Černá perla - 17. kapitola - Starý známý

8. listopadu 2013 v 14:56 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola sedmnáctá

Starý známý

Vyrazili před svítáním. Byla ještě tma, jen na východě začínala obloha pomalu blednout. Sbalili tábor a poklidili, aby nikdo nepoznal, že tam byli. Pak vyrazili k brodu. Nechali koně na severní straně řeky v malém březovém hájku. Cesta, která tudy vedla, byla úzká a málo používaná. Bylo nepravděpodobné, že někdo najde jejich koně, protože komu by se chtělo v této roční době přes řeku. Voda byla studená, hluboká jen něco přes stopu a klidně proudila mezi kameny. Břehy byly v tomto místě poměrně daleko od sebe.


Rozloučili se s koňmi a vydali se do vesnice. Oblečeni byli do otrhaných šatů s několika záplatami v případě Tess a Lary, nebo do plátěných kalhot a košil v případě mladíků. Caleb toto oblečení přinesl včera z vesnice a večer se do něj ustrojili, aby vypadali věrohodněji. Děvčata si spletla vlasy do jednoduchých copů. Všechny zbraně zabalili do svých plášťů. Bylo by divné, kdyby měla venkovská mládež zbraně jako meč nebo luk.

Když dorazili do vesnice, už na ně čekali. Muž, jehož vlastnictvím byl vůz naložený potravinami a slámou, kterou na hradě používali nejspíš jako podestýlku pro koně, se představil jako Matt. Byl milý a ani za mák ho nezajímalo, kdo jsou a odkud pocházejí. Usoudil, že si potřebují vydělat, a rád jim tu příležitost poskytl.

"Až se vrátíte, dostanete peníze," sdělil jim. Souhlasili. Bylo rozumné nedávat jim výplatu předem. Kdo ví, co všechno se může přihodit. A Tess ještě nevěděla, jestli se vůbec do vesnice vrátí. Dost možná, že ne. Na hradě se nejspíš najde někdo, kdo Mattovi vůz odveze zpátky. Plavovlásce se nezamlouvala představa, že by tohoto milého chlapíka měli připravit o jeho majetek.

Rozloučili se s ním a Lara se vyhoupla na kozlík. Vzala do rukou otěže a Caleb si vylezl k ní. Když pobídla statného hnědého valacha, poněkud starého a pomalého, k chůzi, Tess si pomyslela, že tohle už Lara musela někdy dělat. Vypadala tak přirozeně.

Hraničářova dcera nechtěla ubohého koně zatěžovat ještě víc, dost na tom, že za sebou táhl plně naložený vůz se dvěma pasažéry, a tak šla i s Evanem pěšky. Ploužili se vesnicí, a než minuli poslední domky s doškovými střechami, nad obzor se vyhouplo slunce. První paprsky osvětlovaly cestu a několik dalších lidí mířících stejným směrem jako jejich vůz.

Přejeli dřevěný most přes Lenoru a pokračovali dál. Za říčkou se cesta zvedala a mířila do kopce. Vinula se mezi stromy, jejichž větve házely na zem pohyblivé stíny. Překvapilo je, když se před nimi najednou zjevila hradní brána. Byl to působivý pohled, který by odstrašil případné útočníky. Mohutná hradní zeď se vypínala do výšky a spadala do suchého příkopu se strmými svahy. Jakmile by do něj někdo spadl, měl malou šanci na to, aby se vyškrábal zpátky. Přes příkop vedl široký padací most a končil ve tmavém průjezdu brány. Po obou jeho stranách stáli na stráži dva muži v kroužkových košilích a nenuceně se opírali o násady svých kopí. Očividně se nudili.

Napjatí na nejvyšší míru projeli kolem strážných, ale ti si jich sotva všimli. Jeden se zrovna škrábal na nose a druhý zíral do prázdna. To jsou stráže na houby, pomyslel si princ. Na Araluenu by jim takovéhle chování neprošlo. Velitel stráží by je okamžitě pokáral a vykázal ze služby, na hradě královny Kassandry se lajdáctví netrpělo. Ale tady vojáky nikdo nekontroloval.

Dunivý klapot kopyt valacha táhnoucího vůz se změnil v kovový cinkot, když přejel z dřevěného padacího mostu na dlažbu prvního nádvoří. Tess ho rychle přelétla pohledem. Bylo malé a lemované spoustou dveří. Celá jedna strana patřila stájím. Naproti stál průjezd na druhé, větší nádvoří.

Od jedněch dveří na ně mávala děvečka. Její vlasy byly schované pod šátkem a na sobě měla podobné šaty, v jakých byla oděna i Lara. Ta obratně navedla vůz těsně před děvečku a zastavila. Dívka se na ni vesele usmála.

"Tak už jste tady," prohodila. Tess blesklo hlavou, že nejspíš patří mezi ten druh lidí, který říká to, co je naprosto jasné. "Zavolám chlapy, aby vám to pomohli vyložit," řekla děvečka a otočila se na patě. Zmizela ve dveřích. To byla jejich příležitost. Bývalí obyvatelé Léčitelovy paseky seskočili z kozlíku a rychle sundali z vozu své zbraně zabalené do plášťů, které tam předtím skryli. Tess je zarazila.

"Bylo by moc nápadné, kdybychom všichni najednou zmizeli. Zůstaňte tady a pomozte jim to vyložit. Já s Evanem půjdeme najít Lynn. Někde se sejdeme. Až budete hotoví, nechte tu vůz a hledejte vězení. A opovažte se zabloudit, nebo se nechat chytit," šeptala rychle. Caleb se ušklíbl.

"Neboj, my to zvládneme," usmála se na ni Lara. Tess popadla do náručí svůj balík se zbraněmi. Znovu přejela zvědavým pohledem okolí. Hlava se jí přitom ani nepohnula. Na nádvoří stáli dva muži zabraní do hovoru a několik mladých sloužících zametajících dlažbu na opačném konci. Nikdo si jich nevšímal. Museli zmizet, než se vrátí děvečka. Tessin bystrý zrak zpozoroval malá dvířka po pravé straně. Byla otevřená dokořán a v přítmí, které panovalo za nimi, se skrývaly schody vedoucí kamsi dolů. Přesně to potřebovali. Tess zamířila přímo k nim, s princem v patách a balíkem s lukem v náručí. Řídila se Haltovou poučkou. Tvař se, že máš něco na práci, a nikdo tě nebude podezírat. Usmála se. Zase jste měl pravdu, Halte, pomyslela si, když zapadli do dveří bez povšimnutí.

Lara a Caleb zůstali u vozu. Své balíky se zbraněmi schovali za jedno jeho velké kolo. Přesně v tu chvíli, kdy princ a Teressa zmizeli ve dveřích, se objevila děvečka. Za ní vyšlo ven pět mužů. Dívka se mírně zamračila.

"Kde máte ty dva?" zeptala se.

"Jaké dva?" divila se Lara a Caleb nasadil tázavý výraz.

"Byli jste čtyři… Nebo ne?" Děvečka se na ně zmateně zadívala.

"Ne, vůz jsme vezli jen my dva. Ale jestli myslíš ten pár, co šel za námi, tak ti k nám vůbec nepatří," ujistila ji Lara. Dívka přikývla. Dávalo to smysl. Do hradu takhle po ránu proudilo spoustu lidí a ti dva se prostě jen přichomýtli za vůz. Člověk se občas splete. Mávla rukou.

"Tak se pusťte do práce."

***

Tess a Evan sešli dalších dvacet schodů a zastavili na podestě. Ve zdi vězel kovový držák, ve kterém se nacházela zapálená pochodeň. Její světlo vrhalo po zdech dlouhé stíny.

Tess se rozhlédla na obě strany. Nikde nikdo. To bylo jedině dobře. Zručně vymotala ze svého pláště povolený luk, toulec a svůj opasek s noži. Princ udělal totéž. Plavovláska rychle zasadila tětivu na své místo a zkusmo ji napjala. Usmála se a přehodila si přes hlavu toulec se šípy. Hned se cítila jistější. Když si připjala i opasek a princ učinil totéž, vzala do ruky pochodeň a vydala se dál. Chodba stále klesala a bylo čím dál chladněji. V temných zákrutech se před nimi zničehonic vynořovaly zdi z velkých kamenných kvádrů pospojovaných světlou maltou a nejednou se stalo, že Tess do některé málem vrazila.

Stanuli na další podestě. Tentokrát schody zatáčely doprava a doleva vedla rovná chodba. Tess se zastavila.

"Kudy teď?" zašeptal za ní Evan. Mlčky mávla rukou vpravo. Pak svou volbu zdůvodnila.

"Vězení se nachází v nejspodnější části hradu. Je jen logické, když půjdeme pořád dolů." Kývl hlavou.

"Půjč mi to," ukázal na pochodeň. "Teď půjdu první já."

"Ne," odmítla. "Drž se pěkně za mnou a kryj mi záda." Bez dalšího slova vyrazila po schodech dál s pochodní v jedné ruce a s lukem v druhé. Princi neušlo, že se ho tak snaží chránit a něco zabručel. Okázale ho ignorovala.

Najednou jí na čele přistála kapka vody. Zastavila se a pohlédla vzhůru. Stěny i schody zde byly vytesány přímo do skály a strop celý obrůstal mechem. Tess se zamračila. Ani si nevšimla, kdy přešli do této části hradu. Cestou míjeli spoustu odboček, schodišť a dveří, ale hraničářova dcera mířila stále dolů.

"Tady nikdo neuklízel celá staletí," prohodila.

"Hm," ozvalo se zpoza ní na souhlas. Princ se hbitě natáhl po pochodni, a než Tess stačila cokoliv udělat, držel ji v ruce. Obešel ji a prohodil: "Teď budeš záda krýt ty mě." Tess si podrážděně povzdechla.

"Jsi tvrdohlavý jako mezek," zasyčela na něj.

"Takhle bys s princem mluvit neměla," napomenul ji a v hlase mu zaznívalo pobavení. Teressa nezabránila malému úsměvu, který se jí rozlil po tváři.

Princ pokračoval po kluzkých schodech. Zničehonic se zarazil v polovině kroku s jednou nohou ve vzduchu. Tess do něj málem vrazila. Někde vysoko nad nimi se ozvaly těžké kročeje okovaných bot. Princ se otočil a ona měla možnost pohlédnout do jeho vytřeštěných očí. Zhluboka se nadechla a zachovala klid. Za žádnou cenu je nesměli objevit. Mávla na něj rukou, ať pokračuje. Rychle a co nejtišeji scházeli schody a najednou se ocitli ve velké prostorné síni. Byl to pravý opak tmavé a stísněné chodby, ze které právě vyšli. Síň byla vzdušná se spoustou oken, skrze něž pronikalo dovnitř denní světlo a bodalo je do očí. Lemovaly je dlouhé černé závěsy spadající až na zem. Nebyl čas prohlížet si další vybavení místnosti. Tess vytrhla Evanovi z ruky pochodeň a zasadila ji do volného držáku vedle dveří. Kroky se ozývaly čím dál tím blíž a těžké boty duněly na kamenných schodech.

Plavovláska popadla prince za předloktí a táhla ho k nejbližšímu závěsu. Rychle se za něj skryli a snažili se nehýbat. Zády se opírali o chladnou stěnu. Slyšeli svůj dech a zběsilý tlukot srdce. Evan se pomalu nahnul k jejímu uchu, aby se závěs nepohnul.

"Doufám, že víš, co děláš," zašeptal téměř neslyšně. Všiml si, že do tětivy Tessina luku vklouzl šíp. Zatím ho držela naplocho a skloněný k zemi, jenže to se mohlo ve vteřině změnit. Tess byla připravená na všechno.

"Taky doufám," odpověděla mu stejným způsobem. Přesně v tu chvíli zadupaly okované boty na posledních schodech a jejich majitel vstoupil do sálu. Až když se zastavil, Tess poznala, že je s ním ještě někdo. Jeho lehké kroky zastřené rámusem, který dělaly těžké okované boty prvního muže na schodech, nebyly slyšet. Teď přešel doprostřed sálu a velkou prostorou se rozlehl příjemný hlas s lehkým cizím přízvukem.

"Jsem rád, že jsi tady." Odpovědí mu bylo zabručení. První muž, nejspíš voják soudě podle těžkých bot, byl poněkud nemluvný. Zato jeho přítel toho namluvil dost a Evan s hraničářovou dcerou schovaní za závěsem se zájmem poslouchali.

Muž přešel nebezpečně blízko k jejich úkrytu a Evan se chvilku vážně obával, že je odhalí. Pak pochopil, že jen otevíral okno. Do místnosti zavanul čerstvý vzduch.

"Je tu vážně hezky. Člověk by zde rád strávil nějaký čas, nemyslíš?" Nečekal na odpověď a pokračoval. "Když se podíváš z jakéhokoliv okna, naskytne se ti úchvatný výhled. Nejlepší je ale z můstku, který spojuje obytné věže. Vidíš řeku, jak se kroutí jako had mezi nízkými kopci, vidíš stromy a keře, v dálce se třpytí hory." Teressa se přistihla, jak si všechno živě představuje. Ten člověk měl opravdu impozantní hlas, který každého přišpendlil na místo a nutil ho poslouchat. Tess mírně potřásla hlavou, aby se vymanila z jeho vlivu. Opatrně pohlédla na Evana. Nepřítomně zíral před sebe. Očividně se nacházel v krajině, kterou ten muž popisoval. Nepatrně ho šťouchla do žeber. Jeho pohled se upřel na ni, v očích otazníky. Zavrtěla hlavou.

"Opravdu se těším na jaro," řekl muž. "To bude všechno ještě krásnější. Ale tebe to asi vůbec nezajímá." Než stačil ten druhý něco říct, pokračoval. "Samozřejmě že když jsem sem přijel, netušil jsem, že tu zůstanu takhle dlouho. Ne že by se mi to nezamlouvalo. Jako dlouho ztracený synovec hradního pána jsem přijel jen na návštěvu, ale když našeho lorda skolila záhadná nemoc, musel jsem se jeho úřadu ujmout sám," zasmál se. Byl to příjemný smích, ale v souvislosti se slovy, která muž předtím řekl, jim přeběhl mráz po zádech. Bylo nad slunce jasnější, že musel nebohého hradního pána nějak zabít. Tess už došlo, s kým mají tu čest. Poznávala cizí přízvuk, který identifikovala jako galický. V místnosti stál ten zlosyn Lucien. Vyměnila si s Evanem rychlý pohled.

"Ale kvůli tomu tady nejsme," prohodil Lucien. "Chtěl jsem ti ukázat, jak si žije hradní pán." Znovu se zasmál. Tess se mimoděk otřásla. Možná to způsobil závan studeného vzduchu, který do místnosti pronikl otevřeným oknem. Ale kdo ví?

Lucienovy kroky se vzdalovaly. Pak vrzly dveře.

"Jdeš?" zeptal se svého společníka.

"Jdu," odvětil druhý muž a vydal se za ním. Při tom jediném slově se Tess nevěřícně zamračila. Pak přimhouřila oči. Ten hlas poznala. Patřil lordu Marcovi z Macindawu. Evan si všiml, jak se napjala, a popadl ji za ruku.

"Neudělej žádnou hloupost," zašeptal jí do ucha. Zhluboka se nadechla a uklidnila se. Začíná se lépe ovládat, pomyslel si princ s nadzvednutým obočím.

Kroky obou mužů doznívaly v dálce. Dveře se za nimi zavřely. Tess ještě chvilku vyčkávala, ale když se nic nedělo a nikdo se nevracel, vyklouzla zpoza závěsu. Rozhlédla se po sále. Nacházelo se v něm několik kusů brnění rozestavených podél stěn a několikero dveří. Jen jedny z nich byly zavřené, ostatní dokořán.

Tessina blesková úvaha odhalila, kudy se oba muži vydali. Slyšeli klapnutí, když se dveře zavřely. Bylo jasné, kam šli. Plavovláska se zamračila, když pomyslela na lorda Marca. Jak to, že není na Macindawu?

"Co ten tady dělá?" zabručela si pod vousy. Evan ji slyšel.

"Myslíš našeho starého známého?" zeptal se tiše. "Tak to nemám ponětí." Pokrčila rameny.

"Šli tudy," ukázala na zavřené bytelné dveře a otočila se na Evana. Stál vedle ní a nervózně svíral jílec svého meče.

"Nejradši bych vyrazil za nimi a srazil těm spiklencům hlavy k sobě," prohlásil nerozhodně s pohledem upřeným na dveře, za kterými zmizeli. Chápavě se na něj zahleděla.

"Musíme najít Lynn," upozornila ho. "A nebylo by dobré, kdyby nás tu objevil zrovna lord Marcus."

"Nezaslouží si titul lord," zavrčel princ nahněvaně.

"Ne, to máš pravdu. Ale my stejně musíme tudy," ukázala na jedny z otevřených dveří. Za těmihle opět začínalo schodiště vedoucí kamsi do temnoty. Ostatní ústily do rovných chodeb. Princ kývl hlavou a vrátil se pro pochodeň, kterou Tess nechala v držáku. Pak se vydal dolů.

Teressa tentokrát nic nenamítala, když šel vpředu. Postupovali dál po schodišti, které se různě točilo, zatáčelo a křižovalo s dalšími chodbami stejně jako to první, ale oni se stále drželi toho, které mířilo přímo dolů. Schody opět zatočily a oni najednou stanuli před vysokými bytelnými dveřmi. Byly z tvrdého dřeva pobitého železnými pláty. Zdálo se, že dospěli k cíli své cesty.

"Co teď?" otázal se Evan.

"Nezbývá než jít dovnitř," usoudila Tess.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 10. listopadu 2013 v 17:04 | Reagovat

Ahoj Hanko!
Omlouvám se, že jsem nekomentovala dřív, ale včera jsem byla mimo počítač, takže to musím dohnat dneska. =) A v pátek jsem tentokrát měla na přednášce dost práce - a jak tak koukám, jsou všichni ostatní taky nějak pěkně líní! =D Přečtou si to, a to si piště, že mi s Hankou to vidíme!, a nenapíšou nic. Snad se v nich hne svědomí, protože ty by sis těch komentářů zasloužila milion! =) Nebo alespoň těch patnáct, od lidí, co si to přečtou. =)

Tak přestanu se tady rozčilovat a dám se radši do komentování. =) Musím to dneska vzít trochu stručněji, protože se musím jít ještě učit a mám toho až nad hlavu. =)

Plán, jak se dostat za hradby města, byl úspěšně splněn. =) Je vidět, že v některých částech království jsou místní baroni, nebo velitelé stráží, pěkní lajdáci. Hádám, že je prostě těžké to ohlídat, ale zase na druhou stranu - místní hraničář by si na to měl došlápnout. Což mě přivádí na otázku - co se stalo asi tomu místnímu? =)
Mimoto Lařina připomínka, že "ten pár" k nim nepatřil, mi na rtech vykouzlila úsměv. =D Já Evanovi s Tess prostě fandím. =D

Upřímně, potom jsem už jen četla s otevřenou pusou! To bylo tak napínavý! Hrozně jsem se bála, že je za tím závěsem objeví. Naštěstí jen vyslechli ten podivný rozhovor - zdá se mi to, nebo Marcus Luciena moc rád nemá? =D Kromě toho... že by jen tak opustil bezpečí Macindawu, aby se vydal takhle na jih? Taky trošku zvláštní... jsem rozhodně zvědavá, jak se to bude vyvíjet.

Moc bych si přála, aby se jim Lynn povedlo zachránit, ale stejně už tuším, že nás ještě napneš a nepůjde to všechno hladce. =)

Nemůžu se dočkat dalšího pokračování! =) Hani, opět se ti to povedlo, smekám před tou úžasnou délkou a už se moc těším na příští díl. =)

2 Hanka Hanka | 10. listopadu 2013 v 18:36 | Reagovat

Upřímně, Fluffy, taky mě docela naštvalo, když jsem zjistila, že tu včera ještě žádný komentář nebyl. To já jenom, když vím, kolik lidí to čte. :o) Ale že by někdo napsal... Asi jsem byla naivní, když jsem si myslela, že lidi po mém ujištění, že se žádné trhání hlav za napsaný názor konat nebude ;oDD, tu po sobě zanechají nějaký ten komentářík. Měli by si brát příklad z tebe. :oD A jestli tomuhle říkáš stručný komentář... :oD
Jsem hrozně potěšená, že se ti to líbí. A moc, moc, moc ti děkuju za projevenou přízeň. :o) Ty víš, že mě tvé komentáře vždycky neuvěřitelně potěší. :o) Co se týče záchranné akce, budu tajemná a nic neprozradím. :o) Dozvíš se to v následujících kapitolách. :o)

Ale vážně, vy ostatní, měli byste si vzít z Fluffy příklad. :o) Každého autora zajímají názory na jeho dílko a já nejsem výjimka. Takže vás prosím, napište mi aspoň něco... :o) Díky. :o)

3 Fluffy Fluffy | Web | 10. listopadu 2013 v 19:05 | Reagovat

[2]: Vůbec se ti nedivím, že tě to rozzlobilo, já byla a jsem pořád naštvaná taky. =D Co by se stalo, kdyby někdo napsal dvě věty? To je pět vteřin - za tu práci, kterou si s tím dáváš, by to bylo jen fér. =) Kolik hodin ti trvá, než to napíšeš, a... nebudu se znovu ještě víc rozčilovat,už takhle se mi těžko soustředí na učení, protože si pořád lámu hlavu s tím, jak čtenáře pobídnout, aby komentář napsali. Ono se bez podpory a odezvy píše další kapitola hůř a hůř. Přála bych si, aby to kdokoliv z nich alespoň na chvilku zažil, člověku se pak do psaní ani nechce. =D

Vážně, Hani, Černá perla je to jediné, co kromě papírů do školy čtu. =D Je to jako moje oblíbená knížka. =) Vážně se moc těším na pokračování. =)

4 Hanka Hanka | 10. listopadu 2013 v 19:29 | Reagovat

[3]: Fluffy, ještě jednou ti děkuju za podporu. :o) Doufám, že tě moje povídka příliš nerozptyluje od učení, to bych nerada. :oP Asi ti za chvilku přistane na mailu další kapitola. :o)
A já už se rozčilovat nebudu. Nemá to cenu, když je někdo palice dubová. :o) (Teď se neurážejte, to je jenom moje oblíbené slovní spojení. :oD)

5 Reny Reny | 14. prosince 2015 v 7:23 | Reagovat

Hani, skvělé pokračování...
Tvůj styl psaní je opravdu čtivý a baví mě ;).
"To jsou stráže na houby, pomyslel si princ." - ta věta mě dostala, viděla jsem v ní doci horácovského. A to je zatraceně dobře, jak říkávala už před dvěma lety Fluffy, podstatu dětí našich hrdinů dokážeš vystihnout parádně :).

Moc dobře jsi pojala scénu s vozem na nádvoří (Kde máte ty dva? Dva? Ten pár? Ten k nám vůbec nepatří - a i ta Tessina myšlenka), bylo to celé jednak výborně vymyšlené a tak krásně flanaganovské :).

A pak napínavá Tessina a Evanova výprava do hloubi hradu? Bavila mě jejich rozepře o tom, kdo komu bude krýt záda.
"Takhle bys s princem mluvit neměla" (i když netuším proč, opět v tom vidím Horáce... i když asi i špetku Evanlyn).

Doufám, že naši hrdinové už brzy najdou princeznu :)

6 Hanka Hanka | 14. prosince 2015 v 14:11 | Reagovat

[5]: Reny, strašně moc děkuju! :o) Jsem ráda, že ses znovu pustila do čtení. A to, že prohlašuješ, že je to "krásně flanaganovské" je pro mě tou největší pochvalou. :o)

7 Lucie Lucie | 3. července 2017 v 19:42 | Reagovat

Hanko, v první řadě že ti chci moc poděkovat! Tvoji povídku jsem objevila až teď a k psaní komentářů jsem že dřív nedostala, protože jsem umírala zvědavostí, čo sme stane dál.
Ale spátky k povídce. Černá perla je úplně super. Podle mě by jsi měla vydat knihu. Ty zápletky, převraty... Prostě zírám! Kdybych i já takhle uměla psát...
Hrozně se těším na další kapitolu.
Mimochodem, taky fandím Evanovi a Tess ;)

PS: Promiň mi za gramatické chyby. Jsem síce ze Slovenska, ale komentář pro tebe jsem se pokusila napsat česki ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama