Rebelka - 4. kapitola

11. prosince 2013 v 13:53 | Fluffy |  Rebelka
autorka: Avalon


4. kapitola

"Páni," hvízdla Scarlett. "To je výška. Bych se posrala, kdybych z toho spadla!"

Tři hraničáři a rusovlasá dívka stáli před pracovnou barona Aralda a Scarlett se vykláněla z okna. Baron, jak jim oznámil tajemník Martin, byl momentálně zaneprázdněn, a tak museli počkat. Hraničáři seděli na dlouhých dřevěných lavicích a zdáli se být úplně klidní, Scarlett si to naopak rázovala po místnosti a nervózně podupávala nohou.


Gilan ji pozoroval. Po té, co přijeli do hradu, všichni si Scarlett zvědavě prohlíželi a vrtěli hlavou nad jejím oblečením. Líbilo se mu, jak se Scarlett vyjadřovala. Ano, bylo to sprosté, ale některá ta slova zněla moc hezky a bylo to... rebelské. Chovala se, jako by pro ni neplatila žádná pravidla, byla volná a vždy upřímná. Za svůj život viděl Gilan už mnoho krásných dívek a dost jich bylo hezčích než Scarlett, ale ta směsice vtipu, odvahy, troufalosti a rozumu ji dělala tak přitažlivou.

"Někdo sem jde," upozornil Gilan, který zaslechl kroky. Samozřejmě měl pravdu, po chvíli po točitém schodišti vystoupala skupinka lidí. V čele šla pěkná blondýnka s dlouhýma nohama a nosem pršáčkem.

Scarlett zalapala po dechu. Přísahala by, že ta dívka je Clarisse! Měla stejné rysy obličeje, stejnou barvu očí a stejně úzké rty.

"Lady Madeline," pozdravil Halt úklonou. "Lady Madeline je neteř barona Aralda," vysvětlil Willovi a Gilanovi. Oba se ihned uklonili.

Madeline předstoupila před Scarlett, která pořád zírala s otevřenou pusou. Povýšeně přejela rusovlásku očima a povzdechla si, jako by na něco čekala. Scarlett se zhluboka nadechla a rozhodla se dvojnici Clarisse ignorovat, raději pohlédla na její společníky. Všichni byli přibližně Scarlettina věku a měli na sobě krajkované sváteční oblečení. Dívali se tak arogantně, že Scarlett ze všeho nejvíc připomínali rozmazlené děti, se kterými dříve chodila do školy.

"Ráda vás vidím, Halte," nasadila falešný úsměv Madeline a dokonce i hlas měla stejně nosový jako Clarisse. Hraničáři se na ni usmívali (tedy aspoň Gilan a Will, Halt nasadil svůj obvyklý zamračený výraz).

Oni jí to snad sežrali? žasla v duchu Scarlett, přeběhl jí mráz po zádech, jak zažila pocit déjà vu. Takhle to dopadalo pokaždé. Clarisse něco provedla, pak nasadila milý úsměv a medový hlas a všechno špatné svedla na Scarlett. Madeline měla zřejmě stejné nadání a nejhorší bylo, že jí, stejně jako Clarisse, všichni věřili.

"Myslím, že vy se ještě neznáte," chopil se slova Halt. "Lady Madeline, tohle je můj současný učen Will, můj bývalý učeň Gilan a tohle je Scarlett."

Madeline se zářivě usmála na Gilana a pak se zamračeně obrátila ke Scarlett.

"Pokloň se," sykl Will.

"Proč?" nechápala Scarlett. "Jasně, kdyby to byla Coco Chanel, tak neřeknu..."

V ten moment se rozletěly dveře baronovy pracovny a Martin pobídl hraničáře, aby šli dál. Gilan s Haltem se zvedli z lavice a zamířili k baronovi.

Scarlett a Madeline však stály proti sobě a nasupeně si hleděly do očí.

"Dávej si na mě pozor," varovala Madeline rusovlásku.

"Krávo," odfrkla si Scarlett. Madeline sevřela ruce v pěsti. Scarlett se jen ušklíbla. "Copak se chceš prát?" rozesmála se Scarlett.

Will musel zakročit. Popadl Scarlett za loket a vtáhl ji do pracovny. Byla to obrovská místnost postavená z mohutných kamenných kvádrů a strop čněl vysoko nad hlavami hraničářů. V místnosti se nacházel masivní dubový stůl a jedno veliké okno s těžkými okenicemi.

Will a Scarlett došli ke stolu a Will se lehce uklonil, pak vrhl významný pohled na Scarlett. Ta už už otevírala pusu, aby něco řekla, než to však stihla udělat, Will ji zezadu nakopl do kolene, takže se jakžtakž uklonila.

Will si pomyslel, že má Scarlett problém s autoritami.

"Au!" zavyla Scarlett. "To nebylo nutný. Jen jsem chtěla pozdravit."

"Rád vás poznávám, slečno Scarlett," promluvil hlubokým hlasem baron Arald. Byl to urostlý muž, široký v ramenou i v pase a Scarlett tušila, že za jeho mohutnost nemůžou pouze svaly, ale z části i jídlo. Měl výrazné čelisti, velký nos a pod hustým obočím tmavé pronikavé oči. Krátké pečlivě zastřižené vousy a černé vlasy začínaly tu a tam šedivět.

"Nápodobně," usmála se Scarlett. "Vypadáte jako sympaťák."

Baron se zatvářil zmateně. "To je urážka?" zeptal se Halta. Hraničář pokrčil rameny.

"Bože, to ne!" zavrtěla hlavou Scarlett. "Znamená to, že jste už od pohledu, jak bych to řekla... příjemný."

"Tak to mě těší," usmál se přívětivě baron. "Odkud pocházíte, slečno? Máte opravdu zajímavý přízvuk."

Scarlett se zhluboka nadechla a snažila se uspořádat si myšlenky, aby mohla podat rozumné vysvětlení. Popravdě, děsila se právě toho okamžiku, kdy začne vykládat, že je z budoucnosti. Bála se, že lidé by se kvůli náboženským a kulturním tradicím mohli začít bát. Mohli by jí nařknout z toho, že je čarodějnice, a pak upálit na hranici... Tohle se přece dělo v každém druhém filmu.

"Pochází z budoucnosti," řekl Halt, když viděl, jak je Scarlett na pochybách. "Dostala se sem nedopatřením a ten stroj, který ji sem přenesl, se rozbil."

Baron se díval na Halta a přemýšlel, jestli nežertuje. Ale Halt přece nikdy nežertuje. "Teda," povzdychl si baron. "Tak tohle jsem nečekal. Jak je něco takového možné?"

A Halt se dal do vyprávění. Stručně řekl baronovi o všem, co se stalo od jejich setkání.

Baron ho se zájmem poslouchal a po očku koukal na Scarlett, jako by pořád nemohl uvěřit tomu, že je to pravda. "A co chceš dělat teď?" zajímal se baron.

Scarlett zaváhala. "Nespíš budu hledat někoho, kdo by dokázal opravit stroj času. Jasně, líbí se mi tady a tak podobně, ale chci domů. Tohle není svět pro mě. Nedokážu žít bez šminek, módních časopisů a internetu. Nemám rodiče, takže se nemám kam vrátit, ale tady nemáte ani slušný záchod. Nedokážu tady žít..."

"Já bych chtěl na tvém místě taky domů," ozval se Will a Scarlett na něj vděčně pohlédla.

"Myslíš, že najdeš někoho, kdo ten přívěšek opraví?" zajímal se Halt.

"Tak těžké to být nemůže. Potřebuju jen vyrobit ty součástky, které se rozbily, s tím by si mohl poradit zručný kovář..."

"A do té doby?"

"Do té doby to tady budu muset přežít," pokrčila rameny. "Nechci, aby to znělo nevděčně, jsem ráda, že jste se o mě postarali, ale já sem prostě nepatřím... Vlastně bych vás chtěla o něco poprosit. Mohlo by být našim tajemstvím, že jsem z budoucnosti? Víte, lidé dokážou být nedůvěřiví..."

Gilan souhlasně přikývl. Scarlett na tom zřejmě hodně záleželo, protože mluvila vážně. "O nás hraničářích si lidé taky myslí, že jsme kouzelníci a veškeré naše dovednosti připisují černé magii."

"Hodně jsem o tobě přemýšlel," přiznal Halt. "Já a Crowley bychom pro tebe měli nabídku. Než opravíš ten stroj času, mohla by ses stát součástí hraničářského sboru."

"Jako, že bych byla hraničář?" svraštila čelo Scarlett.

"Nepřímo. Hraničáři jsou pouze muži, ty bys byla učitelkou hraničářů."

Scarlett ten návrh zaskočil. "Popřemýšlím o tom," slíbila.

Teď záleželo jen na ní. Svým rozhodnutím by mohla změnit celý svět, otázkou však zůstává, zda k lepšímu nebo horšímu. Jaké následky by mělo, kdyby teď varovala obyvatele před výbuchy sopek a ničivými zemětřeseními? Co by stalo, kdyby se Scarlett s velkou posádkou vydala do Ameriky a obsadila by veškerá úrodná místa? Došlo by ke světovým válkám? Vyspěla by civilizace a objevil by někdo auto nebo žárovku? Kdyby teď Araluenu pomohla ovládnout svět, bylo by to pro lidstvo přínosem?

Samozřejmě by mohla všechny přesvědčit, aby chránili přírodu, a tak by nemuselo dojít k žádnému globálnímu oteplování ani k vymření mnoha druhů živočichů... Ale chce vzít šestnáctiletá holka na svá bedra takovouhle zodpovědnost? S vědomostmi, které měla v hlavě a v učebnicích v Haltově chatě měla obrovskou moc, ale pokud udělá chybný krok...

"Možná by to šlo," řekla Scarlett. Baron i tři hraničáři na ni udiveně pohlédli. Během Scarlettina rozjímání už začali probírat jiné téma. "Mohla bych vás učit, ale všechno, co bych vám řekla, by zůstalo pouze mezi hraničáři. Chápejte mě..." V rychlosti jim vysvětlila, o čem před chvílí přemýšlela "Prostě nechci nic udělat špatně. Takže vám s něčím pomůžu, hlavně s mapováním a nějakou taktikou, ale dokud tu budu, musíte mi slíbit, že se nevypravíte na žádné výpravy za obsazením zemí. Dáte všemu svůj čas."

"To je rozumné," přikyvoval Halt. "Řeknu o tom králi. Udělala jsi mi radost a samozřejmě přistoupíme na tvé podmínky."

Scarlett se usmála, pořád si nebyla jistá svými kroky, ale když půjde na všechno pomalu...

"Takže, Gilane," ujal se opět slova baron Arald. "Jdi do bojové školy. Sir Rodney tě tady provede a Scarlett vlastně taky. Jděte oba, my tady s Haltem něco dořešíme."

"Okej," přikývla Scarlett a zvedla se ze židle. Došla až ke dveřím, a když zjistila, že Gilan ještě pořád stojí vedle Halta, zvedla jedno dokonale vytrhané obočí. "Jdeš?"

"Samozřejmě," přisvědčil Gilan a následoval Scarlett z pracovny. Bok po boku pak zamířili do bojové školy.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 11. prosince 2013 v 20:11 | Reagovat

Avalon, já jsem se zase perfektně pobavila. =D Scarlett nemá chybu. =D
Ale líbilo se mi, jak umí být rozumná - přece jen ji napadlo, že by se to mohlo projevit v budoucnu jinak. =) Za to palec nahoru. =)

A hádám, že s lady Madeline budou ještě problémy. =D

Těším se na další díl. =)

2 Hanka Hanka | 12. prosince 2013 v 15:02 | Reagovat

Já osobně jsem pro vztah Gilan - Jenny, to já jen když vidím ty náznaky, ale co. :o) Myslím, že tohle se prodiskutovalo až dost u minulé kapitoly. :oD
Taky musím říct, že jsem se bavila. A vlastně se vším, co napsala Fluffy, souhlasím. Takže nebudu opakovat. :o)
Jsem zvědavá na pokračování. :o)

3 Kačule Kačule | 22. března 2016 v 19:17 | Reagovat

Souhlasím s hlokama a s lady Madeline se bude Scarlett určitě přít. =D Tak piš, piš a piš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama