Luk a meč - 10. kapitola

17. prosince 2013 v 11:31 | Fluffy |  Luk a meč
autorka: Janka


10. kapitola

Gilan se nadechl, že něco řekne, ale Halt mu naznačil, aby mlčel, a propátrával cestu před nimi. Pak ukázal. "Támhle v tom místě," řekl. "Jsi připraven?"


Blízko u cesty stál velký strom a jeho větve visely dolů kousek nad úroveň hlavy jezdce na koni. Gil si ho chvíli prohlížel, potom kývl. Blaze s Abelardem pokračovali rovnoměrným krokem ke stromu. Když dojeli blíž, Gilan vysunul nohy z třmenů a vytáhl se do podřepu na Blazově hřbetu. Změna polohy Blazovu chůzi nijak neovlivnila. Když projížděli pod větvemi, Gilan natáhl ruce, chytil se té nejnižší a vyhoupl se na ni. V okamžiku, kdy jeho váha odlehčila koníkův hřbet, začal Blaze našlapovat rázněji a při každém kroku vtlačoval kopyta do země, aby případný stopař nezjistil, že kůň je najednou lehčí a pravděpodobně bez jezdce v sedle. Gil tiše vyšplhal výš do koruny stromu, až našel místo, kde měl pevnou oporu a dobrý výhled. Mohl sledovat Halta a oba koně, jak pomalu jedou po cestě.

Když dojeli k další zatáčce, Halt pobídl Blaze, aby jel dál, pak zastavil Abelarda a zhoupl se ze sedla. Klekl si a vypadal, jako když zkoumá půdu a hledá stopy. Teď mohl Gil slyšet toho dalšího koně za nimi. Podíval se zpátky na cestu, po které přijeli, ale pronásledovatele skrývala další zatáčka. Pak slabé údery kopyt ustaly.

Gilan měl sucho v ústech a srdce mu v hrudi tlouklo rychleji a rychleji. Připadalo mu, že to musí slyšet každý v okruhu tak padesáti kroků. Zvítězil však jeho výcvik a on stál bez hnutí na větvi stromu mezi listím a skvrnitými stíny a sledoval cestu, kterou přijeli.

Něco se pohnulo! Zachytil ten pohyb jen koutkem oka, pak byl pryč. Upřeně zíral na to místo vteřinu nebo dvě a pak si vzpomněl na Haltovy poučky: Nezaměřuj pozornost jen na jedno místo. Pořád sleduj všechno kolem a pořád všechno pozoruj opakovaně. Uvidíš ho jako pohyb, ne jako postavu. Nezapomeň, že i on je hraničář a že je vycvičený v umění nebýt spatřen.

Gil se zaměřil na širší okolí a prozkoumával les za sebou. Během několika vteřin byl odměněn dalším pohybem. Ohnutá větvička se vrátila na své místo, když kolem ní tiše prošla neviditelná postava.

Pak, o dalších deset kroků dál, se nepatrně zakýval jeden keř. Potom spatřil trs vysoké trávy, jak se zvolna narovnává do původní polohy, v které ho předtím sešlápla právě procházející noha. Gilan stál jako socha. Žasl nad tím, že jejich pronásledovatel se dokáže lesem pohybovat, aniž by ho Gilan zahlédl. Ten druhý hraničář zřejmě nechal koně někde vzadu a stopoval Halta pěšky. Gilovy oči sjely na chviličku k Haltovi. Mistr stále vypadal zahloubaný do nějaké stopy na zemi. Z lesa vyšel další pohyb. Neviditelný hraničář teď minul Gilanův úkryt a vracel se zpátky k cestě, s úmyslem překvapit Halta zezadu.

Vysoká postava v šedozelené pláštěnce najednou jako by vyrostla ze země uprostřed cesty, nějakých dvacet kroků za klečícím Haltem. Gilan zamrkal. V jednom okamžiku tam postava nebyla. V příštím jako by se zhmotnil vzduch. Gilova ruka se začala sunout k toulci na zádech, pak ale v pohybu ustala. Včera večer mu Halt říkal: Počkej, až budeme mluvit. Když nebude mluvit, uslyší i sebemenší tvůj pohyb.

Gilan polkl a doufal, že dlouhán přesun jeho ruky směrem k toulci nezaslechl. Podle všeho ale zastavil pohyb včas. Zdola slyšel veselé volání.

"Halte, Halte!"

Halt se otočil, pomalu se zvedal a oprašoval si kolena. S hlavou ke straně si pozorně prohlížel postavu stojící uprostřed cesty a nenuceně se opírající o dlouhý luk, stejný jako měl Halt.

"Nuže, Crowley," zavolal, "vidím, že tě pořád baví stejné staré vtipy."

Vysoký hraničář pokrčil rameny a zvesela odpověděl: "Zdá se, že letos je to vtip o tobě, Halte."

Když Crowley mluvil, Gilova ruka rychle, ale tiše zajela do toulce, vybrala jeden šíp a vložila ho do tětivy luku. Teď zase mluvil Halt.

"Vážně, Crowley? A jaký to bude vtip? To mě zajímá."

Když Crowley odpovídal svému příteli, bylo z jeho hlasu jasně slyšet, jakou má radost.

"No tak, Halte. Uznej to. Jednou jsem byl lepší než ty - a ty víš, kolik let jsem se o to pokoušel."

Halt si zamyšleně mnul rukou mírně prošedivělou bradu.

"Vlastně mě ničí, že se o to pokoušíš pořád."

Crowley se zasmál. "No tak. Uznej to. Letos jsem vyhrál já."

Zatímco dlouhán mluvil, Gilan opatrně napjal luk a zamířil na kmen stromu zhruba dva kroky vlevo od Crowleyho. V uších muzněl Haltův pokyn: Vyber si cíl dost blízko na to, abys ho vylekal, až vystřelíš. Ale pro všechno na světě, ne moc blízko. Jestli se pohne, nechci, abys skrz něj prostřelil šíp!

Už se připravoval na výstřel, když tu se mu těsně u ucha ozvalo: "Rychle, pohni se, nebo vystřel a jsi dole ze stromu. Gilan naštěstí neudělal začátečnickou chybu, že by sebou trhl a rychle se otočil, ale místo toho pomalu svěsil luk i s šípem a zlehka se otočil s jednou rukou na dosah nožů. Za ním stála postava v pláštěnce příliš malá na to, aby to byl hraničář, a mířila na něj lukem.

Učeň, došlo mu. Ujistil se, že ti dva jsou dole zabráni do rozhovoru a šeptem řekl: "Ty jsi Crowleyho učeň, že?" Postava přikývla. "Co kdybychom naše mistry trochu pozlobili?" zeptal se s poťouchlým úsměvem druhého učně a potichu mu vysvětlil plán.

Crowley začínal být netrpělivý. Už by s ním měl být hotový.

Stejně tak Halt. Proč Gilan nestřílí?

Najednou se ozvalo zasvištění a do země před jejich nohama se zapíchly dva šípy. Oba hned pátrali po směru výstřelů. Z nedalekého stromu seskočily dvě malé postavy. Crowley pozvedl obočí.

"Neříkal jsem ti náhodou 'zajmout' a ne 'střílet po svém mistrovi'?"

"Tenhle nápad byl lepší," podíval se po svém mistrovi druhý učeň. Teď když nešeptal, dokázal Gilan snáze rozeznat jeho hlas.

"Johne? Ty jsi Crowleyho učeň?" zeptal se překvapeně kamaráda z dětství.

"Gile? Ty taky?" odpověděl mu John stejným způsobem. Oba se tomu zasmáli.

...
Tak to bylo pokračování Gilanových vzpomínek z minula. Příští kapitola už bude zase z přítomnosti :D.
A bude celá věnovaná Joaninu útěku a dění po něm.

Janka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hanka Hanka | 17. prosince 2013 v 18:43 | Reagovat

Hezké, že jsme se zase dozvěděli něco o Gilanovi, ale já už se těším na tvou originální tvorbu a ne na opsané pasáže z Flanaganových knížek. :o) Takže šup šup, ať už tu máme další kapitolu, nemůžu se dočkat Joanina útěku. :oD

2 Fluffy Fluffy | Web | 17. prosince 2013 v 19:56 | Reagovat

Musím souhlasit s Hankou. =) Radši bych viděla něco vlastního. ;)
Tak pevně doufám, že nás nenecháš čekat. =)

3 Janka Janka | 17. prosince 2013 v 21:07 | Reagovat

Kapitola už je napsaná a čeká jen na odeslání. Takže by ti, Fluffy, měla přibýt na mail už brzo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama