Černá perla - 18. kapitola - Zrádce

15. listopadu 2013 v 15:00 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka


Kapitola osmnáctá

Zrádce

Žalářník seděl pohodlně rozvalený na své židli a v pravé ruce svíral malý bičík, který používal na neposlušné vězně. V druhé ruce držel konec silného provazu, který vedl k železnému okovu obepínajícímu kotník nejnovějšího vězně. Byla to mladá dívka s medově plavými vlasy. Někoho mu vzdáleně připomínala. Když mu ji před několika týdny přivedli, snažil se na to přijít. Teď už mu to bylo jedno. Vězeň jako vězeň.


Poposedl si. Židle začínala být tvrdá. Vlastně byla tvrdá od začátku, pomyslel si nespokojeně.

Žalářník byl zavalitý chlapík se spoustou svalů, objemným břichem a s počínající pleší na hlavě a nebyl zrovna nadšený, že ho přidělili na tuto práci. Měl rád svoje pohodlí a rozhodně se mu nezamlouvalo sedět celé dny na nepohodlné židli a strážit cely. Jediné, co se mu líbilo, bylo zastrašování vězňů. Zpočátku bývali drzí, ale brzy je to přešlo, když je po zádech pohladil svým bičem.

Znovu si poposedl a nespokojeně zabručel. Zahleděl se na dívku, která před ním klečela a s kartáčem v ruce se snažila vydrhnout letitou špínu z kamenné podlahy. Vedle ní stálo vědro zpola naplněné vodou. Když uslyšela jeho zabručení, ustrašeně k němu zvedla oči. Zlověstně se usmál, ale vypadalo to spíš jako škleb.

Jako odporný škleb, pomyslela si Lynn. Žalářníkovi chybělo několik zubů a ostatní byly pěkně špinavé a zkažené. Nesnášela, když se usmíval. Nesnášela ho celého. Od té doby, co ji sem dovlekli, musela přebývat ve špinavé cele, uklízet jako nějaká služka a snášet urážky a rány od tohohle otrapy. Její oblíbené červené šaty byly roztrhané a zašpiněné, ruce měla od věčného smíčení rozedřené do krve a byla prokřehlá až na kost. Otevřeným oknem foukal do místnosti studený vzduch a ona se třásla zimou.

Rychle svůj pohled zase sklopila, aby žalářník nespatřil zlost, která se jí zračila v očích. Jen ať si myslí, že se ho bojí. Ale zčásti to byla pravda. Pořád cítila palčivé rány na zádech od jeho biče.

"Ty lemro líná, já tě naučím, zpráskám tě jak psa…" začal a pozvedl ruku s bičem. Přikrčila se, aby se připravila na to, co přijde. Nechápala, co udělala špatně. Nemohla tušit, že žalářník využije sebemenší šanci na to, aby ji mohl přetáhnout svým bičem. Považoval to za náramnou zábavu.

Ale přesně v tom okamžiku se rozletěly dveře a hlučně třískly o zeď. Žalářník se k nim zlostně otočil, připravený si podat toho, kdo překazil jeho úmysl, a spatřil vysokého světlovlasého mladíka s mečem v jedné ruce a s pochodní ve druhé. Stanul na prahu jako bůh pomsty. Mihotavé světlo vrhalo stíny na jeho zamračenou tvář.

"Ani nápad," zavrčel. "Buď pustíš to lano," ukázal na provaz, který vedl k princeznině kotníku, "nebo ho useknu i s tvou rukou." Žalářník se zamračil. Neměl rád, když lidé zastrašovali jeho. A zrovna takoví mladíčci, jako byl ten, co stál před ním.

"Proč bych ho měl pouštět?" otázal se útočně. Lynn na okamžik zvedla k žalářníkovi své smutné psí oči, ale rychle je sklopila zpět k podlaze, kterou drhla, když prudce trhl za provaz přivázaný k jejímu kotníku.

Evanem projela vlna vzteku. Co to provedli s jeho hrdou sestrou? Udělal krok vpřed a pozvedl meč. Pak se za ním ozval rozvážný hlas.

"Protože když ten provaz nepustíte, brzy vám lýtkem projde můj šíp, abyste nemohl utíkat. A pak na vás pustím Evana," vysvětlovala Tess chladně. Žalářníkova pozornost se přesunula na ni.

Stála proti němu malá dívka oděná v černém plášti a šedých otrhaných šatech. Myslel si, že je to vesnická holka, která ho nemůže nijak ohrozit, dokud nepřejel pohledem šíp založený v tětivě luku a chladné varování v jejích očích, že je schopná ho ve vteřině zabít. Nikdy neviděl, že by nějaká dívka měla takový výraz a na chvilku se jí zalekl. Napadlo ho, že je nejspíš třeba ji brát vážně. Pak takovou hloupost vyhnal z hlavy. Nepouštěl provaz z ruky.

Princezna vzhlédla a přestala drhnout podlahu, když Tess promluvila. Teď nevěřícně zírala na svého bratra a malou hraničářovu dceru, jak se hádají s žalářníkem.

"Odejděte, nebo zavolám stráže," prohlásil muž a pozvedl svůj bič k první ráně.

"Dobrá… Jak chcete," prohodila Tess a líně převalovala slova v ústech, nevědomky napodobujíc Haltův způsob vyjadřování. Než se žalářník nadál, přiskočil k němu Evan a rychlostí blesku mu zasadil ránu do hlavy hruškou svého meče. Pochodeň mu přitom vypadla z ruky a odkutálela se pryč. Muž se pod těžkým úderem svezl na zem, kde bezvládně ležel jako hadrová panenka.

Lynn klečela na podlaze a stále ještě držela v ruce kartáč. Pochodeň se zastavila těsně před ní, na mokré podlaze zasyčela a po chvíli zhasla. Princezna pomalu vstala. S otevřenými ústy zírala na svého bratra. Z kartáče v její ruce odkapávala voda. Pleskot kapek dopadajících na kamenou podlahu byl na chvilku jediným zvukem v místnosti. Pak jí kartáč vypadl z ruky.

Lynn se vrhla k Evanovi. Okov na její noze jí to ztěžoval, takže se spíše belhala. Do očí se jí nahrnuly slzy, přebelhala ten malý prostor, který je dělil, a padla mu do náručí. Evan upustil meč, pevně ji objal a zabořil obličej do jejího ramene. Lynn se otřásala úlevnými vzlyky.

"Ach, bratříčku, tolik jsi mi chyběl," šeptala mu do ucha. Evan neodpovídal. Jen ji objímal a vypadalo to, že už ji nikdy nepustí. Tess vedle nich stála a usmívala se. Když usoudila, že se sourozenci dost naobjímali, přehodila si luk přes rameno a oba poklepala po zádech.

"Nerada vás ruším, Vaše Veličenstva, ale na objímání bude ještě času dost. Měli bychom zmizet," prohlásila stále s úsměvem. Lynn se odtáhla od svého bratra a obrátila se k Tess. Dlaní si utřela slzy a usmála se na malou plavovlásku.

"Ahoj Tess," padla jí kolem krku.

"Ahoj Lynn," odpověděla hraničářova dcera. Přes Lynnino rameno viděla, jak Evan rychle zamrkal, aby zahnal slzy. Její úsměv se ještě rozšířil. Všiml si, že ho pozoruje a zamračil se. Ale ten výraz mu nevydržel dlouho.

Lynn ji pustila a vychrlila na ně proud otázek: "Kde se tu berete? A jak jste mě našli? Jak to, že Evan taky není ve vězení?"

"Počkej chvilku," brzdila ji Tess. "Všechno se dozvíš, ale nejdřív se musíme dostat ven." Znovu si z ramene setřásla luk a držela ho v levé ruce. Přejela pohledem okolí.

Nacházeli se ve čtvercové místnosti, ze které vybíhala dlouhá úzká chodba zakončená velkým otevřeným oknem. Věznitelé se nejspíš neobávali, že by vězni prchli, přestože dole tekla řeka. Jen blázen by vyskočil, pomyslela si Tess.

Chodba byla lemována celami. Všechny měly bytelné dveře se zamřížovaným otvorem ve výši očí. Tess slyšela, jak se Evan ptá: "Jsi v pořádku?" A Lynn mu odpovídala: "Ano. Až na to, že mám špinavé šaty, je mi zima a bolí mě záda, jsem v pořádku." Evan se zatvářil podezřívavě.

"Co máš se zády?"

"Mám tam rány od jeho biče," odpověděla princezna rozpačitě a kývla směrem k muži ležícímu na zemi. Evanovi se blýsklo v očích. Obrátil se a zlostně kopl do žalářníkova bezvládného těla.

"Dost," zazněl místností jednoznačný rozkaz. Tessin hlas zněl tiše, ale naléhavě a princ přestal. Otočil se k ní s otazníky v očích. Většinou si od nikoho rozkazovat nenechal a Lynn se divila, že ji poslechl.
"Na to nemáme čas," upozornila ho. "Lynn, je tu ještě někdo nespravedlivě uvězněný?" zeptala se princezny. Ta pokrčila rameny.

"Jen dva podvodníčci. Jinak tu nikdo jiný není."

"S těmi se babrat nebudeme," rozhodla Teressa a vyšla zpátky na chodbu. Bez hořící pochodně tam byla tma jako v pytli.

"Tess, počkej," volala za ní princezna. Plavovláska se netrpělivě ohlédla. Nemohla se dočkat, až budou venku. Ve dveřích stála Lynn se zapálenou pochodní. Než Tess stihla něco říct, vyhrkla: "Měl tam křesadlo." Hraničářova dcera jí věnovala úsměv a pochodeň od ní převzala.

"Já půjdu první, drž se za mnou. Evane, ty nám kryj záda," otočila se na prince.

"Zase?" bručel si, ale úsměvu se neubránil. Sebral meč z podlahy a držel ho v pohotovostní poloze.

Tess sebejistě vyrazila. Lynn šla za ní v těsném závěsu a obdivovala, jak si hraničářova dcera dokázala zapamatovat cestu. Ona by se v tom bludišti chodeb, schodišť a dveří brzy ztratila. Ale malá plavovláska nezaváhala ani na chvilku. Procházela po schodištích a nikdy nezabočila do žádné z ostatních chodeb. Vždy se držela schodů, které vedly vzhůru.

Kvůli Lynn museli jít pomalu, protože těžký okov na kotníku ji značně brzdil v pohybu. Tess musela krotit svou netrpělivost, aby si pospíšila, ale brala na princeznu ohled. Neuměla si představit, co si asi v Linnském žaláři vytrpěla.

Stoupali zrovna po úzkém schodišti, které se různě klikatilo a člověk nikdy nevěděl, co na něj může za rohem čekat, když uslyšeli dupot okovaných bot. A ne jedněch. Znělo to, jakoby se po schodech řítila celá jednotka vojáků.

Kroky se ozývaly zdola a Tess se dlouho nerozmýšlela. Pobídla královské sourozence k běhu. Pak jí došlo, že Lynn vlastně běžet nemůže. Nerozhodně se rozhlédla, ale to už Evan opatrně zastrkával meč do pochvy a vzal svou sestru do nářučí.

"Tak na co čekáme?" zeptal se princ tiše. Tess se usmála a rozběhla se. Brali schody po dvou a míjeli spoustu dveří. Náhle se kroky ozvaly i ze schodiště nad nimi. Tess polil studený pot. Co teď? Co když je odhalí?

Bylo dost pravděpodobné, že se žalářník probral a zavolal stráže. Teď bude celý hrad na nohou a oni nebudou mít šanci se z něj dostat. Na druhou stranu by jim bludiště chodeb a schodišť mohlo poskytnout jistou šanci na únik. Dlouho se nerozmýšlela.

"Za mnou," sykla na prince a princeznu, otevřela nejbližší dveře a rychle do nich vpadla. Lynn a Evan ji následovali. Tess za nimi opatrně zavřela a rozhlédla se. Stáli v dlouhé rovné chodbě. Evan postavil svou sestru na zem a ta na něj vděčně pohlédla. Hraničářova dcera vrazila Lynn do ruky pochodeň a založila do tětivy luku šíp. Princezna ji sledovala s vytřeštěnýma očima. Tahle honička po temných schodištích byla na její nervy moc. Doufala, že budou brzy venku. Neměla v oblibě uzavřené prostory. Jistou nechuť k nim zdědila po svém otci.

Vyplašeně se rozhlížela kolem. Na rameni ucítila bratrovu ruku, a když se na něj otočila, věnoval jí povzbudivé kývnutí.

"Neboj se, dobře to dopadne," ujistil ji.

"Pojďte za mnou," vybídla je Tess a tiše se vydala kupředu. Je tichá jako stín, pomyslela si Lynn. Vykročila za ní.

Znovu míjeli spoustu dveří a dvířek. Zatočili za roh a Tess zůstala stát v půli kroku. Lynn do ní málem vrazila. Už se chtěla zeptat, co se děje, když ho spatřila. Ve vzdálenosti asi padesát kroků před nimi stál uprostřed chodby voják s vytaseným mečem a potměšile se usmíval.

"Stůjte," vyzval je sebejistě. Tess natáhla luk a zamířila. Než stačila vystřelit, ozval se za ní hrubý hlas.
"To bych být tebou nedělal," varoval ji. Otočila hlavu a cop ji švihnul přes záda. Stále mířila na vojáka před nimi. Za sebou spatřila, jak jiný voják drží Lynn pod bradou nůž a další míří na Evana kuší. Z otevřených dveří po obou stranách chodby proudili další muži ozbrojení kušemi. Kde se tu tak najednou vzali, divila se Tess tiše. Vůbec si nevšimla, že by za nimi někdo byl. Uvědomila si, že voják vpředu je měl pouze rozptýlit a odvést pozornost.

"Skloň to," přikázal jí muž, který držel v šachu Lynn. Princeznina ruka s pochodní se silně třásla a v očích se jí zračil strach. Tess podrážděně zaťala zuby, ale poslechla. Šíp vrátila zpátky do toulce a luk si přehodila přes rameno. Tak nepředstavoval žádnou hrozbu.

"Tak je to správně," poznamenal voják. "Teď půjdete s námi. A jestli se o něco pokusíš, tak téhle holce podříznu krk," vyslovil varování s pohledem upřeným na Tess. Vykroutil Lynn z ruky pochodeň. Teressa jednou kývla hlavou.

"Tak pohyb," šťouchl ji někdo do zad. Neochotně se rozešla. Vojáci je vedli v sevřené skupince. Tess kráčela vpředu, za ní šel Evan a Lynn, stále ohrožovaná nožem.

Tess se cítila bezmocná. Kdyby tu byla sama, z hradu by dokázala uniknout. Ale takhle musela chránit královské sourozence. Štvalo ji, že nemůže nic udělat, a zlostně zaťala pěsti, až se jí nehty zaryly do dlaní.

Vojáci je provedli dlouhou chodbou až na konec, tam prošli dřevěnými dveřmi do další chodby, pak zatočili doleva a po schodech do malé prázdné místnosti. Tessiny oči bystře šmejdily po okolí a malá plavovláska se snažila pro všechny případy zapamatovat cestu, kudy je vedli. Prošli temným průchodem do dalšího pokoje a vydali se po schodišti stoupajícím strmě vzhůru. Na konci na ně čekaly další bytelné dveře.

Tady jsou snad všechny dveře bytelné, pomyslela si Tess. Tyhle byly z masivního tmavého dřeva pobitého ozdobně kovanými železnými pláty. Voják, který šel vpředu, vzal za kliku vykovanou do podoby dračí hlavy a otevřel. Ozval se táhlý skřípavý zvuk a Tess oslepilo náhlé světlo. Po té dlouhé době strávené v chabě osvětlených prostorách ji sluneční světlo ostře bodalo do očí. Než jí před očima přestaly tančit černé skvrny, strážný už ji postrkoval dál.

Ocitli se na malém nádvoříčku ze všech stran obklopeném kamenými budovami s dřevěným ochozem ve výši druhého patra. Na něm stáli další muži s kušemi v rukách. Situace vypadala velmi beznadějně. Byli obklíčeni ze všech stran. Kdykoliv by se kdokoliv z nich byť jen zatvářil, že se chystá něco provést, prošpikovali by ho šípy.

Další, co padlo hraničářově dceři do oka, byly dvě jí známé postavy stojící uprostřed nádvoří. Caleb a Lara se bezmocně rozhlíželi kolem. Kupodivu jim nechali zbraně. Nejspíš se neobávali, že by něco provedli. Když oba bývalí obyvatelé Léčitelovy paseky spatřili jejich skupinku, zklamaně vydechli. Lara mlčky vrtěla hlavou a Caleb svěsil ramena. Oba doufali, že jejich přátele neobjeví, když se strhl poplach.

Pak se Tess vyděšeně zastavila. Nevylekalo ji jen tak něco, ale když spatřila malou nenápadnou šibenici stojící v pravém rohu, oči se jí nevěřícně a polekaně rozšířily. Na oprátce se tam houpalo tělo. Zřejmě takhle viselo už dlouho, protože se na něj slétaly vrány. Klovaly do hlavy, rukou a všech přístupných částí těla. Odpuzující pohled Tess nezabránil, aby na mrtvolu dál nezírala. Ten člověk nebyl k poznání, ale i kdyby poznat šel, Teressa ho neznala. To, co poznala, byl jeho oděv. Muž měl na sobě hraničářskou pláštěnku. Tak takhle dopadl hraničář vyslaný na záchranu princezny.

Kdo by se odvážil pověsit královského hraničáře a riskovat tak přitom trest smrti od samotného krále? Samozřejmě někdo, komu na královu názoru nezáleží ani za mák. A Tess najednou bylo jasné, že Lucien je muž, který se nezastaví před ničím.

Strážný je znovu postrčil a oni se postavili vedle Caleba s Larou. Semkli se do malé skupinky.

"Jak jste se sem dostali?" ptala se Tess Caleba, aniž by na okamžik spustila oči z vojáků na ochozu.

"To je na dlouho, povím ti to, až se dostaneme ven," odvětil.

"Jestli se dostaneme ven. Radši bys měl něco vymyslet, protože já nějak nevidím, jak bychom odtud mohli zmizet." Jen pokrčil rameny.

Strážný si je podezřívavě měřil. Přelétl je všechny pohledem a pak je varoval: "Zůstaňte tady."

"A kam bychom asi chodili," zabručela si Tess pro sebe. Strážný je nechal tam, kde byli a zmizel za dveřmi, které stály naproti těm, z nichž před chvilkou vyšli. Hraničářova dcera se znovu rozhlédla kolem a v duchu si povzdechla nad bezvýchodnou situací, ve které se ocitli. Nedalo se dělat vůbec nic, jen čekat, co bude dál.

Lynn se také rozhlédla, a když spatřila šibenici, podlomila se jí kolena. Princezna zdědila po rodičích notnou dávku odvahy, ale tohle už na její pocuchané nervy bylo moc. Naštěstí stál hned vedle Caleb. Zachytil ji a vytáhl zpátky na nohy.

"Jste v pořádku?" ptal se. Jeho starostlivé oči si ji zvědavě měřily. Lynn kývla a nesměle se usmála. Calebova ruka ji podpírala, držel ji kolem pasu. Ten černovlasý mladík se jí líbil. Rychle pochopila, že se s jejím bratrem i Tess znají a že mu může věřit. Taky se na ni usmál.

Dveře, ve kterých zmizeli strážní, se rozletěly a na nádvoří vkráčel lord Marcus v kroužkové košili a se dvěma vojáky za zády. Tessiny oči se nenávistně zúžily. Tmavovlasý lord se zastavil pět kroků před nimi a přejel je pohledem - Caleba podpírajícího Lynn sotva se držící na nohou, rusovlásku s kamennou tváří, prince bezmocně svírajícího jílec svého meče a nakonec Tess. Stála proti němu a dívala se mu přímo do očí. To ona byla pravou hrozbou, jak Marcus rychle pochopil. Mlčky je pozoroval. Nad nádvořím se rozestřelo zlověstné ticho. Sem tam se ozvalo jen klapání bot a občasné zachřestění zbroje, jak se některý z vojáků pohnul. Pak Marcus promluvil.

"To jste si mysleli, že sem jen tak nakráčíte a nikdo si vás nevšimne?" zeptal se jízlivě.

"Ano, přesně to jsme si mysleli," odpověděla Tess a klidně mu dál hleděla do očí. Zlostně se v nich zablýsklo a lord udělal krok vpřed. Pak se zarazil a na tváři se mu objevil ďábelský úsměv.

"Ale bez povšimnutí neodejdete." Nádvořím se prohnal vítr a svým fičením podtrhl hrozbu ukrytou v těch slovech. Lord Marcus se otočil k odchodu. Stihl udělat sotva pár kroků, když ho zarazil Tessin ostrý hlas. Zazněl nádvořím jako prásknutí bičem.

"Nemyslete si, že to král nechá jen tak," upozornila ho. Černovlasý zrádce se zastavil. Chvíli nehnutě stál, otočený k nim zády. Viděla, jak zatíná pěsti a svírá zdobený jílec svého meče. Poznala, že se snaží potlačit zlost a vztek a doufala, že se mu to podaří. Stále tu byla malá šance dostat Evana a Lynn do bezpečí. Lord Marcus byl vznětlivé povahy a kdyby vybuchl, mohla o tuhle šanci přijít. Alespoň je dva musí udržet naživu.

Zakázala si přemýšlet o tom, co se stane, a její mozek pracoval na plné obrátky, jak se dostat z téhle svízelné situace. Než stihla cokoliv kloudného vymyslet, lord Marcus se k nim znovu otočil, až za ním jeho těžký plášť zavlál.

"Král tohle nevyřeší. Zmizíte beze stopy a nikdo vás už nikdy nenajde. I když, ti dva by se nám mohli hodit," kývnul hlavou ke královským sourozencům. "Tento král si stejně nezaslouží být králem. Je neurozeného původu. Na vládnutí se nehodí, tak jak by vás mohl zachránit?" Tess na něj stále upírala své pronikavé oči, ale nezmohla se na slovo. Ještě nikdy ho neslyšela mluvit takovým tónem. Přinutilo vás to zůstat stát a naslouchat mu a Tess se přistihla, že právě to dělá.

Evanův mozek se zabýval podobným problémem jako Tess, když Marcus promluvil. Věděl, že je důležité, aby ten černovlasý zrádce zůstal na nádvoří co nejdéle, protože jakmile odejde, jsou ztraceni. A on nehodlal dopustit, aby jeho přátelé zemřeli pro nic za nic. Musel něco podniknout. A hned. Jenže co?

Viděl, jak se Marcovo tělo otáčí zpátky ke dveřím. Slyšel zachřestění jeho zbroje. Než si to stihl rozmyslet, udělal krok vpřed a řekl: "Víte, já s vámi v podstatě souhlasím." Upřel se na něj Marcův pohled. Zdálo se, že se v něm mihlo překvapení, ale v zápětí bylo pryč. Zůstal obvyklý kamenný výraz.
Princ udělal dalších pár kroků a než se nadál, stanul před lordem z Macindawu. Netušil, co udělat teď. Stál tam, zíral do těch černých hadích očí a mlčel. Hlavu měl jako vymetenou. V zádech cítil pohledy své sestry i ostatních. Nechtěl vědět, co si o něm myslí.

Náhle Marcus promluvil: "Abys se mnou nesouhlasil, když jsi to byl ty, kdo tohle všechno vymyslel." Otočil se zpátky ke skupince zajatců a rozhodil rukama.

"Tenhle mladík je zrádce. Zradil svého otce i království. Zradil vás všechny. Byl to on, kdo vymyslel plán na únos jeho sestry i svůj." Marcův impozantní hlas vystoupal z nádvoří vzhůru k modré obloze a Tess poznala, že je to opravdu skvělý řečník. I když nechtěla, jeho slova se jí zarývala hluboko do duše a zůstával v ní drápek pochybností. Snažila se přestat ho poslouchat, ale nešlo to. Jeho hlas byl všude. Nešlo mu uniknout.

Pak její pohled zalétl k domnělému zrádci Evanovi. Stál tam a s nastevřenými ústy zíral na černovlasého pána z Macindawu. Nezmohl se na slovo. Lord Marcus toho využil.

"Vidíte, mlčí. A co se říká? Mlčení je souhlas. Je to zrádce!" Tess udělala krok kupředu. Z ramene sejmula luk. Pozornost všech strážných se přesunula na ni. Přesně to měla v úmyslu. Všechny kuše mířili jejím směrem. Lord Marcus zaznamenal její pohyb a zvolal: "Je to pravda. Tento mladík je zrádce. Podplatil své strážce. Pak je zabil a spřáhl se s Lucienem z Galiky." Tess vložila do tětivy šíp. Věděla, jak moc riskuje a že se může brzy ježit šipkami z kuší. Ale chtěla od ostatních odvést pozornost a tak jim pomoct. Pán z Macindawu ještě zvýšil hlas. Odrážel se od kamenných zdí a proplétal se s větrem.

"Zaslouží si stejnou věc, jakou provedl těm nevinným mužům. Zaslouží si zemřít." Všichni jako zhypnotizovaní zírali na černovlasého lorda a ani nedutali. Do ticha se ozvala Tess. Jako ve snách po něm zopakovala: "Zaslouží si zemřít." V očích se jí zaleskly slzy. Na vteřinku je zavřela a zhluboka se nadechla. Když je znovu otevřela, byla dokonale klidná. Slzy zmizely jako mávnutím kouzelného proutku.

Když to lord Marcus spatřil, pochopil, že vyhrál. Za zády dal znamení svým vojákům, ať nestřílejí.

"Ano," zašeptal. "Zaslouží si smrt." Evan stál vedle něj, jako by mu podrážky přikovali k dlažbě. Věci se vyvinuly úplně špatným směrem. Přesto musel obdivovat Tessinu silnou vůli a nezdolného ducha. Byly to úctyhodné vlastnosti. Jenže věděl, že Marcovu hlasu se nedá tak snadno uniknout. Lucien ho naučil řečnit opravdu skvěle.

Tess založila do tětivy šíp. Pozvedla luk a zamířila přímo na Evana. Z úst jí unikl tichý vzdech.

"Ne! Tess, to nemůžeš!" vykřikla Lynn a klesla na kolena. "Ne," opakovala téměř neslyšně. Teressa k ní otočila hlavu.

"Ale můžu. Sama jsi slyšela. Je to zrádce." Na tváři měla tvrdý výraz. Nedalo se poznat, co jí táhne hlavou.

"Ty tomu věříš?" vydechla princezna bolestně. Tess ji neslyšela. Otočila se zpátky čelem ke svému cíli. Napjala luk do plného nátahu.

Pak vystřelila. Šíp se vydal na svou smrtící dráhu.

Princ očekával, kdy přijde ta krutá bolest, kdy hrot šípu projde jeho srdcem hladce jako nůž máslem. Zavřel oči. Nechtěl se dívat do těch jejích. Věděl, co by v nich spatřil. Opovržení a nenávist. A to by ho bolelo stejně jako zásah šípem.

Jeho poslední myšlenka stejně patřila jí. Neměl jí to za zlé. Té krásné, odvážné a bojovné dívce.

Tessie…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 15. listopadu 2013 v 15:15 | Reagovat

Uf, věřila bys tomu, že jsem měla během kapitoly tolik poznámek, které jsem ti chtěla napsat, ale tím koncem jsi mě tak rozhodila, že se mi všechno vykouřilo z hlavy? =D Takže musím vydolovat jen ty momenty, na které si vzpomenu, než ti tady začnu srdceryvně vyčítat to obvyklé čtenářské "jak jsi jenom mohla?" =D

Dneska mám vážně problém s mimikou, při čtení jsem se totiž buď usmívala, nebo pak kulila oči. =D Myslím si,že můj přednášející si dneska myslí, že je jeho výklad děsivě zábavný. =D =D Upřímně, v tý růžový košili, co má, je jenom děsivej. =D

Hrozně se mi líbila zmínka o té Lynnině fóbii (ty už víš, jak zbožňuju Horáce, a já to prostě tyhle detaily budu vyzdvihovat pořááád! =D Takže věř mi, že si tuhle povídku děsně moc užívám. =)), nebo jak pak princezna spadla Calebovi do náruče... skoro láska na první pohled. =D

A potom... já už prostě musím! JAK JSI JENOM MOHLA?! =D Já už jsem tak doufala, že se podaří utéct alespoň princezně a ty je necháš všechny chytit! Ta zmínka o hraničáři... au, to ti povím! Jak z hororu, ale ukazuje to přesně, jakej je Lucien a zřejmě i lord Marcus. =)

Evan to vymyslel pěkně, škoda jen, že se to obrátilo proti němu. =D Upřímně doufám, že ho Tess nezastřelí, to by bylo na pohádku HU trošku brutální. =D =D Ale zase se s tím budu muset smířit, pokud to fakt uděláš, co? =D Podle mě! zastřelí toho macindawského zrádce, princ tam musí být, protože se s Tess ještě nedali dohromady... tak! =D Hezky jsem si to vymyslela. =D Sice pak nevím, jak by přežila Tess, protože by ji zřejmě zastřelili všichni ti vojáci... kruci, patová situace. =D

Nezbývá mi než se nechat překvapit a držet Evanovi palce. =D A i kdyby zrádce byl, o čemž teda hodně silně pochybuju, já ho budu zbožňovat dál, je to celej Horác! =D =D
(Musí přežít... a udělám si tričko Team Evan! =D)

Hanko, byla to naprostá bomba! =) A pevně doufám, že se ozve víc čtenářů, protože... já se k tomuhle zvratu ozvat teda musela. =D
Moc se ti to povedlo a už aby byl příští pátek! =)

2 Hanka Hanka | 15. listopadu 2013 v 15:43 | Reagovat

[1]: Já se musím smát... :oD Pořád jsem si představovala, jak na to budete reagovat, ale teď se vážně úsměvu neubráním. :o)
Fluffy, vím, že pořád fandíš Tess a Evanovi jako páru, ale... ;o)(To má být tajemný úsměv :oD)
No, nikdo (kromě mě) neví, jak tohle dopadne. :o) Jsem moc ráda, že jsem tě tak napnula, a uvidíme, jak budeš komentovat příští pátek. Jinak ti moc děkuju za komentář. A doufám, že se k tobě někdo přidá. :o)

3 Leník Leník | 16. listopadu 2013 v 9:11 | Reagovat

Upřímně řečeno jsem taky doufala, že se  Lynn podaří zachránit,(je mi ji fakt líto musela být opravdu hodně vyděšená) protože v minulých kapitolách bylo vidět tolik odhodlání a jistoty...jen se to trochu zašmodrchalo ,ale ty to určitě vyřešíš a zachráníš, že jo :DD Tohle by mi totiž přišlo jako dost smutný konec tvé překrásné povídky:))
Piš dál jsem napnutá jak struna :DD

4 Hanka Hanka | 16. listopadu 2013 v 13:41 | Reagovat

[3]: Díky za komentář, na další kapitolu si budeš muset počkat do příštího pátku. :o)

Jinak se mi moc líbí váš optimismus. :o)

5 Leník Leník | 16. listopadu 2013 v 16:29 | Reagovat

Jojo to už si pamatuju a na každý pátek se taky proto moc těším!:D(nebo to bude proto, že začíná víkend??:DDD)
A ten optimismus - kdyby zabili Tess a Evana s Lynn, tak by už nebylo o čem psát a to by byla veliká škoda:D

6 Hanka Hanka | 17. listopadu 2013 v 13:23 | Reagovat

[5]: To máš pravdu, ale co kdyby umřel jen jeden z nich...? :o)(Jak se dělá smajlík s jedním obočím významně pozvednutým? :oDD)

7 Lucie Lucie | 3. července 2017 v 20:18 | Reagovat

Proč ?!! Proč ?!!
Promiň Hani, zmohla jsem se jen na tohle.
Musím zistiť jak to dopadne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama