Černá perla - 19. kapitola - Ještě krůček

22. listopadu 2013 v 15:05 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola devatenáctá

Ještě krůček

Na nádvoří se rozhostilo mrtvolné ticho. Všichni vojáci, kteří stáli na ochozu po jeho obvodu a mířili na malou plavovlásku s lukem v ruce, zírali na tu podívanou očima rozšířenýma údivem. Nikdo nechápal, co se děje.


Lynn to chápala moc dobře. Klesla na dlažbu a zakryla si tvář dlaněmi. Nechtěla vidět svého milovaného bratra umírat. Ještě horší bylo pomyšlení na to, že ho zabila dívka, kterou považovala za svou přítelkyni.

Tlumený zvuk těla padajícího na dlažbu prořízl ticho. Lynn unikl z úst zoufalý vzlyk. Ucítila, jak ji někdo objal kolem ramen a táhnul ji zpátky na nohy. Nijak se nepokoušela mu pomoct. Neměla sílu. Caleb jí odtáhl ruce od obličeje.

"Podívejte se," šeptal.

"Ne," vrtěla hlavou a pevně semkla víčka.

"Ale ano," pobídl ji černovlasý mladík. V hlase mu zaznívalo překvapení a údiv. V Lynn zahlodala pochybnost. Zhluboka se nadechla a pak oči otevřela. Sebrala na to všechnu svoji odvahu.
Na zemi leželo tělo s proklátým hrdlem. Pod ním se zvětšovala karmínová louže krve a vsakovala se do spár mezi kameny dlažby.

Jenže to nebyl princ, ale lord Marcus. Z princezniných úst unikl úlevný vzdech. Ještě pár vteřin bylo ticho jako v hrobě, pak se strhla vřava. Nastal naprostý zmatek. Vojáci sbíhali z ochozu ke svému padlému veliteli a několik z nich odhodilo svou kuši.

Princ stál uprostřed nádvoří, oči zavřené, a očekával smrt. Místo toho mu smrtící šíp jen neškodně zasvištěl kolem ucha, pročísl vlasy a zabodl se do svého pravého cíle. Do hrdla muže, který se podílel na jeho únosu. V nastálém zmatku k němu přiběhla Lara, popadla ho za ruku a táhla ho za ostatními. Evan se zmateně rozhlížel a rusovláska ho několikrát pobídla ke běhu.

Jakmile Tess vystřelila, poznala, že rána byla dobrá. Zasáhla zrádného lorda přesně do krku. Plavovláska si přehodila luk přes rameno a už hledala únikovou cestu. Brzy ji našla. Dveře za jejich zády, ty, ze kterých přišli, nebyly nijak zajištěné. Byl čas jednat. Rychle mávla na ostatní a rozeběhla se ke dveřím.

Caleb, vědom si toho, že princezna kvůli okovu, kterého si bystře všiml, nemůže běhat, ji rychle popadl do náručí a následoval Tess.

Teressa se ve dveřích zastavila. Když probíhal kolem ní, volala: "Nezastavuj se. Běž dál," a pobízela ho mácháním ruky. Ani nezpomalil a řítil se dolů po špatně osvětleném schodišti. Tess zůstala stát na prvním schodu a netrpělivě mávala na Laru, aby si pospíšila. Ta táhla za sebou zmateného prince. Někteří strážní se za nimi už rozbíhali. Vzduchem zasvištěla střela z kuše. Ale o hodný kus minula.

Evan konečně dokázal přimět své strnulé nohy k běhu a do dveří vpadl dvě vteřiny před Marcovými vojáky. Tess mu těsně za patami dveře přibouchla a vynaložila na to veškerou svou sílu. Svaly na rukou se jí napjaly, když do nich zatlačila. Bytelné dřevo třesklo o kámen. Nastala černočerná tma. Plavovláska si ještě předtím všimla petlice a rychle ji zastrčila. To by mělo vojáky alespoň na chvíli zdržet. Víc se dveřmi nezaobírala a pádila za ostatními. Nedalo se spolehnout na zrak, ale Tess nedbala na tmu a řídila se ostatními smysly. Jednou málem zakopla a před očima jí vyvstal obrázek jí samé, jak padá a kutálí se až dolů, kde se celá otlučená a se zlámanými kostmi zastaví o kamennou podlahu. Ta představa ji přiměla zpomalit.

Ostatní na ni už pod schody čekali. Hraničářova dcera věnovala Evanovi kraťoučký omluvný pohled a okamžitě se vydala k protějším dveřím. Na vysvětlování a omluvy bude čas, až se dostanou z hradu. Nevšímala si hlásku, který jí v hlavě šeptal: Jen jestli se dostaneme ven…

"Rychle za mnou," pobídla ostatní a vytrhla z nejbližšího držáku pochodeň. Už vybíhala ven ze dveří, když uslyšela Caleba.

"Tess, ty víš kam jdeme? Máš plán, jak se odtud dostat?"

Budoucí hraničářce se na tváři objevil pochmurný úsměv. Otočila se na patě, až za ní plášť zavířil jako netopýří křídla. Pohlédla na něj i princeznu v jeho nářučí.

"Ano," pravila s úšklebkem. Potom dodala: "Asi jsem se zbláznila."

***

Na nádvoří panoval chaos. Vojáci, kterým Teressa přibouchla dveře těsně před nosem, se je snažili vyrazit. Jenže dveře vyrobené z bytelného dřeva zpevněného kovovými pláty a zavřené na závoru jim s lehkostí odolávaly. Dva ze strážných odnášeli lorda Marca, když pochopili, že je opravdu mrtvý. Celé nádvoříčko hučelo jako obří včelí úl. Vojáci běhali ode dveří ke dveřím a sháněli své zbraně. Předtím si stihli vzít jen kuše.

Na dřevěném ochozu se nepozorovaně zjevila vysoká postava muže ve zbroji. Dlouhé, skoro bílé vlasy měl v týle sepnuté do ohonu, jenž mu volně splýval na záda. Hlavu mu nekryla helmice. Jeho pronikavé, téměř bezbarvé oči přelétly svým přísným pohledem zmatek pod sebou. Ani jeden z vojáků si ho nevšiml, ani jeden netušil, že celou dobu stál u jednoho z oken vedoucích na nádvoří a nezpozorován shlédl Marcovu smrt i to, co jí předcházelo.

Marcus byl hlupák, pomyslel si Lucien. Přimhouřil víčka a přes své dlouhé světlé řasy se zamračil na nehybné tělo svého araluenského spojence.

Hlupák a nafoukanec, opravil se. Příliš spoléhal na svoje řečnické schopnosti a to se mu vymstilo. Lord Marcus se vždy přeceňoval. A Lucien věděl, že ho ten černovlasý muž neměl příliš v lásce. Tento vztah byl oboustranný. Galik si uvědomoval, že s ním uzavřel spojenectví z rozumu. Teď o svého spojence přišel. Ale vůbec mu to nevadilo.

Jeden ze strážných ho konečně zaregistroval a padl před ním na koleno. Ostatní se pomalu zachovali podle něj, až celé nádvoří klečelo pod ochozem.

"Vstaňte," vyzval je Lucien svým impozantním hlasem. Všichni k němu vzhlíželi. Jeho vysoká postava se tyčila na pozadí kamenné stěny. Čišela z něj autorita a ve své nablýskané zbroji vypadal jako nějaký válečník ze starých bájí. Hrudník mu obepínal pomněnkově modrý kyrys, který se doplňoval s jeho vodnatýma, světloučce modrýma očima, přísně hledícíma na vojáky pod sebou. Zbytek jeho zbroje měl stejnou barvu. V bohatě zdobené pochvě mu visel drahými kameny vykládaný meč s ostřím řádně nabroušeným.

Lucienova ústa se stáhla do úzké linky, když ho jeden z vojáků upozornil na uprchlé zajatce.

"Jen je nechte, není kam spěchat, daleko nám neutečou," řekl klidně a věnoval dveřím, za nimiž zmizeli, vražedný úsměv.

***

Evan poznal, kam má Tess namířeno, až když se ocitli v chodbě, kde je zajali. Plavovláska nikde nezastavovala a neochvějně pokračovala pořád dál vytrvalým během. Plamen pochodně za ní vlál jako ohnivý koňský ohon a vrhal pohyblivé stíny na kamenné stěny.

Tess mu neodpovídala na žádné otázky, když se jí ptal, a tak to po chvíli vzdal. Šetřil si dech na běh a hlavou mu vířil asi milion dotazů. Jak se chce dostat z hradu? Proč je vede zpátky do žaláře? Nebo to tak alespoň vypadalo. Plavovláska je vedla stále hlouběji a princ poznal cestu, po které sem přišli.

Lynn se držela Caleba pevně kolem krku a znovu musela obdivovat Tessin perfektní orientační smysl. Ona sama neměla tušení, kam je hraničářova dcera vede. Stále probodávala pohledem Tessin zátylek, když za sebou uslyšela již tak známý dusot okovaných bot.

Byli teprve v polovině schodiště a Teressa ještě přidala do kroku. Za chvilku se ocitli přede dveřmi do žaláře. Caleb udýchaně zastavil a postavil princeznu opatrně na zem. Svaly na rukou se mu třásly, ale nezaváhal a rychle proběhl dovnitř.

Lynn se zmocnil nepochopitelný strach. Proč je sem Tess přivedla? Když si vzpomněla na svou úzkou celu, naskákala jí husí kůže. Už nikdy se sem nechtěla vrátit. A teď stála před dveřmi a Teressa ji pobízela, aby pokračovala dál. Neochotně udělala pár kroků, ke kterým ji vyburcoval blížící se dusot bot vojáků za nimi.

Ostatní už byli uvnitř. Caleb uviděl, jak zaváhala, a popadl ji za ruku. Než se nadála, stáli všichni v místnosti, kde se předtím šťastně shledala se svým bratrem a Teressou. Po žalářníkovi nebylo ani vidu, ani slechu.

Tess za ní rychle přibouchla dveře. Naštěstí ze zámku trčel klíč a ona jím v rychlosti otočila. Za okamžik už byly dveře zajištěné. Plavovláska se rychle obrátila čelem do místnosti a nevšímala si kovového cinkotu klíče spadlého na zem.

"Běžte k oknu," vyzvala je důrazně. Caleb a Lara uposlechli okamžitě. Evan ještě stihnul vrhnout na Tess nevěřícný pohled. Hodně ho zajímalo, co to má za lubem a jak je vůbec chce dostat z hradu ven. Zmocnilo se ho neblahé tušení. Potom popadl svou sestru za loket a táhl ji za Larou.

"Tak dělejte!" vykřikla hraničářova dcera, když se bytelné dveře žaláře otřásly. Lucienovi vojáci je dostihli. Tess věnovala dveřím kratičký pohled a už se hnala uličkou mezi celami. Lara již stála u otevřeného okna.

"Skoč!" křikla Tess za běhu. Dveře se znovu otřásly, tentokrát víc. Rusovláska nevěřícně shlédla dolů. Evan udělal totéž.

"Přeskočilo ti?!" vyhrkl. Z okna byl krásný výhled na okolní krajinu, ale tím se princ nezabýval. V hloubce pod sebou spatřil řeku. Netušil, jestli je dost hluboká, aby skok přežili. A přesně to po nich Tess chtěla - aby skočili dolů. Teď pochopil její poznámku, že se asi zbláznila. V duchu jí musel dát za pravdu. Jen blázen by po nich chtěl něco takového.

Viděl, jak znovu otevřela ústa. V zámku zarachotil klíč. Zraky všech se upřely na dveře. První se vzpamatovala Tess.

"Tak skočte!" v hlase jí zaznělo napětí. Lara pochopila, že jiná možnost není.

"Jestli tohle přežiju…" zabručela si pod vousy. Zhluboka se nadechla... a skočila. Caleb s očima rozšířenýma hrůzou udělal totéž. Bylo na něm vidět, jak moc se musel přemáhat. Ale jiná možnost na únik nebyla.

Dveře se rozletěly. Temné zadunění se neslo celým žalářem.

"Evane, dělej!" vykřikla Tess zoufale. "Jděte, já je zdržím." Bleskově shodila z ramene luk a šíp jako by do tětivy zaskočil sám. Do místnosti se nahrnuli strážní a Evan se nerozmýšlel. Prostě skočil. Celou dobu, co padal, držel oči pevně zavřené. Lynn ho provázela pohledem. Nedokázala se odhodlat. Ještě krůček a bude volná. Jen ten malý krůček do prázdna ji dělil od svobody. Ale bylo to tak vysoko.

"No tak, Lynn," pobídla ji Tess otočená k ní zády. Vypustila šíp a ten se s křísnutím odrazil od stěny nad hlavami jejich pronásledovatelů. Vojáci se přikrčili a ztuhli. Tihle naštěstí neměli kuše.

"Já nemůžu, Tess," vyhrkla Lynn.

"Pořádně se nadechni," radila jí Tess. Nespouštěla oči z vojáků stojících u stěny. Slyšela princeznin hluboký nádech. Nečekaně se otočila a strčila do ní. Lynn se neměla čeho zachytit. Reflexivně rozhodila rukama, ale nenahmátla nic než vzduch. Nohy jí ujely a padala. Z hrdla jí unikl poděšený výkřik, který přerušilo mocné šplouchnutí. Tess založila nový šíp.

"Jestli se někdo pohne," řekla ostře.

"Tak co?" přerušil ji jeden voják, odvážnější nebo hloupější, než ti ostatní, a udělal krok vpřed.

"Tohle." Teressa vystřelila. Šíp ostrý jako břitva projel vojákovou paží. Zařval a upustil meč.

"Mohl být ve tvém srdci," upozornila jej ledově. Ostatní ozbrojenci nejistě stáli na místě. Očividně nevěděli, co mají dělat. Viděli, jak dívka před nimi shodila tu druhou z okna, a neměli tušení, co všechno od ní můžou čekat.

Tess znovu hmátla po toulci a srdce se jí sevřelo. Měla už jen jeden šíp. Vůbec si neuvědomila, že jich má tak málo. Jak se to mohlo stát? Nejspíš jí musely vypadat cestou, když byl toulec schovaný ve voze. V duchu si za to pořádně vynadala.

Vojáci si všimli náhlé nejistoty v jejích očích a pochopili, že má poslední střelu. A ona si byla vědoma, že to vědí. Dostala se do patové situace. Když vystřelí, vojáci se na ni vrhnou. Bude muset jednat hodně rychle.

Zamířila na jednoho ozbrojence, ale jakmile na něj přesunula pozornost, ti další se k ní pomalu začali sunout. Bylo jen otázkou času, kdy přestanou dbát nebezpečí a vrhnou se na ni. Udělala krok zpět.
Je na čase opustit tenhle hrad hemžící se ozbrojenci jednou provždy, pomyslela si. Pak se jeden z vojáků pohnul. Tess se zrychlil tep. A je to tady, blesklo jí hlavou.

Vystřelila. Šíp prošel čistě vojákovým ramenem. Vykřikl. Teressa si rychle přehodila luk přes rameno a udělala další krok dozadu. Stanula na okraji. Teplý větřík jí ovanul záda a rozvlnil plášť.

"Pozor!" vyhrkl jeden z vojáků. Tess nevěděla, jestli je to upozornění pro ni, nebo pro ozbrojence. Bylo jí to jedno. Otočila se na patě a bez mrknutí oka skočila do prázdna pod sebou.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 22. listopadu 2013 v 15:21 | Reagovat

Ano, ano, ano! =) Tys mi splnila to nejtajnější přání! Takže moje "jak jsi jenom mohla" se mění na "hrozně moc tě za tohle zbožňuju!" =D

Tak to by byl takový ten gejzír prvotních emocí, teď zase napíšu intelektuálnější komentář. =D

Začnu tradičně - hádám, že po devíti týdnech školy si můj přednášející konečně všimnul mých výrazů v obličeji, protože dneska už od začátku přednášky čeká na nějakou tu emoci. Skoro doslova na mě zírá. =D A já mám problém, protože se mi chce hrozně moc usmívat. =D A snažím se to zamaskovat, ale ono to nejde...! =D

Tak a teď konečně k ději! =)
Hanko, ten začátek byl tak napínavý, že jsem normálně slyšela vlastní srdce, jak mi mlátí nervozitou do hrudníku. =D Kdybych si včera neostříhala nehty, tak by teď byly naprosto okousané. =D

Hrozně, hrozně, hrozně moc se mi ulevilo, že se mi vyplnilo moje přání a Evan je stále naživu. =) A musím říct, že Caleb je naprosté zlatíčko! Jak se o Lynn pěkně stará a jak ji přemlouval, aby se podívala. =D Takže odteď fandím, aby se dal s Lynn dohromady Caleb a Evan s Tess se dostávají na druhé místo (to abych s tím tak moc neotravovala a pak nebyla zklamaná. =D).

Tess je rozhodně správná hraničářka a myslím, že ani Luciena nenapadlo (alespoň v to pevně doufám), že skočí z věže dolů do vody. =) Když už jsme u naší hlavní záporné postavy - nemám ho ráda! =D =D Úplně tam otravuje a kazí ty bezva plány, co si naši přátelé vymyslí. =D Ošklivej Galik! =D =D Vím, že tam nějaká záporná postava být musí, ale to neznamená, že mu budu ještě fandit. =D

Jsem šíleně napnutá, jak to bude pokračovat a pevně doufám, že se podaří utéct alespoň někomu. =) (Lynn, protože chci, aby z toho byla už venku =)). Vůbec si nedokážu představit, co pro nás chystáš - a na to se právě těším ještě dvakrát tolik. =D

Hrozně moc se ti to povedlo, já opět smekám a kdyby mě dneska nebolela záda, pokloním se ti klidně až k zemi. =) (Příště, jo? =D Nenarovnala bych se a domů musela jít v předklonu. =D)

2 Hanka Hanka | 22. listopadu 2013 v 15:27 | Reagovat

[1]: Fluffy, děkuju ti moc a moc. :o) Radši svá záda nenamáhej. :o) A máš pravdu, nějaká záporná postava tam být musí. A záporné postavy nemá nikdo rád, tak proč by měl být Lucien výjimkou. Taky jsem ho psala, aby to byl pořádnej záporák. :oD

3 Reny Reny | 20. prosince 2015 v 1:11 | Reagovat

Hani, tak jsem se konečně dostala k další kapitolce (že to trvalo, viď? :D).

A nepřestávám obdivovat tvůj pisatelský um - nevím proč, ale z nějakého důvodu mě hrozně zaujalo to, jak jsi popsala impozantní vzevření toho prevíta Luciena :-). Nějak z toho na mě prostě dýchlo to, jak perfektně to s těmi slovy umíš :-D.

Děj by samozřejmě skvěle napínavý a rozhodně ne předvídatelný. Že skočí z okna by mě nenapadlo ani ve snu :-D. Ale byl to skvělý nápad a líbilo se mi i to, jak se k tomu každý z našich hrdinů stavěl úplně odlišně ;).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama