Černá perla - 15. kapitola - Není na výběr

25. října 2013 v 15:10 | Fluffy |  Černá perla
autorka: Hanka



Kapitola patnáctá

Není na výběr

Tess na něj nevěřícně zírala svýma hnědýma vykulenýma očima. Hlavou jí vrtalo jediné. Jak to ví? Jak to, u všech všudy, ví?


"Proč bys měl chtít jet zachraňovat Lynn?" snažila se to ještě zachránit, ale princ na ni pohlédl se zoufalstvím a zároveň pobavením v očích. Ta podivná směsice ji úplně rozhodila. Snažila se nedat na sobě nic znát.

"Nedělej ze mě blázna," zavrtěl hlavou. "Moc dobře to vím, nemá smysl přede mnou cokoliv tajit." Tess se rozohnila.

"Nemůžeš jet zachraňovat Lynn," vyhrkla. "Mám za úkol dovést tě živého a zdravého co nejrychleji na Araluen tvým rodičům. O tvou sestru se postará někdo jiný. Jak bych tě asi mohla ochraňovat, když se chystáš přímo do jámy lvové?" zvýšila hlas.

"Nepotřebuju ochraňovat. Navíc jsem princem této země, mohu ti nařídit, abys šla se mnou osvobodit Lynn." Z jeho hlasu čišelo zoufalství.

"To bys mohl, ale beze mě bys trčel ještě teď v Macindawském vězení. Kromě toho, já se zodpovídám přímo králi," namítla, zaklesnutá svým pohledem do jeho očí.

"Ty ne," vyprskl naštvaně. Ostří jeho hlasu se jí zabodlo do srdce jako nůž. "Nejsi hraničářka." Jakmile ta slova vypustil z úst, okamžitě toho zalitoval. Na tváři se mu objevil provinilý výraz. Ale co se stalo, stalo se a ta slova už nešla vzít zpátky. Viděl, jak se jí v očích bolestně zablesklo.

"Jak si přejete, Vaše Veličenstvo," pronesla škrobeně. "Ale stále mám svůj úkol a na hrad Araluen vás dostanu třebas i násilím." Věděl, že to myslí vážně.

"Promiň," vyhrkl rychle. Jenže Tess už se otáčela k odchodu. Rychle ji chytil za paži a otočil ji zpátky čelem k sobě. Jeho šedomodré oči se na ni upřely, nyní spíš šedé jako bouřkové mraky.

"Tessie, moc se omlouvám, prostě mi to ujelo. Nemyslel jsem to tak," řekl tiše, zatímco se jí díval do očí. Poznala, že to myslí upřímně. Jeho oči jí to pověděly.

"Neříkej mi Tessie," ohradila se chabě. Smutně se usmál. Takového ho ještě neviděla. Když se dívala do těch šedomodrých studánek, spatřila tam něco, co jí málem vyrazilo dech. Jeho zoufalství bylo tak silné, že se divila, jak je možné, že tam před ní ještě stojí. V očích se mu leskly neskanuté slzy a obrovský strach o Lynn, když říkal: "Tessie, já už jsem se rozhodl, nemohu tam Lynn nechat. Pojedu. Ať sám, nebo s tebou, pojedu."

"Ty ji vážně miluješ," vydechla.

"Je to moje sestra," řekl prostě.

"Proč už jsi neodjel? Nemusel jsi mi nic říkat. Mohl bys být dávno na cestě," ptala se ho zvláštním tónem.

"Nepřišlo mi to vůči tobě fér," pokrčil rameny. "Takhle máš na výběr." Její obočí se pobaveně stáhlo, ačkoliv v ní narůstal neklid.

"Za týden odjíždíme," řekla. "Na hrad Araluen." Znělo to definitivně.

"Když nepojedeš se mnou, pojedu sám," trval si princ tvrdohlavě na svém. "Uteču." Tess se pousmála.

"Mně neutečeš. Najdu tě. A až tě najdu, svážu tě a dovezu tě na Araluen."

"Budu s tebou bojovat, když budu muset. Copak to nechápeš, Tessie? Lynn je v nebezpečí, uvězněná na hradě tím zrádcem," naléhal na ni. Tess vyjelo obočí vzhůru. Princ byl tvrdohlavý jako ona sama. Musela se usmát.

"Dej mi čas na rozmyšlenou do konce týdne. Stejně jsem měla v plánu odjet, jen si musím ujasnit směr," maličko ustoupila. Viděla jeho úsměv. Proč mu dáváš naději, když už jsi se rozhodla? ptala se sama sebe.

"Za týden může být Lynn mrtvá," namítl.

"Jestli do teď žije, nezabijí ji. Je příliš cené rukojmí." Ta slova byla krutá, ale pravdivá. Pátravě se mu zahleděla do tváře a povzbudivě stiskla předloktí. Váhavě se usmíval.

"Jak o tom vlastně víš? Halt to řekl jen mně. Obával se, abys ho neslyšel ty, protože věděl, že bys udělal přesně tohle," rozčileně rozhodila rukama. Uhnul pohledem a zamnul v ruce svazeček bylinek pro Laru. Pro Laru… V tu ránu bylo Tess vše jasné. Rusovláska se dokázala pohybovat neuvěřitelně tiše a její omluvná slova najednou dávala smysl. Tess se vůbec nelíbilo, jakým směrem se věci začaly ubírat.

"Já tu holku zaškrtím," zabručela.

"Lara za to nemůže," bránil ji princ a potvrdil tak Tessiny domněnky. "Viděl jsem ji, jak vás sleduje do lesa, a když se vrátila, naléhal jsem na ni tak dlouho, dokud mi neřekla, co slyšela."

"To je jedno," máchla rukou malá plavovláska. "Stejně za týden odjíždíme." Otočila se na patě a odcházela zpět k chatě. Princ se za ní ploužil jako mátoha, ale v očích se mu třpytila světélka naděje. Prošli zatáčkou a před nimi se objevila Léčitelova paseka. Nechali za sebou ponurý hvozd a vstoupili na místo zalité slunečním světlem. Mezi stromy na okraji si hrála štěňata a Caleb s Larou seděli na lavičce před chatou. Tess pohlédla na Evana. Dohodli se, že ostatním zatím řeknou jen, že za týden odjíždějí. Kam, to bylo na Teresse. Nebo si to princ alespoň myslel.

Když procházeli kolem rusovlásky, Tess na ni zavrčela: "S tebou si to vyřídím později." Když vcházela dveřmi do chaty, cítila na zátylku její pohled.

***

Teressa stála v Luskově stání a hřebelcovala mu hřívu. Den ode dne byla nerozhodnější. Hlodaly v ní pochyby, zda by nakonec neměla vyrazit osvobodit i princeznu, když viděla, jak se kvůli ní Evan trápí. Nejdůležitější ale je dostat prince na Araluen, připomínala si. V myšlenkách se vrátila k okamžiku, kdy Malcolmovi a ostatním oznámili, že odjíždí. Tess jim všem moc děkovala, protože věděla, že jí zachránili život a bez nich by byla mrtvá, ale když jim sdělila, že se za týden vydají na cestu, Caleb jí to nechtěl dovolit. Za tu dobu, kterou strávila v Malcolmově chatě, si na ni zvykli a brali ji jako člena domácnosti. Stejně tak prince. Tess si ale trvala na svém a on nakonec prohlásil, že pojede s nimi. Prý se už dlouho chce podívat někam do světa. Vzápětí se přidala Lara. Tess ji absolutně ignorovala. Od té doby, co se dozvěděla, že to byla ona, kdo princi vyzradil zprávu o Lynnině uvěznění, s ní nepromluvila ani slovo. Dlouho Caleba přemlouvala, argumentovala, ale on i Lara si stáli za svým. Nakonec Teressa se zoufalým úsměvem prohodila: "Jak mám chránit prince, když budu mít za zadkem vás dva? Je to můj úkol, ale mě tady očividně nikdo neposlouchá." Na Laru se při tom ani nepodívala.

"Nemáš na výběr," smál se Caleb. "Budeš mít za zadkem nás dva, abychom ti pomohli prince chránit." Musela uznat, že má pravu. Když jich bude víc, snáz Evana ochrání. Ale na výběr jí nedali.

Lusk ji šťouchl hlavou do ramene. Zapomněla se. Stála tam s kartáčem v ruce a zírala do zdi s malým úsměvem na tváři.

"Promiň, kamaráde," pohladila ho po nose a pokračovala v činnosti. Zítra odjížděli a ona pořád nevěděla, jak přimět Evana jet na Araluen. Přejela Luskovi naposled po srsti, pak o krok ustoupila. S úsměvem shlédla výsledek své práce. Koníkova šedavá srst se leskla a na hřívě či ocasu byste nenašli ani jeden zacuchaný pramen.

Lusk byl nápadně podobný Cukovi, avšak jeho hříva byla o něco světlejší a i jeho oči byli jiné. Našla se v nich podivná rošťácká jiskřička. Když se do nich Tess zadívala, musela se usmát.

Dostanu jablíčko? jakoby se ptaly. Objala ho kolem krku, potom zašmátrala v kapse a vytáhla malé scvrklé jablko. Natáhla ruku a Lusk si ho opatrně vzal. Jeho měkké pysky ji zašimraly na dlani a její úsměv se ještě rozšířil. V přítomnosti svého koňského přítele zapomínala na všechny starosti.

Chci ještě, šťouchnul ji Lusk nosem do kapsy.

"Ty rošťáku," zasmála se Tess. "Musí zbýt i na Gwen." Přesto mu dopřála další.

"Víš, co říká Halt," připomněla mu, když do ní znovu strčil. Lusk nespokojeně pohodil hlavou. Stejně jako Cuk, tak i jeho mladší kamarád se neshodoval s prošedivělým hraničářem v názoru, kolik jablek může kůň sníst.

"Počkej, za chvíli jsem zpátky," slíbila. Pohladila ho po nose a vyklouzla ze stání. Úzkou chodbičkou přešla k malému oknu a zavřela ho. Venku foukal studený vítr. Proháněl tmavě šedé mraky po obloze jako pastýř své ovečky a vypadalo to, že bude co nevidět sněžit. Zima se ještě nechystala předat své žezlo jaru, přesto v posledních dnech vždy okolo poledne sníh natál. Ale teď, v pozdním odpoledni, zase teplota klesla pod bod mrazu. Tess nechtěla, aby koně nastydli, i když byli zvyklí trávit dny pod širým nebem. Tedy, jen její koně, Oskar nejspíš ne.

Mířila ke Gwenině stání, když zaslechla hlasy. Připlížila se k zadním dveřím vedoucím za stáj. Opatrně z nich vykoukla, kapuci pláštěnky staženou do čela. A tam za budovou, na malém dvorečku stáli Ronald a Lara. Byli otočení proti sobě, schovaní pod stříškou na malém kousku čisté dlažby. Zbytek dvorku pokrýval sníh.

"Nemůžeš odjet," promluvil Ronald.

"Ale můžu. A taky pojedu," odporovala mu Lara.

"Laro, potřebujeme tě tady," namítl černovlasý mladík a udělal k ní krok.

"To není pravda a ty to víš!"

"Já tě potřebuju," dodal Ronald a udělal další krok. Chytil ji za ruce. Tess se svezla podél stěny a z podřepu vyjeveně sledovala scénu odvíjející se před jejíma očima.

"Já jet musím. Tolik jsem toužila podívat se za hranice Grimsdellského lesa," povzdechla si.

"Laro, já tě miluju, nemůžeš mě tu jen tak nechat," prosil zoufale. Tess si přikryla ústa dlaní. Zrzka se natáhla a pohladila Ronalda po tváři.

"Já vím, Rone," řekla tiše. "Ale musím jet."

"Proč?" ptal se bolestně.

"Jestli mě máš opravdu tolik rád, tak to víš. Ty to tu beze mě přežiješ." Pokýval hlavou. Pustil její ruce a o kousek ustoupil.

"Nic tě tu nedrží," povzdechl si. "Věděl jsem to. Znám tě. Rád bych jel s tebou, ale musím tu zůstat pomáhat Malcolmovi. Potřebuje dědice, někoho, kdo se postará o všechny ty lidi, až to on nebude zvládat. Stejně jsem u tebe nikdy neměl šanci," pokýval smutně hlavou.

"To není pravda," vyhrkla. "Mám tě ráda jako svého bratra."

"Jako bratra," zopakoval. Usmál se. "Dohlédni mi prosím na mého bratra. Caleb je zbrklý a… Však ho znáš." Naposledy se na ni smutně usmál, prošel kolem ní a vtiskl jí letmý polibek na tvář. Pak zmizel za rohem.

Tess jen seděla za dveřmi, oči vytřeštěné, ústa stále zakrytá dlaní, neschopná uvěřit tomu, co se právě odehrálo. Pomalu vstala a najednou před ní stála Lara. Uměla se pohybovat tiše jako liška na lovu. Zrzce stačil jediný pohled do oříškových očí hraničářovy dcery a bylo jí vše jasné.

"Tak k tomuhle používáš tu svojí pláštěnku?" zeptala se trpce.

"Promiň." To byla jediná slova, která od Tess uslyšela. Pak plavovláska rychle odkráčela pryč, až se za ní hraničářská pláštěnka zavlnila. Lara za Tess dlouze hleděla.

***

Ten večer stála Tess před chatou zachumlaná do své pláštěnky, kterou zřídkakdy odkládala od té doby, co ji dostala. Zády se opírala o stěnu vedle dveří a pozorovala, jak vycházejí hvězdy. Mraky, které sledovala odpoledne, zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. Studený vzduch ji hladil po tvářích a před ústy se jí srážely obláčky páry. Povzdechla si. Vrzly dveře a v nich se objevila postava oděná do dlouhé noční košile. Na ramena jí splývaly husté zrzavé kadeře, které se v měsíčním svitu třpytily jako posázené diamanty. Byla bosa. Lara zůstala stát na prahu a nastalo dlouhé ticho. Obě hleděly vzhůru na zářící hvězdy a dorůstající lunu.

"Měla bych se ti omluvit," porušila Tess ticho noci. Nikdy by nevěřila, že uzná svou chybu první. Překvapila sama sebe. "Slyšela jsem něco, co jsem neměla a…"

"Prosím tě," přerušila ji Lara. "To spíš já bych se měla omluvit tobě. Nejenže jsem slyšela, co si povídáte s Haltem, ale dokonce jsem to i vyzvonila princi. Odpustíš mi?" Tess k ní otočila hlavu a pozorovala ji s ústy napolo otevřenými, jakoby se chystala něco říct.

"Nezírej na mě jako… Jak se to říká?" zabručela rusovláska.

"Nevím," pokrčila rameny Tess. "Já prostě říkám: Nezírej na mě." Lara se rozesmála.

"A odpustíš mi?" zeptala se potom, stále s potutelným úsměvem.

"Obě jsme udělaly chybu. Odpustím ti, jen když ty odpustíš mně," souhlasila Teressa. Natáhla k ní ruku a obě děvčata si přátelsky potřásla pravicí. Pak si plavovlásku Lara přitáhla do náruče a objala ji. Tess se vyprostila z jejího objetí.

"Eh, vždyť mě rozmačkáš," řekla se smíchem. "Abych pravdu řekla, jsem ráda, že jedeš s námi," dodala. Lara pokývala hlavou.

"Už ses rozhodla? Jedeme rovnou na Araluen, nebo osvobodit princeznu?" ptala se zvědavě.

"Já nevím," přiznala Tess. "Myslela jsem si, že už jsem rozhodnutá, ale pořád mám pochyby. Ale do svítání je času dost." Lara na ni hleděla, hlavu hloubavě nakloněnou ke straně.

"Hlavně se rozhodni správně," pokrčila rameny a zmizela ve dveřích. Tess ji následovala a zapadla do svého pokojíku. Ale ani kdyby chtěla, spát nemohla. Pochodovala po místnosti sem a tam jako šelma v kleci, nakonec padla na postel a ukryla obličej do dlaní. Pomáhalo jí to se soustředit.

Jak má vědět, co je správné? Je správné jet rovnou na Araluen a nechat všechno za sebou, jak si doteď myslela? Je správné nechat Lynn trpět někde v zatuchlém vězení? A je správné nechat prince trápit se kvůli tomu? Věděla, že kdyby jeli přímo na Araluen, nikdy by jí to neodpustil. A co na tom záleží? Ale záleželo jí na tom víc, než by chtěla. Přetočila se na záda a zírala do stropu. Co má dělat? Splnit svůj úkol, nebo pomoci princezně? Carawayské léno stejně leží při cestě na jih, šeptal nějaký hlásek v její hlavě. Obrátila se na bok a přetáhla přes hlavu polštář.

Svítání přišlo nečekaně rychle. Když Tess vyšla před chatu s vakem přehozeným přes jedno rameno, s toulcem přes druhé a s lukem v ruce, obloha se na východě začínala zbarvovat do růžova. Čekali tam na ni. Evan s mečem u pasu a vlasy rozcuchanými, Caleb s vakem nacpaným nejrůznějšími lahvičkami, mastičkami a bylinkami a Lara, celá v černém a vlasy staženými do drdolu, s úsměvem na tváři. Rozloučili se s Malcolmem i Ronaldem a vyhoupli se do sedel.

Caleb a Lara seděli na koních, kteří kdysi patřili princovým společníkům. Za Luskem přešlapovala na vodicí otěži Gwen s nákladním sedlem na hřbetě. Tess ještě naposledy poděkovala za všechno, co pro ni oba léčitelé udělali a pobídla Luska do klusu. Princ zařadil Oskara vedle něj. Napjatě se na Tess z té výšky zadíval. Seděl na bojovém oři, kdežto ona na malém hraničářském koníkovi. Rozdíl jejich výšek byl velmi zřetelný.

"Tak jak ses rozhodla?" zeptal se s obavami. Vážně se mu zahleděla do očí. Nad ránem se rozhodla. Už věděla, co je správné.

"Nemám na výběr," řekla vážně. Pak se pousmála. "Hrad Linna leží při cestě, vyzvedneme tvoji sestřičku a tradá domů. A až potkám toho zrádce, proženu mu hlavou šíp," nasadila ponurý úsměv.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | Web | 25. října 2013 v 15:31 | Reagovat

Dneska ti místo mailu napíšu komentář, abys měla nějakou změnu. =D

Zase jsem teď na přednášce za exota, ono usmívat se, nebo kulit oči na monitor počítače je asi celkem jasná reakce na něco jiného než na podnikovou ekonomii a politiku. =D Upřímně, číst a uveřejňovat tvoji povídku je můj páteční rituál a já ho naprosto zbožňuju. =) Vždycky už jsem touhle dobou unavená, protože vstávám brzy ráno a vím, že mě čeká ještě dlouhý den až do večera v lavicích, ale číst si Černou perlu je, jako kdybych si přinesla sebou Flanaganovu knížku. =) Hrozně mi to vždycky zlepšuje náladu a mám pocit, že jsem si tvoji povídku naordinovala za odměnu, že jsem přežila další těžký týden. =) Takže děkuju i za to. =)

Tak konečně už chápu, proč se Lara zmiňovala o těch nepříjemnostech. =D Ona to práskla Evanovi. =D Upřímně, vůbec bych se nedivila, kdyby to Halt věděl.  =D Halt ví přece všechno. =D A zřejmě proto ho všichni tak milujeme. =) Ale jsem ráda, že si děvčata navzájem odpustila. =)

Musím říct, že mi vyrazila dech ta scéna s mladým léčitelem, mně ho bylo tak líto!!! Nějak jsem si myslela, že ti dva by se k sobě fakt hodili, ale koukám, že Lara nemá zájem. Škoda! =) Ale tak to prostě je. Jak se to říká? Pro jedno kvítí, slunce nesvítí? =) On to Ronald zvládne. =)

A jsem hrozně moc ráda, že jede Caleb! =D S ním je vždycky perfektní legrace. =D To se vždycky koušu do rtu, abych se nerozesmála nahlas. =D Mám co dělat, on by si to přednášející mohl vzít osobně. =D A to si nemůžu dovolit.

A nakonec jsem si chtěla nechat to, co máš na začátku. =) Tessie a Evana. =) I kdyby se nakonec nedali dohromady(ačkoliv moje dušička stále doufá =)), jsou spolu dokonalí. =) Za prvé jim to slušelo, i když se na sebe zlobili, a za druhé - Evanův vztah s Lynn je naprosto příkladový. Správný bratr by to udělal, za jakékoliv okolnosti. =) Horác a Kassandra svoje děti dobře vychovali, jsem si jistá, že jsou i perfektní král s královnou. =) A že jednoho dne bude i Evan stejný jako oni. =)

Hanko, bylo to bravurní, ostatně jako vždycky. =) Hrozně moc se těším na další pátek. ;)

2 Hanka Hanka | 25. října 2013 v 15:43 | Reagovat

[1]: Páni, Fluffy, to je zase sloh. :oD :oD Děkuju moc. Tvůj komentář mi dokáže vždycky zvednout náladu a zase mě rozesmál. Když si představím tu situaci na přednášce... :o)
A k Tess s Evanem - jak se říká, naděje umírá poslední :o), takže můžeš doufat a uvidíš, jak to dopadne. :o)

3 isabella isabella | 25. října 2013 v 19:50 | Reagovat

I když se asi nevyrovnám délce komentáře od Fluffy(Ale stejně bych to někdy ráda dokázala :)) musím taky napsat, jak moc mám tuhle povídku ráda a jak se ti tato kapitola povedla. Moc se těším na pokračování a co se týče Tess s Evanem.... Musím se jenom přimluvit :). A samozřejmě taky za chudáčka Ronalda. Jinak děj je naprosto úžasný a nedá se mu nic vytknout. Je to opravdu zasloužená pochvala. Jsi vážně moc dobrá.

4 Hanka Hanka | 25. října 2013 v 21:53 | Reagovat

[3]: Děkuju ti mockrát za pochvalu i za komentář. :o)
Taky vždycky obdivuju délku Fluffyina komentáře. :o) Té se nikdo nevyrovná. :oD Ale zkusit to můžeš. :o)

5 barča barča | 28. října 2013 v 17:18 | Reagovat

I když jsem omylem ohodnotila článek pouze čtyři a půl hvězdičkami, může s jistotou říct, že by sis jich zasloužila nejmíň deset. Černou perlu mám moc ráda a patří k nejvydařenějším pokračování HU.

6 Hanka Hanka | 29. října 2013 v 10:18 | Reagovat

[5]: To jsem moc ráda, že se líbí. :o) A nedělej si starosti, komu záleží na hvězdičkách? :oDD

7 RenyNew RenyNew | 22. února 2014 v 16:34 | Reagovat

Tak... věci se nám pohnuly směrem z Malcolmovi mýtiny... a bylo to přinejmenším překvapující.
Že se k výpravě přidá Caleb jsem sice nečekala - ale mohlo by to být fajn, je to milej kluk :). Že se přidává Lara mě ale zaskočilo. Na druhou stranu, to může vytvářet dosti zajímavou atmosféru.

Ačkoli, holky už si to vyříkaly. To, že to Lara řekla Evanovi... no, vlastně to částečně chápu.
A Evanův postoj je pak naprosto pochopitelný. Držím všem čtyřem palce, aby to na hradě Linna proběhlo s co možná nejméně komplikacemi. Neříkám bez komplikací, to je nemožné :).

A taky držím palce Ronaldovi, aby srdce dlouho nebolelo... Lařin názor na je dva mě poněkud zaskočil, na druhou stranu, je to víc než realistické...

Hani super, moc se těším na další kapitolu a hlavně na dobrodružství, které naše - nyní čtyři hrdiny, čeká na hradě Linna :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama