Černá perla - 24. kapitola - Starý maják

17. ledna 2014 v 15:41 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola dvacátá čtvrtá

Starý maják

Po neklidné noci strávené v lese nedaleko dřevěného mostu, kdy se všichni, až na princeznu, prostřídali na hlídce, se vydali znovu na cestu. Vzdálili se od řeky, aby je případní pronásledovatelé z jižního břehu nezahlédli, a Tess ještě přitvrdila v opatrnosti. Vyráželi brzy před úsvitem, jeli vytrvalým klusem a dělali co nejkratší přestávky. Na noc si vždy pečlivě vybírali úkryt a po několika hodinách se střídali v hlídání a pozorování okolí.


To, že tam Tess u mostu viděla důkaz Lucienova pátrání po nich, na všechny vrhlo tíživý stín. Mluvili mezi sebou málo, prohodili jen to nejnutnější. Po třech dnech usilovného prchání na východ toho měli všichni plné zuby.

Tess se od nich vždy po několika mílích jízdy odklonila a vydala se zjistit, zda by se nenaskytla příležitost překročit někde řeku. Za ty tři únavné dny narazila jen na dva brody a oba střežil jeden z Lucienových ozbrojenců. Hraničářova dcera se vždy vracela sklíčená a její nálada se přenesla i na ostatní. Hodinu po hodině klesala na bod mrazu. Stačilo málo, aby se mezi sebou začali hádat.

Když večer konečně zastavili, všichni padali vyčerpáním. Lynn opět usnula v sedle a málem z něj sletěla na zem. Caleb ji naštěstí zachytil a pomohl jí opřít se o nejbližší strom. Zasykla, jakmile se její poraněná záda dotkla drsné kůry stromu.

"Takhle to dál nejde," bručel Evan a přistoupil k ní blíž. "Calebe, jak to, že se jí ty rány neléčí?" otázal se vyčítavým tónem. Ten rozhodil rukama.

"Já to taky nechápu. Správně by se už měly hojit."

"Tak asi něco děláš špatně, ne?" obvinil ho rozhořčeně princ.

"To tedy nedělám," vyskočil na nohy mladý léčitel a rozčileně hleděl Evanovi do tváře. Oba mladíci nevědomky zvyšovali hlas. Lynn se krčila u stromu a těkala mezi nimi pohledem.

"Já si myslím, že děláš. Copak je tohle normální? Dovedeš si představit, jak asi trpí? Vždycky, když se na ni podívám, mám chuť tomu, kdo tohle všechno způsobil zakroutit krkem. A ty jí to vůbec neulehčuješ," vychrlil na Caleba, ale ten mu skočil do řeči.

"Myslíš si, že to dělám schválně?!!" osopil se. "Ty si asi myslíš, že víš všechno nejlíp, když jsi princ. Ale vůbec netušíš, jaké to je vidět, jak ti pacienti pod rukama chřadnou, a ty nevíš, jak jim pomoct. Přál bych ti to zažít," dodal jedovatě a stále zvyšoval hlas.

"Dost! Přestaňtě!" Tessina tichá výtka se ozvala jako prásknutí bičem a oba mladíci se na ni zaraženě zadívali. Lara ji podpořila tím, že si mezi ně stoupla se založenýma rukama.

"Tohle nemá cenu. Obviňujete jeden druhého, pak sami sebe a vypadá to, že se na sebe za chvíli vrhnete. Jste jako děti, copak nás chcete prozradit?" peskovala je a důrazně se na každého zvlášť zadívala. Oba se zatvářili zkroušeně.

Lynn to celé udiveně sledovala. Tess byla asi jediný člověk mimo královskou rodinu, který přiměl Evana poslouchat. Nikdy neviděla, že by se takhle choval. Vždy byl tak nezávislý a tvrdohlavý… Její myšlenky přerušila další slova malé plavovlásky.

"To napětí, které mezi námi panuje, je nesnesitelné. Tak už konečně přestaňte. Teď musíme držet při sobě, ne se hádat," dodala Tess mírněji. "Já vím, že představa toho, že jsme uvěznění na tomhle břehu řeky, je sama o sobě zlá. Do toho se někde za námi motají ti zpropadení Lucienovi vojáci, ale je tu jistá šance jim uniknout. A my se té šance musíme držet. Než dospějeme k ústí řeky, určitě na nějaký most narazíme," ujišťovala dílem je a dílem sebe. Potřebovali naději a ona se rozhodla jim ji dát. Musela být silná.

Každému věnovala pevný pohled. Viděla, jak se oběma mladíkům narovnala ramena a jak se na sebe omluvně zadívali. Lara se zvlněnými koutky ustoupila a uvolnila jim tak místo. Podali si pravice.

"Neměl jsem to říkat," prohodil Evan. "Mrzí mě to."

"Mě taky, promiň," řekl Caleb s opatrným úsměvem.

"Sláva," zasmála se Tess a napětí, které mezi nimi vládlo po celý den, najednou povolilo.

Lara opět rozdala proužky sušeného masa k večeři. Tentokrát jídlo zpestřila sušenými švestkami. Caleb zaúpěl.

"Jestli tohle někdy skončí, tak sušené maso nebudu moct ani vidět." Kupodivu první, kdo s ním souhlasil, byl Evan.

"Tak v tom máš naprostou pravdu," prohlásil. Pak se ozvala Lynn.

"Calebe, to je to s těmi mými zády tak špatné?" zeptala se. Dobrá nálada odplula někam pryč. Léčitel na ni vrhl rychlý pronikavý pohled, pak zavrtěl hlavou.

"Neboj se, já se o to postarám," povzbudivě se usmál. Laře ale neušel pochybovačný výraz, když se odvrátil od princezny.

"Měli bychom jít spát. Kdo si bere první hlídku?" přerušila je Tess.

"Já," přihlásil se Caleb.

"Pořádně se prospěte, zítra nás čeká další náročná cesta," dodala ještě hraničářova dcera, když se zachumlávala do deky.

Pak strnula. Všichni okamžitě zpozorněli.

"Co se děje?" zašeptala Lynn, ale Tess zvedla ruku, aby nerušila. Evan napjatě zíral do tmy s rukou na jílci svého meče a očekával, že se na ně z křoví každou chvíli vyřítí jejich pronásledovatelé. Teressa jeho domněnku vyvrátila svými slovy: "Vy to necíte?" Princ se zamračil.

"A co?" zeptal se.

"Sůl," odpověděla Lara. Všechny zraky se stočily k ní. Až na těch pár chvil, kdy mluvila nebo rozdávala jídlo, Evan skoro zapomínal, že jede s nimi. Tak byla nenápadná. Vždycky se držela v pozadí.

"Sůl?" opáčil nechápavě a rusovláska pohodila hlavou.

"Ano, sůl," zopakovala. Nechápavý výraz na Evanově tváři se ještě prohloubil. Princ ani sám netušil, že je to možné. Začichal. Vál docela silný vítr z východu a přinášel s sebou slabou vůni.

"Moře je blízko," vysvětlila Tess. Zamračená čela se projasnila. Všichni už cítili tu specifickou vůni mořské vody.

"Takže šance, že najdeme nějaký most, se zmenšuje," prohlásila nešťastně princezna. Její zelené oči zakalené únavou se upřely na Teressu. "Co budeme dělat, když na žádný nenarazíme?" Ta otázka ji tížila jako kámen. Tess se nadechla a Lynnin pohled opětovala.

"Tím se teď nezabývejme, já něco vymyslím," uklidnila ji, přetočila se na bok a zdálo se, že usnula. Princezna se o něco klidnější usmála a stulila se do klubíčka.

***

Ráno pokračovali v cestě jako obvykle a za necelé dva dny dojeli k moři, aniž by jedinkrát narazili na most či lávku. Když vyjeli z malého lesíka, objevil se před nimi nízký svah porostlý travou kývající se v poryvech větru. Sem tam na něm ležely kameny rozházené rukou nějakého obra. Z vršku na všechno shlížela stará a polorozpadlá kamenná věž. Ve vzduchu se stále více vznášela vůně soli. Tehdy v noci vál silný vítr od moře, proto ji cítili tak brzy.

Po zdolání kopce se ocitli na malé vydlážděné plošince, mezi jejímiž kameny se na světlo dralo početné rostlinstvo. Dole pod nimi se o šedý útes tříštily vlny a vodní kapky vyletovaly vysoko do vzduchu. Sluneční paprsky tančily po tyrkysově modré hladině táhnoucí se, kam až oko dohlédlo. Ten pohled bral dech.

Tess seskočila na zem a chvilku jen stála se zrakem upřeným do dáli. Vítr jí cuchal vlasy, rozverně tahal dlouhé pramínky z jejího copu a ty malé plavovlásce vířily kolem hlavy v divokém tanci. Rychle je rukou uhladila a schovala pod kapuci.
Odpoutala se od úchvatného výhledu na oceán a její pohled se stočil směrem ke kamenné věži. Stála přesně na hraně útesu spadajícího kolmo do divokých vln. Její zdivo se drolilo. Vypadala, že už pěkných pár století nikomu nesloužila. Dříve ji nejspíš využívali jako maják. U tmavého vchodu otevírajícího se jako temná ústa chtivá pohltit vše, co se přiblíží, se v mořském větru krčilo několik prvních jarních kvítků. Jejich žluť ostře kontrastovala se strarým zašedlým zdivem.
Caleb udělal pár kroků, sehnul se a jeden z nich utrhl. S úklonou ho podával princezně.

"Pro vás, má paní," pronesl obřadně. Lynn s rozpačitým úsměvem jeho dar přijala. Tváře jí zrůžověly a věnovala mu půvabnou poklonu. Pak si všimla, že se Tess vydala na průzkum a zvědavě se otočila jejím směrem.

Hraničářova dcera stanula u vchodu do věže a teď shlížela směrem na jih. Přesně pod starým majákem se do moře vléval rychlý proud říčky Lenory. Na druhém břehu se proti nebi tyčila další věž, dvojče té, u které se nacházeli. Byla o půlku nižší a v ještě horším stavu. Naštěstí na druhém břehu nebylo ani vidu po pronásledovatelích. A co víc… Tess se po tváři rozlil spokojený úsměv.

"Pojďte se podívat," vyzvala ostatní, ale vítr jí bral slova od úst. Tak alespoň mávla rukou. Pochopili.

Jako první stanul po jejím boku Evan. Překvapeně a úlevně vydechl. Už přestal doufat. Od majáku vedl k druhé věži provazový most. Tedy spíše lávka, opravil se v duchu.

Když to uviděl Caleb, nadšeně popadl princeznu kolem pasu, zvedl ji do vzduchu a zatočil se s ní. Překvapeně vyjekla a rychle se ho chytila kolem krku. Opatrně ji postavil na zem a uculil se.

"Omlouvám se. To bylo z té radosti, že se našel most," vysvětlil a uhnul pohledem zpět k lávce přes ústí Lenory. Lynn stála s rukama v bok, ale nemohla se ubránit úsměvu. Uvědomila si, že si nikdy nevšimla, jak úžasně modré oči černovlasý léčitel má.

Lara stála opět v pozadí, jak bylo jejím zvykem. Teď se bez sebemenšího zvuku objevila Tess po druhém boku.

"Ta lávka vypadá dost chatrně," prohodila. "Jak přes to chceš přejít s koňmi?" Po zaznění téhle otázky všeobecné nadšení pohaslo.

"Převedeme jednoho po druhém," odpověděla Teressa s pokrčením ramen. "Ale nejdřív bych se chtěla porozhlédnout po okolí. Počkejte tady," poprosila je.

"Počkej, kam jdeš?" volal za ní Caleb. Ale malá plavovláska už zmizela v temném vchodu do majáku.

"Jen ji nech, ona se vrátí," uklidňovala ho rusovláska. Sedla si na zem a nohy spustila dolů z útesu. Zády se pohodlně opřela o chladný kámen a zavřela oči.

"Hmm, ale stejně bych rád věděl, kam to jde," hučel Caleb.

"Zmlkni už," ozvala se Lynn naprosto neprinceznovsky a nechala černovlasého mladíka stát s otevřenými ústy. Přisedla si k Laře.

"Tady je krásně," povzdechla si. Přitáhla si kolena pod bradu a upřela zrak na nekonečné moře, proto jí unikl malý úsměv na rusovlásčině tváři. Pak se Lařino zelené oko otevřelo a rozverně mrklo na prince, který je pozoroval se založenýma rukama a nevěřícným výrazem na tváři.

***

Tess seděla na vrcholku věže a nohama se přidržovala starého zdiva. Stále ještě cítila pod prsty drolící se kámen ohlodaný zubem času. Mezi jednotlivými kamennými bloky vyrůstaly trsy tuhé a odolné trávy, jejíž stébla se pohupovala a vlála ve větru stejně jako vlasy malé plavovlásky.

Teressa se při šplhání po starých kusech zdiva a popadaných trámech trošku zadýchala. Teď seděla obkročmo na vršku zdi a snažila se svůj dech zklidnit. Kolem hlavy se jí s tklivým zakvílením prohnal závan větru a strhl jí kapuci z hlavy. Ani se nesnažila si ji vrátit zpátky. Měla na práci důležitější věci.

Pátravě pohlédla do dálky. Ve vnitrozemí se střídaly lesíky a hájky s loukami porostlými vysokou travou, ale nikde nebylo ani stopy po jejich pronásledovatelích. V Tess zablikala jiskřička naděje. Že by je setřásli?

Pravdou bylo, že poslední známkou pronásledování byl voják hlídající brod přes Lenoru vzdálený dva dny jízdy. Z vrcholku starého majáku Tess viděla na míle daleko a po tváři se jí pomalu rozlil spokojený úsměv. Konečně mohli klidně spát. Snad by šlo zapálit i malý ohýnek, až se utáboří. Ale hraničářova dcera nechtěla nic riskovat. Raději ještě počká.

Její pohled se stočil na druhou stranu. Přímo pod ní se v ohromné hloubce zpěněné vlny tříštily o patu křídového útesu. Většině lidí by se z té výšky zamotala hlava, ale Tess dál neochvějně hleděla do závratných hlubin. Když usoudila, že pozorováním strávila už dost času, vstala a nebezpečně balancujíc na vrcholku rozpadající se zdi hledala místo vhodné k sestupu. Její pláštěnka za ní vlála a třepetala se v poryvech mořského vichru.

Tess brzy našla spolehlivé úchyty na šplhání. Zpáteční cesta byla pro hraničářovu dceru stejně snadná jako chůze. Za pár minut už stála se spokojeným úsměvem před svými přáteli.

"Tak co? Kdes byla? A cos zjistila?" ptal se hned Caleb zvědavě.

"Vyšplhala jsem nahoru," máchla plavovláska rukou k majáku. "Zdá se, že jsme se našich pronásledovatelů zbavili." Po tomhle prohlášení vypuklo všeobecné nadšení.

Lynn se šťastně rozesmála a objala Laru, která se usmívala od ucha k uchu. Evan s Calebem se poplácávali po zádech s úsměvy na tvářích.

"Na to bude dost času pak," prohodila Tess mírně a za řeči už se chápala Luskovy uzdy. S koníkovou hlavou vykukující zpoza jejího ramene stanula na kraji mostu. Teď viděla, že je to opravdu spíše lávka.

Zamračila se. Přejít na druhou stranu s koňmi bude těžší, než si myslela. Dřevěná prkna zavěšená na dvou silných lanech se lehce kývala ve větru a najednou vypadala docela chatrně. Teressa vykročila a opatrně došlápla na první z nich svou levou nohou obutou v měkké kožené botě. Následovala pravá noha. Hraničářova dcera za sebou uslyšela Luskovo nesouhlasné zafrkání. V týle cítila pohledy ostatních, ale neotočila se.

"Další můžete jít, až budu na druhé straně," prohodila přes rameno, když bezpečně stála oběma nohama na první z příčlí. Levou rukou svírala Luskovy otěže a pravou se přidržovala postranního lana. Lávka se nebezpečně zhoupla, ale Tess nedělalo problém udržet rovnováhu.

"Tessie…" začal pochybovačně Evan. Větu nedokončil. S otevřenými ústy sledoval, jak malá plavovláska přechází na druhou stranu téměř procházkovou chůzí, aniž by se jedinkrát ohlédla nebo podívala pod sebe. Lusk šel neochotně za ní. Vůbec se mu to nelíbilo, ale zvítězil letitý výcvik.

Když Tess konečně stála na pevné zemi, s úsměvem se k němu obrátila. Pohladila ho po nose a ze svého vaku vyštrachala starou a scvrklou mrkev. Podala mu ji.

"Zasloužil sis ji." Lusk jí věnoval vyčítavý pohled.

Za takový výkon dostanu tohle? Jablíčko by nebylo? Tess pokrčila rameny.

"Víc nemám." Když se otáčela zpátky k mostu, přísahala by, že se Lusk zamračil.

Zamávala, a naznačila tak, že už může vyrazit někdo další. Jakmile to Lynn zpozorovala, rychle vykročila na lávku, než ji stihl Evan zadržet. A než ztratím odvahu, pomyslela si. Vzala si příklad z Tess. Šla rychle, dívala se jen před sebe a pevně svírala Gweniny otěže.

"Uff," odfoukla si, když stanula vedle Teressy. Ta se na ni povzbudivě usmála.

"Nebylo to tak strašné, co?" zeptala se. Princezna na ni vrhla pohled a nevěřícně zavrtěla hlavou.

"To myslíš vážně? Nejdřív skáčeme z útesu do řeky, pak přecházíme lávku, která tu stojí snad odpradávna a vypadá, že se co nevidět rozpadne, a tobě to nepřijde tak strašné? Říkám si, že jestli tuhle cestu přežiju, bude to zázrak," prohlásila, ale v hlase jí zazníval smích. Než jí Tess stihla odpovědět, na druhou stranu přešel Evan s Oskarem a Caleb byl na cestě.

"Utáboříme se, nebo pojedeme dál?" přerušil jejich konverzaci princ. A to už se k nim přidal i černovlasý léčitel.
Tess pohlédla na nebe. Otevřela ústa k odpovědi a strnula. Vzduchem se nesl zvuk, při kterém se jí zježily chloupky. Ozvalo se nepříjemné zavrzání. Plavovlásčin pohled se stočil zpět k provazovému mostku.

Lara se svým hnědákem překonala sotva polovinu, když se ozval ten hrůzný zvuk. Zavrzání povolujícího dřeva. Pochopili, co se děje. Všichni napjatě hleděli na prkna, po nichž rusovláska opatrně přecházela.

První se vzchopil Caleb.

"Laro!" zařval. A přesně v tu chvíli prkno pod jejíma nohama povolilo a rusovláska se propadla do prázdna.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 WiseGirl WiseGirl | 18. ledna 2014 v 22:49 | Reagovat

NE!! Teď když jsou tak blízko u cíle necháš Laru spadnout z lávky?! Hani řekni mi, že to nějakým zázrakem přežije?!! Je to přece naše záhadná Lara! Ona MUSÍ přežít!!! Ááá já zešílím!!

Samozřejmě jako vždycky perfektní kapitola, jen nenech Laru umřít!!
a co nejrychleji další! :)

2 Hanka Hanka | 19. ledna 2014 v 16:49 | Reagovat

[1]: Děkuju, takovéhle komentáře mě vždycky potěší, když vidím, že jsem vás napnula, o což mi vlastně šlo. :oD :oD Wisie, nic ti neprozradím. Přečteš si sama, jak to bude pokračovat. :o)
Jdu Fluffy poslat další kapitolu. :o)

3 Dronning Dronning | 20. ledna 2014 v 6:41 | Reagovat

Skvělá kapitolka. :))
Doufám, že to všechno dobře dopadne. Moc nás napínáš!! :))

4 Hanka Hanka | 20. ledna 2014 v 18:14 | Reagovat

[3]: Já vím, já ráda napínám. ;o) Děkuju za komentář. :o)

5 Fluffy Fluffy | Web | 28. ledna 2014 v 18:27 | Reagovat

Haničko,

(nevadí, že ti tak říkám? =) Pokud jo, tak dej vědět, zapomenu na to =D)

to bylo naprosto bombastické! Vím, že jsem psala, že si to naordinuju za odměnu, až udělám matematiku, ale když jsem ji udělala, byla jsem tak vyčerpaná, že jsem nebyla schopná ani zapnout počítač. =D A pak už jsem se musela učit na další zkoušku, kterou jsem měla dneska, tu jsem taky díkybohu zvládla, tak už jsem se přemluvila, že si musím najít čas. =)

Chtěla jsem si dát taky odměnu, že si koupím dvanácté pokračování, dneska jsem dokonce došla až do knihkupectví a... tam jsem ji taky nechala. =D Příští týden mě čekají ještě dvě zkoušky a tak si ji koupím radši až potom, abych inspiraci mohla rovnou prsknout na papír. =D

Takže Černá perla se stala mojí největší odměnou ve zkouškovém. =) To jsem tím rozsáhlým plkáním chtěla sdělit. =D

A teď k ději. =)

Ten začátek byl perfektní. =) Úplně krásně jsi popsala tu světoznámou ponorkovou nemoc. =D Říká se, že třetí den je kritickej, tak našim dobrým přátelům to sice trvalo o trochu déle, ale nevynechalo to ani je. =D Chápu Evana, že má o Lynn strach (upřímně, já bych na ostatní taky štěkala, kdyby mému bráškovi někdo ublížil a nehojilo by se to a to už je to dneska velkej chlap =D), a to, jak se na sebe s Calebem osočovali... pobavilo mě to, i když to měla být vážná situace. =D Asi tím, že je to jak ze života, doopravdy. =)

Ještěže mají Tess. =) Nejenom, že je slečna hraničářka pěkně postaví do latě, že jsou jak přistižení školáci při opisování, ale ještě pozná, že jsou blízko u moře a vymyslí, jak se dostat na tu správnou stranu řeky. =)

Upřímně jsem doufala, že se to povede. Ale ten konec? Normálně jsem doma vykřikla! =D Ještěže tu jsem sama. =D Já jen doufám, doopravdy moc doufám, že se jim podaří Laru zachránit. =) Nemůžeš jí ublížit, prostě nemůžeš! =D

Hani, bylo to opět perfektní. Jsem z toho nadšená stále stejně a každým dílem to zbožňuju víc a víc, i když už jsem si myslela, že to nejde. =) Píšeš prostě jak profík! =)

Moc se těším na pokračování! =)

6 Hanka Hanka | 28. ledna 2014 v 18:51 | Reagovat

[5]: Fluffy, moc a moc ti děkuju! Víš, že tvoje rozsáhlé plkání zbožňuju. Na tvůj komentář se těším vždycky nejvíc. :o) A gratuluju k úspěšnému složení zkoušek. Potěšilo mě, že můj výtvor bereš jako odměnu a že se ti to tolik líbí. A že píšu jako profík - Fluff, nepřeháněj, začínám se červenat. :oD

Haničko mi klidně říkej, mě to nevadí... :o)

7 Lucie Lucie | 3. července 2017 v 23:01 | Reagovat

Tak a znova napínavý konec. Jestli budeš takhle pokračovat, dostanu z tebe infarkt 😂.
Kapitola je skvělá a já už se nemůžu dočkat pokračování (a to stačí jen odeslat komentář a překliknout na další kapitolu 😀)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama