Černá perla - 23. kapitola - Jezevci

3. ledna 2014 v 16:54 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola dvacátá třetí

Jezevci

Zařídili se podle Tessiny rady a vrátili se po vlastních stopách. Mezi stromy našli skvělé místečko skryté za vysokými keři. Padlý kmen staré břízy zde vytvořil volný prostor, kde se utábořili. Koně uvázali k nízko visícím větvím, napojili je a sami si pak posedali na zem připraveni čekat na malou plavovlásku, která se vydala na výzvědy.


Evan seděl na hladkém kmeni padlého stromu a svíral prsty kolem jílce svého meče. To nekonečné čekání ho ubíjelo. Čas se neskutečně vlekl. Princ se s povzdechem rozhlédl kolem. Strakaté kmínky břízek se střídaly s temnějšími kmeny stálezelených borovic. Mezi nimi se míhaly stíny. Připomnělo mu to, jak se jim Tess rozplynula před očima. Kdyby se nevrátila do slunce západu, mohli by tu zůstat přes noc. Místo na táboření to bylo dobré, jako každé jiné. A on by se ji, i přes její zákaz, vydal hledat.

"Calebe?" ozvala se do ticha jeho sestra.

"Ano?" Černovlasý mladík vzhlédl. Právě se přehraboval ve svém vaku.

"Neměl bys něco proti bolesti na ta moje záda? Kdykoliv se pohnu, pálí to jak čert," prohlásila Lynn. Caleb vstal, najednou nezvykle vážný.

"Podívám se na to," slíbil.

Princezna se opřela o kmen štíhlé borovice a odhalila rány na svých zádech. Když se černovlasý léčitel dotkl kůže mezi dvěma dlouhými šrámy, sykla bolestí. Evan sledoval Calebovo svraštělé čelo s narůstajícími obavami.

"Můžu rány znovu vyčistit, ale vypadá to, že se nehojí tak, jak by měly," sdělil jim léčitel. Lara též vstala a pomohla mu očistit rány. Kouskem vlhkého čistého plátna vymyli šrámy a Caleb na ně potom nanesl podivně páchnoucí mast. Zdálo se však, že se princezně ulevilo.

"Děkuju," stiskla modrookému léčiteli ruku a znovu se usadila na zem. Zachumlala se do svého pláště a za chviličku už podřimovala.

"Nesnáším čekání," zahučel Evan asi po půl hodině. Obavy v něm narůstaly s každou uplynulou minutou, když sledoval, jak sebou jeho sestra ve spánku nepokojně hází. A bál se i o Tess. Stíny mezi stromy se stále prohlubovaly a ona se nevracela. Slunce dávno zmizelo za korunami. Evan nevěděl, jestli už zapadlo. A bylo mu to jedno. Vstal.

"Co chceš dělat?" zeptal se Caleb. Evan ho ignoroval a vydal se k okraji tábořiště. Černovlasý léčitel mu zastoupil cestu.

"Kam jdeš?" otázal se s rukama založenýma na prsou. Evan se mu zahleděl do očí.

"Kašlu na to, co říkala. Půjdu ji hledat."

***

"To byste nevěřili, kolik tady tý divý zvěře máme," prohodil hlídač mostu. "A jak je pořádně nebezpečná. Jednou jsem tu byl na hlídce a napadli mě dva jezevci, pánové."

Voják mířící k Tessině úkrytu se zastavil a nevěřícně se k němu obrátil.

"Nepřejte si vidět ten lítej boj. Oba na mě skočili a kousali a škrabali, jak já byl tehdy zřízenej. Sotva jsem se odplazil domů," vyprávěl s kamennou tváří vesničan. "Věděli jste, že jezevci dokážou prokousnout svýma zubama i kroužkovou zbroj? A náš les jich je tu plnej. Myslím jezevců, ne kroužkovejch zbrojí."

Lucienovi vojáci se po sobě nejistě podívali. Tess spatřila svou příležitost a tiše zatřásla mlázím po své levici. Voják, který k ní stál blíž, div nevyletěl z kůže. Pomalu a opatrně s pohledy vrhajícími na harašící mlází se vrátil ke svému druhovi.
"Myslím, že vaše jezevce raději necháme na pokoji," prohlásil.

"To bych vám radil, jo jo," kýval muž vážně hlavou. Tess mu tiše děkovala za jeho řeči. Nedokázala uvěřit, že mu na to to vojáci skočili. Kdo kdy viděl jezevce, aby prokousl zbroj?

Ti strašpytlové v Lucienových službách se raději měli k odchodu.

"A nezapomeň, cos nám slíbil," volali za ním z bezpečí mostu.

"Pff," odfoukl si tiše vesničan. Mávl na ně svým kopím.

Tess, sledujíc, jak se vojáci vrátili ke koním a jak důrazně diskutují se svým druhem, se opatrně odplížila kousek do lesa. Srdce jí stále zrychleně tlouklo a ona se opřela o drsný kmen jedné z borovic. To tedy bylo o fous. Před prozrazením ji zachránil jen párek jezevců. Ušklíbla se.

Její mozek už ale pracoval na plné obrátky, jak toho zjistit víc. Mohla by se přestrojit za obyčejnou vesnickou dívku a ve svém náhradním šedém plášti přejít most. Ale osamělá pocestná by nejspíš vyvolala spoustu nepříjemných otázek. Třeba co tam dělá tak sama. Nebo odkud je. A kdyby se hned za chvilku vracela přes most zpátky, bylo by to nanejvýš podezřelé. Tuto možnost Tess zavrhla.

Pak spatřila mladou světlovlasou ženu jdoucí po mostě. V ruce držela košík zpola zakrytý utěrkou. Čouhal z něj hliněný džbán. Už z dálky mávala na muže s kopím. A ten ji s dychtivým výrazem na tváři vyhlížel.

Tess uviděla další šanci se něco dozvědět. Byla opatrná na nejvyšší míru a dávala si pozor, kam šlape. Předchozí zkušenost s větvičkou ji nutila postupovat pomalu a kontrolovat terén před sebou mnohem pečlivěji, než dosud. Skryla se za stromem rostoucím asi třicet stop od dřevěné budky. Přitiskla se k jeho kmeni a její oči se upřely na muže a ženu z vesnice. Právě mu předávala košík. Nejspíš byl plný jídla.

"Děkuju ti, Catherine," poděkoval muž a zalovil pod utěrkou. "Tak copak jsi mi to dneska přinesla?" Vytáhl čerstvě upečený chléb a kus tvrdého sýra. Ozvalo se křupnutí, jak si muž ulomil kousek bochníku. Znělo to jako rajská hudba. Tess dostala hroznou chuť se zakousnou do toho měkkého chleba. Po tom, co už týden jedla jen sušené maso, se nebylo čemu divit. Cítila, jak se jí v ústech zase sbíhají sliny. Polkla a raději nastražila uši. Byla by to pořádná smůla, kdyby ji prozradil její kručící žaludek.

Žena ignorovala mužovu otázku a zvědavě se na něj zahleděla.

"Co ti chtěli ti dva vojáci?"

"Ále, ptali se na nějaké uprchlíky. Prej je jich pět, mají koně a asi se snaží dostat na druhej břeh řeky. Tak jestli tudy nepřešli."

"A cos jim řek, Ralfe?"

"Že tudy nikdo takovej nejel. A i kdyby, co bych jim to říkal," zahuhňal muž s plnými ústy.

"A co tady tak dlouho řešili?" ptala se žena zvědavě dál.

"Nechtěli mi věřit. Pak něco zaharašilo támhle v křoví, asi nějakej zajíc, a já jim pověděl, jak nebezpečný tu máme jezevce. A oni divže strachy neskočili do řeky. Povídám ti, Cat, ze mě si nikdo blázny dělat nebude," uculoval se muž. Catherine se smála, až jí tekly slzy. Pak se zhluboka nadechla, utřela si je a řekla: "Za chvilku zapadne slunce a Jeff tě přijde vystřídat. Přijď domů, děti se na tebe těší." Na rozloučenou mu vtiskla polibek na tvář.

Tess se rozhlédla. Tady už se nejspíš nic nedozví a přes most se tu stejně nedostanou, aniž by se prozradili. Muž sice tvrdil, že by to vojákům neřekl, ale Teressa věděla, že chudí vesničané by si rádi přivydělali. Kdyby je neprozradil tenhle muž, udělal by to někdo jiný.

Ostatním řekla, že se vrátí do západu slunce a to už klesalo k obzoru. Všechny obláčky ve své blízkosti barvilo do oranžové a nachové. Otočila se na patě a klouzala zšeřelým lesem zpátky.

Když se vynořila na okraji jejich tábořiště, Caleb s Evanem stáli proti sobě jen pár kroků od ní. Zatím si jí nevšimli.
"Kašlu na to, co říkala. Půjdu ji hledat," oznámil Evan a hleděl Calebovi do očí. Tess zavrtěla hlavou. Tohle mohla tušit.
"Nepůjdeš. Ona bude v pořádku. Za chvilku se vrátí, uvidíš," ujistil ho černovlasý léčitel. Ale vypadalo to, že stejnou měrou ujišťuje sám sebe.

Zakašlala a všechny oči, kromě Lynniných, se upřely na ni. Vypadala jako další stín v lese. Vystoupila vpřed a shodila si kapuci z hlavy.

"To byste nevěřili, jak jsou jezevci nebezpeční," řekla namísto pozdravu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 6. ledna 2014 v 13:34 | Reagovat

Hani, dneska dopoledne jsem byla na další zkoušce (a modlím se, aby to dobře dopadlo, ještě nemám výsledky), a tak až konečně teď mám chvilku času, abych ti okomentovala další kapitolu. =) Musím se pak zase utíkat učit, ve středu mě čeká další zkouška. =D

Evanovo odhodlání na začátku mě pobavilo. =D V tomhle mi zase připomíná Evanlyn. =D Ta taky neposeděla, Horác hraničářům nikdy neodporoval. =D

Dost se mi nelíbí Lynnino zranění, když ani Caleb neví, co pořádně s tím. Ale pořád doufám, že jen z důvodu polních podmínek a že čas, klid a správná péče pak Lynn pomůžou. =)

Vesničan, co má zřejmě představivost větší než já, je zřejmě Araluenec duší i tělem, což je dobře. =) Lucien nemůže být oblíbený v lénu, které je spokojené a oddané králi.

Tess samozřejmě projevila spoustu duchapřítomnosti, když si zahrála na jezevce. =D A jak hezky pak poslouchala, úplná hraničářka! =)

Stejně jako když se připlížila zpátky v pravou dobu. =D To mě pobavilo =D A upřímně se mi ulevilo, už už jsem se bála, že Evan spadne do průšvihu. =D

Hani, moc se mi to líbilo, zase perfektní kapitola. =) A nemůžu se dočkat, až si přečtu další díl. =))

2 Hanka Hanka | 6. ledna 2014 v 17:41 | Reagovat

[1]: Fluffy, děkuju ti za komentář. Stále to vypadá, že jsi snad jediná, kdo komentuje, a to máš zkoušky. Budu ti moc držet palce, věřím, že to zvládneš. :o)

3 Dronning Dronning | 8. ledna 2014 v 7:27 | Reagovat

Hezká kapitolka, jsem moc zvědavá, jak to bude celé pokračovat. :))

4 Hanka Hanka | 8. ledna 2014 v 18:06 | Reagovat

[3]: Děkuju za komentář. :o) Neboj, už brzy se dočkáš dalšího dílu. :o)

5 WiseGirl WiseGirl | 8. ledna 2014 v 22:54 | Reagovat

Jako vždy perfektní, k tomu prostě není co dodat :) Jsem opravdu zvědavá jsk se dostanou přes řeku a mám strach o Lynn... Caleb ji vyléčí, že jo? ...Ach, potřebuju další kapitolu... :)

6 Hanka Hanka | 9. ledna 2014 v 15:08 | Reagovat

[5]: Jako každou autorku mě potěší, když to prožíváš s postavami. :o) Děkuju. :o)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama