Vánoční soutěž - Nečekaný dárek

24. prosince 2013 v 17:00 | Fluffy |  Vánoční soutěž

1. místo


autorka: Hanka



Sněžilo. Z nebe se snášela jedna vločka za druhou, jako by se s nimi roztrhl pytel. Třpytivě bílá pokrývka ležela úplně na všem. Zasypala stromy, domky ve vesnici, hrad Redmont i úhledně zametenou cestičku před Haltovou chatou. Will se škaredil ještě teď, když si vzpomněl, jak často musel sníh odhrabávat. Ne že by se situace nějak zlepšila. Ležet natažený za stromem jen ve své pláštěnce a čekat, jestli se někde něco pohne, nebylo o moc zábavnější. Takhle si tedy Vánoce nepředstavoval.

Will byl Haltovým učněm teprve první rok a stále si ještě na mistrovy nepříjemné nápady nezvykl. Nejen že musel věčně drhnout špinavé nádobí, když necvičil dovednosti vlastní správnému hraničáři, dokonce si pro něj jeho prošedivělý učitel vymýšlel další nesmyslné práce a činnosti navíc.

Zabalený v hraničářské pláštěnce s kapucí staženou hluboko do čela se mírně nadzdvihl na loktech. Do rukávů mu vklouzl sníh. Zatnul zuby. Věděl, že nesmí vydat ani hlásku, i když by teď moc rád použil některou z Haltových kleteb. Pro Willa nyní nastalo další cvičení v neslyšném plížení.

Vždyť je Štědrý den, Halte, zaúpěl v duchu, když mu hraničář sdělil, co ho čeká. Ale nahlas se svému mistrovi odporovat neodvážil. Kdyby alespoň Halt nebyl tak neústupný. A kdyby tolik nemrzlo. Will měl nos celý červený a sníh v rukávech ho nesnesitelně studil.

Tohle je k nevydržení, pomyslel si. Věděl, že učitel takto trénuje jeho trpělivost a připravuje ho na jeho budoucí povolání. Přesto by právě v té chvíli nemohl říct, že má učitelova cvičení nějak v lásce.

Rozhodl se, že je čas jednat. Příliš dlouhou dobu se jen tak válel mezi kořeny, jak by řekl Halt. Will se opatrně zvedl a plynulými pohyby se přesunul do úkrytu za dalším stromem. Srdce se mu rozbušilo vzrušením. Teď to přijde. Ta chvíle, kdy se ukáže, zda ho Halt viděl, nebo ne. Věděl, že si prošedivělý hraničář vždycky našel nejlepší místečko na pozorování a pak ho ve chvíli, kdy to nejméně čekal, popadl za rameno se slovy: "Takhle by ses daleko nedostal. Vždyť by tě slyšel i hluchý." A Will byl pokaždé zklamaný. S každým uplynulým cvičením se zlepšoval, ale jak si myslel Halt, nemusel to vědět. Nechal ho, ať se snaží.

Will se znovu rozhlédl a vyrazil. Vypadalo to, že ho jeho učitel nezahlédl. Pravděpodobnější ale bylo, že jen čeká na správnou příležitost.

Haltův mladý učeň si právě sedal za dalším kmenem, když se na něj z nízko visící větve sesypala malá sněhová lavina. Jeho nálada klesla na teplotu okolního vzduchu. A kdyby věděl, že si jeho mistr sedí ve vyhřáté chatě, nechávaje svého učně plížit se v mokrém sněhu po lese, asi by dospěl k rozhodnutí, že si Halt rozhodně žádný vánoční dárek nezaslouží.

Halt si hověl v křesle u krbu, spokojený, že se alespoň na chvilku zbavil svého všetečného a věčně zvědavého učně, který neuměl odpovídat jinak než otázkou. V rukách držel misku s kávou. Ještě se z ní kouřilo. S potěšením vdechoval tu vůni a užíval si klidu. Už dlouho neměl učně, ale za posledních pár měsíců, kdy mu ten mladíček poskakoval za zády s neustálým přívalem otázek, si opět zvykl. Povzdechl si. Pomalu dopil kávu a sedlinu vyklopil do ohně. Pak se zvedl z křesla.

Je čas jít koupit dárek pro Willa, pomyslel si.

Z hraničářské chaty stojící na okraji lesa vyšla postava zahalená do šedozelené pláštěnky. Svižným krokem zamířila do vesnice. Jak se Halt blížil k prvním domkům, přemýšlel, co tak svému učni může darovat. Jenže ho nic nenapadalo, v hlavě měl tak prázdno, jako by mu ji vysmýčil Will tím svým koštětem. Zamračil se. Co by si tak patnáctiletý hoch mohl přát? Nevěděl.

Nezbývalo mu, než projít několik obchůdků a stánků a doufat, že v některém z nich něco objeví. Ale jak se počet krámků, které ještě nenavštívil, snižoval, Halt začínal uvažovat, co by se stalo, kdyby na nic použitelného nenarazil. Prošedivělý hraničář totiž zastával názor, že dárky mají mít praktický účel a mají být k něčemu užitečné. A co kdyby nic takového nenašel? To si odmítal připustit.

A pak je uviděl. S pousmáním zamířil ke stánku, kde ležely. Tohle bylo to, co celou dobu hledal. Pohlédl na prodavačku. Nevšiml si, jak se pod jeho zdánlivě zamračeným pohledem zachvěla.

"Vezmu si tyhle. Zabalte mi je, prosím," ukázal na její zboží a podával jí požadovanou částku peněz. Žena zabalená až po uši do šálu mu podala balíček převázaný lýkovým provázkem a podezřívavě si ho přeměřila pohledem. Halt už si jí nevšímal. Spokojeně zamířil zpět k chatě.

Jaké bylo jeho překvapení, když narazil na svého učně se šťastným úsměvem na tváři sušit se u krbu.
"Tak jsem vás konečně dostal," vyhrkl nadšeně. Halt rychle schoval balíček pod pláštěnku. Pozvedl jedno obočí.

"Aha," prohlásil. "A proč si myslíš, že se ti to povedlo?" Will na něj zmateně pohlédl.

"Cože?" Zase odpovídá otázkou, pomyslel si Halt s povzdechem.

"Protože jsem tě nechal," sdělil svému učni a s těmi slovy zmizel ve dveřích své ložnice. Will za ním zklamaně hleděl.

Večer přišel nečekaně rychle. Venku se setmělo a prošedivělý mistr se svým učněm právě dojedl večeři. Halt si nalil misku kávy, se spokojeným povzdechem se usadil do křesla a natáhl se pro tácek s cukrovím. Včera mu je z Redmontu nechala poslat lady Paulina. Vybral si linecký koláček a vzal ho do ruky. S chutí se do něj zakousl a právě tu chvíli si vybral Will. Odkašlal si.

"Halte?" začal. I to oslovení zní jako otázka, pomyslel si prošedivělý hraničář a usilovně kousal, aby mohl svému učni odpovědět. Polknul.

"Ano, Wille?" opáčil s klidem. Tušil, co přijde. A opravdu. Will k Haltovi natáhl ruku s malým balíčkem převázaným zelenou stužkou, který dosud schovával za zády. Hraničářovo obočí vyjelo vzhůru.

"Já - něco tu pro vás mám," nesměle se usmál Will. Halt si od něj balíček s vděčným pokývnutím převzal.

"Když jsou ty Vánoce," pokrčil jeho učeň rameny.

"Díky," pokývl znovu prošedivělý hraničář hlavou. Měkký balíček se zelenou stužkou si položil do klína a klidně se napil kávy. Ozývalo se jen praskání hořících polen v krbu. Will z Halta nespouštěl oči. Když už se ticho nedalo vydržet, hnědooký mladík netrpělivě vyhrkl: "Vy ten dárek neotevřete?"

Zase otázka. "Jistěže ano," odvětil Halt a jal se rozvazovat mašli. Willovi se zdálo, že to dělá zbytečně pomalu. Už se nemohl dočkat jeho reakce.

Hraničář stáhl stužku a nechal ji sklouznout na zem. Pomalu, kousek po kousku stahoval z balíčku režné plátno. Pak jeho obočí vytvořila téměř dokonalý oblouk. Will strnul.

"Ponožky?! Tys mi dal ponožky?!" divil se Halt. "Nemáš žádnou fantazii," zabručel potom znepokojeně. Na klíně mu ležely černé vlněné ponožky s vyšitými dubovými listy.

"Ale já myslel," hlesl Will.

"Ty nemáš co myslet, ty jsi jen učeň," přerušil ho Halt.

"Vám se nelíbí?" Will zněl zklamaně. "Jsou na nich dubové listy - znak hraničářů," namítal.

"Aha?" řekl Halt. Se zděšením si uvědomil, že se od Willa nakazil s tím pokládáním otázek, kde se dá. "Myslíš si, že se bude někdo zajímat o to, jaké mám ponožky, aby zjistil, jestli jsem hraničář?"

"Ne," hlesl Will nešťastně. Sklonil hlavu. Halt si pomyslel, že už ho potrápil dost.

"Na, Wille," pravil, podávaje mu podobný balíček, jen převázaný lýkovým provázkem.

"Co to je?" Ve Willových očích už se zase blýskaly ty zvědavé jiskřičky jako obvykle. Halt povytáhl jeden koutek. U něj se to rovnalo zářivému úsměvu. Jeho učeň, povzbuzen náhlou změnou hraničářovy nálady, balíček z jeho rukou převzal.

"Dárek pro tebe," odpověděl Halt. Will nedočkavě stáhl provázek a obrátil balíček vzhůru nohama. Když nahmatal něco měkkého, zmocnilo se ho neblahé tušení. Odhrnul režné plátno a jeho oči se rozšířily. Rychle pohlédl na Halta. V hraničářových očích na vteřinu spatřil podezřelá světélka. Pak se jeho pohled stočil zpět k dárku.

A tam se na něj ze zpola otevřeného balíčku smály tytéž černé ponožky s dubovými lístky.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Patt Patt | 24. prosince 2013 v 22:11 | Reagovat

Hani, neodolám. K tvé povídce opravdu MUSÍM napsat komentář, protože když jsem ji četla, dostala mě do kolen. :)
Chtěla bych ti poděkovat za to, že jsi mě rozesmála, přiměla k úsměvu a přišoupla ještě blíž k dokonalé vánoční atmosféře. Mělo to úžasnou svěžest, krásně se to čelo , nápad hezounký, provedení bezchybné. Opravdu klobouk dolů. :)
Ostatní povídky byly taky skvělé a neméně originální, ale u téhle mě překvapil i ten závěr, ačkoli jsem už ke konci tušila. :)
Opravdu se mi to líbilo. Mockrát děkuju!
A ještě veselé Vánoce vám všem, stále je Štědrý den. :D:)

2 Patt Patt | 24. prosince 2013 v 22:21 | Reagovat

Jups, omlouvám se za překlep. Mělo tam být četlo, ne čelo. :D

3 Miššá Miššá | 25. prosince 2013 v 21:09 | Reagovat

Nááááádhera. Moc krásně napsaný a dost vtipný :DDDDD

4 Hanka Hanka | 29. prosince 2013 v 13:48 | Reagovat

Děkuju vám za komentíky, jsem ráda, že jste se pobavily. :o)

5 Dronning Dronning | 3. ledna 2014 v 6:42 | Reagovat

Moc pěkná a vtipná povídka. Píšeš opravdu skvěle :))

6 Hanka Hanka | 9. ledna 2014 v 15:18 | Reagovat

[5]: Díky! :o)

7 RenyNew RenyNew | 9. května 2014 v 12:46 | Reagovat

Skvělé, vtipné, bravurně napsaná a hlavně správně flanaganovské :).
Napsala bych tradiční hraničářské dobrá práce, ale vlastně mám chuť napsat: Výborná práce :D.

Prostě ponožky! Tak jednoduché, tak tradiční a nepříliš oblíbený dárek... a přitom geniální :D

8 Kačule Kačule | 10. března 2016 v 20:00 | Reagovat

Nádhera!!!
Řeknu ti, ponožky s dubovým listem pro oba, jsou super nápad. Už si představuju, jak Will s Haltem půjdou v těch ponožkách na Redmont. =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama