První hraničář - 2. kapitola

14. prosince 2013 v 16:48 | Fluffy |  První hraničář
autorka: Isabella

Araluen. Malé samostatné království v srdci země, obklopeno válkou a svárem.

Na ostrově existovalo asi padesát malých království. Nedalo se to přesně určit, protože jednou se dvě spojila, podruhé se zase z jednoho království kus oddělil. Vše doprovázela válka, krveprolévaní a hlad.
Díky chytré politice araluenského krále se malé království těšilo klidu a míru. Lidé z okolních oblastí začali houfně odcházet a putovali sem, aby začali znovu a v pokoji.

Araluen prosperoval. To se ovšem moc nelíbilo ostatním. Hlavně království Gorland, bylo velmi útočné. A dnes, po mnoha letech míru, vtrhli za účelem vydrancovat a v budoucnu si podmanit toto mírumilovné království.


...

Vesnice Gorendown

Území Araluen 455 obecné éry

"No tak, Eyane. Hoď ten míč sem. No tak, pospěš si."

Malý asi osmiletý tmavovlasý klučina se ale rozhlížel a hodnotil situaci. Pokřikujících hochů si vůbec nevšímal. Jestli má vyhrát, musí se soustředit. Hodil tedy míč svému staršímu třináctiletému bratrovi Derinovi. Hra se tedy vyvíjela dobře. Tedy, do té doby, než přišla jejich matka. Jako by měla oči i vzadu. Zjistila, že synové si hrají s míčem, což měli zakázáno od té doby, co naposledy rozbili krajáč s mlékem. Vzala je tedy i přes značné protesty spoluhráčů domů. Potom znovu usedla k šití oblečení a oni se museli zabavit po svém.

Matka se sice tvářila přísně, ale ze zkušenosti věděli, že její chmury nemají dlouhého trvání. Nasadili proto výrazy plné pokání a přišli se pomazlit. Maminka se jemně usmála a odložila jehlu, aby se neporanili. Vzala si je oba dva na klín. Chlapci okamžitě začali prosit o nějaký ten příběh nebo pohádku a maminka po velkém naléhání začala vyprávět.

Malý Eyan na ni fascinovaně hleděl a v duchu viděl slavné bitvy a dávné hrdiny. Byl příliš malý na to, aby si uvědomil, jaké jim denně hrozí nebezpečí. Byli těsně u hranic a jejich vesnice byla vždy v ohrožení. Král Coren byl ale dobrý vládce. Nesnažil se dobývat cizí území, a přesto si udržoval vycvičenou armádu k ochraně své země. Věděl, jakou cenu má mír, klid a štěstí. V jeho zemi lidé poznali spravedlnost a vedlo se jim dobře.

Eyanova matka vyprávěla svým synům pohádku a přitom zaslechla hluk na ulici. Nebylo to podezřelé, bylo odpoledne letního dne. Lidé trávili veškerý čas venku, děti si hrály a dospělí se radovali z dobré úrody. Přesto jí instinkt napovídalo, že něco není v pořádku.

Otevřela rázně dveře a střetla v nich se svým manželem. Vyhlédla a v dáli spatřila oblak prachu. Jezdci. Podívali se jeden druhému do očí. Pochopila. Rychle vběhla zpátky do domu a popadla děti. Manžel mezitím vzal dva pecny chleba a plátěnou tašku.

Běželi do stájí, kde si vzali dva koně. Matka si vysedla na koně s jedním synem a otec s druhým. Vyjeli a pobídli koně do trysku. Vesnicí se mezitím ozývaly výkřiky. Všichni už zpozorovali, co se děje.

Z jednoho stavení vyšlehl plamen. V uších jim zněl křik lidí, kteří se snažili utéct.

Derin se ohlédl a viděl, že je pronásledují dva jezdci. I když brečel, stále je viděl dost jasně. Pak jeden z nich vytáhl šíp, vložil ho do luku a zamířil. Chtěl zakřičet, ale měl stažené hrdlo. Než se vzpamatoval, jezdec vystřelil. Šíp se zabodl otci do zad a ten se předklonil a následně spadl ze sedla. Byl zřejmě mrtvý. Derin měl co dělat, aby se sám v sedle udržel.

Matka křičela na staršího syna, aby jel do lesa. Ona sama tam zabočila. V lese na ně nemohli tak dobře střílet. Jeli tryskem a koně už byli úplně zpocení a unavení. Nebyli to žádní bojoví koně, ale obyčejní valaši z vesnice.

Jezdcům se konečně omrzelo je sledovat. Zajeli tedy ještě hlouběji. Když už si byla jistá, že je už nesledují, dala matka povel zastavit. Slezli z koní a usadili se na zem.

Eyan byl v šoku, že se ani nemohl pohnout. Jeho bratr byl k smrti bledý a matka, i když se snažila být silná, se rozplakala.

Přestože byli unavení, matka je pobídla k další cestě. Šli vedle koní a okusovali chleba. Díky otcově rychlosti měli něco k jídlu.

"Otec," pomyslel si Eyan, "žije ještě?"

Otřel si slzy a pohlédl na bratra. Byl velmi bledý a také brečel. Šli v tíživém tichu. Asi po dvou hodinách se dostali na kopec, ze kterého bylo dobře vidět na vesnici. Bylo to jejich oblíbené místo. Když potom pohlédli dolů, viděli, že vesnice byla zapálená. Domy hořely a hořel i ten jejich. Matka se jen jednou podívala, potom se obrátila zády a vydala se na pochod. Měla nezdolnou vůli přežít a i když přišla o všechno, stále měla své syny.

K večeru se zastavili, aby si odpočinuli. Matka nerozdělala oheň, aby je nenašli. Neměli nic, na co by si lehli, a proto se opřeli zády ke stromům. Byli velmi unavení, a proto ani nedrželi žádnou hlídku. Ráno, když začalo svítat, je matka vzbudila. Dala jim krajíc chleba a pokračovali v cestě. Jedli za pochodu a mlčky. Asi k poledni dorazili do vesnice.

Byla ukrytá v kopcích a její obyvatelé se živili většinou jako dřevorubci. Také chovali ovce. Matka se ujala mluvení. Nakonec byli ubytováni v domě starosty a všichni dostali dosyta najíst. Mezitím se vyslali muži do okolí vesnice, aby v případě nebezpečí mohli všechny varovat. Obyvatelé již přesouvali své cennosti a potraviny do blízkých jeskyní, pro případ, že by museli vesnici opustit.

Naštěstí to ovšem byl jenom malý nájezd a vesničané byli v této chvíli v bezpečí. Také byl vyslán posel ke králi, aby byl informován. Byl to první nájezd za dlouhou dobu. Jejich území nehraničilo s mořem, takže se nebáli skandijských pirátů.

Matka chlapců mezitím přemýšlela, co dál. Zde dlouho zůstat nemohli. Neměli tu nic, a i když je tady lidé dobře uvítali, lidská paměť je krátká a za chvíli by byli příživníci, které by vyhnali, pokud by se jich někdo neujal.

Měla ale švagra. Žil blízko královského hradu a nebyl ženatý. Ten se o své synovce a jejich matku postará, o tom nebylo pochyb. I když se bála jít na cestu sama, věděla, že je to nutné. Ráno tedy vzala jídlo, které dostali, nějaké oblečení, pokrývky a zbraně. Dva luky, protože jak ona, tak i Derin uměli obstojně střílet. Eyan na to byl ještě moc malý, ale jako kompenzaci dostal dýku. Takto ozbrojení i s koňmi vyrazili na cestu.

Šli pomalým tempem. Matka volila cestu bezpečnou, i když delší. Chvíli před setměním se utábořili. Nerozdělávali oheň, aby je nikdo nemohl na dálku vidět a střídali se v hlídání. Mladší chlapec celou noc vždy prospal.

"Byl ještě tak malý," pomyslel si jeho starší bratr. "Ještě moc malý na to, aby tohle měl zažít."
Byli však jedni z mála přeživších. Víceméně všichni zahynuli. Děti, se kterými si to ráno hráli, jejich sousedka, jejich teta s manželem a sestřenicemi, jejich otec,…

Ti všichni byli nejspíš mrtví. A oni by měli být šťastní, že to přežili a ne tady brečet nad osudem. V Derinově srdci se uhnízdil hněv, který přemohl žal. Hněv na všechny, kteří ho připravili o domov, o příbuzné, o otce,… Jednou, až bude větší a bude umět dobře bojovat, zabije toho, kdo dal příkaz k vypálení jeho vesnice, i kdyby ho to mělo stát život.

Přestal plakat. To jediné, na co se teď soustředil, byla pomsta. Pomsta za něho, jeho malého bratra a jejich matku. A za svého otce, který zemřel se šípem v zádech.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 14. prosince 2013 v 21:55 | Reagovat

Is, bylo to perfektní! =) Hrozně dobře se mi to četlo. Příběh pěkně plynul, navazoval, nebyl tam žádný rušivý element, který by mě vyrušil v tom, abych se téměř účastnila útěku před nájezdníky. Popsala jsi to fakt realisticky. =)

Hrozně se mi líbí, jaká je kluků maminka. Musí to být vážně statečná žena, která je hrozně moc miluje. A ti dva - hádám, že hlavní aktéři? Nebo alespoň ten starší? =)

Moc se těším na další díl, jsem doopravdy moc zvědavá, jak to bude pokračovat. =)

2 Hanka Hanka | 16. prosince 2013 v 13:39 | Reagovat

Ten závěr je perfektní. :o) Is, piš rychle dál, protože by mě moc zajímalo pokračování. :o)

3 isabella isabella | 16. prosince 2013 v 17:43 | Reagovat

Moc vám oběma děkuji za pochvalu. Je to příjemné povzbuzení při psaní povídky. Další kapitolu asi stihnu napsat brzo díky Vánocům, takže doufám, že tentokrá měsíční zpoždění nebude =).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama