Beddra - Prolog

10. listopadu 2013 v 14:38 | Fluffy |  Beddra
autor: Kreny

Přidejte se k napínavému dobrodružství Aseikha Enise, putujícího s Bedullinským kmenem Safija přes Arridskou zemi. Zažijete rozbroje a šarvátky, komplikovaná vyjednávání i příjemná posezení kolem pouštních ohňů. Poznejte zblízka zemi, která v HU nedostala příliš prostoru. Takže - nasaďte si žlutobílé šátky, neboť Enisova výprava právě začíná!


Prolog


Obecná Éra, rok 433
Mararoc, hlavní město Arridy
Arrida, Východní kontinent

Mlha tu nebyla častá. Jistě, občas se tu vyskytlo nějaké to sněžení, ale mlha? Ta nikdy. V tomhle podivném počasí se všichni báli vylézt ven. Dokonce i okolo Khadify, kde se každý den scházely stovky lidí, bylo mrtvo. Tedy mrtvo ... skoro. Hustou mlhou se doslova prodírala malá, vyzáblá a očividně velmi nervózní postava. Měla na sobě dlouhý tmavě modrý plášť se žlutobílou výšivkou, nenápadnou, leč povedenou. Pohybovala se rychle.


Elan Shory došel (nebo spíše doběhl) k velké budově nacházející se přímo vedle Khadify. Zabouchal na velké těžké dubové dveře oddělující vnitřek stavby od zbytku světa a čekal. Zevnitř se ozvaly těžké, dusavé kroky. Někdo si očividně dával s chůzí hodně načas. Malé zamřížované okénko v horní části dveří se se zvukem, který prořízl okolní ticho jako ostrý nůž kůži, otevřelo. Po chvilce se v něm objevilo tmavě modré oko, lačně loudící a hledající v bílém mléku venku. Elan si pomyslel, že kdyby záleželo na něm, docela s radostí by si to očičko napíchl na vidličku.

"Kdo je tam?" zaduněl hluboký hlas zpoza dveří. Elan nasadil falešný úsměv, ukázal své neudržované zuby a svým neučesaným hláskem zaskřehotal: "Tady Elan Shory. Mám uvnitř manželku. Bylo mi vzkázáno, že již rodí." Okénko se zabouchlo stejně rychle, jako se otevřelo. Začalo se ozývat odemykání desatera zámků na odvrácené straně dubových dveří. Nemocnice? Spíš pevnost... blesklo hlavou Elanovi, když se před ním dveře konečně otevřely a objevila se rozměrná postava zaplňující skoro celou šířku chodby. "Dobrý večer." pozdravil Elan, vstupujíc dovnitř.

"Brej večír." zazněla nepříliš slušná odpověď z nezřetelné části hory masa a tuku. Starý Asad ukázal za sebe. "Vycupitejte nahoru, druhé patro, pokoj 14." Elan se ani neobtěžoval s poděkováním, nasoukal se do mezery mezi Asadem a zdí, vydechl, proklouzl a vystřelil po schodech vzhůru jako smyslů zbavený.

Najít pokoj 14 nebylo těžké. Byla to jediná místnost, odkud se ozýval křik právě rodící matky. Elan se na chvíli zastavil přede dveřmi, pak vzal za kliku a vstoupil dovnitř.

***

Měl tušit, že vše půjde hladce. Hlavně že se dostal rychle ven. S Rádi i se synem. Doktoři byli ochotní, na Arriďany až nebývale ochotní. Oba koně na jeho povel zastavili a Elan si konečně vydechl. Z jednoho z koňů ladně seskočil a z druhého sesadil Rádi i s novorozenětem. Povzbudivě se na ni usmál a ona mu úsměv opětovala. Přivázal koně k nejbližšímu stromu (a že jich tu moc nebylo) a otočil se k ohni, který mu plápolal za zády. Kolem ohně seděla Safijská Rada, deset nejstarších z Elanova kmenu, aby přivítala prvorozeného potomka, budoucího Aseikha.

Rádi se usadila na kameni u ohně a zvedla do výše malý uzlíček, téměř neviditelný v jejích pažích. "Zde, mí milí starší, uvítejte našeho prvorozeného, budoucího Aseikha, Enise Safije." Členové Rady uctivě sklonili hlavy. "Nechť Bůh Pouště dodá mu síly." Elan se usadil vedle Rádi a pošeptal jí: "Drahá, běž prosím uložit Enise do stanu ke spánku. Potřebuji zde se staršími ještě něco probrat." Věnoval jí další nenucený usměv a otočil se ke kruhu Rady. Rádi se zvedla a pomalým krokem odešla do stanu Aseikha, vůdce kmenu.

"Pánové," začal Elan, "dnes je velký den pro nás všechny. Moje žena porodila vašeho budoucího vládce Enise a já budu jen doufat, že od vás všech dostane podporu, až bude třeba." Ozvalo se souhlasné mručení a jemné pokyvování členů Rady.

"Elane, prozraď mi jednu věc." chopil se slova jeden ze starších, Sahir, mezi členy kmenu zvaný Velbloudek. "Proč Mararoc? Proč všechen ten tyjátr s Arriďany? Myslíš, že bychom tvého syna neporodili zde dostatečně dobře? Že bychom mu nevěnovali veškerou péči a pozornost, kterou si dozajista zaslouží?" Mručení, před chvílí Elanovým uším tak lahodící, se nyní ozvalo znovu.

"Sahire, dovol mi říci jednu věc. Rozhodně nepochybuji o vaší neskonalé péči, kterou byste Enisovi věnovali. Ovšem - a teď k vám mluvím zcela upřímně a bez všech zábran - bál jsem se. Bál jsem se, že by se mohlo cokoli zvrtnout a já bych přišel o dědice a dost možná i o mou milovanou Rádi. Tohle bylo pro oba bezpečnější. I s tím rizikem, že mezi Arriďany se nacházejí lidé, kteří Bedullinské kmeny z celého srdce nenávidí. Wakir Tremis nám v tomto vyšel vstříc a zajistil pro Rádi i dítě to nejlepší místo v celém Mararocu."

Sahir se zamračil. "Ovšem nemyslíš, že cena za toto - jak ty říkáš nejlepší - místo byla celkem vysoká? Dvanáct velbloudů? Vážně? To je půl roku našich příjmů a zásob!"

"Za bezpečí svého syna jsem byl ochoten zaplatit cokoli."

"Ty možná, ale rozhlédni se okolo. Poslední dobou ztrácíš vliv na členy kmenu. Za uplynulý rok nás opustily čtyři rodiny. Čtyři! To se nestalo už přes padesát let. Sahire, jsi dobrý Aseikh, ale tohle byla ... jak bych to jen řekl ... pro některé Safije poslední kapka."

Elan se prudce zvedl od ohně. "O tom s vámi nebudu diskutovat. Tohle bylo moje rozhodnutí a já si za ním stojím. A jak říkáš, odešly čtyři rodiny? Fajn, odešly! Ať si jdou. Jsme dobře prosperující kmen, máme zásob, že se v nich skoro topíme, ovšem už půl roku jsme se nehnuli z místa. Funguje nám obchod s Mararocany, to je dobré. Ale pánové - jsme kočovný kmen, který už půl roku nekočoval. To je alarmující."

Sahir se teď zvedl také. "Elane, kočovat zatím není nutné, dokud máme dost jídla a pití pro všechny a dobré vztahy s hostitelským městem."

"HOSTITELSKÝM? Sahire, posloucháš se vůbec? Nás nikdo nehostí! My jen obchodujeme! Přestaneme platit - a hle - v tom nejlepším případě nás jenom přepadnou a okradou. Potřebujeme se hnout, ať chcete nebo ne. Zamíříme přes Spavou Poušť k jihu a tam se opět dočasně usídlíme. Je tam úrodná půda a všeho dost. Můžeme pěstovat datle!"

Karim, další z členů rady, se připojil ke dvěma stojícím. "Pánové, mohu mít dotaz?" Elan a Sahir se k němu prudce otočili a nevraživě se na něj zadívali. "Jak jste se dostali od porodu k datlím?" Úsměvy ostatních členů rady snad nebylo možné skrýt.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 10. listopadu 2013 v 17:08 | Reagovat

Moc tady vítám dalšího autora, tak doufám, že se ti tu bude mezi námi líbit. ;)

Povídka začíná dost zajímavě, arridské prostředí doopravdy mělo prostor jen v páté knížce, takže bude pěkné se podívat, jak to tam doopravdy vypadá. =) Elan vypadá sice jako poměrně schopný asejch, ale taky pěkně výbušný, což by mu mohlo občas uškodit. =)

Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. =) A jak už jsem ti psala v mailu, zajímalo by mě, jestli se taky potkáme třeba se Seletinem, nebo Bedulliny. =)

2 Kreny Kreny | 10. listopadu 2013 v 17:55 | Reagovat

[1]:Díky moc za přivítání. :)

Každopádně s Elanem se moc často setkávat nebudeme, jen v pár kapitolách, které budou sloužit jako informační flashbacky k aktuálnímu ději. Spíše se budeme věnovat Enisovi, který má pro můj příběh velmi podstatnou roli.

Co se týče Seletina, určitě mohu slíbit, že se během vyprávění objeví, ale těžko říci kdy a na jak dlouho. ;)

Myslím, že už z prologu je docela jasné, že Bedullinům se budu hodně věnovat, vlastně je to téměř jen o nich, ale nebojte, dostane se i na Tualaghy a normální Arriďany. :)

A pokud vám vrtá hlavou ten podivný název, první indicie vás čeká už v první kapitole, kterou právě dopisuji. ;)

3 Hanka Hanka | 10. listopadu 2013 v 18:47 | Reagovat

Taky tě tu vítám. :o) A hned z kraje musím ocenit velmi originální nápad. Je pravda, že se John Flanagan ve svých knížkách Aridě moc nevěnuje. :o) Musím říct, že se mi moc líbí tvůj styl psaní. Takže smekám a těším se na další kapitolu. :o)

4 Tammi Tammi | 11. listopadu 2013 v 15:49 | Reagovat

Je to moc dobré. :D Už se těším na první kapitolu. A Hanka má pravdu - dobrý styl psaní. Pěkně se to čte. :P

5 Kačule Kačule | 4. dubna 2016 v 19:54 | Reagovat

Hledala jsem, ale zatím jsem tu našla jen prolog =), tak doufám, že jsi se nezasekl na slepém bodě. ;)

Jinak, nápad je zajímavý, ale se Seletinem se nemůžou setkat, protože tahle povídka se odehrává 200 let před tím, než naši hrdinové Aridu navštíví. =D Nic ve zlém, jen taková připomínka. =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama