Hra o čas - 17. kapitola

5. listopadu 2013 v 9:38 | Fluffy |  Hra o čas

17. Obrat k lepšímu. Anebo ne?

Sir Russell se horečnatě rozmýšlel.

Jeho plán ztroskotal během pár vteřin a hrozilo, že i on bude prozrazen. Nedovedl si pro sebe představit žádnou dobrou budoucnost, protože by sám zrádce krutě potrestal, kdyby se provalilo, o co usiloval. Potřeboval čas na to, aby mohl vymyslet jiný způsob, jak získat to, po čem prahnul.


Jen jedna osoba věděla, co udělal, a ta osoba musela mlčet.

Křikl na skupinku Araluenců, že doběhne pro majordoma a lékaře, a už běžel k majordomovu domu. Zachránil mu život, když ho Genovesan chtěl zabít. Musí ho jen přesvědčit, že to byl naopak plán, jak krále zachránit.

Will měl mezitím ale úplně jiné starosti. Otočil mrtvého vraha k sobě čelem a popadl jeho toulec se šipkami, který okamžitě vysypal na kamennou dlažbu. Klesl na kolena a nastavil hroty dvou z nich proti vstávajícímu slunci. A hned na to zaklel. Jedna z nich měla průzračný filtr modrého jedu a ta druhá trochu zkalenou barvu, což značilo naopak jed z bílé aracoiny.

A moc dobře si pamatoval, že velmi záleží na tom, jaký protijed se podá. Pokud by zvolili ten špatný… Will měl srdce až v krku. Prošacoval ještě Genovesana a když mu prohledával kapsy, neopatrně s celým tělem zatřásl, až z rukávu vypadla malá skleněná lahvička. Mladý hraničář si ji bezmyšlenkovitě strčil do kapsy od kalhot a dál se snažil najít něco, co by mu napovědělo, která šipka vylétla z vrahovy kuše.

Ke vší smůle nic nenašel.

Rozběhl se zpátky zrovna ve chvíli, kdy Halt vyndával hrot z hluboké rány pod Teinou klíční kostí. Znovu šipku nastavil proti slunci, ale bylo to stejně k ničemu, tenký filtr jedu byl pryč, anebo obarvený na prudce červenou. "Počkej, Horáci," požádal svého nejlepšího přítele, když chtěl vyčistit ránu čerstvou vodou. Tmavovlasý mladík vlastně ani nevěděl, co pořádně dělá. Naklonil se nad krvácející ranku a nasál vzduch nosem.

Cítil ten zemitý pach krve a v duchu se několikrát otřásl, ale potom ucítil něco jiného, co tam nepatřilo. Byl to slaboučký závan levandule. Ostře se tam na chvíli prolnul, než ho zase překryla stále proudící krev.

Halt se na svého bývalého učně podíval, když se Will trochu narovnal a kývl. "Modrá odrůda, Halte," odpověděl na nevyslovenou otázku, "můžeme vyčistit ránu a dát tam protijed." Zkusil se povzbudivě usmát, ale jeho rty se téměř nepohnuly. Začal rozvazovat Tein cestovní vak, a když vzal namíchaný protijed, aby ho dívce do rány vpravil, zatřásly se mu prsty.

Co když to určil špatně?

A potom si vzpomněl, jak ho Halt učil nikdy nepochybovat o sobě samém. A právě s nově nabytou důvěrou udělal, co bylo třeba.

Skoro souběžně se na horním nádvoří objevil Russell s majordomem a lékařem, stejně jako velitel stráží hlavní věže. Sean rozdal pár úsečných rozkazů a nenechal nikoho jiného, aby Teu vzal do náruče. Sám ji odnesl do královniných komnat. Seděl u ní, když kontroloval lékař ránu, seděl u ní i dávno potom a držel ji za ruku. Úzkostlivě pozoroval každou změnu v dívčině obličeji, bál se, že se jí něco může stát, ačkoliv ho lékař ujistil, že se rána za pár týdnů zcela zahojí.

Oba hraničáři mezitím dohlédli, aby byla pohřbena těla tři vrahů a aby u nich nezůstalo nic, co by je tak označovalo. I fialové pláště byly vzaty a spáleny. Starší majordomus se šoural chodbou ke královským komnatám a měl pocit, že ještě teď cítí pronikavý zelený pohled sira Russella. Slíbil mu, že králi neřekne ani slovo, tvářil se, jako když mu věří šlechetné úmysly, ale v koutku duše věděl od začátku, že tomu tak není.

Naštěstí pro něj narazil na mladého araluenského rytíře s dubovým listem na límci kabátce, který se zrovna šel podívat, jak se jeho zraněné kamarádce daří. Starý Sebastian chytil Horáce za loket a zataháním za rukáv ho donutil, aby se sklonil.

Seschlé rty se dotkly rytířova ucha a zašeptaly jen zrádcovo jméno.

Bystrý záblesk v modrých očích dal najevo, že Horác pochopil a nepatrně kývnul. Odpovědí mu byl Sebastianův úsměv.

Optimismus, který se od rána snažili všichni prezentovat, se s večerem vytrácel. Will byl nervózní. On i Horác zažili, jak rychle se Halt probudil a začal se zotavovat, když mu Malcolm podal protijed. Ale Tea se ani se soumrakem neprobrala.

Oba mladí přátelé v tichu večeřeli v jednom z pokojů v hlavní věži a ani jeden z nich se neměl k tomu navázat nějakou konverzaci. Horác věděl, že musí Willovi nějak říct, co se dozvěděl od majordoma, ale netušil, kolik lidí si Russell natáhl na svoji stranu, nebo jestli někde neposlouchá. Šlechtic se totiž před večeří ztratil a poručil si donést jídlo k sobě do komnaty.

Ve stejnou dobu, jako Horác přemýšlel, jak upozornit mladého hraničáře, který si dokola přehrával, jestli neudělal nějakou chybu, byl Halt u Tey v ložnici. Stisknul svému synovci povzbudivě rameno. "Bude jí brzy dobře," ujistil ho, protože tomu také sám chtěl věřit.

"Mám o ni strach, Halte," zachraptěl mladý král. "Zachránila mi život," dodal, jako kdyby se tím všechno vysvětlovalo.

"Ano, to udělala," souhlasil starší z mužů a posadil se do pohodlného křesla u krbu, ve kterém plápolal přívětivý oheň. Mezi krbem a oknem, které bylo teď zavřené bytelnými okenicemi ze dřeva, visel velký obraz v krásně zdobeném rámu.

Byla na něm vyobrazena žena s tmavými vlasy a tmavýma očima. Měla krásné šaty a stejný krásný úsměv. Byla to Haltova sestra, lady Caithlyn. Hraničář jen potřásl hlavou, aby zahnal smutné vzpomínky, a pohlédl na Seana. Pousmál se, protože byl své matce doopravdy velmi podobný. "Tak… o čem si chceš promluvit, Seane?"

Mladík sebou překvapeně trhnul, protože už od chvíle, co Halt vstoupil, si se svým strýcem chtěl pohovořit. Nejenom o tom, co vyslovil na nádvoří to ráno. Teď měl takový nepříjemný pocit, že mu Halt čte myšlenky. Že prostě nějakým způsobem ví, na co zrovna myslí. "Tedy…" odkašlal si, "… nebylo by lepší to nechat na jindy?" Vycouval z toho na poslední chvíli a Halt skryl úsměv.

Sean si nebyl jistý, jestli by měl svoji lásku ke spící dívce vůbec probírat s někým jiným než s ní.

Starší hraničář chtěl na to něco říct, ale v tu chvíli se Tea prudce nadechla a v náhlém šoku se vymrštila do sedu. Rozkašlala se tak prudce, až se jí po tvářích rozkutálely slzy. Když se trochu uklidnila, pohlédla do obou tváří, které na její první slovo téměř dychtivě čekaly.

A taky se ho Halt se Seanem dočkali.

"Kdo jste?" rozezněl se pokojem překvapený dívčí hlas.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 tribute-ranger-wizard-demigod tribute-ranger-wizard-demigod | 5. listopadu 2013 v 13:08 | Reagovat

Wow. To je zápletka za zápletkou :) jinak skvělá kapitola :) Díky

2 Fluffy Fluffy | Web | 5. listopadu 2013 v 13:45 | Reagovat

[1]: Já taky děkuju. =)

3 Iviis Iviis | 5. listopadu 2013 v 14:48 | Reagovat

Fluffy! Co jsi to zase udělala? Jak můžeš?
Chudá Tea... Doufám, že to bude co nejdřív zase dobrý. :)

4 Hanka Hanka | 5. listopadu 2013 v 16:44 | Reagovat

Tak když už se zdá, že bude všechno fajn, Tea nám ztratí paměť. Mám takové tušení, že v tom má prsty Bacariho jed. :o) Snad se nám Seanova láska brzy rozpomene. :o)
Fluffy, musím tě pochválit, perfektní kapitola. :o) Kdy bude další? :o)

5 Fluffy Fluffy | Web | 5. listopadu 2013 v 18:16 | Reagovat

[3]: Očividně můžu! =D
Ale děkuju, že to tak prožíváš. =)

[4]: Děkuju moc, Hani. =)Další? To netuším, abych se přiznala, mám teď půlku semestru a to je přímo neštěstí pro testy a zkoušení. =D

6 Soňa Soňa | 6. listopadu 2013 v 15:40 | Reagovat

Coooo? Ztratila paměť? Hej to ale už fakt neni fér.... Chudák Tea, Doufám Fluffy, že máš nějakej extrémě drsně bystrochytrej plán jak jí paměť vrátit. Protože tohle by nešlo.
Jinak skvělá kapitola, líbilo se mi jak Will určoval jed :) No a náš milý zrádce. Ten ať se jde vycpat! Ale co nejdřív že :) Přeji hodně štěstí při psaní :)

7 Fluffy Fluffy | Web | 6. listopadu 2013 v 19:00 | Reagovat

[6]: Děkuju moc. =) Myslím, že vás můj plán překvapí i pobaví zároveň, alespoň v to doufám. ;) Povídka je samozřejmě už vymyšlená. =)

8 Patt Patt | 17. listopadu 2013 v 20:05 | Reagovat

Tyyyyyyy.
Tyyyyyyyyyyyyyyyyy!
TYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYY!!!
Jak můžeš?!
JAK?!
Chudák Tea! Chudák Sean! Chudák JÁ! Hlavně chudák já. Jsi malá potvůrka. Teda, tak malá zase ne. Ale téééda. Já už čekala takový happy end a ty tam flákneš tohle. Nestydíš se? Ne, nestydíš. Teď se mi určitě směješ.
U téhle kapitoly jsem dvakrát vypustila takový ten zvuk, když sleduješ rozkošné koťátko, třeba když si hraje s klubíčkem vlny nebo tak. Poprvé to bylo, když si Will vzpomněl na tu Haltovu radu. To bylo první 'awww'. Pak když tam byla zmínka o Horáci, když pochopil. No není on boží? Panebože, já ho fakt žeru. A třetí, když Sean seděl u Tey. Sladkýýýýý. ^.^
Jenom ty je umíš potrápit. Chudák Tea. Zatracenej hajzlík Russell. Aspoň že ho práskli, muhaha. Dobře mu tak.
Tak, teď očekávám, že do pátku tady budu mít další kapitolu, co říkáš?
Úplně hrozně moc potřebuju zahnat ten nastávající absťák po Tee a Seanovi a Horácovi a Willovi a Haltovi aaaa... To je asi všechno.
Prosím, prosím, prosíííííím...?
Hele, a nechceš tam dát pak někdy ke konci Halta s Paulinou? Já bych hrozně, hrozně chtěla číst o tom, jak je komandovaný ženskou. :D:D:D

Jsi nejlepší, zlato!
Posílám polibek múzy! :D:*

Kávě zdar a Horácovi zvlášť.

9 Fluffy Fluffy | Web | 17. listopadu 2013 v 20:14 | Reagovat

[8]: Směju se - přesně v tu chvíli, co jsi mi napsala, že se ti směju, jsem se rozesmála. =D Nešlo to zastavit! =D
Jsem ráda, že se ti to líbilo, doopravdy moc! =) Děkuju ti =)

Do pátku? To je děsný ultimátum, ale hádám, že si to jinak schytám... =D
Halta s Paulinou dám do své nové povídky, myslím, že si to užiješ - až až! =)

Děkuju ti! =) Udělala jsi mi tím ohromnou radost. =)

10 RenyNew RenyNew | 12. února 2014 v 18:36 | Reagovat

No... jsi samé překvapení Fluffy!
Jednak jsem byla překvapená tím, jak rychle byl vyřešen problém protijedu. No jasně, já jsem ale palice dubová, vždyť Tea ho má u sebe!
Jenže... vyřešen a zároveň nevyřešen. Tea se nám neprobírá! K čertu s čajem! K čertu s Bacarim!

A ten prevít Russell, ten prevít.
Ještě že má Horác ten svůj zdravý selský rozum a že mu ihned došlo co mu chce majrodomus říct. On a Halt s Willem si s tím dozajista poradí.

Scéna s seanem a Haltem byla moc příjemná, líbí se mi představa starostlivého strýčka Halta :).

Ale ten konec! Jak si naši milí kluci (no, oni jsou to už spíš muži, že, ale...) poradí, na to jsem upřímně zvědavá!
Chudák Sean...

11 Lucie | Tess Lucie | Tess | 6. července 2017 v 12:45 | Reagovat

Nemám ráda když někdo stratí paměť! Nemám, nemám a nemám! Proč zrovna Tea?
Doufám, že to brzy nějak vyřešíš!

PS: Nemysli si, že se mi tahle kapitola nelíbila 😉

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama