Černá perla - 20. kapitola - Pod hladinou

6. prosince 2013 v 14:53 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola dvacátá

Pod hladinou

Voda byla ledová. Sevřela Teressu ve svém mokrém objetí a táhla ji dolů. Náraz do vodní hladiny byl bolestivý a Tess od něj znovu rozbolela ještě ne zcela zahojená žebra.

Ponořila se hluboko, skoro až ke dnu. Naštěstí nebylo okno žaláře příliš vysoko a oni skákali do dostatečné hloubky.


U dna byla ještě větší zima než pod hladinou a jakmile Tess zajela pod vodu, zmocnil se jí proud. Při pohledu z výšky se říčka Lenora jevila pomalá a líná, podle čehož dostala své jméno, ale opak byl pravdou. Spodní proud plynul velmi rychle a bystře unášel uprchlíky směrem na východ.

U dna vládlo zelenomodré šero. Ani sluneční paprsky vykukující zpoza mračen rychle plujících po obloze ho nedokázaly rozptýlit. Říčka v místě pod hradem musela mít něco přes čtyři metry do hloubky.

Tess se rozhlédla kolem a z úst jí unikly bublinky. Když se trochu zorientovala a ujasnila si, kde je nahoře a kde dole, všimla si, že se vedle ní ve vodě někdo zmítá. Připlavala blíž.

Byla to Lynn. Kolem hlavy se jí volně vznášely vlasy jako svatozář a na tváři měla zarputilý výraz. Vypadalo to, že má potíže. Místo toho, aby se snažila plavat k hladině, klesala ke dnu. Pak Tess do očí uhodil silný kovový kroužek na jejím kotníku. Lynn se ho snažila sundat. Marně. Ruce jí klouzaly a okov ji svou silou táhl dolů. Tess jí přispěchala na pomoc. Udělala dvě rychlá tempa a v mžiku byla u ní.

Jak mohla být tak hloupá, že zapomněla na takhle důležitou věc? Vždyť se kvůli ní může princezna utopit. Ale rychle takovou myšlenku zahnala. Na pochyby nebyl čas.

Lynn s okovem znovu zacloumala. Opět bezvýsledně. Tess ho popadla a zatáhla. Ani se nehnul. Jen se zarazil Lynn o kotník. Z úst jí unikly bublinky a Teressa zaregistrovala její bolestný výraz. Rukou naznačila omluvu a znovu zatáhla. Nic.

Tess se snažila ze všech sil, ale Lynn už ochabovala. Ruce a nohy jí ztěžkly a pociťovala naléhavou potřebu se nadechnout. Ze rtu se jí odlepila poslední vzduchová bublinka. Plíce ji pálily, ale věděla, že se nadechnout nemůže. Už vůbec neměla sílu. Přesto se ještě snažila Teresse pomoci. Rozhodla se, že bude o svůj život bojovat do posledního dechu. Ani si neuvědomila, jak pravdivé přirovnání to je.

Tess pochopila, že Lynn dochází vzduch. Zdvojnásobila své úsilí a na chvíli měla pocit, že okov povoluje. Ale nakonec to k ničemu nebylo. Ten zatracený kus kovu se držel Lynnina kotníku jako přilepený. Ledová ruka zoufalství udusila tu malou jiskřičku naděje, která jí začala klíčit v srdci. Vlna paniky a bezmoci Tess ochromila a ona najednou vůbec nevěděla, co dělat. Nemohla se pohnout a jen se kousala do vnitřní strany tváře.

Nejhorší na tom ale bylo, že i jí už začínal docházet kyslík. Zakázala si se nadechnout. Lynn vedle ní to přese všechnu snahu vzdala a vdechla vodu. Teď bezvládně klesala ke dnu. Tess pomalu černaly okraje zorného pole. S bezbřehým zoufalstvím si pomyslela: Tak to je konec.

Se srdcem sevřeným nepopsatelnou bolestí si vzpomněla na hrad Redmont. Na jeho rudé hradby tyčící se v zapadajícím slunci. Na okolní lesy, kde se jako malá učila jezdit na koni, kde pod stromy vládlo tajuplné šero, kde lehávala na zemi a listy jí lehounce šuměly nad hlavou. Vzpomínala, jak ji Halt učil střílet a jak se jako malá vztekala, když jí to nešlo. Zničehonic jí vytanulo na mysli, jak ji jednou sir Rodney vzal na ryby k řece Tarbus. To byla opravdu malá, asi šestiletá. Vzpomínala na ostatní milé obyvatele hradu. Před očima jí vyvstal obrázek rodičů. Uvědomila si, že už Alyss ani Willa nikdy nespatří. Že nebude stopovat Halta po lese, nebo střílet z luku. Ani se nestane první hraničářkou ve sboru.

Celý její dosavadní život jí proběhl hlavou ve zlomku vteřiny.

Ani si neuvědomila, že položí život při neúspěšné záchraně královské princezny. Kdyby jí byl někdo řekl, že mohla včas zachránit alespoň sebe, Tess by nesouhlasila. Nenechávala své přátele na holičkách. Pro ni to bylo nepřijatelné. Rozhodně by raději zemřela, než aby si po celý zbytek života vyčítala, co mohla udělat. A co neudělala.

Ale někde hluboko se v ní probudilo nové odhodlání. Hlavou jí proběhla slova: Nikdy se nevzdávej bez boje. A Tess se jimi řídila. Z posledních sil se naslepo vrhla k Lynn. Tím vyčerpala poslední zásobičku energie. Nemohla zaostřit a princeznu minula. Bezmocně sevřela prsty. Ani ty už ji také zcela neposlouchaly. Plíce ji pekelně pálily a proud ji volně unášel.

Když s odevzdaností zavírala oči, ve vodě nad ní se mihly dva stíny. Pak ji pod rameny chytily dvě silné paže a táhly ji vzhůru. Hladinu prorazila za mocného prskání, kašlání a lapání po dechu. Čerstvý vzduch ji hladil po tvářích a ona ho hltala plnými doušky. Nemohla se ho nabažit.

Její zachránce ji odtáhl na břeh. Ležela tam, zmatená a stále se zavřenýma očima. Do zad ji tlačil nějaký klacík nebo kamínek, ale jí to vůbec nevadilo. Ba naopak. Snažila se vnímat přírodu kolem sebe všemi smysly a užívala si její dotyk po tom, co jen o vlásek unikla ze spárů smrti. Každé dotknutí bylo jako pohlazení. Mezi roztaženými prsty ji lechtala jednotlivá stébla mladé trávy, slyšela, jak ševelí listí. Ve vzduchu se vznášel zemitý pach mokré hlíny a Tess si užívala každičký detail.

"Tessie!" Nad sebou slyšela Evana. V hlase mu zaznívaly obavy a ještě něco jiného, co nemohla zařadit. Možná nádech zloby. Dost nešetrně s ní zatřásl. Pak jí na tváři přistála facka. To ji spolehlivě vytrhlo z krásného snění. Okamžitě otevřela oči. Čekala, že nad sebou spatří jeho obličej, ale už tam nebyl.

Najednou se jí vrátilo všechno, co se jí za ten kratičký okamžik, kdy si užívala to, že je naživu, vypařilo z hlavy.

"Lynn!" zaskuhrala. Hlavou jí probleskl obrázek princezny bezvládně klesající ke dnu. Nadzvedla se na loktech a nevěnovala pozornost bolestivému píchání na levém boku. Vmžiku byla na nohou.

Lynnino tělo leželo na travnatém břehu asi dvacet metrů od Tess pod jednou z mnoha břízek rostoucích po obou stranách řeky. Z větvičky nad princezninou hlavou se uvolnil jediný suchý lístek, který zapomněl na podzim spadnout, a pomalu se snášel k zemi. Přistál Lynn přímo na čele. Tento výjev nepochopitelně zažehl v Tessině srdci jiskřičku strachu, která rychle přerostla v požár.

"Ach ne," vydechla plavovláska zajíkavě. "Lynn, ne, to ne. Ne, ne, ne…" Rozběhla se k ní. Nedbala na své vodou nasáhlé oblečení, ani na polevující bolest na žebrech, a klopýtala a klouzala po mokré trávě k princezně. Doufala, že není, jak se na první pohled zdála být, mrtvá. Viděla, jak jí Caleb stlačuje hrudník a Lara pevně držela její hlavu v dlaních. Z čela jí smetla spadlý březový lístek.

Než k nim doběhla, Evan už klečel vedle své sestry a něžně držel její dlaň ve svých. Hypnotizoval ji pohledem a jeho rty se bezhlesně pohybovaly v tiché modlitbě, aby se probrala. Ale nedýchala.

Tess přejela pohledem jeho obavami svraštělé čelo a pevně sevřené prsty a nějakým vzdáleným koutkem mysli jí projel osten rozechvělého poznání. Když viděla, jak něžně a s láskou svírá Lynninu ruku, probudila se v ní zamlžená vzpomínka, že i ji takhle kdysi držel. Tehdy, když se potácela mezi životem a smrtí na Léčitelově pasece, u ní trpělivě vysedával celé dny, její dlaň ve své. Tahle myšlenka ale rychle někam odplula.

Vědomou část její mysli svíral ohromný strach. Strach, že Lynn už neotevře oči, že už nikdy nepromluví. Strach, že bude muset nadosmrti žít s vědomím, že to byla ona, kdo mohl za její smrt.

Těžce klesla na kolena vedle princezny a němě na ni zírala. Jednu hroznou chvíli si myslela, že už se neprobere. Oči se jí zalily slzami. To bezbřehé zoufalství, které zažila pod vodní hladinou, se vrátilo. Před sebou mlhavě viděla princeznino tělo. Tiché. Bezvládné.

Pak ji napadlo, že Lynn nemůže být v lepších rukou a jestli má někdo šanci ji zachránit, jsou to právě Caleb a Lara. Rychle slzy potlačila a zhluboka se nadechla. Lynn nijak nepomůže, když tu bude jen tak sedět a tupě před sebe zírat.

"Co mám dělat?" zeptala se Tess tiše a proti své vůli rozechvělým hlasem. Lara zvedla hlavu. Vrhla na ni jediný pohled.

Pak sebou Lynn cukla. Začala kašlat a kuckat. Tess se znovu zalily oči slzami. Tentokrát úlevou. Rychle je mrkáním zahnala.

Lara princezně držela hlavu na stranu a sledovala, jak plive vodu.

"Asi tu není nic…" začala, ale Caleb ji přerušil.

"Tess, já už Lynn neunesu. Bude muset po svých. Ale s tím okovem se daleko nedostane. Zvládneš ho sundat?" Tess, které se znovu vybavil ten zoufalý podvodní boj, jen němě přikývla. Mluvit nemohla. Opatrně se přesunula k princezniným nohám.

Zatímco sebou Lynn mrskala a kašlala vodu, Tess ji pevně chytila za kotník. Jenže co teď? Myšlenky jí rozbouřeně proudily hlavou sem a tam a ona se nedokázala soustředit. Na vteřinu zavřela oči a několikrát se zhluboka nadechla. Všechno přebytečné vytěsnila z hlavy.

Když oči otevřela, už věděla, co dělat. Rychle začala hrabat v kapse svého pláště, ale mokrá látka se jí pletla mezi prsty.

"Zatraceně," mumlala si. Nakonec vytáhla úplně promočený váček. Z něj vylovila svůj osvědčený paklíč. Pokusila se ho vložit do zámku.

Věděla, že si musí pospíšit. Lucien už určitě poslal své vojáky, aby je přivedli zpět. Ale ruce se jí třásly a ne a ne se trefit. Polil ji studený pot. Vědomí toho, že jestli se jí to nepovede, celá záchranná akce je odsouzena k nezdaru, jí moc nepomáhalo. Představa toho, že kvůli ní prince i princeznu zase uvězní a Caleba s Larou zabijí, jí roztřásla ruce natolik, že musela paklíč na chvíli odložit.

Zkusila znovu své oblíbené uklidňovací cvičení, ale nezabralo to. Mezitím co ona tady bojuje sama se sebou, se Lucienovi ozbrojenci blíží. Opět se několikrát zhluboka nadechla. Bez výsledku. Znovu svýma roztřesenýma rukama popadla paklíč.

Evan viděl, jak se jí klepou ruce, jak s tím zámkem marně bojuje, ale okov svírající Lynninu nohu nechtěl svou kořist pustit.

Tess už byla naprosto zoufalá. Tohle se jí ještě nestalo, aby tolik zpanikařila. Pak jí na rameno dopadla ruka.

"Tessie, to zvládneš. Já ti věřím," řekl Evan pevně. Povzbuzující dotyk a jeho slova jí dodala sílu. Od princovy dlaně na jejím rameni se šířilo uklidňující teplo. Tess se s novou vervou vrhla na okov. Zabrala a kovový kroužek se tentokrát s hlasitým cvaknutím otevřel. Teresse splynul ze rtů úlevný vzdech. Teprve potom si všimla, že ji Lynn pozoruje. Seděla opřená zády o Caleba, který ji podpíral.

"Děkuju," zašeptala vyčerpaně princezna. Evan rychle a konejšivě svou sestru objal a pomohl jí vstát. Kolena se pod ní podlomila a stěží se udržela na nohou. Princ ji rychle podepřel a rozhlédl se kolem.
Proud je odnesl značný kus od místa, kde skočili dolů. Naštěstí na břeh vylezli na správné straně řeky a stačilo jen dojít ke koním, které nechali v nedalekém hájku. Pak by se jim mělo podařit ujet před Lucienovými vojáky.

"Kam teď?" zeptal se Caleb, když podepíral Lynn z druhé strany.

"Co nejdál odsud," odpověděla Tess unaveně.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 6. prosince 2013 v 19:13 | Reagovat

Dneska jsem neměla čas psát komentář o přednášce, protože se nám rozbilo okno a celou dobu na mě foukal ten ledový vítr z venku,takže mojí prioritou bylo nezmrznout. =D Pak jsem se taky samozřejmě rozčilovala, že nefunguje zobrazení článku a stále nejsem klidná - Hani, neboj se, nechám povídce pak dostatečný prostor na prvním místě, aby si ji všichni přečetli a snad i okomentovali. =)

A konečně k povídce! (Dneska to asi bude krapet kratší, jsem pořád zmrzlá a horkou kávu jsem si určila až za odměnu, když napíšu komentář =D)

Upřímně, první, co mě napadlo, že ti musím říct, je to, že máš obrovský talent. Napsat scénu, kterou by většina autorů hodila do dvou vět a pokračovala dál, tak napínavě a dějově... já jsem z toho byla hrozně paf. A kdybych to nečetla při hodině, normálně bych dokořán otevřela pusu. =D

Ten náboj, to nevědomí, jestli se to oběma děvčatům podaří - málem jsem si kousala nehty! Skoro jsem měla pocit, že každou chvíli skočím do vody a prostě je vytáhnu! =D

No a když se Lynn nechtěla nadechnout? Chtělo se mi hrozně křičet! =D Ale všechno dobře dopadlo! A jsem moc ráda. =) Vím, že nám asi přichystáš ještě pár překvapení a určitě tu bude nějaká závěrečná konfrontace s Lucienem, takže očekávám ještě řadu zvratů. =)

Hani, bylo to opět naprosto perfektní a hrozně moc se těším na další díl. =) A jak už jsem psala výš - máš vážně talent! =)

2 Hanka Hanka | 7. prosince 2013 v 19:50 | Reagovat

Děkuju moc za pochvalu, Fluffy! Doufám, že blog už přestane zase blbnout a že se k tobě s tím komentováním někdo přidá. :o)
A můžu slíbit, že se ještě máte na co těšit. :o)

3 aduska249 aduska249 | 8. prosince 2013 v 11:12 | Reagovat

Hanko píšeš vážně moc hezky a už se těším, až bude další kapitola!

4 Hanka Hanka | 8. prosince 2013 v 21:17 | Reagovat

Díky za komentář. :o)

5 Leník Leník | 8. prosince 2013 v 21:54 | Reagovat

Jak si to jen mohla udělat, víš jaký jsem měla strach???:DDDD Myslela jsem si, že se Lynn už neprobudí:((

Nevím proč, ale když čtu tvoji povídku, tak se pořád nakláním blíž a blíž k monitoru a text doslova hltám:)))))
(vlastně asi vím proč,......protože jsi naprosto úžasná a Fluffy má pravdu máš opravdu obrovský talent):DD

6 Hanka Hanka | 9. prosince 2013 v 7:11 | Reagovat

[5]: Děkuju moc. :o) Jsem ráda, že komentujete. Po takových krásných komentářích se pak píše dál jedna radost. :o)

7 Dronning Dronning | 12. prosince 2013 v 7:26 | Reagovat

Zase úžasná kapitola! Už se těším na další. :))

8 Hanka Hanka | 12. prosince 2013 v 15:27 | Reagovat

[7]: Díky! :o)

9 Lucie Lucie | 3. července 2017 v 21:15 | Reagovat

Nejdřív musím říct že jsem měla hrozný strach! Ale hrozný! Měla jsem pocit, že stojím při té řece, koukám jak se všichni trápí a já jim nemohu pomoct!
Ale všechno se naštěstí obrátilo v dobré a už se nemůžu dočkat další kapitoly (i když je už napísaná 😂). Doslova jsi veľmi mně vzbudila závislosť 😂. Máš obrovský talent!
Doufám že jsem na nic nezapoměla. Tak zatím!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama