova. Jenže to nezabíralo. Hnědák znovu pohodil hlavou. Z Lařiných úst se vydralo zoufalé zasténání.

Tess viděla, jak jí klouže ruka. Rusovláska se prkna držela už jen za konečky prstů. Hodila všechnu opatrnost za hlavu. Vrhla se ke koni. Popadla ho za ohlávku a dlouze se mu zadívala do očí.

"Klid, hochu," šeptala. Aniž si byla jistá, že se kůň znovu nezačne plašit, padla na kolena.

Natáhla se po Lařině ruce a ucítila, jak se lano kolem jejího pasu napjalo. Na vteřinu zavřela oči. Zhluboka se nadechla. Nedosáhla na ni. Provaz, který měl být jejím jištěním, jí v tom bránil.

"Pusťte to lano," zakřičela a ohlédla se přes rameno. Na princově tváři spatřila zděšení. Nehodlal ho pustit z ruky. Viděla, jak vrtí hlavou.

A tak udělala to, co jí v tu chvíli přišlo nejlepší. Plynulým pohybem vytáhla z pouzdra nůž a lano přeřízla. Dělala, že nevnímá vyděšené výkřiky svých přátel.

Popolezla o kousek a chytila Laru za zápěstí. Jenže rusovláska byla příliš těžká na to, aby ji Tess jen tak vytáhla. Popadla ji i druhou rukou a zatáhla.

Nešlo to. Lara stále visela nad nebezpečnou hlubinou. Na čele obou dívek se perlil pot. Zrzka vzhlédla.

"Tess. To nemá cenu," zašeptala poraženě. Její oči se nešťastně leskly.

"Já tě nepustím," ujistila ji Tess. "Na to zapomeň."

Lara se tvářila opravdu ztrápeně. "Pusť mě," vydechla. "Nebudu ti to mít za zlé." Ty možná ne, ale já bych si to nadosmrti vyčítala, pomyslela si Tess. Pak její vážnou tvář prozářil malý úsměv.

"Nevzdávej to, mám nápad." Přesně v tu chvíli se ozvalo zlověstné zavrzání. "Ale ne," zděsila se plavovláska. Musela jednat opravdu rychle. Nevšímala si varovného křiku za svými zády.

"Vytáhnu tě," řekla stručně a zvedla se do podřepu, stále držíc Lařinu ruku. Levou ji pustila a napřáhla ji ke koni. Svaly na pravé ruce se jí napjaly, když se zvýšila zátěž. Nevěnovala tomu pozornost.

"Pevně se drž," přikázala rusovlásce. "Ustup," dodala ke koni. Levou dlaň mu položila na nozdry.

A opravdu, zmatený hnědák o kousek zacouval. Laru, která visela na jeho otěžích, tento pohyb povytáhl o něco výš. Prkna mostu teď měla v úrovni pasu. Oběma rukama se chytila vedlejší příčle. Tess ji popadla pod pažemi a pomohla jí nahoru. Obě dívky trochu zabraly a Lara se najednou válela na dřevěných prknech mostu. Tess klečela vedle ní. V tu chvíli dokázala vnímat jen svůj splašený dech a to, že je Lara naživu.

Zlověstné vrzání zesílilo a přidalo se k němu praskání povolujícího dřeva.

"Musíme odtud pryč," vzpamatovala se hraničářova dcera. Zdaleka ještě nebyly v bezpečí. Rusovláska se těžce zvedla. Tess viděla, jak se jí klepou nohy.

"Běž," jemně ji šťouchla do ramene. Lara otevřela ústa, jako by chtěla něco říct, ale malá plavovláska ji nenechala. "No tak, utíkej," pobídla ji znovu a otočila se ke koni.

Rozrušený hnědák začal zase couvat. Pohazoval hlavou a neklidně frkal. A čím dál víc se vzdaloval od místa, kde obě dívky stály. Když Lara viděla, že se Tess chystá vydat za ním, rychle ji popadla za paži. Nehty na její roztřesené ruce se do plavovlásčina lokte bolestivě zaťaly.

"Nech ho být! To chceš umřít kvůli jednomu koni?" zakřičela rusovláska. Tess musela uznat, že má pravdu. Uvědomovala si, že se lávka co nevidět zřítí. Nutila se do klidu. Zvuky praskajícího dřeva je přinutily k pohybu. Obě se jako na povel rozběhly. Na opatrnost nebyl čas.

"Skočte!" zakřičel na ně Evan, když se nacházely asi pět stop od kraje. Nezaváhaly ani na vteřinu. Poslechly ho. Dopadly na všechny čtyři. Tess si sedřela dlaně i kolena a Lara se vedle ní rozplácla na zemi. Obě zběsile oddechovaly a srdce jim bila jako splašená.

Teressa se ohlédla právě včas, aby viděla, jak se most za hlasitého úpění rozpadá. Pár tuctů prken se uvolnilo a dopadalo do vody za žblunkání rozčeřené hladiny. Kupodivu silná lana, která sloužila jako konstrukce, vydržela.

Tess s nesmírnou úlevou shledala, že se Lařin kůň na poslední chvíli zachránil. Teď za rozzlobeného řehtání klusal na druhém břehu z kopce, pryč od majáku. Nedovedla si představit, že by takhle nechala na mostě Luska. Věděla, že by to neudělala. Nikdy.

Lara se konečně zvedla do sedu. Celá se klepala. Vytřeštěně zírala na rozpadlou lávku. V kombinaci s jejími kudrnatými vlasy trčícími do všech stran jí to dodávalo poněkud šílený vzhled. Ale u člověka, který právě o vlásek unikl smrti, se není čemu divit. Trochu omámeně se zvedla na nohy, a než stačil kdokoliv cokoliv říct, rychle Tess objala.

"Děkuju," šeptala pořád dokola a plavovláska ji konejšivě hladila po zádech.

"Hlavně, že jsi v pořádku," usmívala se. Když ji rusovláska konečně pustila, přešel k ní Evan stále ještě s trochu vytřeštěným výrazem ve tváři a pevně ji sevřel do náruče.

"Tohle už mi nikdy nedělej," pronesl vyčítavě do jejích vlasů. Hraničářova dcera věděla, že má na mysli přeříznutý provaz, ale pochybovala, jestli by se znovu zachovala jinak. To, co udělala, bylo podle ní nejlepší řešení.

"To ano, Tess. Takhle nás děsit," přidala se Lynn a položila svou paži plavovlásce kolem ramen.

"No tak, vždyť mě umačkáte," vyprostila se z jejich sevření. "A nejsem to já, kdo málem spadl dolů do vody." Zraky všech se upřely na Laru, kterou právě držel kolem ramen Caleb.

"To ne," poznamenala Lynn, "ale ty jsi při její záchraně riskovala i svůj život. Tess, jsi hrdinka."

***

Ten večer zastavili asi míli od majáku. Les v tom místě plynule přecházel v kamenitou pláž. Tess stála se zapadajícím sluncem za zády a hleděla na oceán. Ztráta Lařina koně představovala další komplikaci. Nejenže rusovláska přišla o všechny své věci, ale navíc se museli střídat v tom, s kým pojede na koni. Naštěstí nyní neměli za zády pronásledovatele, kteří by jim nedali spát a mohli tak jet volnějším tempem.

Tess bloumala pohledem po nekonečných vlnkách čeřených svěžím větrem. V mořské hladině se odrážel srpek vycházejícího měsíce. Klidné šplouchání slané vody, která jí olizovala špičky bot, ji uklidňovalo. Uvědomila si, že je to poprvé, kdy se ocitla u moře. Rty jí zvlnil mírný úsměv.

Přicházet ho slyšela už z dálky. Ačkoliv se snažil jít tiše, Tessino cvičené ucho bystře postřehlo jeho kroky na mokrých oblázcích. Zastavil se vedle ní. Chvíli oba stáli jen tak mlčky. Plavovláska byla zvědavá, co má na srdci, ale nehodlala promluvit první. Možná, že se jen přišel podívat na oceán.

Evanova postava se vedle ní tyčila zezadu ozářená posledními paprsky s tváří skrytou ve stínu. Dlouho jen tak stál a hleděl na moře, stejně jako malá plavovláska.

"Tessie…" začal po chvilce, ale umlkl, nevěda, jak vyjádřit své pocity. Nepodívala se na něj. Jen po něm loupla okem. Viděla, jak pokrčil rameny.

"Jenom jsem chtěl, abys věděla, že jsi dneska byla úžasná," jako by mluvil k měsíci. Pak se otočil na patě a zmizel v houstnoucím šeru.

Proto nemohl vidět široký úsměv, který zdobil Tessinu tvář.

Počkala, až odejde z pláže, a potom se také vydala zpátky za ostatními. Dobře naladěná zapadla mezi stromy, kde rozbili tábor. Nechtěla, aby princ viděl její úsměv, a tak se snažila tvářit neutrálně. Jenže když spatřila, co se děje, její dobrá nálada se rozplynula jako ranní mlha nad poli. Už se nemusela snažit úsměv skrývat.

Lynn opět vypadala velmi vyčerpaně. A navíc se klepala zimou i přesto, že byla zabalená do svého pláště a deky. V táboře vládla pochmurná nálada. Evan stál opřený o strom a nehybně zíral do korun. Lara se držela v povzdálí a Caleb právě dával Lynn nějaký sirup. Nikdo nemluvil. V nastálém tichu vynikl zvuk princezniných cvakajících zubů.

Rozhodně nebyla taková zima, aby se klepala. Vlastně se oteplovalo a Tess si myslela, že deky už nebudou potřeba. S Lynn rozhodně není něco v pořádku, pomyslela si.

"Nemám s něčím pomoct?" zeptala se. Mladý léčitel, jemuž byla slova určena, sebou trhl. Nikdo si nevšiml, že už se vrtátila. Vstal a přešel až k ní.

"Tady se nedá nic moc dělat," zašeptal. "Ale dost by mi pomohlo, kdybychom měli oheň. Lynn se tak víc zahřeje a já bych měl možnost jí uvařit nějaký čaj. Vypadá to, že má zvýšenou teplotu." Tess se zhluboka nadechla. Zase komplikace. Doufala, že teď už se jim podaří v pořádku se dostat domů. I když se zbavili pronásledovatelů, pochybovala, že je dobrý nápad zapalovat oheň. Světlo i kouř budou vidět na míle daleko.

"Má pravdu," prohlásila Lara několik kroků od nich a upustila na zem hromádku dřeva.

"Dobrá, rozděláme oheň," souhlasila Tess neochotně. S povzdechem vzala do ruky křesadlo. A s nevysvětlitelně tíživým pocitem v hrudi vykřesala první jiskry.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 WiseGirl WiseGirl | 31. ledna 2014 v 16:26 | Reagovat

Tak já už se raduju že Lara přežila a najednou se nám zase zhorší Lynnin stav. Hani tebe asi vážně baví nás takhle napínat, že? Myslím že jejich cesta domů bude ještě hodně komplikovaná a mám o Lynn opravdu strach když ani Caleb pořádně neví co dělat. A mám takový pocit že i ten oheň způsobí problémy.

Hani, jako vždycky perfektní, teď jen co nejrychleji dopiš další kapitolu!! :)

2 isabella isabella | 1. února 2014 v 21:57 | Reagovat

Jako vždy Hani ti můžu komentovat tvoji kapitolu s velikou radostí. Píšeš opravdu úžasně a hlavně máš dlouhé kapitoly, což taky velmi oceňuji. Je to prostě výborné, co k tomu dodat.

3 Hanka Hanka | 2. února 2014 v 13:01 | Reagovat

Děkuju vám za podporu, holky. Další kapitola bude brzy. :o)

[1]: Wisie, a to netušíš, co je ještě čeká. :o) Máš pravdu, strašně ráda vás napínám. A pak mě baví číst všechny vaše komentáře, kdy se zamýšlíte nad tím, jak to asi bude pokračovat, a já to vím a musím se smát. :o)

[2]: Délka kapitol mi nedělá problém, ono je to spíš naopak. Když chci napsat něco krátkého, tak píšu, píšu a zjistím, že jsem to zase nějak protáhla. :o)

4 Fluffy Fluffy | Web | 6. února 2014 v 19:47 | Reagovat

Hani,

tak jsem zase tu. =D Běžela jsem si koupit za odměnu dvanáctou knížku, ale mám ještě jeden úkol, než se do ní pustím, a to dopsat Hru o čas, už mi chybí jen kousililiínek. =D Jsem na sebe přísná, ale když už toho tolik vím dopředu, na jednu stranu se mi knížka ani číst nechce, ale zítra se od ní pustím a večer ti dám vědět, jak to vidím zase já. =) Dneska mi musí stačit Černá perla, ale já si to čtení tak užila, že ani dvanáctku nepotřebuju. =D

Tak! A jdu komentovat. =)

Na začátku jsem málem měla infarkt. =D Dneska už druhý, jen tak podotýkám. Ten první ráno, když jsem otevírala index v našem informačním systému, abych se dozvěděla, jak dopadla zkouška, a teď druhej. =D Lara, která se chce pustit, a Tea, co přeřízne provaz. =D

Tohle mi už nedělej! =D

Ale je mi jasný, že to ještě několikrát přijde. =D

Já jsem z toho tak pryč, že mi furt buší srdce a nechce se uklidnit. Ježiši. Napsala jsi to tak skvěle.... já prostě smekám.

Chvilka mezi Evanem a Tessie na pláži. Moje fandící srdíčko zaplesalo. =D Tos tam dala kvůli mně, viď? =D  A pokud ne, tak já si stejně budu nafoukaně myslet, že bylo. =D Prostě se mi to hrozně líbilo a budu se tady rozplývat ještě hodně dlouho. =D

Jenže pak další infarkťák. =D Ty se v tom vyžíváš, viď? =D Jako autor tě doopravdy chápu, dělám to taky, ale jako čtenář? To je k nevydržení. =D Já mám pocit, že ty potíže, které zapálením toho ohně vzniknou, jsou už skoro hmatatelné. Vlastně si tu s nimi naživo povídám. =D Jenom pevně doufám, že i když to bude potíž potížistická, tak Lynn nakonec bude dobře. =)

Haničko, byla to perfektní, nejperfektnější dokonalost a moc se těším na další díl. =)

5 Hanka Hanka | 7. února 2014 v 16:55 | Reagovat

Fluffy, díky moc za pochvalu, dneska mám takový dopisovací den s tebou. :o)
Hrozně moc mě těší, jak to prožíváš. A máš pravdu, tohle mě hrozně baví, psát tak, abych vás napnula. :o) A chvilka na pláži... Možná to tam bylo trošku kvůli tobě, možná... A taky kvůli mě. :oD
K potížím, co přijdou, nic říkat nebudu. :o) To je podstata napínání. :oD

6 Lucie Lucie | 3. července 2017 v 23:24 | Reagovat

Ach Hani! Tobě to napínání fakt musí dělat radost!
Jak jsem už dříve psala, vzbudilas u mě závislost. Já prostě nemůžu jít spát!😑
Proč museli zapálit ten oheň? Chuděrka Lynn! Určitě je jí to líto. 😢
A Lara! Jsem ráda že jí Tess nepustila.
Byla bych fakt smutná. Nejak jsem si tvoji'záhadnou Laru' oblíbila. 😃
V psaní jsi prostě génius a já ti to budu opakovat pořád do kolečka! 😉

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama