První hraničář - 1. kapitola

28. října 2013 v 9:35 | Fluffy |  První hraničář
autorka: Isabella

Víme toho hodně o hraničářském sboru. Víme, že jeho historie je delší než jeden a půl tisíc let. Nevíme ale, kdo ho založil a z jakého důvodu. Měli to být zástupci krále v lénech, nebo dokonalá síť špehů, kontrolující vzpurné barony? A kdo byl prvním hraničářem? Mají počátky Araluenského království, kdy se spojilo padesát malých zemí kvůli společnému nepříteli na tom základní podíl? Dokáže mladý historik Williem Treaty na tyto otázky nalézt odpověď?

Tuto povídku bych ráda věnovala celému blogu a autorkám povídek, které tak ráda čtu. Jejich nadšení bylo tak nakažlivé, že jsem se rozhodla taky něco napsat. Ale aby to nebylo nějaké další pokračování HU. Budu po svém vyprávět, jak a proč vznikl hraničářský sbor. V době temna. Araluen rozdělený na padesát samostatných celků. Počátky království a tajuplného spolku jménem Hraničáři…




První hraničář

Republika araluenských států

Araluen, Univerzita Gilese MacFarlena

Duben 2003

"Hraničářský sbor vznikl kolem roku 500 obecné éry. O jeho počátcích nejsou přesné záznamy. První ověřené jsou až z roku 643 - 650. Jedná se o spis velitele sboru, zřejmě by to mohl být hraničář jménem Crowley, o znovuzrození hraničářského sboru po válce s Morgharatem, šlechticem, který povstal proti právoplatnému následníkovi trůnu, princi Duncanovi. Dále je tu spis členů hraničářského sboru asi z roku 690. Jako velitel je zde jmenován legendární Will Dohoda. U tohoto hraničáře se musíme mít na pozoru a oddělovat legendy od skutečnosti. Víme o něm jistě, že to byl učeň hraničáře Halta, který měl nějaké rodinné vazby na clonmelskou královskou rodinu. Dále víme, že byl velmi blízkým přítelem královny Kassandry a jejího manžela krále Horáce, rytíře dubového listu. Vykonal mnoho pro Araluenské království. Jeho manželka byla lady Alyss, velitelka diplomatické služby. To jsou základní, a doufáme, že pravdivé, informace."

Williem se na chvíli odmlčel, aby zjistil, zda jeho přednáška je v pořádku. Jako nejmladší člen katedry historie se snažil dokázat, že si své místo plně zasloužil. Věnoval se hlavně bádání a sestavování historie o hraničářském sboru, legendární královské jednotce. Tento sbor přetrval do dneška a pod zkratkou NHS (Novodobý hraničářský sbor) dnes byli elitní agenti mající dobré jméno po celém světě. Nyní se Williem snažil odprostit sbor od mýtů a legend a držet se výhradně faktů a hlavně se snažil zjistit, co lidi podnítilo k tomu, aby ho založili. A také kdo byl prvním hraničářem.

Profesoři pokyvovali hlavami.

Profesor MacClancy si poupravil brýle a usmál se: "Výborně, pane profesore Treaty. Výborně. Vaše práce je moc dobrá a měl byste v ní pokračovat. Za měsíc byste nám mohl říci, co jste zase našel."

Williem naprázdno polkl. Má něco zajímavého objevit? Za měsíc? Co když nic nenajde? Přemohl se a usmál se. Doufal, že to nevypadalo, jako by ho rozbolely zuby.

Přednáška byla u konce. Účastníci odcházeli po dvou nebo po třech a tlumeně si povídali. Když všichni vyšli z místnosti, pomalu se začal balit. Vypl počítač a složil veškeré dokumenty do složek. Šlo to pomalu, ale nespěchal. Neměl proč. Když konečně dorazil domů, byla už dávno tma. Udělal si kávu a vyšel na verandu. Položil hrnek na stůl a rozložil mapy.

Ukázal palcem na umělecky vyobrazené město na staré mapě. Přemýšlel. Vše, co se o hraničářském sboru našlo, je z hradu Araluen. Jen výjimečně se našly nějaké chaty. Navíc, velitel sboru bydlel na hradě, ne někde v chatce poblíž. Právě proto byl velitel. Ostatní si mrzli v lese a on měl komnaty někde ve věži. Tak to dělají šéfové, nebo ne?

Ale co když… co když předtím, než sbor nabyl takové důvěryhodnosti, opravdu v nějaké chatě bydlel? V době, kdy byl Araluen jen malý hrádek. Žádným hlavním městem, jenom centrem moci této oblasti. Vytáhl mapu hlavního města. V roce 500 obecné éry samozřejmě ale s moderní zástavbou okolo hradu a města nepočítali. Pokud měl hraničář chatu někde poblíž, mohly by být teď její pozůstatky pod nějakým rodinným domkem na předměstí. Stejně ale pečlivě prozkoumával mapu milimetr po milimetru, centimetr po centimetru. Přemýšlel nad vhodnými místy. Vzpomínal na nálezy, které se našly při vykopávkách a historických úpravách. Hrad byl ve velmi dobrém stavu. Za to vděčil přestavbám a šetrnému zacházení po celých svých tisíc sedm set let existence.

Williem si nakonec utřídil myšlenky. Představil si Araluen kolem roku 500 obecné éry. Kolem něho menší městečko. Hraničář musel mít chatu někde poblíž, ale ne ve městě. Nejlépe v blízkém lese. Znovu se podíval na mapu. I přes účinky kávy byl unavený, a tak spíše mžoural.

Pak porovnal mapy. Jediné volné nezastavěné místo byl park. Královský park. Tak předpokládejme, pokud ještě jsou nějaké pozůstatky pod zemí, nebudeme bourat domy. Největší štěstí by bylo, kdy ta chata byla někde tam.

"Kdybych byl hraničář a měl bych chatu, kde bych si ji postavil?" zamumlal a nalil si další hrnek kávy. Nakonec vybral pár míst a zakroužkoval je. Podíval se na předpověď počasí. Hlásila veselých 20 stupňů.

"No," pousmál se, "pobyt na čerstvém vzduchu přijde vždycky vhod. Vše je možné, a když ne, tak to alespoň zkusím."

O dva týdny později, po usilovném hledání a vyčerpávajícím kopání.

"Pane profesore, něco jsme našli. Kopali jsme asi ještě půl metru a opravdu. Bylo to ono. Tady je opravdu dobré strategické místo a měli jsme pravdu. Jsou tady vidět základy. Našli jsme nějaké zbraně. Nože a jeden luk. Představte si, je z kovu. Mohla by to být hraničářská chata. Věk nálezu se odhaduje asi tak na tisíc pět set let. Mohlo by to být ono. Jo, a nějakou truhlu, ale tu odhadujeme tak o dvě stě let mladší. Je kovová a velmi dobře zachovalá. Něco by v ní mohlo být. Zajedeme s ní do laboratoře. Zatím se na ni podívejte. Je hezká, co?"

Williem se zatajeným dechem truhlu převzal. Doba odpovídala, ale stejně to nemuselo být ono. Ale ty zbraně a hlavně ten luk. Uvidíme, jestli budeme mít štěstí a najdeme něco důležitého.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 28. října 2013 v 13:12 | Reagovat

Za prvé tě vítám mezi přispívajícími, mám obrovskou radost, že se tu objevila nová povídka. =)

A za druhé - hrozně oceňuji tvůj nápad. Zabývat se do hloubky samostatným hraničářským sborem je naprosto skvělá idea. =)Williem, i když mám pocit, že je určitě spřízněný s naším Willem ;), vypadá jako schopný, mladý muž, který miluje historii a chtěl by se dozvědět co nejvíc. =) Budu mu držet palce, aby přišel na něco převratného a aby si získal uznání od akademické obce, o které mu očividně jde. =)

Moc se těším na pokračování! =)

2 Hanka Hanka | 28. října 2013 v 14:05 | Reagovat

Tak vidím, že jsme se zase rozrostli o další povídku. Taky tě vítám, Isabell. :o) Musím říct, tvůj nápad je velmi originální a moc se mi líbí. Jsem zvědavá, jak budou pokračovat vykopávky a pátrání. A můžu se vsadit, že Williem je určitě nějakým praprapotomkem slavného Willa Dohody. :o)

3 Isabella Isabella | 28. října 2013 v 14:21 | Reagovat

Moc děkuji za pchvalu. Jsem hrozně ráda, že se vám povídka líbí. Ten, koho ale zajímají vykopávky mladého historika si bude muset počkat. V další kapitole se totiž přesuneme do období kolem roku 470. A jestli je Williem nějak spřízněný s hraničářem Dohodou? Tak to si nechám jako třešničku na konec. :):):)

4 Soňa Soňa | 28. října 2013 v 19:13 | Reagovat

Líbí se mi, že to někdo vzal z úplně jiné strany :) Mladý archeolog :D Těším se, jak se povídka vyvrbí a přeji hodně štěstí při psaní :)

5 isabella isabella | 29. října 2013 v 21:44 | Reagovat

Moc děkuji za přání a za pochvalu. Doteď jsem ještě nevěděla, jak velkou radost takový pochvalný komentář udělá, takže opravdu děkuji.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama